11. září 2001. Den, kdy se změnil svět. Foto: Profimedia

Jan Urban: Politika nadřazena nad právo? Současnost kopíruje stav před oběma válkami

Napsal/a Jan Urban 9. října 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století padla v celém sovětském bloku komunistická diktatura. Byl to okamžik obrovské naděje, ale stejně tak i nebezpečné naivity.

Demokratické země na chvíli uvěřily v důležitost a moc mezinárodního práva. Dokázaly, například, prosadit i založení Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Rwandu, první podobné instituce od mezinárodních tribunálů v Norimberku a Tokiu po skončení druhé světové války.

V tom okénku několika málo let se zdálo, že světová demokracie našla shodu na nadřazenosti práva nad sílou a politickou mocí. Zdálo se, že právo na mezinárodní úrovni je konečně možné nadřadit nad politiku.

A pak přišlo 11. září

Lidská práva, opřená o Všeobecnou deklaraci OSN z roku 1948 a zdůraznění práv každého jednotlivce, představovala naději na zcela jinou mezinárodní politiku, než jakou jsme znali z dob studené války a komunismu. Opět se prosadil důležitý princip velitelské zodpovědnosti ve válečných konfliktech a začali se soudit alespoň jugoslávští a rwandští vysocí důstojníci i politici.

Znervóznělý, vystrašený a nepoučitelný „lid“ demokraticky podporuje a volí prodavače deště a věří jejich strašákům.

Jenomže pak přišlo jedenácté září 2001. Nezvládnutá a hysterická reakce administrativy prezidenta George Bushe přes varování zahodila všechny ohledy na mezinárodní právo a vojensky obsadila nejprve Afghánistán a jen o něco později Irák.

Podpora, kterou po roce 1989 Západ získal na celém světě právě zdůrazňováním mezinárodního práva, zmizela nejprve v islámských zemích, a téměř stejně rychle v Africe, Latinské Americe, Číně a Rusku.

Snahy o reformu Rady bezpečnosti OSN zmizely. Myšlenky mezinárodní právní spolupráce znovu ustoupily sebestředným velmocenským zájmům a unilaterálním mocenským řešením. Současnost žije znovu v domnění, že politika je nadřazena nad právo a vše ostatní. Až příliš to připomíná stav před oběma světovými válkami.

Opět znervóznělý, vystrašený a nepoučitelný „lid“ demokraticky podporuje a volí prodavače deště a věří jejich strašákům. Opět se prosazují diktatury. Jakoby dvě světové války nebyly až příliš strašnou a odstrašující zkušeností.

Ne nadarmo moudrý Jan Werich před vírou v moudrost „lidu“ varoval a přirovnával váhu slova „lid“ k, jak říkal, jeho synonymu „prd“. Protože názor zodpovědného jednotlivce, ochotného podřídit svůj zájem zákonu, je stokrát důležitější, než anonymní a tak snadno manipulovatelný „hlas lidu“.

Střední Evropa není připravena

Mocenské přetahování a naschvály, vylučující respekt k právům jednotlivce a právu vůbec, jsou jen károu bez brzd na cestě z kopce. Islámští fanatici na motocyklech v Burkina Faso za jeden den zavraždili přes šest set obyvatel vlastně neznámého městečka.

Dřívější vlády ve Střední a Západní Africe, které s vojenskou pomocí Evropské unie islamisty po léta úspěšně zadržovaly, byly odstraněny vojenskými převraty s ruským pozadím. Evropští i američtí vojáci museli odejít, ale ruští wagnerovci, kteří je nahradili, s islamisty spíše spolupracují. Cesta Západní Afrikou na severní pobřeží je pro organizování nelegální migrace otevřená dokořán.

Haiti se bez zákona propadlo do chaosu a válek mezi gangy, které nikdo není schopen zastavit.

Přes čtyřicet tisíc mrtvých v Gaze, další tisíce mrtvých a přes milion uprchlíků v Libanonu, občanská válka v Thajsku či vnitřní konflikty v Latinské Americe. A nade vším ruská agrese nejen na Ukrajině, ale celý ruský pochod za „novým světovým pořádkem“.

K české vlastenecké národní frontě rychle směřuje i nové vedení sociální demokracie.

Střední Evropa mezi Německem a Ruskem není na nadcházející krizi připravena. Od devatenáctého století až na krátké výjimky vlastně neměla možnost zažít a pochopit demokracii jinak, než jako usilování o kolektivní národní sebeurčení.

Národní stát byl za všech okolností důležitější, než lidská a občanská práva. Nápodoba parlamentní demokracie a předstírání právního státu po pádu komunismu nás přivedly jen k opakování narodnických představ z devatenáctého století.

Maďarské a slovenské pokusy o kolektivistickou „řízenou demokracii“ jsou jen začátek. Nevyhnutelně končí v ruském područí. Česká republika, jak se stále více ukazuje, také nemá proti narodnické „vlastenecké slepotě“ dostatečné protilátky.

Jak by také měla mít, když její dva bývalí prezidenti jednají a mluví jako putinovští trollové a když jejich, řekněme, pošetilosti nekriticky a bez uvedení na pravou míru opakují autoritami posedlí „novináři“. K české vlastenecké národní frontě rychle směřuje i nové vedení sociální demokracie.

Kdysi zapomnělo, že politickým kapitálem tradičních sociálních demokracií byla práce v sociálních otázkách a obrana spravedlnosti pro bezbranné. Zákonitě vypadla z parlamentu a dnes hledá spásu ve spojení s nereformovanými a nereformovatelnými prodavači triček s masovým vrahem Leninem. Nová předsedkyně sociálních demokratů Jana Maláčová netuší, že komunisté budou v nadcházející krizi vždy o něco radikálnější, a tím pro mladé voliče a lumpenproletariát přitažlivější, než zpohodlnělá ČSSD.

Benda Chemberlain

Na straně domnělé české pravice panuje stejný zmatek. V ODS zvítězilo přesvědčení, že příčinou neúspěchu ve dvou posledních volbách je byť jen slovní zdůrazňování nutnosti potlačování endemické korupce v politice. Jako příklad je uváděn úspěch jihočeského hejtmana Martina Kuby, který dokázal slepotu vůči jihočeské korupci přetvořit v nástroj stability a politické podpory.

Zajímavou ilustrací této intelektuální proměny kdysi údajně konzervativní strany je aktuální rozhovor předsedy sněmovního poslaneckého klubu ODS Marka Bendy.

Syn kdysi slavného disidentského otce a politického vězně, který korupci komunistických aparátčíků pohrdavě nazýval rakovinou nemravných, o dnešní politické korupci smýšlí takto:

„Nemyslím si, že se politika má řešit prostředky trestního práva. Jestli něco mimo jiné ukázaly krajské volby, tak to, že téma boje proti korupci, které já jsem vždy pokládal za velmi falešné, jelikož nějaká korupce je a jediná možnost, jak s ní bojovat, je snižovat přerozdělování státních prostředků, a ne vytvářet nové a nové orgány, které proti ní bojují“.

Jestli chcete příklad politické pomýlenosti, stačí panu předsedovi a skoroprávníkovi připomenout, že korupce je zákonem definovaný trestný čin a že právo je podle české ústavy nadřazeno „politice“.

A snad i pan poslanec bude souhlasit, že dávat rovnítko mezi korupci a politiku je poněkud nemístné. Ono by totiž ve skutečně právním státě stačilo, aby se právu nechal průchod. Pan poslanec se ještě vyznal ze své podpory pro zvolení Donalda Trumpa, neboť, světe drž se, „Trump by zvýšil tlak na to, aby si Evropa svůj problém na Ukrajině řešila více sama“.

Až příliš to připomíná britského ministerského předsedu Neville Chamberlaina, který po návratu z mnichovské konference v září 1938 prohlásil: „Jak strašné, fantastické a neuvěřitelné je, že bychom zde měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli hádce ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme. Zdá se stále nemožnější, aby byl spor, který již byl v zásadě vyřešen, předmětem války.“

Ta ovšem, jak dnes víme, přišla jen o pár měsíců později.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)