Jan Urban: Opoziční smlouva, aféra „novičok“ a „čučkaři“. Zeman slaví osmdesát
KOMENTÁŘ. Miloš Zeman, slavný Baron Prášil postkomunistické éry, se dožívá osmdesátin – a už jenom proto sluší se poblahopřát. Stal se nečekaným ale logickým symbolem zklamání a znechucení velké části české spotřební společnosti, která po konci komunistického režimu na chvíli uvěřila, že ve svobodě bude moci chtít být lepší.
Zeman se svým alter ego Václavem Klausem vstoupili do české politiky v době, kdy svět vcházel do přelomového období informační revoluce, stejně nepřipraveni jako celá nastupující postkomunistická elita.
Instinktivně ale pochopili, že česká většinová společnost, zdecimovaná půlstoletím diktatur a ztrátou generací politických, ekonomických a intelektuálních elit, bude následovat příslib spotřeby, okořeněný obrazem kohokoliv, kdo by jí v tom mohl bránit.
Poznali, že silná slova, strašák konfliktu a co nejrychlejší postavení „stranických“ struktur privilegovaných a nedotknutelných kádrů představují nejjednodušší „politické“ řešení všech problémů a recept na výhru ve volbách. Nutné reformy přežitých komunistických pořádků, zastaralá dopravní infrastruktura či podřízenost práva politice musely počkat.
Na víc jsme neměli
Václav Klaus tak na začátku devadesátých let mohl úspěšně slibovat pronikavé úspěchy pravicovosti, a přitom zcela levicově stamiliardovými injekcemi sanovat rozkradený bankovní sektor. Alespoň pro prvních pár let tím oslovoval ekonomicky aktivnější a úspěšnější.
Chléb, hry a obraz nepřítele před branami se staly mantrou politiky nové doby a vychovaly zcela nový typ politika, bezskrupulózního lháře a populisty.
Miloš Zeman se ve stejné době svého sociáldemokratického předstírání pasoval do role představitele „dolních deseti milionů“. Sliboval vázat „stranické knížky do kůže členů ODS“, dramaticky odhaloval „pokusy o státní převrat“ a „bojoval proti korupci“, nic z toho ale nebyla pravda. V dospělejší a kritičtější společnosti by ani jeden z této nesvaté dvojice nemohl uspět, jenže české prostředí na nic lepšího prostě nemělo.
Když se společnost začala probouzet, vymysleli ještě bystrou fintu „opoziční smlouvy“, která jen akcelerovala všechna korupční negativa. Oba tím vyčerpali svoje možnosti a šance pro jakékoliv příští parlamentní volby. Do velké míry se okoukala i jejich ideologická nálepka.
Oba se proto zcela shodně stali nezastíranými populisty. Jako by tím předvídavě předběhli obecný vývoj parlamentní demokracie v rozvinutých spotřebních společnostech, kde bleskový nástup mobilních telefonů, internetu a především sociálních sítí během neuvěřitelně krátké doby proměnil základy politické komunikace a zničil důvěru společenství ve vlastní elity.
Chléb, hry a obraz nepřítele před branami se staly mantrou politiky nové doby a vychovaly zcela nový typ politika, bezskrupulózního lháře a populisty.
Miloš Zeman a Václav Klaus byli prvními středoevropskými věrozvěsty nové doby. Vychovali další generace postmoderních populistů a připravili pro ně voliče. Pomohli nereformovatelným českým komunistům přežít politickou smrt.
Stvořili Andreje Babiše s jeho bezostyšnou píár mašinérií, stejně jako jeho primitivnější kopii Tomio Okamuru i jeho postklausovskou nacionálsocialistickou variantu. A především navykli voliče, že lež je v politice normální.
Autoritativní hlupák
Miloš Zeman dožil konce svého prezidentského mandátu a za sebou, kromě pachuti ostudy, nechal nezanedbatelné dědictví, které bude ovlivňovat českou společnost i politiku ještě řadu let či spíše desetiletí. Opakované průzkumy voličských preferencí prokazují, že dnes už přes polovinu oprávněných voličů v České republice dává přednost iracionálním populistickým schématům.
Pokud by se jejich představitelé dokázali spojit, budeme namísto jakkoliv nedokonalé demokracie západního střihu zažívat maďarsko-slovenské experimenty s polodiktaturou „řízené národní demokracie“.
Nemuselo to dojít tak daleko. Kdyby české politické strany, které samy sebe nazývaly „demokratickými“, braly právní stát a demokracii vážně, političtí excentrici jako Zeman a Klaus by nikdy nemohli dojít tak daleko.
Všechny informace k uvážlivému rozhodování a volbě byly na stole. Stačí si připomenout jedenáct let starou videozdravici „Milošku, žaluj!“ z doby před jeho druhou prezidentskou volbou. Nejenomže se rozzlobený Miloš Zeman nikdy neodvážil žalovat ani jedno z přednesených tvrzení o jeho korupcí protkané politické kariéře. Nikdo se je nikdy neodvážil ani vyšetřit, natož o nich mluvit v médiích.
Česká politika stejně tak s nadhledem přehlédla i obzvláště nevkusnou oslavu Zemanových jednasedmdesátých narozenin v přeplácané ruské restauraci na newyorském Manhattanu, stejně jako jeho kádrování členů vlády a posměšky z covidového „akvária“.
Nikdy se nedokázala tvrdě vymezit proti otevřeně protiústavním krokům a naschválům, jakými byly odmítání jmenovat profesory, či naopak udělování státních vyznamenání trestně stíhaným korupčníkům, vyhrožování trestním stíháním a v případě OKD dokonce jejich organizováním.
Připomenutíhodná jsou jeho skandální „hodnocení“ práce českých a spojeneckých zpravodajských služeb v aféře novičok či jejich znevažování při vyšetřování teroristického útoku ve Vrběticích. V jeho pojetí čeští „čučkaři“ v případě přípravy ruské agrese proti Ukrajině jenom naletěli „další blamáži amerických tajných služeb“.
Autoritativní hlupák prohlásil pouhých pět dní před zahájením agrese, že „válka nebude“ – a nikdy se za ty pomluvy zpravodajcům ani neomluvil.
V sobotu 28. září tedy kohorta věrných nohsledů oslaví v luxusním Hotelu Štekl vedle zámku Hluboká osmdesátiny Miloše Zemana. Dříve to bylo jen příslušenství k zámku, byty pro služebnictvo a úředníky, ale především psince a stáje pro koně.
Pozvaní pánové a dámy si oslavu určitě užijí. Pro ty, kdo si pamatují, se jenom připomene pocit dvojího studu. Jeden za škody a buranství, které za sebou Miloš Zeman nechal, a ten druhý za onu nadpoloviční většinu, která ho po dlouhá léta podporovala.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
26 komentářů
I když předpokládám, že tuto mou poznámku Pes Hlídací neuveřejní, vzkáži něco aspoň panu Urbanovi. Přečetl jsem si, že vlastně byl po 89. div ne všude. Jistě hlavně v politice, hned po 89. Jako ředitel podniku, jejž jsem potom připravil k privatizaci, když před tím jsem hledal pro něj partnery po třetině zeměkoule, až jsem toho hlavního našel až v Arizoně, jsem získal myšlenkový náskok před domácími reformátory.
Na vývoji trapné situace po 89. se podílel, marná sláva, i pan Urban. Kousat po třiceti letech do těch, mezi kterými se pohyboval – když nevím o tom, že v kritické době by proti nim něco podnikl – se mi zdá poněkud podivné.
Po nikom nemůžeme chtít aby byl dokonalý. Jisté je, že vystoupení Zemana ve vrcholícím totáči, v Technickém týdeníku, rozhýbalo společnost. A že je Zeman výtečným glosátorem cizích chyb je také pravda.Jeho laskavé přiřazení třeba dnešního Lipavského k malým hlodavcům opouštějícím pirátskou loď je přece skvělé.
Soudruh plivající(zřejmě máslo na hlavě),teď už jistě tavárišč. Tfuj.
Vážený pane Zapletale,
z politiky jsem odešel den po volbách v červnu 1990. Svůj nesouhlas se směřováním Občanského fóra a kandidaturou Václava Havla na prezidenta jsem oznámil už desátého prosince 1989. Chybou bylo, že jsem se nechal přesvědčit, abych pomohl dovést OF k volbám, což jsem tehdy pochopil jako povinnost. Třicet pět let tedy říkám to samé. Pověst o významu Zemanova článku v Technickém magazínu je jen pověst. Mnohem větší zásluhu na něm měl tehdejší šéfredaktor TS. Milošek nebyl nikdy víc, než právě jenom glosátor.
Článek napsal Zeman a ne šéfredaktor magazínu. Dopad měl velký, srovnatelný s nesmrtelným projevem soudruha Jakeše. Spíš větší (protože Jakešova stupidita byla všeobecně známa).
MMCH, podobný článek, ale o něco dříve a zaměřený na zdraví a jeho rizika, napsal prof. Symon a hned následující den byl vykopnut z pozice vedení Státního zdravotního ústavu (zastřešující orgán pro hygienickou službu). Takže Zeman věděl, do jakého rizika jde.
Nikdy se nedokázala tvrdě vymezit proti otevřeně protiústavním krokům a naschválům, jakými byly odmítání jmenovat profesory, či naopak udělování státních vyznamenání trestně stíhaným korupčníkům, vyhrožování trestním stíháním a v případě OKD dokonce jejich organizováním.
Připomenutíhodná jsou jeho skandální „hodnocení“ práce českých a spojeneckých zpravodajských služeb v aféře novičok či jejich znevažování při vyšetřování teroristického útoku ve Vrběticích. V jeho pojetí čeští „čučkaři“ v případě přípravy ruské agrese proti Ukrajině jenom naletěli „další blamáži amerických tajných služeb“.
Autoritativní hlupák prohlásil pouhých pět dní před zahájením agrese, že „válka nebude“ – a nikdy se za ty pomluvy zpravodajcům ani neomluvil.
V sobotu 28. září tedy kohorta věrných nohsledů oslaví v luxusním Hotelu Štekl vedle zámku Hluboká osmdesátiny Miloše Zemana. Dříve to bylo jen příslušenství k zámku, byty pro služebnictvo a úředníky, ale především psince a stáje pro koně.
Pozvaní pánové a dámy si oslavu určitě užijí. Pro ty, kdo si pamatují, se jenom připomene pocit dvojího studu. Jeden za škody a buranství, které za sebou Miloš Zeman nechal, a ten druhý za onu nadpoloviční většinu, která ho po dlouhá léta podporovala
Za „čučkaře“ se omlouvat nemusel (ostatně tu invazi Ruska na Ukrajinu trapně prošvihli), za víru, že Rusko Ukrajinu nenapadne, se naopak omluvil.
Asi jsme neměli po listopadu 1989 větší dva státníky, než byli Klaus a Zeman.
Uff, tavárišč.
Mohl byste, prosím, napsat, co státotvorného ti dva udělali? Pro stát nebo pro společnost. Ne pro sebe a své obdivovatele. Pokud vím, tak p. Klaus se o ústavě, základním kameni státu, vyjadřoval vždy spíše pohrdlivě, a jak ctil ústavní rámec p. Zeman, to bylo mnohokrát vidět v přímém přenosu. A pokud jde o společnost, tak nevím o situaci, kdy by alespoň trochu upozadili svá ega v zájmu neprohlubování střetů mezi občany. Tak jací státníci …
Klaus byl otec privatizace, bez jeho nasazení bychom ekonomicky dopadli daleko hůř.
Zeman dal do cajku sociální demokracii a není jeho vinou, že ji jeho nástupci rozdrbali do naprosté bezvýznamnosti. Můžeme mu vyčítat, že propagoval skandinávský socialismus v době, kdy už byla passé i v té Skandinávii.
Oba, ačkoli zastávali politicky odlišné názory, se dokázali vždy dohodnout na nějakém civilizovaném kompromisu, což je poněkud v kontrastu s výroky zelenomozkového soudruha vládního zmocněnce o samicích prasete domácího a mluvou jeho ideových souputníků.
Pěkná lež. Kupónovou privatizaci vymysleli pánové Tříska a Ježek. Klaus měl zajistit pouze právní rámec. Místo toho se bez užitku natřásal v tv a chytřejší privatizaci mezi tím rozkradli.🙂 O Zemanovi nemá smysl psát, jeho „Chci montovny pro dělníky!“ (1998-2002) byl krok zpět do středověku. Jejich opoziční smlouva, legalizovala v ČR politickou korupci na věčné časy.👎
Pane, privatizace byl státotvorný počin? Spíš malá, resp. velká domů pro několik predátorů. Budovat stát to nijak nepomohlo. A Zeman, že dal sociální demokracii „do cajku“? Vždyť ji pohřbil, no pohřbil … zničil a do upadající ještě kopal. Použil ji jako výtah k moci, jako prostředek, žádné sociálně demokratické budování státu se nekonalo.
Belindo,
privatizace převedla socialistickou státní ekonomiku na tržní. I za tu cenu, že se tu a tam něco nepovedlo, to byla pozitivní věc.
A bez tržní ekonomiky není ani demokracie.
Po odchodu Zemana se soc dem zmocnili EUrohujeři a udělali z ní cosi opačného, než kam směřoval Zeman, takže jeho občasné kopnutí bylo OK.
A ještě něco\: U nás máme, jsko dědictví RU monarchie, i morálně volní požadavky na profesora, kterým prostě někteří kandidáti, např. udavači na STB, nevyhovovali, a tak je Zeman právem nejmenoval.
Tak to má štěstí že nedělal profesuru.
Velice přesně popsáno údobí Klause a Zemana !
…..a jednání v Bambergu…., na to už si jistě nevzpomene…
Zeman a Klaus jsou největší ostuda
a brzda polistopadové existence
naší společnosti! A už zase vystrkují
růžky. Bůh s námi!
Zeman a Klaus ,hrůzné duo. Škody na myšlení lidí jsou zde přesně popsány. Další škody, ztracených desítky let pro rozvoj, a biliony jejich rozhodnutími. A teď navrch ještě, nechutný proruský postoj. Tfuj.
Naopak, jejich odchodem z politické scény se rozvinula přeměna ČR na totalitní progresivisticko ekologický stát.
Evidentně Myslíš třeba případ když čučkař co by premiér neblahé paměti podepsal v rámci jednání o vstupu do eu závazek na povinný podíl oze v mixu čímž odstartoval bilionový oze tunel.
Skvělý článek jeho obsah a fakta o v ládnutí tohoto neslušného arogantního opilce Zemana!
Gratuluji k 80tinám Miloši Zemanovi.
Vaše politika více vektorů je jediná správná pro Českou republiku. Je ovšem třeba, aby tuto ideu prosazoval větší celek. EU to nebude.
Děkuji Vám, za zábavu, kterou jste pro mě připravil. Málokdo umí házet libtardům tak pěkně cihly do rybníčka, jako Vy.
Přeji hodně zdraví a hodně let.
Na Zemanovi je pozitivní, že se omluvil za humanitární bombardování Jugoslávie. Pozdě, ale přece.
SIce nevidím důvod, proč by se měl čučakř omlouvat za srbské vraždění tu bosňáků, které co by uprchlíky v ČR vítal, tu kosovanů. ALe aspoň něco, aspoň někdo vyjádřil lítost nad srbským nikoli humanitárním bombardováním civilů.
Těžko najít v Česku politiky, kteří by převyšovali ego Klause i Zemana. A bylo to právě to „ego“, které nasměrovalo jejich jednání v politice směrem, za který se před světem ještě dnes musím stydět. Jejich odchod z hradu byl pro Česko jedním z nejšťastnějších dní. Díky jim není dodnes vypořádaná půjčka Ministerstva financí vedené Václavem Klausem, které tajně odeslalo na přelomu 80. a 90. let do Sovětského svazu půjčku přibližně 1,3 miliardy amerických dolarů. Za vlády Zemana byla vypořádáním půjčky pověřena pražská firma Falkon Capital, dle Zemana prý na přání Rusů. Je dokázáno, že to není pravda (Rusové to popřeli), dále Rusové Česku poslali přes onu firmu 50 miliard korun a Falkon Capital do státní kasy odeslal je 22 miliard. Těch 28 miliard korun se jaksi ztratilo. Putin dozajista ví, v kterém prasátku ta částka skončila. Pak se nelze divit, že příchylnost obou politiků k Putinovi je velmi podivná.