Jan Urban: Pomalá sebevražda české justice
KOMENTÁŘ. Tento text není filipikou proti české justici. Je její obranou. Historie dosvědčuje, že pro stabilitu a bohatství moderního společenství je klíčové, pokud je justice vnímána jako lepší a mravnější než zbytek společnosti. Je to jediná nepolitická moc, povolaná kontrolovat ostatní formy moci, a pokud nalezne, že se zpronevěřily spravedlnosti, má jako jediná právo proti nim zasahovat. Dál jsou už jen lidové bouře.
Kdysi snad mohlo platit, že komunita si soudce vybírala mezi nejmoudřejšími a nejdůvěryhodnějšími jedinci, pro které zákon a lidskost byly nadřazeny všemu ostatnímu. V moderní době je moudrost a důvěryhodnost nahrazována předepsaným vzděláním, vysokým platem a zárukami osobní nezávislosti, včetně stability kariéry. Pro historickou integritu a perspektivnost celé komunity je zásadní, aby nejrespektovanějšími profesemi byli učitel a soudce. Učitel proto, že vysvětluje, učí a udržuje hodnotový řád, a soudce, aby jej aplikoval a chránil. Společnost, která je při výkladu hodnot ochotná naslouchat hlavně celebritám televizní zábavy a profesionálním fotbalistům, je nemocná.
Související články
Jan Urban: Česká justice padá na dno. Kdo začne s nápravou?
Nechá-li se soudce bez následků nákladně obdarovat, stává se manipulovatelným státním úředníkem. Je-li přistižen u falšování důkazů a nic se nestane, je zpochybněna důvěryhodnost celého stavu. Justice už nemůže být chápána jako nezávislý systém ochrany (lidských) práv, ale jako výlučný klub pro zvané, kam si lze s politickou protekcí zajít zadním vchodem pro rozsudek. Nebo pro odsouzení kohokoli nepohodlného.
Je převažujícím přesvědčením všech vrstev dnešního „lidu“, že známosti jsou podstatně důležitější než podřízení se zákonu. Ani to však není důvod, aby justice posluhovala politické moci a vlivu peněz. Pro českou justici je navíc – naneštěstí – už po generace nejdůležitější pouze obrana vlastních privilegií a, především, beztrestnosti soudců. A stejně tak to platí pro státní zástupce a policisty.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Justiční vrazi, kteří ve jménu „třídní spravedlnosti“ vynášeli desítky rozsudků smrti a statisícům lidí zničili životy vyhnáním z domovů a zabavováním majetku, v klidu přešli po roce 1960 do „zákonnosti socialistické“ a beztrestně dožívali penze i po roce 1989. Totéž platí i pro státní zástupce a policisty. Česká justice se nikdy nemusela ohlížet zpět – a není ochotná k introspekci ani dnes. Ani dnes se dobří a zákona dbalí soudci neodváží vystoupit proti kolegům, kteří otevřeně nadbíhají státní moci a korupci. A tak je jenom logické, že červnová zpráva protikorupční organizace Rady Evropy GRECO řadí Českou republiku na poslední místo mezi čtyřiceti pěti sledovanými zeměmi v připravenosti justice a orgánů činných v trestním řízení přijímat mezinárodně schválená systémová protikorupční opatření. Tady to nikoho nezajímá.
Související články
Manipulace v kauze Opencard. Kárné řízení může soudce Sotoláře uchránit před rizikem vězení
A tak to půjde dál. Občané jako konzumenti takto podivné spravedlnosti nemají šanci cokoliv změnit. Nad institucemi vymáhání spravedlnosti, tedy policií, státním zastupitelstvím a justicí, by měl v demokratickém prostředí vždy viset mravní a dějinný rozměr hodnot společenství, kterému mají sloužit. Jen na jejich základě totiž vznikají zákony, které těmto institucím propůjčují mimořádné pravomoci, ostatním občanům zapovězené. Je přece správné, že vynášet rozsudky, nasazovat odposlechy nebo použít v případě potřeby služební zbraň, mohou jen prověření, vycvičení a odborně vzdělaní. Stejně správné je, že instituce vymáhání spravedlnosti nejsou – aspoň teoreticky – závislé na čtyřletém volebním cyklu politiky. Jako strážci a obhájci nadčasových hodnot práva a spravedlnosti se s politikou mají pouze míjet.
Související články
Ivan Gabal: Jak je to s vymáháním spravedlnosti. Je u nás nebezpečné nebo bezvadné?
Česko a skandální způsob vymáhání spravedlnosti? Dagmar Máchová reaguje na Jana Urbana
V této zemi nevládne „lid“, nýbrž obranný svazek vyvolených, pro které jsou spravedlnost a zákon výhradně nástrojem ochrany vlastní nedotknutelnosti. Soudci, které lze uplatit lístky a letenkami na fotbalové mistrovství, stejně jako pan Sotolář, který údajně bez důvodu a bez zlého úmyslu v desítkách případů změnil výpovědi hned několika svědků i obžalovaných (ani v jednom případě v jejich prospěch), jsou pouze posluhy tohoto protiústavního a protidemokratického stavu. A dokud budou soudit a samotný soudcovský stav je nevystrnadí jako nemravnou ostudu profese, bude se zkorumpovanost institucí vymáhání práva, tedy policie, státního zastupitelství i justice, jen posilovat. Na konci cesty od zneužívání práva k ochraně mocných ve formální demokracii jsou už jenom zrůdné symboly komunistických prokurátorů Urválka, Vaše či Brožové-Polednové. Dnešní miniurválkové ještě svoje oběti nevraždí. Zatím.
Sebevražedné chování české justice vyvolává ještě nebezpečnější hlasy po její politické kontrole. Přitom by měl stačit jediný pohled do současného Polska či Maďarska, aby bylo zjevné, že etnická náruživost politického dohledu nad justicí je systémově stejně nebezpečná jako totalitní minulost těchto zemí. Vláda jedné strany nikdy nebude prosazovat nezávislost soudců. Jen jejich poslušnost. Zbytek už je jen otázkou míry a vnitřní integrity soudcovského stavu. Nikdo by totiž justici nezabránil ve vnitřní očistě. Stačilo by chtít.
Žádný z budoucích rozsudků soudce Sotoláře už nebude důvěryhodný. Je pravděpodobné, že mu vedení pražského Městského soudu raději brzy umožní odejít do dobře finančně zajištěného důchodu a na „celou věc“ se rychle zapomene. Uvnitř justice se nezvedne ani jeden hlas protestu. Vždyť vše proběhlo podle litery zákona – a potopa po nás už nebude naše starost.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Dlouhé čekání na informace. Spravedlnost se omluvila za průtah dlouhý 11 let
Aleš Rozehnal: Mohou čeští politici legálně lhát?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
61 komentářů
V české justici, tedy v řadách jejich aktivních vykonavatelů, čímž míním orgány činné v trestním zřízení a to všechny, panují naprosto jednoznačně praktiky z doby minulého režimu, ještě vyostřené institutem „nezávislosti justice“. což většina aktérů pojímá jako nemožnost být voláni k zodpovědnosti za výkon svého zaměstnání. A totéž se vlastně týká i státních úředníků vůbec.
Je to jedna ze skutečně tragických okolností polistopadového vývoje české společnosti.
To bych si dovolil odporovat. Nikoliv „.., panují (přetrvávají) naprosto jednoznačně praktiky z doby minulého režimu“, spíše už v tom kopírujeme americké právnické vzory :))
Ještě musím dodat, že si velice vážím Jana Urbana, který jako jeden z mála disidentů je schopen takovéto kritiky, kritiky deformace toho, o co se svým bojem proti minulému režimu zasloužil více, než všichni současní zaměstnanci a činitelé orgánů činných v trestním řízení.
A nějaký nápad, co s tím dělat, by nebyl?
Ale byl, třeba zrušení doživotního soudcování. Proč by nemohli být soudci všech druhů soudů jmenováni třeba jen na 5 let, nebo tak nějak a potom post obhajovat. Stejně tak i státní zástupci na všech stupních. A další možností je rotace, co se týká místa působení, tím by se ztížil vznik vazeb typu “ já na bráchu …“. Jistě by bylo možné vhodný systém vymyslet. Odborníků na vymýšlení by se jistě našlo v tomto právnickém státě (nikoli právním!) jistě dostatek.
Ono to ovšem v podstatě tak je. Soudci i SZ jsou jmenováni na nějaké dané funkční období. Pokud se nemýlím, např. soudci NS jsou jmenováni na deset let, přičemž opakované jmenování je (opět pokud se nemýlím) možné. Ale pokud jakýkoli soudce (s výjimkou ústavního) nebo SZ dovrší 70 let, mandát automaticky zaniká.
Pes – nikoli ovšem hlídací – 🙂 – je zakopán v tom „obhajování“. Je celkem samozřejmé, že se berou v úvahu „jednoznačné“ věci jako zbytečné průtahy, nerespektování rozhodnutí vyšších (odvolacích) soudů a podobně.
Pokud by se ovšem mělo posuzovat jejich rozhodování v konkrétních kauzách, je otázka, KDO bude ten jediný spravedlivý, kdo řekne, že rozhodli špatně? To přísluší jedině odvolacím soudům. Jinak by totiž soudce vydával jen taková rozhodnutí, aby se zalíbil lidem, kteří budou rozhodovat o jeho znovujmenování. Což by byl ámen s nezávislostí justice a mnohem horší situace než dnes. Toto je podstata problému. Jan Urban je si toho vědom, a proto nic konkrétního nenavrhuje.
Víte v té Vaší otázce „.. KDO bude ten jediný spravedlivý, kdo řekne, že rozhodli špatně? To přísluší jedině odvolacím soudům. „.. Je vidět podstatu problému. On totiž ten odvolací soud rozhoduje pouze ve věci samé – tedy protiprávnosti rozsudku. Ale nijak (nijak) tím nerozhoduje o vině a trestu toho soudce!!!..
Víte – měl bych takovou představu.. Totiž, že by se muselo provádět kárné šetření pokaždé, když by odvolací soud dospěl k jinému závěru než ten nižší.
A s tou regulí, že by musel vždycky vydat rozhodnutí – buď ten nižší, nebo odvolací soud porušil zákon a jeho rozhodnutí je protiprávní. Pochopitelně žádné drakonické tresty, spíše něco na způsob trestných bodů pro řidiče.
A aby ti soudci takto nevydávali jen stejná populistická rozhodnutí, by zajistilo, že totéž šetření ve stejné kauze (po dalším odvolání) by se opakovalo i po rozhodnutí NS, US, i stížnosti ministra spravedlnosti. Vždycky by se prostě muselo zcela transparentně právně rozhodnuto a zdůvodněno a publikováno kdo rozhodoval právně a kdo protiprávně..
Kdo by byl v takovém kárném senátu? No hádám, že když můžeme mít radu vřp ČT, tak proč nemít radu pro spravedlnost? Řada odborníků z našich právních škol se jistě najde :)))
Ovšem ,chápu že tyhle moje myšlenky jsou zcela idealistické, to je jako chtít, aby nám vládli sami četní a poctiví politici, kteří navíc odstoupí, když udělají chybu :)))
Pro petrph:
Tak zaprvé skutečnost, že odvolací soud rozhodne jinak než soud prvního stupně, absolutně nemůže zakládat vinu ani jednoho z nich. Dovedete si vůbec představit jaký šílený počet případů by pak musel ten „kárný senát“ řešit?
Zadruhé tím „jediným spravedlivým“ by potom byla rada složená z odborníků z právních škol. Byla by jakýmsi „odvolacím soudem“ ještě nad NS a ÚS (které ostatně samy odvolacími soudy nejsou).
Tudy opravdu cesta nevede.
Jako člověk laboratorními metodami políbený, který ví a zná, kolik úsilí a peněz stojí, aby laboratoře dávaly co nejidentičtější výsledky (standardizace metod a její ověřování kruhovými vzorky, centrálně připravenými vzorky a podobnými metodami) poněkud nechápu, proč nejsou podobné postupy aplikovány též na justici, a proč není maximální tlak na to, aby soudy stejné kauzy soudily pokud možno stejně.
Kdysi jsem četl dokonce „rozvahu“ jakéhosi soudce, že občané by měli znát „libůstky“ svého soudce a podle nich se chovat.
Je mi líto: Situace, kdy soudci rozhodují „nezávisle“, tj. zcela libovolně, bez ohledu na zákony i objektivní realitu, je zcela jednoznačně špatně. A dovolím si kacířskou myšlenku: Co takhle „nezávislost“ soudů zrušit a tvrdě trestat za zpackaná rozhodnutí? Srovnatelně s tím, jak je trestán třeba stavební inženýr když spadne jím (blbě) projektovaný dům nebo lékař, když z blbosti či nedbalosti ubezduší pacienta.
Pro A. S. Pergill:
„…tvrdě trestat za zpackaná rozhodnutí? Srovnatelně s tím, jak je trestán třeba stavební inženýr když spadne jím (blbě) projektovaný dům nebo lékař, když z blbosti či nedbalosti ubezduší pacienta“
Ach jo, to je pořád dokolečka. Inženýry a lékaře může v závažných případech trestat jedině právě soud. A kdo tedy bude ten jediný spravedlivý supersoudce, který bude rozhodovat o tom, že rozhodnutí bylo zpackané“? A kdo Vám zaručí, že dotyčný supersoudce bude rozhodovat lépe než ti soudci, na které si – někdy oprávněně, někdy ne – tolik stěžujete?
Pro Taoiseach
V ústavě máme psáno, že „veškerá moc pochází z lidu“. Mělo by to tedy platit i pro moc justiční. Považuji za dobrý nápad zřídit nějaké občanské komise, které by měly možnost přezkoumávat rozsudky a za určitých okolností vstupovat i do „živých“ kauz. A které by měly určitou trestní pravomoc i vůči soudcům.
Pro A. S. Pergill
To je tedy síla.
Podobný nápad už tu realizovali komunisti – v roce ’48 měli akční výbory…
Ano tam je ten zakopany pes.Poprve za svuj zivot,ctu clanek ktery odhaluje pravou tvar zkorumpovane justice,od ktere se pak ridi zivot v nasi zemi…
Nevadi,s timto clankem souhlasim a budu se tesit na dalsi…
Ano, gratuluji, naprosto správně. Ono těch kauz je mnohem víc, nejen pana soudce Sotoláře. A i když lze souhlasit s tím, že naprostá většina soudců je poctivých a spravedlivých, bohužel právě tento blahosklonný (přímo akademický) přístup k chybám svých kolegů přináší -a to právě v dnešní silně mediální , postinformační době skutečně nedůvěru v celou justici.
K čemuž tedy ještě dvě poznámky – za prvé, pokud se píše “ dál už jsou jen lidové bouře“, tak už je vidět na příkladu USA (a možné i GB), že tam dokonce soudci se svým výkladem práva k těmto bouřím spíše přispívají, než by se je snažili tlumit…
A za druhé, pokud se píše “ , že instituce vymáhání spravedlnosti nejsou – aspoň teoreticky – závislé na čtyřletém volebním cyklu politiky“, což ale může působit i negativně, pokud by se i politici (po slibech voličům) pokusili tu nedobrou situaci v justici pozitivně řešit. Už Radek John z VV si i v roce 2010 v pravicové vládě vymohl místo ministra vnitra – ale bylo mu velmi rychle „vysvětleno“, že do justice zasahovat (legitimně) nesmí. Soráč.. Jó, kdyby snad měl osobní kontakty a „přímý telefon“ na potřebné lidi, jako pan Babiš, a příliš se o tom nešířil, třeba by to zase tak někomu nevadilo .:)))
Aby ministr vnitra zasahoval do justice – to by byla opravdu silná káva. Nehledě na to, že v případě Radka Johna by šlo spíš o nahrazení (resp. doplnění) jedné party jinou – podobně jako v případě Grosse, Peciny, Langera atd.
Ona by to neměla být silná káva – napsal jsem jasně pozitivně a legitimně (a transparentně). Pokud toto ale není možné, potom jsou naprosto zbytečné jakékoliv předvolební sliby politiků o zlepšení situace v odhalování a trestání trestńe činnosti (i korupce, ro ukrádání, dokonce i potrestání komunistických zločinců, atd..) – správně by lidem měli říkat „ale toto my vůbec ovlivnit nemůžeme, to „nezávislá jusrice“ – a tu volit nemůžete“. Když si připočteme, že totéž mohou dnes říkat i o státní správě (úřednících), protože už i ta je „nezávislá“, otázka zní, proč by si lidi vůbec nějaké politiky měli volit…
Tak zrovna třeba ministr vnitra by neměl zasahovat ani do činnosti policie. Obecně je dělba moci daná ústavou a zasahování politiků do justice (moci soudní) nemůže být legitimní nikdy.
Samozřejmě zákonodárci můžou přijímat zákony, jejichž dodržování jsou pak soudci povinni hlídat, a můžou přijímat i zákony, které podpoří „samočisticí schopnosti“ justice.
Ministr spravedlnosti má zajistit finance pro hladké fungování soudů a soustavy SZ a má hlídat jejich využívání. A může v odůvodněných případech podat stížnost pro porušení zákona. Ale nesmí diktovat soudcům, jak mají rozhodovat. Obdobně ministr vnitra ve vztahu k policii.
Dále třeba evropské předpisy o (spolupráci v rámci) Europolu, Eurojustu, Úřadu evropského veřejného žalobce atd. jsou v rukou politiků.
A úředníci jsou povinni plnit politickou vůli politiků (ať už je vyjádřena zákonem, nebo exekutivním předpisem), ale mezi nimi a politiky musí existovat skleněná stěna – politici nesmějí zasahovat do zákonem daných pravomocí úředníků.
Politici pořád rozhodují o vynakládání společných peněz v řádu biliónů – za to snad stojí jít k volbám.
Ovšem volby by neměly být revolucí ani převratem, ústava obecně předpokládá kontinuitu.
Orgány činné v trestním řízení zase mohou zničit život jedince třeba stíháním, na základě vykonstruovaného obvinění, které se ukáže jako neopodstatnění až po letech. Takových příkladů je v polistopadové, tak zvaně nezávislé, justiční praxi podstatně víc než „množství malé“.
To by přece stálo za reformu, která by to napravila (aspoň z převážné části).
Teoreticky bych s Vámi i souhlasil, ale realisticky nemohu To by totiž byl právě ideální stav, kdy si všechny ty složky plní kvalitně svou úlohu. Jak soudci (viz obsah tohoto článku), tak policie, tak státní zástupci, tak v širším okruhu, ti úředníci. Ale pokud neplní, měli by mít zvolení politici legitimní (opakuji, legitimní a transparentní) pravomoc provést trvalejší korekci. Vy sice píšete že třeba ministr spravedlnosti může v odůvodněných případech podat stížnost pro porušení zákona, ale že jim nemůže diktovat jak mají rozhodovat – a to ani když požaduje spravedlnost .. Což už tak dobře nevypadá, že?
Tohle už je další riziko současné krize demokracie,. často v médiích zmiňovaná soudcokracie, či judicializace. A když se podíváte na Západ od nás, tam už to v souvislosti s dalšími efekty doslova připéká pod kotlem. Jak ostatně píše pan Urban v článku „..Dál jsou už jen lidové bouře.“ – které už tam dnes probíhají..
Dá se říct, že v tom nejpodstatnějším si autor odpověděl sám. Uvádí příklad Polska, kde se dělají čistky – prostřednictvím zkracování funkčního období soudců – právě POD ZÁMINKOU „očisty justice“ od soudců minulého režimu.
Jinak je ovšem celý elaborát o tom, „jak by to mělo být“, což je vcelku k ničemu.
Polskem bych se neoháněl, víme o tom jen to, co nám předkládjí k věření nevolené orgány EU. Nevolené proto, že EU žádné volené orgány, které by měly skutečné (výkonné) pravomoci, nemá.
Tak zaprvé víme i to, o čem píší média, a to v tomto případě dokonce i česká. Jestliže režim systematicky likviduje nezávislost justice, dělá to prostřednictvím zákonů – a ty z podstaty nemůžou být utajené. Takže máme všichni možnost vidět, jak funguje vláda jedná strany, byť ta strana byla PŮVODNĚ zvolena legitimně.
Zadruhé je dobré si připomenout, že EU funguje na základě Smluv, a rozlišovat zákonodárné a výkonné pravomoci. Výkonné má Komise, která je nevolená úplně stejně, jako je nevolená třeba Vláda ČR. EP jednoznačně volený je. Je sice pravda, že sám – bez Rady – nemůže rozhodovat vůbec o ničem, ovšem poslanci mají právo se vyjadřovat – a ve většině jsou k Polsku velmi kritičtí. Rozhodující slovo má tedy Rada EU, která se skládá z členů 27 vlád. Pokud ji označíme za nelegitimní, budou nelegitimní logicky i ty vlády. A co je nejdůležitější, Komise má podle Smluv POVINNOST hlídat dodržování evropského práva, a zejména Smluv, ve všech členských státech.
EP má vůči EK podstatně menší pravomoci než parlament demokratického státu vůči vládě. Vyslovení nedůvěry parlamentem a odvolání EK je prakticky nemožné, o EK se hlasuje jako o celku, nikoli po jednotlivých členech apod. EP rozhoduje jen o cca 1/3 rozpočtu EU, parlament demokratického státu o celém. Neexistují celoevropské politické strany, tudíž neexistuje ani celoevropský politický národ, bez něhož EU demokratická být nemůže.
Rada je problematická tím, že se její složení neustále mění a že není ani přímo volená. Problematické je i ustanovení, že členové Rady nemohou být za své aktivity postiženi z úrovně národních států (přičemž jakousi pseudolegitimitu mají jen odtud).
Odvolání Komise Evropským parlamentem možné je a například Santerova komise raději odstoupila sama, aby nebyla odvolána. Ano, odvolává se Komise jako celek – plně stejně, jako se vyslovuje nedůvěra vládě jako celku.
Nevím, kde jste vzal to, že EP rozhoduje jen o části rozpočtu. Rozpočet jako celek musí schválit EP i Rada.
A ty pravomoci na úkor EP nemá Komise, ale právě Rada. Zkuste navrhnout, aby byly posíleny pravomoci EP a uvidíte, jak budou členské státy řvát – 🙂 .
to Taoiseach
Santerova komise musela odstoupit, protože v té době odvolání EK vůbec nebylo možné. Od té doby byla přijata úprava, která něco takového umožňuje, ale velmi složitě a s malou šancí na úspěch.
Opakovaně a z různých zdrojů (oficiálně bruselských): Přes EP jde jen cca1/3 rozpočtu EU, o zbytku rozhodují jiné složky, především EK. A kdo má peníze, má i moc.
Problém je, že RE nemá stálé složení, čehož už opakovaně bylo využito způsobem, že když tam byli zrovna ministři zemědělství a rybolovu, tak se přes ni pasírovaly nějaké stavební předpisy nebo jiné věci mimo odbornost stávajícího složení RE.
Za hlavní problém ovšem považuji to, že „zástupci“ zemí EU v RE nemusejí hlasovat ve smyslu svého pověření a nemohou být za takové hlasování sankcionováni. Proto je demokratická legitimita RE prakticky nulová.
Pro A. S. Pergill:
Nevím z jakých „různých zdrojů (oficiálně bruselských): “ vycházíte. Nicméně platí Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU – a v nich nic takového, co uvádíte o rozpočtu, není.
Podle stejných Smluv není možné, aby Rada Evropské unie – nikoli Rada Evropy, která má s EU společnou snad jen vlajku a hymnu – 🙂 – jednala a hlasovala o něčem, čemu neodpovídá její formát.
Rada EU je složená z členů vlád členských států, takže volená být z principu nemůže. Nicméně jednotliví ministři mají mandát od svých vlád – a podle něho musí hlasovat – a v případě vázaného mandátu musí hlasovat i v souladu s vůlí parlamentu členského státu.
Fakt si ty Smlouvy přečtěte.
To Taoiseach
Členové Rady nejsou z podstaty věci vázáni usnesením parlamentu a mají imunitu před případnými sankcemi, pokud hlasují odlišně nebo dokonce opačně.
Jinak je jasné, že Rada je jakási „rada lidových komisařů“, tedy orgán silně nedemokratický.
Pro A. S. Pergill
Při vší úctě se domnívám, že vůbec netušíte, co je to Rada Evropské unie. Smlouvy jste si bohužel nepřečetl.
Ale hlavně jsme tu mimo téma – takže za sebe končím.
A proc se divite? Muze byt justice (soudci/statni zastupci) lepsi nez zbytek spolecnosti? Pokud bychom vychazeli z totoho predpokladu, kde se takovi „cisti a spravedlivi“ lide vezmou? Vzdyt kazdy z nich tady vyrustal, ohybal pater, smiroval se s nulovou moralkou, delal kompromisy. At hodi kamenem …
Pane Kaminsky,trochu počtů,je 30 let po konci socializmu a když se někdo narodil v roce 1985,tak žádnou páteř ohýbat nemusel.Jak dlouho se budou někteří lidé vymlouvat na komunisty?To je všechno důsledek tzv.sametové revoluce a řečí nejsme jako oni a tak tady dál(včetně soudnictví)řádějí býv.STB a komunisti a jejich potomci.Jak to mohlo dopadnout,když prvním premiérem za Havla byl nom.komunista,všechno si ohlídali!Některý komunista vadí a co mnozí další,kteří bezpáteřně převlíkly kabáty a prozřeli zázračným způsobem do demokratů,tomu dnes nevěří ani největší blázen!
Obrazně řečeno (ne aby mě někdo nebral doslovně) naší justici chybí strašně dlouhá alej se stromy ověšenými postavami v talárech. A to proto, že:
1. Nebyli vůbec potrestáni po roce 1918 Rakousko – Uherští soudci, kteří posílali na smrt české vlastence (včetně např. zajatých legionářů).
2. Nebyli vůbec potrestáni po roce 1945 soudci, působící na území „protektorátu“, posílající na smrt odbojáře a další české vlastence.
3. Nebyli vůbec potrestáni (s výjimkou bagatelního trestu pro Brožovou Polednovou po létech tahanic) komunističtí soudci s krví na rukou, kteří se dožili listopadu 1989.
4. To samé platí pro všechny další kategorie členů justice, od prokurátorů až po advokáty spolupracující s obžalobou.
Faktem je, že kdyby se stalo ono sub 1, tak by horlivost soudců za časů německé okupace byla daleko nižší, kdyby se stalo ono sub 2 , tak by i komunističtí soudcové měli (alespoň někteří) strach řádit tak, jak řádili. To samé se týká i dalších příslušníků justice. A pravděpodobně by se to promítlo (a zejména sub 3) i do kvalit současné justice, jednak určitým výchovným vlivem, jednak ryze darwinskými mechanismy.
Ze současného stavu vidím jako cestu k nápravě dvě věci:
1. Zavést volitelnost soudců až po úroveň kraje včetně, a také prokurátorů, s tím, že pouze opakované úspěchy u těchto voleb by umožnily zařadit dotyčného / dotyčnou mezi kandidáty do celostátně působících justičních orgánů
2. Jako dočasné opatření k překlenutí období než proběhnou minimálně tři takové volby (ale spíš ještě více) občanské komise, mající možnost revidovat výsledky soudních procesů a za určitých okolností i zbavit příslušného soudce / prokurátora způsobilosti k výkonu tohoto povolání.
Soudci musí být morálně na výši. Takoví už skoro nejsou a nebudou. Morálku nikdo neučí. Morálka byla zničená zákazem náboženské výchovy v roce 1948 komunisty.
Víra v Boha a Desatero nebyly předávané dalším generacím.
ČR proto zkolabuje morálně a ekonomicky.
Církev byla ta pravá aby kázala morálku a sama podle ní nepostupuje,viz.honění majetků,zneužívání,nevěstince,prodávání odpustků,čarodějnické procesy apod.To jsou Ti praví pokrytci!Kážou vodu a pijí víno a podle desatera nežijí!
OK-jedná se o zneužití církve. Ale nejsem schopný u nás najít někoho kdo děti a občany naučí morálku tak jako dřív ŘK církev. Mám s tím osobní velmi dobrou zkušenost. Můžu porovnávat. Jinak řečeno církve atp. jsou obecně operační systémy nebo aplikace po světě různě používané pro morální výchovu občanů. Dokázal by někdo vybrat nejlepší systém který dokáže naučit morálku bez zneužití? Je to klíčová záležitost pro fungování společnosti. Aby soudcovství dobře fungovalo?
A kdo podle vás má učit morálku? Nikdo na to u nás není.
Odpovím si sám, jsou to přece naše elity, vláda, poslanci, politici atd.
Až proběhne generační výměna soudců bude všechno v pořádku.
Pochybuji o tom. Spíš se bude situace ještě zhoršovat.
Ale ona probíhá! Nastupují tam děti a známí současných soudců (z 60% absolventi Plzně). V Česku je cca 3300 soudců, ve skutečnosti to je 200 rodin. Projděte si příjmení na soudech… Pak se nelze divit, že kárný senát rozhoduje stejně jako v případě běžného sporu, ve kterém je soudce zainteresován. Je to systémový problém. Kárný soud by vůbec neměl být tvořen z aktivních soudců. Je nutno změnit způsob instalace soudců, jakož i systém jejich dohledu; a to nehovořím o struktuře soudů, která je nevyhovující.
OK-staří soudci-rodiče předávají svoji morálku potomkům.
Je si potřeba uvědomit že dnešní soudci kterým nebyla předaná morálka ve škole nebo od rodičů za své špatné rozhodování nemůžou. Prostě to neumí, nemají to v sobě. Čili je nelze obviňovat z toho co dělají. Když stát pustí do auta do silničního provozu osobu bez řidičského průkaz může pak za způsobené havarie řidič?
Nespokojenost občanů s prací soudců spočívá v tom že občané a soudci nemají stejná morální pravidla pro posuzování různých případů.
Tady by pomohla volba soudců a přezkum kauz občanskými komisemi. Pak by se museli amorální (či „alternativně morální“) soudci přizpůsobit morálce občanů, nebo odejít z justice.
Zoufalé volání po morálce, pravdě atd. se ozývá čím dál víc ze všech stran, někdy doprovázené hlasy beznaděje. Zatím se u nás vede víc podvodům lžím a vychytralou honbou za mamonem, tunelářům atd. Systém nemá samoopravné mechanizmy, ale je spolehlivě sebedestrukční. A tak to zde bude klempírovat od zdi ke zdi až se ucho utrhne. Nic nového pod sluncem. Ale po bouřce zase vysvitne slunce a začne nový, lepší život s novými lidmi. Tak to vidí optimisti.
Vzory a učitelé morálky jsou pro občany elity, vláda. politici atd. Občané to přebírají a morálka se zlepšuje.
A jaké elity? Komunistický póvl, jehož rodinní příslušníci se aktivně účastnili 40leté devastace tohoto státu? Tito lidé se sice představují coby elita, ale ve skutečnosti by měli chodit kanály, jako potomci nacistických předáků. A morálka těchto „elit“ nemá větší cenu než cár použitého toaletního papíru.
Je vidět že většina občanů si neví s justicí rady a nerozumí tomu. Snad se mně podařilo občany uklidnit a provést justiční osvětu.
Co se týče korupce, musí přestat rozhodování samosoudce a vrátit se opět k osvědčené porotě. Ano ani porotci nejsou dokonalí, ale pokud rozhoduje více bezúhonných lidí, korupce má mnohem menší šanci. Pokud chcete příklady doporučuji filmy „dvanáct rozhněvaných mužů“ a „dvanáct“ od Michalkova. Myslím, že tyto filmy vysvětlí vše.
Když máme bezúhonné lidi, kteří mají zesynchronizovanou morálku může to fungovat. Synchronizaci morálky dělala náboženská výchova. Kdo to dělá dnes? Sledování médiíí nebo fake news? Nebo státní úřad pro PRAVDU a potírání lží?
Pravda udržuje planety na svých místech a dokáže vytvořit i spravedlivou společnost. Bude to nějaký čas trvat. Není problém, bude určitě dobře pro všechny lidi.
co se týče morálky, náboženská výchova je dobrá a koneckonců zákony platné v justici jsou postaveny právě na božím desateru, aspoň v naší (evropské) společnosti. Bezúhonní lidé, jsou tací, kteří nebyli a nejsou trestně stíhaní, ale to neznamená, že musí být jednoznačně morální. Právě proto není ani demokracie dokonalá, ale zaplaťpámbu za ni, zatím nic lepšího jsme nevymysleli (již staří Řekové).Pro morálku jsou důležití lidé, kterých si můžeme vážit a takových bylo a je v naší společnosti hodně, i když se o nich moc nehovoří. A již od starých latiníků platí, že Verba movent, exempla trahunt – Slova hýbají, příklady táhnou
S vymýšlením něčeho lepšího jsme v koncích. Proto propaguji náboženskou výchovu dočasně, do doby než vymyslíme něco lepšího. Pokud to neuděláme celý národ úplně zdegeneruje a přejde na jiné náboženství. Nechcete křesťanství? Tady máte něco jiného.
Musím se přiznat že za celou dobu mé propagace zavedení náboženské výchovy u nás jsem nedostal kladnou odezvu.
To mně utvrzuje v tom, že požaduji správnou a potřebnou věc.
V naší zemi dochází k určitému paradoxu. Někteří rodiče osloví přátele kvůli kmotrovství, nechají pokřtít své dítě, ale jen proto, že je to módní. Vůbec si neuvědomují, že je jejich povinností vést dítě k víře a dát mu náboženskou výchovu. Také kmotři netuší, jaké jsou jejich povinnosti, včetně postarat se o výchovu a vzdělání dítěte, zvláště nemohou-li jeho rodiče. O tyto věci se prostě nezajímají. Co se týče náboženské výchovy, ta byla vždy povinná jen u pokřtěných a jinak je dobrovolná. Domnívám se, že pokud rodiče nechtějí naplnit své závazky vůči svému dítěti, je lépe ponechat na něm samotném jestli se nechá v dospělosti pokřtít a u které církve.
Českobratrské, řeckokatolické, římskokatolické, pravoslaví.
Uvědomte si, že náboženství je jen bezcenná lež, udržovaní xindlem, který se chce mít bez práce dobře. A bylo opakovaně prokázáno, že v oblastech vyšší koncentrace věřících je vyšší úroveň zločinnosti, a že věřící lidé mají daleko nižší zábrany vůči páchání zločinů než ateisté. A, mj., je intenzita vztahu k náboženství negativně korelována s IQ.
jestli mohu, ještě k těm médiím. Vřele doporučuji you-tube a hlavně kvalitní filmy, např. „kdo seje vítr, sklízí bouři“ , nádherná ukázka práce justice (ten šel i v naší televizi), nebo „Trójanky“, vynikající film o morálce, hrdosti a pravých životních hodnotách na osudu dětí a žen co by válečné kořisti. Nebo film The Ox-Bow Incident skutečná událost, o prvním lynči. Jak je důležité postupovat podle zákona a ne svévolně. Vybírejte kvalitu a nebojte se filmů v původním znění, naučíte se jazyky.
Může se stát, že je soudci vyhrožováno od kompliců obžalovaných atp. Pak vypadají rozsudky prapodivně a nelogicky. Soudce se proti tomu nemůže bránit. Kauzy si soudy přehazují 20 let a doufají že to nějak vyhnije. Do bídy justice občané nevidí a proto obviňují soudce mnohdy neprávem.
Tohle je možné, ale proti tomu by mohly pomoci poroty, případně občanské komise či tribunály.
O stavu naší justice a společnosti vypovídá také kauza Lex Schwarzenberg, je otřesné, že stále ještě naše justice pokračuje v nestydatém a svévolném bezpráví i co se týče restitucí rozkradeného majetku. Nedivím se, že je veřejným tajemstvím, že Česko není právním státem. Nejsme schopni zrušit zločinný zákon, odsoudit zločince kteří rozhodli o zabíjení lidi na hranicích a nejen tam, soudit a odsoudit vlastizrádce a podvodníky. Není jednoduché rozhodnout, když vám vyhrožují a zastrašují, ale když to nedokážu, nemusím tu práci dělat. Žasnu, kolik lidí se drží určité funkce, práce, jen pro peníze, moc a vliv a nemají charakter, ani svědomí. To je také důvod, proč je tolik frustrace a násilí. Člověk, který si nemůže vážit sám sebe zůstává nakonec obvykle sám opuštěn i vlastními dětmi.
Ještě bych si dovolil odpovědět panu Taoiseachovi na jeho argument že .Tak zaprvé skutečnost, že odvolací soud rozhodne jinak než soud prvního stupně, absolutně nemůže zakládat vinu ani jednoho z nich.“
To co jste napsal, je ale právě ten uhelný problém justice.
Stačí si totiž přečíst definici odvolání, ve které se píše „.. tzn. odvolací orgán .. přezkoumává správnost napadeného rozhodnutí po všech stránkách (po stránce právní i skutkové) a pokud odvolání shledá důvodným, atd.. Už z toho je doufám zřejmé, že odvolání má být úspěšné, pouze pokud ten nižší soud udělal v rozsudku chybu. (nepočítám nějaký maĺý počet případů, kdy mezitím dojde ke zjištění nových okolností). Ale to že ti soudci nemohou penalizováni za tyto své chyby v rozsudcích, už je „soudnický“ úzus, který nikde v zákonech oporu nemá (naopak, tam se počítá s těmi kárnými senáty, a rovněž předseda příslušného soudu by měl sledovat kvalitu svých soudců..Nicméně, nežádal jsem drakonické tresty, ale něco jako trestné body u řidičů..
Věc druha, zase by to tak jaký šílený počet případů nebyl, pokud by se to ohlásilo předem. Protože, jak jsem napsal, vinen by mohl být i ten odvolací soud. Což by je asi poučilo, že (jak praví definice) mají povolat a rozhodovat odvolání, pouze a pouze když ten nižší soud skutečně udělá chybu – jinak ne.
No a otázkou „kdo bude tím jediným spravedlivým“ se vracíme obloukem k další fatální chybě. naší justice Ona prostě „spravedlnost má být jen jedna“, a pro všechny by měl taky platit jeden stejný výklad zákona. A pak by tedy mělo být snadné určit, který soudce se od něj odchýlil a proto udělal chybu. Ostatně, dovolávala se toho i paní Bradáčová, citovaná kdysi i zde na HP “ .. kontinuita rozhodování a předvídatelnost rozhodování,“ A dokud (pokud) se toho nedosáhne (třeba zmíněný,m způsobem), tak se situace v našem soudním systému nezlepší-
Přehlédl jsem to, takže reaguji se zpožděním.
Takovou úvahu nelze přijmout. Každé řízení je v zásadě kontradiktorní a nikdy nelze předvídat, jak dopadne.
Soudci můžou být penalizováni je za věci, které jsou zcela nesporné (průtahy, nerespektování rozhodnutí vyššího soudu a podobně). Je zcela absurdní vyžadovat, aby měli dva soudci, resp. dva soudní senáty, identické názory. Nikde na světě to tak není a vymýšlet takto „originální“ řešení by bylo pošetilé.
Nově zjištěné okolnosti většinou odvolací soud nebere v potaz – ovšem bere v potaz například to, že prvoinstanční soud některé tehdy známé okolnosti (dostatečně) nezohlednil. To souvisí s tím, že odvolací soud téměř vždycky jen zruší rozhodnutí prvoinstančního soudu a vrátí mu věc k novému projednání (a to i opakovaně). Přitom odvolací soud může ve věci sám rozhodnout, ale toho se nevyužívá – a to je asi tak jediné, co by se mohlo změnit.
Paní Bradáčovou nemám čas si dohledávat, nicméně požadavek kontinuity a předvídatelnosti je v pořádku (sjednocování rozhodování je přitom věcí Nejvyššího soudu), ovšem pochybuji, že by chtěla zavádět jakékoli sankce.
A konečně, pokud jde o „by tedy mělo být snadné určit, který soudce se od něj (práva) odchýlil“, tak pořád necháváte nezodpovězenou otázku, KDO by to určil – samo se neurčí. A kde máte jakou záruku, že ten, kdo by to „určovat“, bude lepší než soudci, na které si tolik stěžujete.