Vojenský režim Mali vypověděl i misi OSN, která v zemi vyšetřovala násilí, páchané islamistickými teroristy i ruskými žoldnéři na civilním obyvatelstvu. Foto: Profimedia

Jan Urban: Rusko ovládlo uprchlické trasy v Africe. Použije je proti nám

Napsal/a Jan Urban 14. prosince 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Rusko během několika posledních let ovládlo nejdůležitější západní migrační trasu na africkém kontinentě. Hrozba volného průchodu statisíců Afričanů jako nástroje ruské hybridní války proti Evropě se tak stala zcela reálnou. Jak k tomu mohlo dojít, když Západ přes sto let celou západní Afriku kontroloval?

Berlínská konference koloniálních mocností v letech 1884-85 rozdělila západní Afriku na umělé státy s hranicemi bez respektu k historickým etnickým, jazykovým a kulturním územím.

Bez vnějšího mocenského diktátu šlo jen o recept na nekonečné konflikty. Je dodnes nedoceňovaným diplomatickým zázrakem, že se afričtí politici první postkoloniální generace v roce 1963 dokázali při založení Organizace africké jednoty shodnout na závazku tyto nesmyslné hranice respektovat a dodnes ho dodržují.

Dvě jistoty: armáda a korupce

Šedesát let politické samostatnosti nicméně nedokázalo v postkoloniálních společnostech vytvořit střední třídu, dostatečný vzdělávací ani stabilní politický systém. Prakticky ve všech zemích západní Afriky se tak etablovaly pouze dva stabilizující faktory – armáda a korupce.

Pokusy Západu demokratizovat tamní společenství prostřednictvím modernizace a výcviku armád ve všech případech postupně selhaly.

Cesta do Evropy je pro uprchlíky a migranty prakticky z celé Afriky od této chvíle otevřena dokořán. Rusko, které má svoje žoldnéřské jednotky i v Libyi, ji nyní kontroluje celou.

Situace se navíc výrazně změnila, když se kolem roku 2005 na severu celého regionu vyhrotily spory mezi nomádskými pastevci a usedlými zemědělci a začala se prosazovat radikální islamistická uskupení.

Slabé civilní vlády tomu nedokázaly čelit a byly v sérii vojenských převratů nahrazeny bezskrupulózními „vlasteneckými důstojníky“.

Nové vojenské režimy západní Afriky, která do té doby měla tradičně úzké vojenské a politické vazby na Francii, a později i na Spojené státy a Evropskou unii, ale nedokázaly efektivně bránit svoje území a obyvatelstvo před teroristickými, často přeshraničními nájezdy band islamistických nájezdníků na terénních vozech a motocyklech.

Mezi nepočetnými armádními elitami rychle převládlo přesvědčení, že miliardová rozvojová i vojenská pomoc ze Západu nepřináší žádané výsledky. Nová protipovstalecká strategie měla být založena na využití oddílů ruských žoldnéřů, neohlížejících se na zákony a lidská práva.

Nejprve ve Středoafrické republice a dnes už prakticky ve všech západoafrických zemích se objevily oddíly ruských wagnerovců, vydávaných v prvním období za soukromou vojenskou misi bez sebemenšího vztahu k vládě Ruské federace.

Velmi rychle se „proslavily“ řadou masakrů civilního obyvatelstva, stejně jako obsazováním lukrativních těžebních a dopravních projektů. V několika zemích převzaly i osobní ochranu vůdců vojenských režimů a získaly tak bezprostřední vliv na politická rozhodnutí.

Rusku se tak v Africe podařilo rozbít svou mezinárodní izolaci, do které se dostalo po napadení sousední Ukrajiny v roce 2014. Nepočetné elity tamních vojenských režimů bez sebemenší civilní či zákonné kontroly jsou příliš snadným cílem korupce a manipulace.

Triumf pro Lavrova

Západ na tento posun nedokázal reagovat. V roce 2021 vojenská vláda západoafrického Mali vypověděla francouzskou výcvikovou misi. Okamžitě ji nahradila wagnerovci.

Brzy musel Mali opustit i zbytek států Evropské unie, které byly postupně donuceny zrušit svoje vojenské i politické mise. V prosinci 2022 tak musela i Česká republika po deseti letech stáhnout svoji vojenskou výcvikovou misi a brzy nato zrušit i diplomatické zastoupení v Mali.

Letos v listopadu Čad a Mauretánie po pěti letech jako poslední dva státy zlikvidovaly na počátku nadějný plán na společné vojenské operace pěti zemí proti islamistickým rebelům, rozvíjený s pomocí EU.

Ruské ministerstvo obrany nedávno založilo vlastní intervenční „dobrovolnické“ jednotky pod názvem „Afrikanskij korpus“ – podobnost s názvem nacistické Afrikakorps z druhé světové války je víc než zajímavá.

Vojenský režim Mali vypověděl i misi OSN, která v zemi vyšetřovala násilí, páchané islamistickými teroristy i ruskými žoldnéři na civilním obyvatelstvu. A aby byl klid, Rusko v Radě bezpečnosti vetovalo rezoluci, kritizující postup malijské vojenské vlády a požadující svobodnou činnost mise OSN v zemi.

Společný protest patnácti zemí, které do té doby Mali pomáhaly, vojenská vláda v prosinci 2021 prostě ignorovala. O necelý rok později se naopak dostalo triumfálního přivítání ruskému ministru zahraničních věcí Sergeji Lavrovovi.

Britský list The Guardian už v roce 2019 zveřejnil tajné dokumenty, prokazující úzkou spolupráci údajně nezávislé Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina s ruskou armádou a rozvědkou. Podle těchto dokumentů měla už tehdy veškerá činnost Wagnerovců směřovat k rozšiřování vlivu Ruska v co největším počtu afrických států.

O čtyři roky později je Jevgenij Prigožin mrtev a vývoj v Africe ukazuje, že Rusko už žádné „neoficiální“ služby wagnerovců nepotřebuje.

Ruské ministerstvo obrany nedávno založilo vlastní intervenční „dobrovolnické“ jednotky pod názvem „Afrikanskij korpus“ – podobnost s názvem nacistické Afrikakorps z druhé světové války je víc než zajímavá – a rozjelo například na platformě Telegram masivní náborovou kampaň.

Ukázka ruské náborové kampaně

Ruský nábor do Afriky na platformě Telegram. ZDROJ: repro HlídacíPes.org

Zatím poslední porážku uštědřil Evropské unii vojenský režim v Nigeru, když před několika týdny zrušil osm let starý zákon, prakticky znemožňující přechody uprchlíků z afrických zemí do Libye a dál do Evropy přes severní území Nigeru.

Evropskou diplomacii to před osmi lety stálo pět miliard eur. Jednu miliardu pomoci tehdy získal samotný Niger. Vojenská vláda, dnes úzce spolupracující s Ruskem, prohlásila minulý měsíc zákon za „koloniální nátlak“ a omezování „cestovatelů“, na kterých je prý ekonomika severu země závislá.

Cesta do Evropy je pro uprchlíky a migranty prakticky z celé Afriky od této chvíle otevřena dokořán. Rusko, které má svoje žoldnéřské jednotky i v Libyi, ji nyní kontroluje celou. Pro státy jižní a západní Evropy i pro celou Evropskou unii to dobrá zpráva zcela jistě není.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)