Jan Urban: Rok, který všechno změnil. Češi mezi nemocným Ruskem a pošetilým Západem
KOMENTÁŘ. Jsme ve válce, protože z pohledu ruského imperialismu jsme se jen omylem dějin stali součástí Západu. Musíme být vráceni zpět a „očištěni“. Konflikt na Ukrajině proto ruská elita vnímá jako biblický Armagedon, konečný střet mezi ruským Dobrem a západním Zlem. Tato válka všechno mění – a týká se i nastávající volby českého prezidenta, i když většina kandidátů se snaží předstírat opak.
Rok 2023 bude v mnoha ohledech v českých i evropských dějinách rokem přelomovým. Putinovská diktatura s konečnou platností prokázala, že nechce sdílet civilizační rámec Evropy a mezinárodního práva, včetně nejzákladnějších principů míru a vzájemné výhodnosti mezinárodních vztahů.
Stejně přesvědčivě se ovšem ukázala pošetilost už sto let převládající západní politiky ústupků vůči sovětsko-ruské agresi, která už od bolševické revoluce určovala povahu mezinárodních vztahů. A v neposlední řadě potvrdila, jakým zázrakem bylo na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století krátké období marných pokusů Michaila Gorbačova o demokratizaci sovětské diktatury, které ukončilo poválečnou okupaci střední Evropy.
Bylo jen otázkou času, kdy primitivní fašizující radikalismus ruských silových složek, který po porážce komunismu už jenom posiloval, převládne v celé společnosti.
Západ se mylně domníval, že přesvědčení vládců sovětského Ruska o tom, že mají nárok diktovat zbytku světa svoje hodnoty a násilím je prosazovat, bylo zastaveno studenou válkou a delegimitizováno koncem komunismu.
Příklad západní demokracie a přitažlivost konzumního životního stylu měly samy o sobě během času automaticky proměnit ruskou společnost a politický systém. Nestalo se. Po nástupu diktatury Vladimíra Putina selhaly i všechny pokusy o „restart“ americko-ruských vztahů či opakování německých, francouzských či italských snah o zvláštní bilaterální vztahy.
Skutečná válka místo distančních šachů
Rusko postupně zablokovalo fungování všech mezinárodních organizací, jejichž kdy bylo členem, a nakonec – dávno před okupací Krymu v roce 2014 – přestalo chtít slyšet jakýkoliv názor, přicházející z demokratických zemí.
Západ si jako vždy příliš pozdě přiznal, že putinismus je psychicky postižená diktatura, která pouze vyhlíží válečnou sebedestrukci a násilný konflikt považuje za očistný proces. Americký psychiatr Robert Jay Lifton přitom už před více než dvaceti lety popsal psychickou poruchu, kterou nazval „syndrom supervelmoci“ a varoval před jejími projevy u představitelů jaderných velmocí.
Jsme ve válce, protože z pohledu tohoto ruského imperialismu jsme se jen omylem dějin stali součástí Západu. Musíme být vráceni zpět a „očištěni“.
Dnes jsme ve válce, která se vymyká všemu, co svět zažil v dobách studené války v zástupných konfliktech v rozvojových zemích. Mohly v nich sice umírat miliony lidí, ale pro sovětské Rusko byly až do okupace Afghánistánu v roce 1979 jen jakousi distanční šachovou partií, oddělenou od všeho ostatního – a především od života obyčejných Rusů.
Porážka v Afghánistánu byla nemyslitelná. Přesto k ní o deset let později došlo a vzápětí muselo rozpadající se komunistické impérium opustit i střední Evropu a Pobaltí. Západ, včetně středoevropských postkomunistických elit, nepochopil, že pro většinu ruské elity i společnosti to znamenalo existenciální ponížení a ztrátu důstojnosti.
Bylo jen otázkou času, kdy primitivní fašizující radikalismus ruských silových složek, který po porážce komunismu už jenom posiloval, převládne v celé společnosti. Čečna, Gruzie, Krym, Luhansk, Doněck – a nakonec naivní sen o snadném obsazení Ukrajiny, který se změnil v brutální a otevřeně genocidní válku, v níž je Rusku v jeho vlastním chápání dovoleno vše.
Putinovy klony v záloze
Současný střet se Západem proto ruská elita vnímá jako biblický Armagedon, konečný střet mezi ruským Dobrem a západním Zlem. Šílené výroky kremelských propagandistů o použití jaderných zbraní nebo znovudobytí Pobaltí a střední Evropy, včetně dnešní České republiky, nejsou jen výhrůžkami. Odrážejí skutečný stav myšlení významné části putinovské diktatury.
Vladimír Putin je už tři roky izolován a zcela odtržený od skutečnosti, což jenom posiluje jeho psychickou indispozici. Stále častěji se také poukazuje na příznaky jeho údajného rakovinného onemocnění a spekuluje se o jeho nástupci.
Ať už jím bude pětačtyřicetiletý ministr zemědělství Dmitrij Patrušev, syn bývalého ředitele bezpečnostní služby FSB a největšího jestřába mezi Putinovými blízkými Jevgenije Patruševa, nebo Alexej Ďumin, Putinův bývalý bodyguard a oblíbenec a dnes gubernátor v Tule, půjde vždy jen o Putinův klon s primitivním imperiálním viděním světa.
Jsme ve válce, protože z pohledu tohoto ruského imperialismu jsme se jen omylem dějin stali součástí Západu. Musíme být vráceni zpět a „očištěni“. Čtenář by si měl vzpomenout na objevené operační mapy a plány Varšavské smlouvy na útočnou jadernou válku v Evropě z osmdesátých let dvacátého století. Podepsali je tehdejší nejvyšší představitelé československé komunistické strany a státu. V případě odvetného jaderného úderu NATO sovětští i českoslovenští soudruzi považovali za „přijatelné“ padesátiprocentní ztráty českého a slovenského civilního obyvatelstva.
Konec předstírání, že nás se to netýká
Jsme ve válce, ale předstíráme, že se nás to nijak netýká. Mimo jakoukoliv pochybnost se ukázala ideologická hloupost třiceti let protievropské a obecně protizápadní zapšklosti komunistů i „staré ODS“. Symboly této povrchní nadutosti – Václav Klaus a Miloš Zeman – končí v ústraní bez úcty jako posmívané figurky.
Tato válka všechno mění – a týká se i nastávající volby hlavy státu, i když většina kandidátů se snaží předstírat opak. Smutná postava Jaroslava Bašty slibuje na plakátech odvolání vlády, což ústava žádnému prezidentovi neumožňuje. Danuše Nerudová se snaží „vysvětlit“ svoje manažerská selhání na Mendelově univerzitě a kandidáti jako Pavel Fischer a Marek Hilšer vedou spíše předčasnou senátní kampaň než tu prezidentskou.
Oběma by přitom slušelo státnické gesto, se kterým by se bezprostředně před prvním kolem vzdali kandidatury ve prospěch někoho třetího. Jsme ve válce, ve které nejde o nic méně než o budoucnost demokracie. Jediná otázka, na kterou je v nastávající volbě prezidenta třeba hledat odpověď, je nejlepší zájem země.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
27 komentářů
Už Rusům došli rakety?
Na to se musíš zeptat jejich íránského dodavatele.
Bude to dlouhá a vyčerpávající konfrontace s Ruskem na Ukrajine a svet se změní. Strategickým planovacum v metropolich velmocí se realita vymyká s rukou. Jak dál, to je to oč tu běží. Silvestrovský utok u Donecka raketomety Hilmars se stovkami ztrát vojáků Ruska, není dobrým vstupem do nového roku. To je eskalace za použití nejmodernějších prostředků, kdy se vyuzije slabost, vojáci telefonuji a jsou zarámovani a s použitím dodanych supermoderních zbraní zniceni.Je to zvláštní forma partyzanskeho odboje. Nabízí se porovnání s pevnosti Premysl R-U za Velké valky,ktera padla do obkliceni a byla vydána Rusku. Takto se vítězi, když se znají zámysly soupeře. Musíme si položit otázku, kde a kdy vypukne ta revoluce a bude to ten správný dějiny vývoj. V banku je mnoho a vítězství nemusí přijít rychle, To zpožděne a vyčerpávající vítězství využiji tentokrát dvě velmocí USA a rostoucí Čína. A tady končí představa co bude dál.
Ano, realita se rusáckým plánovačům v Moskvě vymkla už dávno, rusácké mučení a vraždění dětí na Ukrajině je už dávno mimo jakékoli lidské měřítko, o eskalaci nemluvě. Ovšem velmoc opravdu ale opravdu nejsou.
Tedy, pan Urban má v mnohém pravdu, samozřejmě že současný putinovský režim je značným nebezpečím pro své okolí, protože se pokouší provozovat imperiální expanzi do okolních států.
Ale v čem je omyl, a je nutné si to říkat, my nejsme ve válce s Ruskem, my jsme ve studené válce s Ruskem, což je ovšem něco jiného. To totiž byl stav, který trval na Západě 40 let – a ten Západ se s tím musel naučit žít Sice na jedné straně neustálá vojenská ostražitost a příprava NATO k obraně a protutoku. Ale na ostatních stranách, běžná ekonomika, běžný život občanů, dokonce určitě se na těch 40 let nevyhlašoval válečné daně:))). Že i s tím SSSR musely západní státy diplomaticky jednat, že s ním udržovaly obchodní styky i další styky. Takže spíše tyhle zkušenosti nám chybí, a právě tyhle zkušenosti a uklidnění by měli vozit naši prozápadní politici, co na Západ jezdí jednat..Pokud tedy chceme být tou součástí Západu a nikoliv jen nárazníkovou zónou mezi Západem a Ruskem, kterou může Západ kdykoliv obětovat
A pokud jde o onu závěrečnou poznámku .týkající se nastávající volby hlavy státu,
Že totiž o tom mluvíme, v tom úžasném UeSeJ (kde prý je hej) se jim podařilo během studené války odprásknout prezidenta, hned potom hlavního kandidáta na prezidenta. A není to tak dlouho, co tamo voliči, nespokojení s výsledkem volby napadli, po mohutné demonstraci budovu Kongresu. Takže i v zájmu toho, bych si přál, aby u nás, jak ty předvolební agitace, tak i vlastní volby, tak i povolební uznání výsledku (na všech stranách) dopadlo mnohem kultivovaněji, ať už bude volen, a pak zvolen kdokoliv…
Tvůj guru hradní čučkař by s tebou nesouhlasil, petříku. Zeptej se ho. Třeba ti vysvětlí jaký je rozdíl mezi stavem „de iure“ a „de facto“.
petrph,zamáčkl jsem dojetím slzu jaký jste mírumilovný člověk.Člověk žasne,jak jste ve svém komentáři pana Urbana poučil.Pergill vám bude tiše závidět.Mám tomu rozumět tak,že Západ by mohl obnovit zpět železnou oponu?Bývalé republiky Sovětského svazu připojit k Rusku a Ukrajinu hodit přes palubu?Bývalé satelity nechat ve vlivu nového SSSR?Dále udržovat obchodní styky a plané diplomatické jednání?Pak by konečně nastal věčný mír.Škoda,že váš komentář asi pan Fiala nečte,jeho chyba.Mohl by ho přečíst v OSN.Atentáty byly nejenom na USA prezidenty,ale i na Lenina a.j..Rusové dokonce demokraticky vyvraždili celou carskou rodinu.
Článek se mi nelíbí, protože autor „hodil“ všechny současné problémy pouze na RF.
Pokud poodstoupíme a podíváme se globálně na posledních 30 let , musíme také vidět válku Západu v Afghánistánu , svržení režimů v Iráku a Lýbii , včetně tzv. arabského jara, Sýrii a problém Kosova včetně BiH na Balkáně.
Jakou roli v těchto konfliktech hrálo Rusko ?
Jenom slepý a hluchý nezaznamenal ruské nářky a stesky nad postupem NATO na východ.
K Ukrajině – nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresorem a že napadlo suverénní stát.
Otázka zní, zda by k tomu došlo , kdyby Západ přistupoval k ruské otázce uvážlivěji .
Jinými slovy, západ se snažil 30 let uklízet let bordel, který zůstal po russovětsku, mirečku. Tam kde rusákům nechal volnou ruku (jako v Sýrii), to skončilo mnohaset tisícovou genocidou civilního obyvatelstva za pomoci chemických zbraní a rusáckého kobercového bombardování. Přičemž rusáci ještě vřískali, když se země střední a východní Evropy snažili zajistit před touto agresivní hordou.
… ha, ha, bordel novodobý byl zejména v Afghanistánu od r. 2001 kdy tam „Západ“ tj. až 60 států kapo-demo (i vč.Ukrajiny) se pokoušel dělat různé Enduring Freedom, Resolute Support -prostě samá ušlechtilá hesla až ho ta hesla úspěšně oddělala…
Jinými slovy, josef provedl islamistický coming out. Miluje talibanské vrahy.
…, že by tedy Talibán „šel vraždit“ do USA a dalších 59 zemí ? A tedy i k nám, no Miloš Zeman říkal, že v Kábulu se bojuje za Prahu… Mohlo by tom něco být, že ?
Chápu, josef, miluješ talibanské vrahy a daladier, chamberlain a stalin jsou tvé vzory. Mimochodem v tom výčtu jsi zapomněl na operaci Bouře-333, na to ušlechtilé rozstřílení prezidentského paláce v Kábulu v roce 1979.
no o mě až tak nejde, ale co včera když se do světa zveřejnily skutečnosti prince Harryho z Afghanistánu o tom jak tam „zabíjel jakoby se jednalo o figurky na šachovnici… “ On si tam šel „zastřílet na živé…“, zřejmě byl také dostatečně zmagořený, že tam vlastně tak zachraňuje ten „Západ“ – který tedy tehdy „konal dobro na Východě..“, aby takto zachránil i tu naši Prahu… Očekával bych, že se okamžitě ozve naše ministryně obrany a útoku, že tak to nebylo, protože tam byly chráněny “ naše hodnoty..“ A také naši státní zástupci by měli okamžitě zahájit vyšetřování…
Vždyť to říkám, submisivní milovník talibanců a rusáků jako ty josef, bohrovně mlčí nad rusáckými vraždami v Buči, rusáckým zdevastováním Afgánistánu se statisíci mrtvých civilistů, rusácké-asadovské zdevastování Sýrie s opět statisíci mrtvých civilistů a miliony na pochodu do Evropy a při tom dostává hysterické záchvaty, za to když je likvidována invazní ozbrojená horda z pákistánu známá jako taliban, která bez skrupulí vraždila afgánské ženy a děti jen proto, že si dovolili hrát fotbal či pouštět hudbu, dostává hysterické záchvaty.
Josefe, odlidštění nepřítele na úroveň figurky na střelnici je základní bod postupu, jak udělat z odvedenců vojáky. Od časů, kdy přestaly fungovat profesionální armády elitních bojovníků (naše profesionály takto charakterizovat nelze), které to řešily jinak. Tedy u nás +- od husitských válek.
Kvalitní text Františka Novotného na toto téma najdete v archivu Neviditelného Psa, překopaný a rozšířený ho autor vydal jako samostatnou knihu.
A to státnické gesto by mělo být co? Vzdání se kandidatury ve prospěch rozvědčíka, na kterého KGB nebo GRU nejspíš mají kompro?
Uklidňující představa – mít prezidenta vydíratelného Ruskem.
Nebyl by lepší Středula? Vždycky to byl jen odborář, nezadal si s minulým režimem, nemá žádné vazby na Rusko, ale bohužel ani na „jestřáby a globální výrobce zbraní“. Takže zase nic, že?, pane Urbane.
Zcela jistě i v tom Rusu jsou lidé, dávají přednost „západnímu“ stylu života. Byli tam vždy, ale nikdy nepřevažovali. Spíš utíkají do nějaké formy vnitřní emigrace.
Děkuji autorovi za přesné popsání reality a bohužel mnozí občané si to neuvědomují a pokud ano, tak nás chtějí zatáhnout pod správcovství ruského mužika, který pohrdá životem ,protože víc je pro něj pocit nadřazenosti a moci. Bohužel mnozí vzdělanci s povahami jedněmi z nejhorších, např. zmiňovaný Klaus a Zeman nadřadili svoje osobní touhy po uznání a s pocitem své geniality nad zodpovědnost ochrany státu , kterému měli sloužit. Ale lid to tak chtěl a má v tom i tradici. Má nejraději ve vedení „sobě rovné“, sprostáky , hulváty a populisty. Masaryk a Havel se musí obracet v hrobě , tak snad se na hrad konečně dostane slušný a inteligentní člověk, který tohle vše věnuje státu , do jehož čela bude zvolen.. Naděje umírá poslední..
Rusko na Ukrajině nedělá nic jiného, než „humanitárně bombardující“ NATO na Balkáně. Jen v trochu větším rozsahu a s menší úspěšností.
a na tuto nebetycnou hloupost si prisel sam?? no..k tomu se asi neda nic slusneho napsat,nez ze to je prokremelsky hnuj prvni kategorie..ale zij si dal ve lzi, putler uz stejne brzo zatrepe, jen do te doby posle asi dalsich 100k mobiku na jatka,pricemz budou umirat i nevinni ukrajinci samozrejme..ale to vrahounovi vubec nevadi,ale jak rikam, snad uz brzo zatrepe..
Je mi velice líto, situace naprosto stejná. Boj mezi dvěma etniky o sporná území. Snad jen ve prospěch Srbska je to, že ona území, jako Kosovo, se stala spornými až po druhé světové válce (Kosovo má v srbských dějinách asi stejnou pozici jako v našich okolí Řípu), zatímco hranice mezi Ukrajinou a Ruskem je problematická od začátku existence Ukrajiny (jako země, obývané Ukrajinci).
Mezi Ukrajinou a Ruskem neexistuje žádný přirozený zeměpisný předěl (jako třeba mezi námi a Německem). Spíš připomíná hranice mezi zeměmi třetího světa, vzniklé čárou kolonialistovou na mapě, o něž se často válčí někdy od 50. let minulého století do současnosti.
Rozumným řešením by bylo dostat Rusko k jednacímu stolu, nicméně něco takového v dohledné době nevidím. Bude muset, obávám se, zemřít ještě mnoho Rusů (a, samozřejmě, i Ukrajinců), než se v tomto smyslu pohnou ledy.
MMCH, je historicky doloženo, že už někdy od roku 1916 probíhaly různé diplomatické snahy o ukončení války (od panujících rodů, které byly mezi sebou příbuzné, přes papeže a další duchovní osoby až po různé ekonomické iniciativy). Nicméně až zhroucení Německa vedlo k mírovým jednáním.
Proboha proč by se Pavel Fischer měl vzdávat kandidatury ve prospěch paní Nerudové? To se jí rovnou může vzdát ve prospěch pana Babiše?
Skvělý pohled Jana Urbana.
Psaná pravda a skutečnost od prvního do posledního řádku. Přidávám souhlasný hlas. Vídím stejné věci stejným úhlem pohledu.
velmi dobry clanek. russko je nemocne, a velmi agresivni a nepratelske, je to opravdu „souboj civilizaci“, o co se dneska hraje a nepritel je naprosto jasny a odkryl karty.
nektere komentare se neprekvapive snazi relativizovat russkou agresi a pricist alespon castecne vinu nam,zapadu,coz je uplny nesmysl. meli jsme postupovat mnohem tvrdeji uz davno, nejpozdeji po anexi krymu a valce na vychode ukrajiny, kterou tam rusko vede samozrejme od roku 2014, letos se k tomu jen oficialne prihlasilo. rusko samotno nikdy zapadem ohrozeno nebylo, bylo to a je prave naopak..verim, ze statecni ukrajinci nakonec zvitezi a nase moralni povinnost je maximalne podporovat, dokud zrudny a brutalni putinuv rezim se nezhrouti sam do sebe. a co se tyka prezidenta, verim, ze zvolime dobre a makak z SK neprojde, energie zajistime postupne, stavi se rychle dalsi terminaly na LNG a pak bude russko uplne nahrane..uz se na tom pracuje, jen vydrzet a my vydrzime!
S většinou článku souhlasím, ale nápad, aby se kandidáti s nízkými preferencemi vzdali svých kandidatur ve prospěch „rychlokvašky“ (a dle mého názoru i „nicky“) Danuše Nerudové a bývalého komunistického rozvědčíka generála Pavla, mi připadá protidemokratický a velmi nebezpečný. Koneckonců, při minulé volbě prezidenta jsme si už pořádně naběhli, když kolovaly řetězové emaily, ať demokraté volí „nemastného a neslaného“ Drahoše, který prý měl jako jediný šanci. A Zeman si ho samozřejmě pak v debatě „namazal na chleba“.
Vůbec nechápu, proč má Danuše Nerudová tak vysoké preference. Vždyť nic nedokázala. Myslím si, že nějakému PR-makerovi se zazdálo, že by z ní mohla být druhá Čaputová a tak ji začal prosazovat a najednou jí narostly preference. Jenomže zatímco Čaputová je bezesporu osobnost na svém místě, paní Nerudová dělá všechno pro to, abychom možnost toho, že je osobností, kategoricky vyloučili. Pokud jde o pana generála, byl až do svých 28 let (to už je věk, kdy by člověk měl mít rozum) na vysokém postu v komunistické vojenské rozvědce. A nelze vyloučit, že na něho Rusové něco mají. Jak se zachová, až to na něj vytáhnou? Bude ochoten obětovat svou funkci prezidenta, všechno oznámí a složí funkci? Kdybych měl jistotu, že o tom přemýšlel a rozhodl se že udělá to, co jsem popsal, asi bych ho volil. Ale do hlavy mu nevidím. S jeho názory na řešení konfliktu na Ukrajině se dost identifikuji.
Ukrajinci si zvolili v jistém smyslu geniálního prezidenta, za kterého se rozhodně nemusí stydět. Zatímco my se máme rozhodovat mezi „rychlokvaškou, která nic nedokázala“ a generálem, který dnes sice říká rozumné věci, ale není schopen nahlédnout svou vojenskou podporu zločinného komunistického režimu v mládí jako něco diskvalifikujícího pro funkci prezidenta? Alespoň, kdyby přislíbil: „pokud na mne Rusové cokoliv vytáhnou z mé minulosti, okamžitě to zveřejním a bude-li to na místě i odstoupím.“ Pak by jeho volba mohla dávat smysl.
Nevím, zda je to kouzlo nechtěného nebo něco jiného, ale lze stoprocentně souhlasit s názvem článku, že Západ je skutečně pošetilý. Jeho pošetilost spočívá v tom, že se nezvládl poučit z toho, čím prošly postkomunistické státy. A žene se v podstatě do velmi podobného průšvihu a snaží se, což je horší, do něj strhnout i ty postkomunistické státy, které si tím už prošly, a vědí, která bije.
Což je základ rozporů mezi postkomunistickými a západnějšími členy EU. A, pochopitelně, v těch postkomunistických státech rozporů mezi staršími ročníky, které to mají prožito, a mladými hloupými, kteří se dávají nalákat na líbivé, leč zcela jednoznačně nesmyslné, levičácké bláboly.