Jan Urban: Nacionalismus a populismus se tváří jako program. Ale končí konfliktem či válkou
Na jaře příštího roku proběhnou ve všech členských zemích Evropské unie volby do Evropského parlamentu. Přesný termín ještě není znám, ale v České republice už teď narůstá nervozita uvnitř tvrdého jádra Občanské demokratické strany – a v reakci na to i v celé vládní koalici. Nikdy totiž asi nešlo o víc.
Frakce tradičních euroskeptiků a stejně tradičních oportunistů uvnitř ODS jsou přesvědčeny, že válka na Ukrajině otevřela prostor pro posilování pozic národních států v Evropské unii.
Jan Zahradil a Alexandr Vondra, tedy nejtvrdší kritici EU v ODS, to chápou jako možnost výrazného posílení svého vlivu na domácí politiku, ale především na tuzemskou politiku zahraniční.
Ekonomická krize pak podle jejich náhledu obnovuje šance na prosazení starých idejí na likvidaci malých politických stran a pohodlné vládnutí dvou nejsilnějších subjektů formou velké koalice nebo v ODS tak vzpomínané „opoziční smlouvy“.
Auto, které nemá brzdy
Tvrdé jádro ODS je – jak se zdá – přesvědčeno, že „jede na vítězné vlně“. Podle těchto hlasů by se k otevřeně protibruselským tendencím Varšavy a Budapešti mělo už po letošních volbách přidat Slovensko, které by mohla ovládnout radikálně populistická strana SMER Roberta Fica.
Nacionalistický populismus je vůbec tím nejriskantnějším politickým programem, který si lze představit. Připomíná auto, kterému jeho trochu šílený tvůrce zapomněl namontovat brzdy – neumí a ani nemůže ubírat plyn, natož brzdit.
Jeho levičáctví ideologické „pravici“ ODS vůbec nevadí, důležitější je pro ni možnost společného „odporu proti Bruselu“. O podzimním vítězství populistické a antibruselské polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost nemají pochyby.
Příští rok lze navíc v rakouských parlamentních volbách s velkou pravděpodobností očekávat posílení populistické pravicové strany Svobodných (FPÖ) a podobně doufá v nárůst preferencí i německá nacionalistická strana Alternativa pro Německo (AfD) jen o rok později.
Posílení populistických a euroskeptických tendencí ve střední Evropě by podle českých euroskeptiků mělo povzbudit podobně smýšlející strany v Itálii a – především – ve Francii.
Koneckonců i český premiér Petr Fiala, sám až doposud podstatně liberálnější než bruselští „jestřábi“ v ODS, prosazuje trojstrannou spolupráci České republiky, Polska a Itálie jako států s „ideově spřízněnými vládami“. Přitom jediné, co tuto nesvatou alianci spojuje, je odpor k evropské spolupráci a jejím institucím.
Nacionalistický populismus je vůbec tím nejriskantnějším politickým programem, který si lze představit. Připomíná auto, kterému jeho trochu šílený tvůrce zapomněl namontovat brzdy – neumí a ani nemůže ubírat plyn, natož brzdit.
V normálním světě vždy skončí konfliktem nebo dokonce válkou. Orbánovo Maďarsko sní o velkých Uhrách, což pro slovenské populisty představuje hrozbu vyhlášení i územních nároků. Maďarsko navíc podporuje Putinův šílený sen o velké Rusi, což Polsko považuje za ohrožení vlastní existence.
Marine Le Penová ve Francii sice momentálně přitlumila svoji podporu ruské diktatury, ale stále koketuje s myšlenkou vystoupení Francie z NATO.
Alexandr Vondra sice Alianci stoprocentně podporuje, ale brání Polsko i Maďarsko před kritikou Evropské komise či parlamentu za nedodržování oběma státy podepsaných smluv a pravidel.
Hájit zájem Číny, o které ředitel BIS říká, „že bezpečnostní rizika pro ČR pocházející z Číny jsou záludnější a mnohdy hůře zjistitelná než rizika pocházející třeba z Ruské federace“, je až úsměvné.
Ze všech těchto důvodů budou přicházející eurovolby tak důležité. ODS, Piráti a lidovci v těch minulých kandidovali samostatně. STAN a TOP 09 pro tuto příležitost vytvořili koalici. Jenže eurovolby v příštím roce proběhnou ve zcela jiné geopolitické a ekonomické situaci.
Hájit zájmy totalitní Číny
Nastoluje to zásadní otázku, zda strany vládní koalice SPOLU, tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, budou chtít postavit společnou kandidátku, nebo riskovat slovy europoslance Jiřího Pospíšila „oslabení značky“.
Podle něj by tyto tři strany měly vytvořit společný evropský program, jinak půjde každá sama za sebe. Společná kandidátka je ale pro euroskeptické „jestřáby“ z ODS, kteří už dnes spřádají plány na obsazení významných funkcí v, jak doufají, posílených pravicových frakcích europarlamentu, naprosto nepřijatelná.
A tak si „tradicionalisté“ v ODS celý rok před volbami do europarlamentu začali budovat pozice na domácí scéně. Jan Zahradil útočí na kolegy z vládní koalice dlouhodobě, ale v poslední době notně přitvrdil. K zatím poslednímu ataku zneužil cestu předsedkyně sněmovny Pekarové-Adamové na Tchaj-wan.
Místo toho, aby se snažil odpoutat pozornost od svých dlouhodobých nestandardních vztahů s komunistickou Čínou, nebo aby si zjistil, zda návštěva české delegace na Tchaj-wanu náhodou nebyla předem koordinována se spojenci, udělal si jen ostudu.
Hájit zájem Číny, o které ředitel BIS ve stejné době prohlásil, „že bezpečnostní rizika pro ČR pocházející z Číny jsou záludnější a mnohdy hůře zjistitelná než rizika pocházející třeba z Ruské federace“, je až úsměvné.
Pro upoutání pozornosti a lákání voličů se ovšem hodí i výkřiky na sociálních sítích v podstatě na jakékoliv v médiích propírané téma.
K veřejnosti opět začaly promlouvat i téměř zapomenuté politické tváře z počátku devadesátých let, jako je Milan Knížák či „stálice“ Václav Klaus.
Živo je i mezi tradičními zákulisními koalicemi krajských kmotrů. Šedé eminence ODS, jako jsou předseda Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba nebo ministr spravedlnosti Pavel Blažek, zatím takticky zůstávají za scénou.
Evropské volby v roce 2024 rozhodnou o mnohém a sledovat nervozitu v nejsilnějším českém politickém zastoupení v Evropském parlamentu (ODS) bude v příštích měsících o mnohém napovídat.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Jan Urban: Donald Trump jako prorok změny. K horšímu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
21 komentářů
Je stěží pochopitelné, kam „ku prospěchu občanů“ v roce 2023 směřuje „demokratická strana občanů“, kterou vede profesionální politolog z Brna prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Prof. Fiala varoval před rostoucím státním dluhem Česka a prohlásil, že „Výdaje státu za posledních několik let vzrostly o 600 miliard korun, to je o 50 procent a pořád si na to musíme půjčovat.“ Odmítl zvyšování daní a proti zadlužení státu by bojoval snižováním veřejných výdajů. (září 2021, Wikipedia)
Bohužel ovšem prof. Fiala nevaroval před poněkud patologickými ambicemi až příliš mnoha šedých eminencí v ODS, jež zmiňuje pan Urban.
Jak by taky mohl v zaveru zmineny premier Fiala varovat, kdyz jim sam ve sve funkci premiera dela politicke a hlavne medialni kryti?
Bohuzel, on by se ten Fialuv pristup dal omluvit tim ze je zvykly na akademicke prostredi, kde jsou asi samotni cestni i a poctlivi
, ale to by se tam radeji mel vratit, dokud je cas..Jestli skonci v politice demisi vlady, tak zkrachovaneho politika asi prednaset studentum nenechaji..
Bavíme se o hypotetických rizicích, ani Velká Británie, po odchodu z EU nerozpoutala žádnou nacionální válku A naopak, rámci EU – raději jsem si na Googlu dohledal, jak skončilo před pár lety referendum o nezávislosti ve španělském Katalánsku „Nacionální “ (no fuj) katalánští politici dostali od zcela nezávislé španělské justice 10 až 13 let natvrdo.. Takže, z tohoto pohledu a pod heslem „Evropskou unii si rozvracet nedáme“ , snad nějaké větší riziko nehrozí. Oni středoevropští politici vědí, takže i ono znají ten rozdíl mezi propagandou (něco mediálně naznačovat) a oficiálním požadavkem (tedy, co si chtějí skutečně v rámci EU prosadit..)
Jenomže, když už použijeme příměr „..Auto, které nemá brzdy“, tak
to už je ten současný stav, zcela v souladu s bruselskou politikou, tak i našim vládní probruselskou politikou.
Už jen protlačovaný Green Deal, se stává nestabilnějším než jádro reaktoru v Černobylu. Pak tu máme onu ukrajinskou válku a vztah EU k ní, , která taky bohužel může eskalovat.
Pak tu máme dlouhodobou inflaci, v různých státech EU různou), taky tu máme vysoké ceny energií, (v různých státech různě přístupné zdroje), pak taky stále velkou migraci, a spoustu dalšího, všechno toto a v synergiích vedle k tomu, že současná „cesta klidné síly pod heslem „.. s „Bruselem na věčné časy a nikdy jinak“ rozhodně taky bez rizika není.
Nakonec i současné kroky naší vlády , ukazují , že pojem „stabilita“ rozhodně nepatří k jejímu programu vůbec, a že jakýsi anti-populismus se projevuje tím, že na obzoru nejsou žádné důležité volby, takže a skutečně na zájmy občanů tohoto státu kašlat..
A jak už jsem tu mnohokrát opakoval, všechno (ani pak ty prohry u voleb) se na ruské agenty svádět nedá…
Hergot, když se Zahradilovi nebo Sašovi Vondrovi nelíbí EU, tak ať do ní sakra nekandidují !!! ODS se jako určující síla 5K bude muset rozhodnout, zda půjde do voleb v logicky silnějším konsensuálnějším nastavení, anebo zda se budou vůči zbytku 5K vymezovat a oprašovat nesmyslnou euroskeptickou rétoriku. Je zřejmé, že stará parta kovaných ODSáků je stále silná a nejraději by vrátila zlaté devadesátky…což by mohlo 5K a následně i samotné ODS zlomit vaz. Fiala představuje to nejlepší ze současné ODS, bohužel takových tam není příliš mnoho a příběh o obrodě ODS tak stojí na hodně vratkých základech 🙁 Staří šíbři čekají na příležitost, tím spíš když se projekt Trikolóry ukázal jako úplně zcestný nefunkční nesmysl pro lunatiky po kterém není poptávka…
Mimochodem, co je snad naprosto zrejme, tak vliv ceskych europoslancu je v Evropskem parlamentu naprosto nulový. Čili jakékoliv sliby co tam udelaji, jsou zcela vylhane, at jsou z jakekoliv strany..Ten jediny duvod -pro poslance, ohromne prijmy za nic (doslova megatrafika) a pro tu partaj medialne bombasticky, ale politicky hloupy udaj o vysledku v tech e-volbach(pocitano z celkoveho minipoctu tec nasich e -poslancu).
Mnohem vetsi vliv by mohlo mit jednani nasich vladnich cinitelu -pro ne jsou v EU jine instituce, ale snad viidite. ze i v tomto jsou schopnosti pana Fisly (pokud nejde o projevy o Ukrajine) rovnez znacne omezene..
Jsou zdrojem docela zajímavých „insider“ informací. Musí se to hledat, protože do oficiálních médií je nepustí, ale najít se to dá.
Zrovna tak jak Dánska,Nizozemí,Řecka Slovenska,Slovinska,Finska,Belgie,Portugalska,Bulharska a podobně velkých států?Vliv premiéra Fialy je stejný jak vliv premiérů stejně velkých států a rozhodně větší než byl u vašeho Babiše.Byl jeden z těch,co první navštívili Ukrajinu a dokázali rozhoupat další státy EU včetně Německa.Jestli jste si nevšiml,tak do Kyjeva potom přijelo hodně státníků nejen z Evropy.
Brilantně napsané pane Urbane. Skutečně nás nečeká nic dobrého.
Tak jak jsem nikdy nepochopil presidenta Masaryka ve vztahu k Benešovi,kterého viditelně protěžoval před Štefánikem,tak jsem nechápal presidenta Havla a jeho blízký
vztah k Vondrovi. Holt jsme lidi chybujíci. Na závěr jen tolik. Politická strana ODS
se vůbec pod vedením Fialovým nezměnila a je naprosto nevolitelná.
Když už mluvíme o tom Masaryka ve vztahu k Benešovi, kterého viditelně protěžoval před Štefánikem,..
Ona by ta historie před-republikového hnutí a jeho politických vztahů potřebovala, hlubší výklad , než ta dnešní zkratka o prezidentu Osvoboditeli a českých legiích (akurát) v Rusku.
Už docela zajímavý úkaz byl v tom že naše drahá nová vláda v roce 1918 vytvořila dvě ministerstva, jedno „vojenství“ – což dala Štefánikovi a tím měl na starost už tehdy pouze ukončení aktivit našich jednotek (včetně legií) v zahraničí, když už stejně první světová válka skončila.
Zatímco, to druhé „.. Ministerstvo národní obrany, které mělo na starosti domácí vojsko a jeho řízení i do budoucna dostal někdo jiný. Se Štefánikem, s jeho opravdu vojenskými bohatými zkušenostmi aj zahraničními kontakty, se už nějak nepočítalo.
Nicméně, on je tu druhý aspekt – Štefánik, ještě během války ) podporoval a požadoval blízké diplomatické vazby na Itálii. Což pragmaticky mělo během té války smysl, protože aj na té italské forntě se bojovalo, Itálie se stala spojencem TrojDohody, a aj tam bojovala spousta českých legionářů (dezentýrů z rakouské armády). Jenomže do budoucna se Štefanik zmýlil, Mussoloni zavedl v Itálii fašistický režim ještě mnohem dřív než Hitler v Německu..To by jsme měli pěkného spojence..
Zkuste nám připomenout, ve kteréžeto bitvě se p. Štefánik vyznamenal?
Už jsem na tomto fóru jednou svůj názor prezentoval. Pana Urbana si vážím. Ale nevím, zda takovýto článek něčemu pomůže. Kritizovat by se měly konkrétní záležitosti a ne „nálepky“. Jsem zastáncem EU, ale ne v této podobě. Každému, kdo se zamyslí, musí být přeci zcela zřejmý evidentní deficit demokracie v EU. Např.: úředníci z Bruselu prosadili konec spalovacích motorů do roku 2035. Kdyby s takovým programem kandidovala nějaká strana, neuspěla by. A to nejen u nás, ale (snad s výjimkou Německa) v žádné evropské zemi. Takže co: Jsem nacionalista, když jsem proti takové volovině? Jsem nacionalista, když si myslím, že o tak významné změně, která ovlivní životní úroveň bychom měli rozhodovat demokraticky,? Jsem nacionalista, když si myslím, že bychom neměli kupovat elektřinu za mnohonásobek výrobní ceny? Tak bych mohl pokračovat – témata si jistě každý doplní sám. A není jich málo. Souhlasím s tím, že vypjatý nacionalismus nevede k ničemu dobrému. Ale nejsou právě kroky EU tím, co onen vypjatý nacionalismus probouzí? Při vší úctě k panu Urbanovi – to, co píše, mi připadá jako samá fráze. To spíš oddaluje nějaké řešení, než aby to k něčemu přispělo.
Nacionalismus a populismus končí konfliktem či válkou. Internacionalismus a globalismus taky. QED.
„….Podle těchto hlasů by se k otevřeně protibruselským tendencím Varšavy a Budapešti mělo už po letošních volbách přidat Slovensko…“ Tvrzení i protibruselské tendenci přinejmenším Varšavy lze označi za pustou dezinformaci. Problémem přinejmenším Varšavy není ani trochu nějaké „EU ano či EU ne“. Polská vláda je horlivým přívržencem EU SUVERÉNNICH států, a vzájemné úcty národních kultur, EU na bázi subsidiarity – je odpůrcem formy EU jako levicového státu s německo-francouzskou hegemonií. A vlastně tato otázka není jen otázkou celé EU, nikoliv otázkou Polska. Termín „protibruselský“ či „probruselský“ je nesmysl, protože otázka, o níž se jedná, a to i v pojetí politiky současné polské vlády, zní „jaká EU“. Jinými slovy „EU ve službě svým národům a států, nikoliv státy a národy ve službě unijní byrokracii“. A pokud EU a Polsko? Nejen polské vedoucí činitele, nýbrž i celou polskou veřejnost pobouřil veřejně pronesený výrok předsedkyně Evropské komise von der Leyenové „Tebe si milý Donalde Tusku přeji vidět ministerským předsedou“- Byl pronesen sice anglicky, a v nefalšované podobě vícekrát reproukován veřejnoprávní polskou televizí TVP a rezonoval v celé zemi. Donald Tusk je bývalý a neúspěšný polský premiér, jenž se zasloužil o uvedení Polska v jednostrannou závislost na energetických suroviných na Rusku, v čemž však vláda pravice, vzešlá z voleb v říjnu 2015 učinila ostrý obrat systematickým budováním nezávislosti na Rusku – což Tusk a jeho opozice samozřejmě do poslední chvíle před ruským napadením Ukrajiny velmi hlasitě veřejně napadala. Takové vyjádření von der Leyenové je přece zasahování do blížících se polských parlamentních voleb, a mně připomíná manýry někdejší „Brežněvovy doktríny omezení suverenity“. To snad přece ani v České republice nechceme!
Vykopněte z Evropy přítomnost USA a NATO a bude bezpečno v EU. Vykopněte amíky z celého světa ať zůstanou na vlastní půdě, a bude bezpečný celý svět.
Vykopněne nacionalisty a nacisty z Ukrajiny a bude mír.
Jak se ukázalo, bezpečnostním rizikem není Čína Rusko ale USA!!!!
Všechny Vaše komentáře přesně vyjadřují moje názory a obavy. EKnot
Dovoluji si přinést trochu jiný pohled: Vzestup nacionalismu může být prvním příznakem nějaké konfliktní situace, která nakonec skončí i třeba tou válkou. Např. nacionalismus národu Rakouska Uherska byl v podstatě reakcí na přeměnu tohoto soustátí na „žalář národů“.
Za to Československo bylo takový ráj na zemi, že z něj po roce 1948 utíkali už i samotní Češi.
Přesně.
Ovšem nikoli kvůli národnostnímu útlaku. Spíš naopak. Frčel „proletářský internacionalismus, který měl všechny obyvatele východního bloku zbavit národnosti (s výjimkou Rusů).
Rozumný člověk přece nemůže mít nic proti EU. tady se dopouštíme základní chyby. To, co kritizováno je perzonální obsazení ve vedení EU. To je vlastně pouze ideologické. Hádat se s vírou je jak snad každý ví předem zracená věc. Naprosto chybí vyváženost ideologického a pragmatického myšlení. Jak známo, každá společnost, která zkusila stát jen na ideologii zkrachovala, většinou velmi bouřlivě. Proto řeči o zkáze Evropy jsou varovné, ne nepřátelské vůči Unii. Chovat se k Východní Evropě jako kzemí nedospělců, se strany bývalých kolonizátorských zemí není už rozumné. Ekonomické poměry Francie i V. Britanie nejsou nijak skvělé – a to jde o země s nesporně největším věeckým zázemím. ideologie obyvkle bije člověka hlavně po hlavě. Proto kritické hlasy Zahradila a Vondry, a přece nejen jich, jsou mi pochopitelné. Pan Urban se zřejmě dívá na svět jen ideologicky, k pragmatisku se ještě nedopracoval.
Nemylte se. To není o chybách jednotlivců, ale o špatném systému. Stejně tak byly hájeny nacistická i komunistická ideologie, stejně tak je hájeno křesťanství a islám. Nicméně zločiny, které tyto ideologie a na ně navazující organizace spáchaly, nebyly vinou selhání jednotlivců (v jinak „dobrém“ systému), ale vinou špatného systému, který jednak nezabránil tomu, aby se takovíto lidé dostali na rozhodující pozice, a jednak tomu, aby jejich aktivity byly „těmi dobrými“ korigovány.
Stejně tak EU je systémově špatná, včetně toho, že na vedoucí pozice se dostávají jednoznačně špatní lidé a není možno je ani korigovat ani odvolat. Měli bychom se vrátit k veleúspěšnému EHS, ale to by spousta bezcenných darmojedů přišla o koryta.
Obávám se, že každý pokus o racionální reformu EU, která by eliminovala její skutečné nedostatky, by nutně musel vést k jejímu politickému zhroucení, jako Gorbačovův pokus zreformovat SSSR, a prakticky z identických důvodů.