Václav Klaus, Miloš Zeman. Foto: Petr Lundák / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Nestoudné eskapády českých putinovců. I oni mohou za válečné uprchlíky

Napsal/a Jan Urban 9. března 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

Česká veřejnost zatím drží fascinující, obdivuhodnou a nikdy nevídanou úroveň pomoci a solidarity s Ukrajinou. Je na vládě, aby veřejnosti otevřeně řekla, že se musíme připravit na dlouhé období, ve kterém zažijeme nepohodlí a omezení, větší a bolestivější, než jsou rostoucí ceny paliv a pohonných hmot.

Že s největší pravděpodobností naše hospodářství neporoste, že nebudeme mít víc, ale méně, a o to méně se ještě budeme muset rozdělit v rámci Evropské unie s milióny válečných uprchlíků.

Že na to jako Evropané máme a že jsme na to hrdí, protože Ukrajinci bojují i za naši svobodu a demokracii. A tohle je cena, kterou chceme zaplatit.

Falešný a pokrytecký Zeman

Jsme součástí demokratického Západu, který v posledních více než dvaceti letech podcenil postupnou totalitní proměnu režimu v Rusku. Naivní a nezodpovědné byly všechny snahy „restartovat“ či „racionalizovat“ vztahy se stále agresívnějším režimem Vladimíra Putina.

Čečensko, Gruzie, pak první zkušební agrese proti Ukrajině a zachvácení Krymu a dvou „republik“ na Donbase v roce 2014. Jenom jsme si namlouvali, že dále už to přece není možné. A strpěli jsme nestoudné eskapády českých putinovců, v jejichž čele byli vždy prezident Miloš Zeman a jeho předchůdce Václav Klaus. Klaus tvrdil už v roce 2014, že za konflikt na Krymu mohou Spojené státy (viz video níže).

Už v roce 2015 se ukrajinské velvyslanectví v Praze oficiálně ohradilo proti opakovaným „protiukrajinským“ výrokům Miloše Zemana. Ostatní čeští politici se raději dívali jinam.

V říjnu 2017 Miloš Zeman na Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku řekl, že protiruské sankce nefungují a nikdy fungovat nebudou. Ruskou anexi Krymu označil za „fait accompli“, a Ukrajině „poradil“, aby si vyjednala za anexi Krymu od Ruska kompenzace v podobě dodávek ropy a zemního plynu z Ruska.

To už se musela ozvat i vláda, která řekla, že se jedná „jen“ o prezidentův soukromý názor. Prvotřídní diplomatická ostuda. Přesto se Zeman o dva dny později v televizním rozhovoru ke svému protiukrajinskému blábolu vesele přihlásil a odmítl se za něj omluvit.

Současná ruská agrese a snaha o zničení ukrajinské samostatnosti ho prý rozrušila a rozesmutnila. Odsoudil ji, pravda, ostrými slovy. Příliš pozdě a příliš teatrálně, aby mu to někdo věřil. Vrcholem nevkusu však bylo jeho prohlášení při předávání státních vyznamenání ve Španělském sále Pražského hradu 7. března.

Rozhodl se prý vyhovět návrhu „jedné poslankyně“ – jmenuje se Barbora Urbanová (STAN), to jen pro pořádek, když už pan prezident zapomněl – a udělit nejvyšší české vyznamenání „prezidentu Zelenskému“ – nevzpomněl si ani na křestní jméno Volodymyr Zelenskyj – za jeho hrdinský boj proti agresi. Nic falešnějšího a pokrytečtějšího jsme od komunistických sjezdů a prvních májů nezažili.

Posledních deset let Miloš Zeman Ukrajinu a Ukrajince jenom urážel a poučoval o soužití s ruskou velmocí. Tvrdit, že odstoupením Sudet v roce 1938 ve prospěch hitlerovské říše si Československo mohlo přijít na dobré kšefty a kompenzace si nikdy netroufl. A nikdy mu nedojde, že na Ukrajině jde dnes o totéž.

Tohle je jen začátek

V letech první světové války vláda bez problémů umístila v Čechách nejméně sto padesát tisíc uprchlíků či nuceně přesídlených obyvatel Haliče, z území dnešního Polska a Ukrajiny. Ve velké většině šlo o nevzdělané venkovské obyvatelstvo.

Propracovaný systém umisťoval uprchlíky po domluvě do menších měst a dobře dostupných vesnic v blízkosti železnice a zajišťoval státní podporu, lékařskou péči a, kde to bylo možné, i školy.
Na státní útraty místní stavební firmy stavěly na obecních či městských pozemcích unifikované dřevěné baráky jako na běžícím páse.

Kromě zavlečené epidemie, kvůli níž tehdejší Pražský dopravní podnik zakázal uprchlíkům používat tramvaje – všichni průvodčí byli k tomuto zvláště proškoleni – byla celá kampaň veřejností přijímaná bez většího zájmu.

Když o více než sto let později, v roce 2022, válka na Ukrajině během deseti dní vyžene ze země jeden a půl miliónu uprchlíků, z nichž polovinu tvoří děti a osmdesát procent dospělých jsou ženy, a do České republiky jich přijde sto tisíc, ministr vnitra začne mluvit o potřebě „zastropování“ jejich počtu.

A ohání se studiemi, které podle něj naznačují, že nepřekročitelné maximum, které Česká republika může přijmout, je dvě stě padesát tisíc uprchlíků. Což jsou dvě procenta populace. Takové Polsko je čtyřikrát větší než Česká republika – a už teď přijalo více než milión ukrajinských uprchlíků. Žádný polský politik ale nepanikaří. Asi chápou lépe než politici čeští, že tohle je jenom začátek.

HlídacíPes.org psal už v minulosti o odhadované vlně až sedmi miliónů uprchlíků. Evropská komise v neděli zveřejnila nový odhad ještě o milión vyšší.

Bude-li etnická čistka a poruštění přinejmenším levobřežní Ukrajiny válečným cílem Ruska, pak vynucený exodus ukrajinského civilního obyvatelstva do celé střední Evropy bude ještě větší a ještě dramatičtější. Českou republiku nesmí překvapit.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)