Jan Urban: Populismus a triky marketingu ve slepé uličce. Aspoň v Británii
KOMENTÁŘ. Když v dubnu britský konzervativní poslanec Neil Parish pod tlakem rezignoval na svůj mandát v Dolní sněmovně, určitě netušil, že se o dva měsíce později jeho skandál možná stane oním pověstným kamínkem, který strhl lavinu…
Po dvanácti letech v britském parlamentu se bývalý farmář, přezdívaný pro svoji neústupnost Rotvajler nebo Buran, musel odporoučet, protože, jak potvrdily dvě konzervativní poslankyně sedící v lavici vedle něj, při jednání Sněmovny sledoval na svém telefonu pornografické filmy. A prý to nebylo poprvé.
Neil Parish přiznal před vedením parlamentní frakce, že poprvé hledal na internetu nové typy traktorů a na choulostivé stránky se dostal omylem. Podruhé se prý při dlouhém čekání na parlamentní hlasování nudil, a tak…
Rebelie konzervativního venkova
Nadcházející doplňovací volby na jeho rezignací uvolněné místo za okrsek Tiverton a Honiton v jihovýchodní Anglii ale nemohly přijít v horší chvíli. Kdysi solidní konzervativní zemědělský region je na pokraji politické vzpoury. Tamní farmáři se připojili ke stále vlivnější celostátní koalici zemědělců a ochránců přírody, která odsoudila vládní zemědělskou politiku a označila ji za „pohromu pro celý venkov“.
A tato rebelie konzervativního venkova, jak hnutí pojmenoval britský tisk, hrozí svrhnout premiéra Borise Johnsona rychleji než vyjádření nedůvěry zatím jen nedostačujících 148 poslanců Konzervativní strany v parlamentu.
Prezidentka Národní farmářské unie Minette Battersová řekla dokonce premiérovi, že z vládních slibů o pobrexitové pomoci nezůstalo skoro nic, a v důsledku „farmáři nebudou schopni produkovat potraviny, které si spotřebitelé budou moci dovolit“.
Farmáři, podle jejích slov, „jsou naštvaní na post-brexitovou politiku, kvůli které zchudnou a nebudou schopni soutěžit se zahraničními dodavateli“.
Konfederace britského průmyslu (The Confederation of British Industry, CBI) sdružuje sto devadesát tisíc firem z celé země. Ve svých posledních prohlášeních varuje před premiérem a vládou navrhovanými jednostrannými kroky a vypovězením takzvaného „severoirského protokolu“, tedy dohody s Evropskou unií o podmínkách obchodu přes území Severního Irska. Podle CBI by takový krok jen „vyhnal investory a poškodil ekonomiku“.
Borisi Johnsonovi ubývají přátelé rychlostí tajícího sněhuláka. Nikdo nekritizuje jeho tvrdý postoj vůči ruské agresi proti Ukrajině. Podporu má i pro svoji tvrdou imigrační politiku. Všechny výhrady se točí kolem jediného tématu – a tím jsou dopady brexitu.
Proti premiérovi se staví už i dosud neochvějní zastánci odchodu z Evropské unie v konzervativních novinách Times, Daily Mail, nebo Daily Telegraph. Ekonomické statistiky jsou neúprosné a vyhlídky méně než povzbudivé. Podle Daily Mail může Velká Británie čekat v příštím roce nulový růst a mezi zeměmi G20 bude na předposledním místě. Za ní už bude jenom mezinárodními sankcemi oslabené Rusko…
David Smith v Sunday Times zase poukázal na fakt, že „ekonomiky tří britských regionů, které v referendu nejsilněji podporovaly brexit, byly na konci minulého roku slabší, než byly v době hlasování“.
Vicekancléř cambridgeské univerzity v Timesech zase varoval, že politická neochota ponechat britským univerzitám možnost být součástí největšího evropského mechanismu pro financování vědeckého výzkumu a spolupráce „už teď (britský) výzkum poškozuje“. A stejné noviny otiskly ve stejný den překvapivý komentář jednoho z nejhlasitějších propagátorů odchodu Velké Británie z Evropské unie Iaina Martina s výmluvným titulkem „Jakkoliv bolestivé to může být, musíme si promluvit o brexitu“.
Proti Johnsonovi se otevřeně staví i stále více klíčových politiků Konzervativní strany z minulých desetiletí, kteří za normálních okolností do současné politiky nezasahují. Michael Heseltine (1933), několikanásobný ministr vlád Margaret Thatcherové a Johna Majora, označil současného premiéra za „bezskrupulózního politika bez programu a cti“ a píše o „zničujících důsledcích brexitu na životní úroveň, ekonomický blahobyt a reputaci Británie v zahraničí“.
Tento veterán Konzervativní strany, který, jak sám píše, podporoval všechny konzervativní vůdce od (Winstona) Churchilla po (Davida) Camerona, však na rozdíl od většiny ostatních komentátorů a politiků přichází s řešením – „obnovit evropský odkaz Konzervativní strany“.
Očištěn novou volbou
Snad ještě tvrdší odsouzení pronesl Chris Patten, jeden z nejzkušenějších konzervativních politiků, vícenásobný ministr, poslední britský guvernér Hongkongu, spoluautor mírové dohody v Severním Irsku a počátkem devadesátých let také eurokomisař pro zahraniční vztahy. V rozhovoru pro The Guardian doslova řekl:
„My vůbec nemáme konzervativní vládu. Je to (jen) anglická nacionalistická strana, která je populistická, jenomže – a to je fatální – aniž by byla populární“.
Nadcházející dva týdny budou pro Borise Johnsona rozhodující. Na jejich konci už nemusí být premiérem. Nebo jím ještě po nějakou dobu zůstane – stále nepopulárnější a zhrzený nepochopením britské veřejnosti, která se více zajímá o vlastní ekonomickou situaci, zhoršující se dopravu a zdravotnictví nebo snižující se životní úroveň.
Rostoucí počet konzervativců si konečně začíná uvědomovat, že populismus a marketingové triky Borise Johnsona jsou pro jejich stranu slepou ulicí.
Britský konzervatismus stavěl na hodnotách a míval styl. Dnes je to trochu jinak – ministerským předsedou je mnohonásobně usvědčený lhář a „Buran“ Neil Parish se hlásí jako kandidát do doplňovacích voleb. Že prý jsou na něj voliči v okrsku Tiverton a Honiton zvyklí, a kdyby ho znovu zvolili, tak by byl vlastně očištěn. Také vám to – aspoň v něčem – připomíná Česko?
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Ivan Kytka: Likvidace tvůrčí svobody je jasný rys totality. Poučení ze Stopparda
„Toxický“ Libanon. Za prudký nárůst rakoviny může kouření i životní prostředí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Ale no jistě. Tím se opět vracíme k té vulgární anekdotě, končící slovy „Na tom jsme se přece dohodli předem“.
Jinak řečeno. právě tohle měla říct i britská média lidem ještě před Brexit naprosto zřetelně.
„Brexitem se ruší naprostá většina mezinárodních smluv a dohod“,
které si pak vláda GB bude muset dohadovat znovu.
V čí prospěch? No to je právě složité, i kdyby to mělo být ve prospěch GB (což nemusí , spíše vyjednaný kompromis pod časovým tlakem), tak i v tom jsou různé skupiny, krom zemědělců, taky obchodníci, banky, obchodní řetězce, nezapomeňme na ekology a globalisty, taky soudruh stát který chce vybírat nějaká cla,. (plus k tomu připočtěme nedávný efekt covidu a nynější energetické krize..
Takže jestli si nyní zmíněná prezidentka NFU stěžuje že byli (britští zemědělci) při obchodních transakcích využíváni jako pěšáci, tak má asi pravdu, a odpověď zní,. „vítejte v parlamentní demokracii“. Ono občas stojí si přečíst co o té demogracii cynicky prohlašoval jistý pan Churchill
Naprosto souhlasím.
Vážně stojí za to si přečíst i zapamatovat, co řekl bytostný roajalista a imperialista W. Churchill o demokracii:
„Many forms of Government have been tried, and will be tried in this world of sin and woe. No one pretends that democracy is perfect or all-wise. Indeed it has been said that democracy is the worst form of Government except for all those other forms that have been tried from time to time.…“
Takže to bychom měli.
Zbývá zjistit, co je na tom výroku cynického.
No asi právě to, že Churchill čistě demokrat nebyl, on byl řezník, sekyrář, vhodný právě pro výjimečné situace, kdy mohl ten stát řídit s mimořádnými pravomocemi – což se dělo právě za války. Na tu složitost demokratické vlády, navíc v nějakých koalicích, kdyby měl vážit zájmy všech, neměl, leda o tom cynicky vtipkovat
Problém je v tom, že ono hlasování z 8. 6. tohoto roku (zakazující výrobu a prodej normálních aut od roku 2035) se už Velké Británie netýká. Britové budou moct dál jezdit levně a šetrně k životnímu prostředí normálními auty, zatímco my jim budeme moct leda závidět (tedy, pokud nebudeme následovat jejich příklad).
Johnson je pitomec a podvodník, ví to celý svět a už také i hloupí britové. Takové rozcuchané strašidlo by vůbec nemělo být snímáno kmerou.
Díky za text, pane Urbane. Co k tomu dodat. Že veřejnoprávní televize zase pokulhává za tím, co se děje v Evropě. Anebo její editoři musí držet basu mlčení. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by to ještě horší, protož by to svědčilo o neprofesionalitě zahraničního zpravodajství a neschopnosti rozlišovat co je méně důležité a co více, respektive co nesnese odklad.
U nás je to lhář i buran v jedné osobě a navíc zloděj a estébák. Takovou směsku tam nemají.
Divide et impera = rozděl je a ujařmi.
Platilo a platit bude. Proto Rusácko & komunistická Čína dávají tolik peněz do antievropské propagandy, proto platí všechny ty vlastizrádné „vlastence“ po celé Evropě.
Británie po Brexitu upadá, ale pořád je docela silná. Pokud svou pitomost přežije, jednoho krásného dne se do EU vrátí, pokorně.
Ovšem Česko by Czexit nepřežilo ZCELA JISTĚ. Proto je v našem ŽIVOTNÍM zájmu odrážet všechny metody hybridní války, kterou proti nám vede Rusácko & komunistická Čína.
Samozřejmě: Možná prohrajeme, v důsledku inteligenčního deficitu nadpoloviční většiny českého obyvatelstva. Připomeňme si, že – ze všech národů světa – JEDINĚ A POUZE Češi si ve svobodných volbách zvolili vládu komoušů a nácků (1946).
A protože jsme nepoučitelní, protože milujeme lež a nenávidíme pravdu, tak jsme si
OPAKOVANĚ zvolili vlastizrádce/velezrádce Miloše, tak ještě dnes podporujeme Babiše, Pitomia a jiné podobné.
Takže: Jaká je naděje na udržení Česka v EU a NATO, v euroamerické civilizaci, když hlupáci TRVALE volí proti svým vlastním zájmům?
Hmmm?
1. Do antiEUrounijní propagandy není třeba prakticky vkládat žádné peníze, maximálně prostředky na překonávání proEUrounijních lží a cenzury (= kdyby prostředí pro šíření informací v EU šíření informací bylo demokratické a svobodné nemusel by se na tomto poli vydávat ani eurocent na rok). Situace je to podobná, jako za vlády „kůlu v plotě“, co taky věřil, že nespokojenost občanů s režimem je dána „placenými agenty imperialistické propagandy“. A byl to stejný nesmysl. Každý, kdo se umí dívat kolem sebe a není úplně hloupý, jasně vidí, že situace ve společnosti i v ekonomické sféře se zhoršuje a není naděje na zvrat do nějakého pozitivního trendu, spíš na zrychlování toho zhoršování. Viz např. onen zákaz normálních aut od roku 2035, procpaný skrz struktury EU minoritou vymozkovanou ekofanatismem proti vůli majority normálních lidí.
2. Velká Británie jistě trpí cílenými sabotážními a dalšími nepřátelskými snahami ze strany vedení EU, viz např. snaha o vytvoření jakési vnitrobritské hranice mezi Severním Irskem a zbytkem státu. Nicméně britský automobilový průmysl se nemusí bát nuceného zavírání fabrik a britští dělníci se nemusejí obávat masového propouštění, jak je tomu u nás a v dalších státech EU. To se dříve nebo později projeví na ekonomice. Naopak, z EU se do Velké Británie nejspíš přesune řada „neekologických“ výrob s příslušnými ekonomickými a sociálními benefity (a malefity pro EU). Je také otázka, zda se Velká Británie nestane další cílovou zemí pro „útěk mozků“ z EU, který je stále více viditelný.
3. Česko by nejspíš czexit přežilo (jako přežilo rozbití Rakouska Uherska, „třetí říše“ i „říše míru a socialismu“, byť jsme byli jejich agenty zuřivě ujišťováni o pravém opaku) a stále více se rýsuje, že by negativní dopady (v poměru k pozitivním) našeho odchodu z EU nebyly tak zlé. Pokud by se podařilo dojednat současný odchod většího počtu států, byly by možnosti zbytkové EU jim škodit daleko omezenější, než v případě brexitu a Velké Británie. Za ideální považuji rozštěpení EU na dvě části, té východní, fungující na bázi zdravého rozumu a tudíž prosperující, a té západní, fungující na bázi EUrohovadin až do totálního sebezničení na úroveň chudých zemí třetího světa (třeba takového Somálska …).
4. Naši nezávislost a schopnost bránit se potenciálnímu útočníkovi z východu garantuje, alespoň do jisté míry, NATO. EU dělá pravý opak. Je to „ekologická“ politika EU, v jejímž důsledku se nejsme s to odříznout od ruského plynu a ropy (a proto jsou naše sankce proti Rusku polovičaté a spíš Rusku v některých aspektech pomáhají), přestože obojího máme v břidlicích víc než USA a mohli bychom během pár měsíců zcela nahradit import z Ruska. A těch pár měsíců bychom asi přežili v nějakém nouzovém režimu. Politika EU, drasticky omezující ekonomiku a technologickou úroveň členských států nás už začíná ohrožovat jednoduše tím, že zbytek NATO ztratí zájem o společnou ochranu se zaostalými, chudými a vojensky impotentními státy na evropském kontinentu.
5. Všechny uvedené věci jsou prokazatelné, nejedná se o žádné lži nebo propagandu. V odborné veřejnosti (ekonomika, technika, biomedicínské obory atd.) se o tom běžně ví, mluví a píše. Stále více běžných občanů to vidí také. Někteří ještě pořád volí „demokratické“ strany, ale stále více voličů chápe, že zkorumpované strany, napojené na EUropenězovody, nás nespasí a ani spasit nebudou chtít. Snad spoustě lidí otevřela a otevře oči současná „demokratická“ vláda (a nejen svými korupčními aférami).
Druhou věcí je, že EU je ve vleku lidí, kteří tradiční euroamerické civilizační hodnoty popírají a násilím vnucují celé společnosti jakési pseudohodnoty, s naší civilizací nemající nic společného. Od 666 „genderů“ a podobných hovadin až po sebedestruktivní „ekologii“. Toto jsou pseudohodnoty, které nikdy nebyly součástí euroamerických hodnot. Naši předkové se neobtěžovali „zachránit svět svým příkladem“, jak to činí pojašená EU. Ovšem tím, že pracovali pro svůj benefit, současně přispěli, a to v nemalé míře, i tomu „světu“.
„Populista“ Boris Johnson, na rozdíl od „demokratů“ podporuje Ukrajinu v její snaze odrazit ruskou agresi. Mj. hodlá vycvičit víc ukrajinských vojáků, než kolik jich vycvičila Ukrajina za 7 let před konfliktem. A taky je adekvátně vyzbrojit. Také hodlá prolomit ruskou blokádu ukrajinských přístavů a zajistit odvoz obilí a kukuřice do zemí, kde hrozí hlad.
Obávám se, že potřebujeme „populisty“ a ne ty, co i říkají „demokraté“.