Jan Urban: Rovnost zbraní před zákonem? Jen hra na předstírání právního státu
KOMENTÁŘ. Ministerstvo financí v letech 2014 až 2016 stahovalo kvůli prohranému sporu se společností Diag Human v utajených operacích na hraně zákona desítky miliard korun, uložených z různých důvodů na účtech v zahraničních bankách. Dokazují to nově objevené dokumenty.
Česká republika při těchto transakcích – podle oslovených odborníků, kterým HlídacíPes.org dokumenty předložil – mohla utrpět vysoké, možná až miliardové ztráty. Od ledna 2014 do května 2017 byl zodpovědným ministrem Andrej Babiš.
Na dotazy zaslané k této věci podle zákona o svobodném přístupu k informacím, ve kterém byly i ocitovány přímé důkazy, ministerstvo financí dosud neodpovědělo.
Dne 16. října 2017 Andrej Babiš na plénu sněmovny poněkud neprozřetelně do oficiálního stenozáznamu prořekl:
„Vážení, my jsme prohráli Diag Human v Lucembursku za 14 miliard. Já jsem ještě jako ministr financí stahoval naše aktiva na základě jednoho bezvýznamného dopisu, kde někdo napsal, že chce podnikat s krevní plazmou.“ Podle zjištění HlídacíPes.org ovšem soud obstavil účty České republiky u lucemburských soukromých bank už při zahájení soudního sporu v roce 2011.
Pokud české ministerstvo financí přes soudní zákaz dokázalo peníze stáhnout, jednalo se podle lucemburských právníků o trestný čin.
Útěk před pravidly
Premiér členského státu EU tedy oznámil útěk před pravomocným závazkem na půdě sněmovny, která podle ústavy kontroluje exekutivu. Naše sněmovna jen mlčky vzala jeho protiprávní postup na vědomí. Z útěku před pravidly právního státu se stala oficiální státní politika. Hlavně, ať to není na nás…
Zástupci České republiky se po celou dobu trvání zahraničních soudních sporů vehementně bránili tvrzení, že v soukromoprávním sporu zneužívali k získávání informací i policii a tajné služby. Porušovali by tím totiž tím základní civilizační princip „rovnosti zbraní“ v každém právním sporu.
Raději necháme běžet úroky z prodlení v řádu miliard, než donutit vládu úročení zastavit; nebo dluh zaplatit. Ne, že by to české „politiky“ zajímalo, ale Evropský soud pro lidská práva už před desetiletími vyložil, že je-li dlužníkem stát, je nepatřičné vůbec uvažovat o exekuci. Stát má jít všem svým občanům příkladem, a proto má své dluhy platit dobrovolně. (Šlo o spor Hornsby proti Řecku, pokud by to někoho zajímalo).
Nově objevené dokumenty navíc ukazují, že ve stejné době ministerstvo financí, v dohodě s ministerstvem zdravotnictví, které formálně zastupovalo stát před zahraničními soudy, a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových panicky stahovalo desítky miliard i z bankovních účtů v řadě dalších zemí.
Jeden z dokumentů – Protokol o hlavním líčení Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2018 – obsahuje i svědeckou výpověď bývalého ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Ing. Miloslava Vaňka, obžalovaného tehdy účelově z iniciativy Andreje Babiše z porušování povinností při správě cizího majetku. Vrchní soud v Praze Miloslava Vaňka nakonec v roce 2020 zprostil všech obvinění.
Tento doposud neznámý dokument v šokujících detailech popisuje zasahování politiků a státních institucí do soukromoprávního sporu státu s Diag Human. Přímo ke stahování peněžních prostředků ze zahraničí ve výpovědi stojí:
„Volal mně náměstek Gregor (Jan Gregor, tehdy náměstek ministra financí, pozn. red.) z financí, jaký je průšvih, že ČR má v Londýn City v Overnightech zhruba pětatřicet miliard korun, které se přes víkend v Overnightech zhodnocují a vrací se zpátky. Co s tím? Měli jsme obavy, že Diag Human nám tam opět udělá zástavu a nebudeme jako Česká republika moci těmito penězi disponovat. Udělali jsme to, že ty peníze jsme předisponovali z této známé banky do banky neznámé, tam proběhly ty transakce a peníze se vrátily zpátky. Takovýchhle případů bylo více.“
Z dokumentu vyplývá, že kauza Diag Human byla sice formálně v gesci ÚZSVM, ale postupně pod přímým politickým dohledem premiérů Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Jana Fischera, Mirka Topolánka, Petra Nečase a Jiřího Rusnoka, kterým Vaněk na osobních schůzkách musel referovat o vývoji případu, přesněji soukromoprávní pře.
Každý týden musel také na pravidelných poradách na nadřízeném ministerstvu financí informovat o všech detailech ministry Bohuslava Sobotku, Vlastimila Tlustého, Miroslava Kalouska, Jana Fischera a Eduarda Janotu.
Zástupci České republiky se po celou dobu trvání zahraničních soudních sporů vehementně bránili tvrzení, že v soukromoprávním sporu zneužívali k získávání informací i policii a tajné služby. Porušovali by tím totiž tím základní civilizační princip „rovnosti zbraní“ v každém právním sporu.
Dva citáty ze zmíněného dokumentu ovšem tvrzení státu vyvracejí: „Velice úzce jsme spolupracovali s Policií České republiky“. Text připomíná i osobní koordinace s policejními prezidenty (Vladislavem) Husákem, (Oldřichem) Martinů a (Martinem) Červíčkem.
Ještě více znepokojující je informace, že „Bezpečnostní informační služba to monitorovala velice důsledně. BIS ke mně chodila pro informace“. Pro čtenáře je jistě absurdní představa, že by občan, který se dostane do sporu se státem, získával v rámci dodržení „rovnosti zbraní“ informace od policie a tajných služeb.
Mimochodem – mimořádně zajímavá je ta část dokumentu, která popisuje, jak najatý mediální poradce Michal Voráček (majitel agentury E-centrum, Parlamentních listů, slovenské televize TA3 a řady dalších vlivových médií) dokázal zabránit v různých médiích publikování pro stát nepříjemných článků, anebo jak, coby soukromá osoba, nosil informace od tajných služeb.
Ministr Blažek, prezident Zeman…
Nejpodivnějším rysem české hry na předstírání demokratické parlamentní politiky po roce 1989 je to, že jí kromě politiků samých uvěřili i novináři, akademická obec a velká část společnosti. Tedy všichni ti na výkonu politiky nezúčastnění a nezávislí, kdo by měli demokratickou a volbami frázovanou politickou subkulturu vnímat pouze jako veřejnou službu, kterou jim a celé zemi poskytují jen slušně placení pověřenci.
Namísto toho politiku ovládli prakticky nedotknutelní regionální šíbři a jejich zákulisní dohody. A novináři, akademická obec a velká část veřejnosti přesto berou tuto nekvalitní a zhusta kriminální náhražku vážně.
A tak může být českým ministrem spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), usvědčený v kauze Diag Human z podání zfalšovaného znaleckého posudku, který zdržel její vyřešení o dvacet let a zdražil ji pro českého daňového poplatníka o deset miliard korun.
V pražských zářijových volbách kandiduje za ODS Hana Marvanová, která coby právnička a členka parlamentní vyšetřovací komise k Diag Human nemohla nevidět podvodnost a nezákonnost jejích postupů. Nikdy proti tomu neprotestovala a z komise pouze tiše odešla „za jinými úkoly“.
Předsedkyně oné podvodné vyšetřovací komise Hana Šedivá (ČSSD) se za odměnu stala soudkyní, přestože nesplňovala předepsané odborné předpoklady.
Obvodnímu soudu pro Prahu 6, kde paní Šedivá dodnes funguje, nestačilo ani sedmnáct let (!), aby vůbec nařídil jednání ve věci žaloby proti nezákonnému jednání oné parlamentní vyšetřovací komise – zřejmě historický rekord nefungující justice. Je toto demokracie a právní stát?
Soudem odsouzený, ale prezidentem omilostněný zloděj může spravovat oboru v Lánech, jedinou to prezidentskou honitbu a oboru v demokratickém světě. A usvědčený lhář Miloš Zeman, s jehož pomocí pan Blažek před dvaceti lety zaťal onu desetimiliardovou sekyru, může být dále prezidentem.
Zemanova vláda přitom měla v rukou rozbor, potvrzující už tehdy, že je spor s Diag Human pro stát prohraný, že zbytečně narůstají úroky, za které má ministr zdravotnictví trestní zodpovědnost, a že je potřeba spor co nejrychleji ukončit dohodou. A dnešní politické strany, které by s touto neslušností měly něco dělat, se v červnu raději dohodly, že nebudou dělat vůbec nic a budou jenom mlčet.
Autor se kauze Diag Human věnuje dlouhodobě, napsal o ní knihu Tunel plný krve. V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human; pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Jan Urban: Z demokracie se nám vytratila potřeba právního státu, nezávislých institucí a médií
Ivan Kytka: Křetínského miliardy pod britským drobnohledem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Tedy, a už jsem to tu psal, jest mi to nějaké celé podivné. Jak to že „ty účty byly soudně obstaveny“, a přesto (a přesto) -> se mohlo podařit ČR si ty peníze vybrat (převést)? To přece vůbec nemělo být technicky vůbec možné a sama branka takové mu výběru měla zabránit.
Pokud tedy snad právní zástupci DH (a po nich pan Urban) nepredikují jakési “ obstavení účtů“ na čestné slovo.
Tedy, že to sice soud subjektu zakáže, ta banka o tom vůbec neví? , čili mu ty prachy stejně vyplatí, když o to požádá??? Takový právní bordel snad ani v tom Lucembursku být nemůže, to by bylo možné leda u nás..
Nicméně, odpověď se asi skrývá ve větě, která asi panu Urbanovi utekla “
Přes ně měla Česká republika vypořádávat platby za státní dluhopisy.“..
PROKRISTAPÁNA a že to tak musím napsat, tohle ten soud přece udělat nemohl. Tím by se sám dopustil loupeže , sice by tím zaplatil DH, ale současně by tím okradl zahraniční držitele těch dluhopisů – patrně s doporučením, aby se o ty své peníze soudili s ČR dalších 20 let..:)))))
… nedokázal jsem pochopit, že p. Urban stále poukazuje na to, že ČR ve sporu s DH „používala (nebo využívala nebo zneužívala)“ různé orgány státu (typu třeba rozvědky)… Tím žalovaným je (tedy celá) ČR a má tedy právo použít jakékoliv své prostředky a instituce… DH by byla zřejmě nejraději – a zřejmě tedy i p. Urban, aby tam za ČR stál u soudu asi tehdejší ministr Bojar…
No jasně, ten problém je v tom že se ten případ řešil mezinárodní arbitráží, a tam sory jako musí být všechny postupy státu (státních úřadů a činitelů) naprosto čisté, informace o opaku je důkazem o vině.
Ale tím se zase vracíme k diletantismu doby za Havla , kdy jsme ty mezinárodní dohody o arbitrážích podepsali, i když jsme mohli vědět, že je tak úplně čistě nebudeme ještě dlouho schopni plnit.. (ono stačí se podívat jak se dodnes chovají úřady k českým občanům a subjektům), tudíž v mezinárodních arbitrážích v tom budeme nutně platit desítky a stovky miliard…
Úroveň právního státu v ČR nádherně demonstrují poslední výroky Soudcovské unie a Unie státních zástupců, kteří upírají komukoliv právo na to, aby posuzoval a hodnotil jejich práci. Dokonce si otvírají hubu na ministra spravedlnosti, když si dovolí nejmenovat jednoho z nejhorších soudů na vedoucí pozici.
oprava – jednoho z nejhorších soudCů …
Zasahování do nezávislosti soudů výkonnou mocí je cesta Polska, Maďarska nebo dále na východ Běloruska a Ruska.
Je mi velice líto: Kritika není „zasahování“. Kritika by měla být cenným zdrojem informací pro samotné soudce, zda dělají svou práci dobře nebo špatně.
Pokud je právo v rozporu se všeobecným chápáním spravedlnosti, je s vysokou pravděpodobností něco špatně. Pokud jsou rozsudky opírány o znalecké posudky, v nichž jsou elementární chyby na úrovni látky ze základní školy (kterou by měl snad znát i ten soudce) je něco špatně se stoprocentní jistotou (a spolek Šalamoun takových rozsudků eviduje vícero).
Ona i kauza Kramný je založena na ignorování základních fyzikálních zákonů (byť tady jde spíš o gymnasiální učivo), které znemožňují provést to, co obžaloba obviněnému přiřkla,
Sorry, ale neni fer zverejnit text pravnika jedne strany a oznacit to jako „Komentar“.
Ano, dole je spravne napsano, ze autor: “ V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human“. Ale to je malo, proste to nema byt oznaceno jako komentar, ale jako „tym Diag Human“ tvrdi.
A pro pana Urbana. Ne opravdu se nam nelibi, ze soudy v nekolika statech oznacily naroky jako neopravne, ale staci prohrat ve dvou statech a platime celych 13-15 miliard.
Zejmena tvrzeni, ze spor je predem prohrany a ma se rychle zaplatit, tak jak je mozne ze ve vetsine statu Diag Human neuspel?
Autor článku směšuje to čemu kdo údajně uvěřil s nějakými regionálními šíbry. Jestli si autor nevšiml, tak politici, novináři, akademická obec ani velká část veřejnosti, jaksi nemají pod palcem, kdo ovládá politiku a ti, co se do politiky cpou se ani moc nezajímají o to, co ostatní věří. Autor se dále spekulativně vyjadřuje se o tom, co berou údajně vážně. Pěkná demagogie.
Ale jak upozorňuje v diskusi ttt, tak motivaci k takovému PR dává týmová příslušnost k DH.
Mimochodem, poslankyně Šedivá je ten zákonorárkyně, která prosadila do zákona o obnovitelných zdrojích limit změny ceny výkupní elektřiny z FVE meziročně max o 5%. Takže kandidátních kauz, za které by mohla být Klausem odměněna soudcovskou trafikou je více.
Tedy ze bych si dovolil k tomuto vlastni teorii proc tuto i dalsi arbitraze prohravame a prohravat budeme, a platit dalsi desitky a stovky miliard odskodneho. Jak uz jsem naznacil vyse, tak je dana temi mezinarodnimi smlouvami o arbitrazich co jsme podepsali v devadesatkach, je dana presumpce viny statu vuci zahranicnimu subjektu pokud v sebemensim libovolny statni urad porusi vuci nemu nejaky statni predpis. Jenomze a jak jsem i napsal vyse, toto je zcela bezne i vuci nasim obcanum a subjektum, i treba proto ze zakony jsou slozite.
A ta otazka stoji, jak je to v tech starych zapadnich statech, zda snad tam naprosto cisti a poctivi a pravne vzdelani vsichni urednici vzdy postupuji pravne, nikomu, natoz zahranicnimu subjektu neukrivdi, takze tam ty prohrane arbitraze asi neplati?. Tedy, ze bych si dovolil predpokladat, i tam nekdy pochybi, ale asi tam existuje cosi jako loajalita ke svemu statu (statu a jeho obcanum, nikoliv tedy jen te partaji co je zrovna ve vlade). Takze takove informace o nekterych citlivych cinnostech a jednanich urednich a statnich cinitelu te druhe strane sporu arbitraze vubec neprozradi a nereknou. Tedy, na to Zapade. Asi tam tu loajalitu a zodpovednost statnich uredniku chapou jinak…Neni tohle vysvetleni?