Jan Urban: Mlčení českých jehňátek. Dějiny Česka, o kterých raději nikdo nechce nic vědět
V ten nejnevhodnější okamžik evropského předsednictví bourá aféra Diag Human představu České republiky jako právního státu. Odhaluje mafiánskou podstatu její politiky i nemohoucnost systému vymáhání práva vůči propojení politické moci, byznysu a kriminality. Jen díky zkorumpovanosti a zbabělosti českých politiků, utíkajících před zodpovědností, trvá tato ostuda přes neuvěřitelných třicet let.
Selhala i naprostá většina novinářů a médií, jejichž profesionální povinností mělo být v každém okamžiku hledat fakta a na nepoctivost politiků upozorňovat. Diag Human – to jsou nepřikrášlené dějiny České republiky, o kterých prostě nikdo nechtěl nic vědět.
Vzpomínka na Eduarda Janotu
Květnový verdikt mezinárodní arbitráže odsoudil Českou republiku k zaplacení více než šestnácti miliard korun náhrady škody a právních služeb. Je to prý nejvyšší částka uložená členské zemi Evropské unie za protiprávní jednání. Česká média to raději nechala téměř bez povšimnutí.
V naprosté většině jen opsala zprávu České tiskové kanceláře, postavenou na vědomě zavádějícím alibistickém komuniké ministerstva financí. Vlastní pátrání, zjišťování důkazů, grilování politiků a jejich komentáře? Ani náhodou.
Bulvár, vždy lačnící po kontroverzních tématech, mlčí, stejně jako seriózní časopis Respekt, honosící se hloubkou svých analýz. Hvězdy prestižních politických diskuzních pořadů, v České televizi Václav Moravec, nebo Terezie Tománková na CNN Prima, mlčely úplně – a v mlčení pokračují dodnes.
Mezinárodní arbitráž nejvyšší úrovně rozhodne, že Česká republika mnohonásobně porušila mezinárodní právo, odsoudí ji k nejvyšší pokutě v historii, a čeští novináři i politici svorně předstírají, že se nic nestalo. Proč asi? A je to vůbec ještě novinařina?
Je však nutné připomenout i ony čestné výjimky mezi novináři. Reportéři ČT v roce 2010 odhalili propojení podvodných offshorových společností, přes které si několik českých politiků a podvodníků chtělo přisvojit přes tři miliardy. Výjimečná investigativní práce jim za seriál tří reportáží vynesla sice novinářskou cenu, ale i pomlouvačnou a zastrašovací kampaň ze strany Ministerstva zdravotnictví. Po roce 2014 se kauze začal dlouhodobě věnovat server HlídacíPes.org.
Od roku 2008, kdy začala takzvaná přezkumná fáze domácí arbitráže, se přitom všichni premiéři a všechny vlády vědomě podíleli na porušování zákona. Z více než stovky ministrů sedmi vládních kabinetů se pouze ministr financí Eduard Janota v roce 2010 pokusil vzepřít a předal přes autora tohoto článku protikorupční policii desítky stran dokumentů, prokazujících korupční jednání několika členů tehdejší vlády.
S jeho svolením byly pak kopie klíčových dokumentů předány i několika významným českým novinářům. Policejní vyšetřování ale rychle zastavil příkaz Vrchního státního zastupitelství v Praze a ani jeden novinář se neodvážil o skandálu největší velikosti a dokumentech, usvědčujících tehdejšího premiéra Jana Fischera a další politiky ze spáchání souběhu několika trestných činů, napsat jediné slovo. Selhali všichni. A tak jen níže pro připomenutí…
Pochlubit se trestným činem
Premiér Mirek Topolánek (ODS) tvrdil bez důkazu v televizi, že ostudný skandál na plzeňské právnické fakultě se stovkami podvodných studentů a diplomů zinscenoval Diag Human. Jeho blízký přítel a spolupracovník Marek Šnajdr (ODS) přitom prosadil protiprávní postup státu při jmenování tří podjatých rozhodců „přezkumného senátu“.
Patřil mezi ně i docent Milan Kindl, který podvody na plzeňských právech řídil. Pan Šnajdr prosadil i otevřeně kriminální „dohody“ o zvláštní odměně pro podvodné rozhodce, pokud rozhodnou v neprospěch odpůrce státu.
Jiří Paroubek (ČSSD) Diag Human opakovaně napadal a Josefa Šťávu nazval „mezinárodním dobrodruhem“. Ve stejné době za ním ovšem soukromě posílal svého důvěrníka Jana Birkeho jednat o zákulisním „vyrovnání“.
Jan Fischer se prokazatelně dopustil několika trestných činů, když jako premiér přímo ve své kanceláři projednával a schvaloval tajné vyjednávání s podplacenými rozhodci.
Andrej Babiš (ANO) se ve sněmovně v roce 2017 chlubil, že dokázal po soudním zmražení bankovních účtů České republiky v Lucembursku v roce 2014 „stáhnout všechna aktiva“. Dopustil se tím několika trestných činů.
A tak by se dalo pokračovat: Miloš Zeman (ČSSD), Stanislav Gross (ČSSD), Petr Nečas (ODS), Bohuslav Sobotka (ČSSD). Jak praví stará právní zásada – vinni, protože věděli, nebo ze své funkce měli vědět. Ti všichni se osobně podíleli na korupčních praktikách (nebo je trpěli) i na zneužívání orgánů činných v trestním řízení. Zcela určitě nejednali s „péčí řádného hospodáře“, jak jim ukládá zákon. A to zmiňujeme jen předsedy vlády.
O tři miliardy více
Dnešní ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) se v této kauze proslavil už před dvaceti lety předložením zfalšovaného znaleckého posudku, což tehdy i dnes představuje naplnění trestného činu. Jeho dnešní premiér Petr Fiala o tom ovšem nechce nic vědět.
Sněmovní funkcionář Marek Benda (ODS) měl z kauzy takový strach, že raději vůbec neodpovídal na jakoukoliv korespondenci, upozorňující na nárůst škody ze zanedbaných úroků. V posledním půlroce podobně jedná i předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová-Adamová (TOP 09).
A co takhle Nejvyšší kontrolní úřad, který se opakovaně odmítl miliardovými ztrátami rozpočtu v této kauze zabývat s výmluvou, že to „nebylo zařazeno do plánu kontrol“. Nebo snad Obvodní soud v Praze 6, který se celých sedmnáct let neodvážil nařídit jednání ve věci žaloby, ve které by se musel zabývat zjevnými podvody a opakovaným porušením zákona ze strany vyšetřovací komise Sněmovny ke kauze Diag Human v letech 2003 – 2004?
Nejvyšší státní zastupitelství a Vrchní státní zastupitelství v Praze, která letos už podruhé neshledala na přístupu státních orgánů a nárůstu zbytečných úroků nic závadného? S ohledem na důstojnost svých úřadů ale stěžovatelům ze spolku Kverulant důvody rozhodnutí, samozřejmě, nevysvětlila…
Jako popleta dnes vypadá Tomio Okamura (SPD), který v roce 2017 plamenně žádal, aby sněmovna projednala prohru České republiky u lucemburského soudu.
Dnes, kdy je škoda ještě o nějaké tři miliardy vyšší, mlčí a o žádném veřejném projednání zavinění ani nešpitne. Vyvolávat mimořádné zasedání sněmovny a žádat demisi vlády kvůli v porovnání s aférou Diag Human miniaturní korupční kauze v Pražském dopravním podniku je v jeho podání potom už jen trapnou šaškárnou. O vystoupení bývalé ministryně Aleny Schillerové (ANO) to platí dvojnásob.
Mlčení českých jehňátek
Ministerstvo financí ve svém tiskovém prohlášení po třiceti letech uznalo, že se státní orgány a justice vůči Diagu Human dopouštěly pochybení a protiprávních kroků. Proč otevřeně neřekne, které státní orgány a kteří soudci? A co kdyby novináři žádali po ministerstvu zveřejnění rozsudku mezinárodního arbitrážního tribunálu, aby si veřejnost mohla udělat vlastní názor? (Redakce HlídacíPes.org dotazy i žádost o zveřejnění rozsudku podle zákona o svobodném přístupu k informacím ministerstvu financí zaslala a tématu se bude dále věnovat, pozn. red.)
Tomio Okamura, Alena Schillerová, Petr Fiala, Václav Moravec, Terezie Tománková, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad – všichni mlčí, i když jim zákony politiky, novinářské profese nebo dokonce právní normy přikazují hledat příčiny a viníky.
Neinformovaní voliči, přes třicet let zpracovávaní propagandou o úlisném emigrantovi pokoušejícím se okrást stát, připomínají v této chvíli asi jen jehňata, symbol nevinnosti a důvěřivosti. Ta prý začínají bečet a naříkat, teprve když je začnou podřezávat.
Autor se tématu kauzy Diag Human věnuje dlouhodobě, napsal o ní knihu Tunel plný krve. V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human; pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Do vztahů USA se zeměmi Blízkého východu promluví i Trumpův rodinný byznys
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
33 komentářů
Je mi velice líto, Česká republika je „trestána“ za naprosto a prokazatelně pravdivý výrok ministra Bojara. To je neoddiskutovatelná podstata věci.
Firmě DH vznikly jakési pseudoškody z ušlého zisku. Její odhad těchto škod poněkud připomíná onu pohádku o selce, kvílející nad rozbitým vajíčkem, protože už měla namyšleno, jak slepička z toho vajíčka vysezená bude mít spoustu potomstva, a jak slepičkami z další generace zaplaví trh a vydělá majlant. Tyhle „škody z ušlého zisku“ nejsou nic jiného, než ryzí fikce.
Celá ta kauza je názornou ukázkou, že ona autorem tolik obdivovaná „západně civilizovaná“ justice si nijak nezadá s nacistickými lidovými soudy.
A „člen právního týmu Diag Human“ rozhodně není relevantní a nezaujatý informační zdroj.
Ve Vašem pojetí justice by neměl existovat nástroj odškodnění oběti trestného činu … nikdo nikdy nedokáže, zda by ta tetka díky tomu vajíčku opravdu nezbohatla. Jsou věci které se nedají aritmeticky vyčíslit. Pozůstalí obětí z vlaku u Studénky. Dle Vaší logiky by neměli dostat žádné odškodné, protože jak chcete objektivně vyčíslit a dokázat budoucí přínos jedince pro sebe, svou rodinu a společnost? Nic není černobílé a když řada rozsudků soudů říká, že má stát platit odškodné, má platit a ne to házet na další kdo přijde po volbách bez ohledu na rostoucí úroky. Ty by měli platit konkrétní ministři financí od prvního pravomocného rozsudku. Počítám, že pro Vás osobně je Edward Snowden hacker a zločinec. Přitom jen rozkryl nezákonnosti politiků ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu. Proto mi nepřipadá právník DH jako zaujatý, je to spíše opravdu archivář a jen ukazuje pravou tvář státu. Jako E.S.
Tedy, a to jste nezvolil moc dobrej příklad. Díval jsem se na to jak to vypadá z odškodněním z neštěstí ze Studének, něco málo sice vyplatiliy ČD z pojištění v roce 2015, ale v případě soudem uznaného odškodnění je ještě strašně daleko, Vloni se psalo že „První tresty za železniční tragédii po 13 letech, ale to byly malý ryby. A na konci se psalo „–Nárok odškodnění do případných viníků nastane po vynesení pravomocného rozsudku. Otázkou zůstává, zda by se podařilo něco vymoci.
V čem je problém, že právě v případech vymahání odškodného idoma se stát kroutí a odmítá vyplácet, snaží ´í se minimalizovat, atd.. Jenomže česly lidi nemaj tu možnost se odvolávat k mezinárodním soudům, do Londýna, ani jinam. takže musej útrpně čekat jestli něco dostanou, třeba 10-15 let a pak dostanou pakatel..
Takže v tom má Diag Human mimořádnou výhodnou, že si jeho práskaní advokáti můžou skrze mezinárodní arbitráže vysomrovat kolik se jim zachce, třeba tisíc víc než by nárok měli…
Takové odškodnění se dá spočítat přes pojišťovenskou matematiku (což jsou postupy, kterými se počítá výše pojistky pro jednotlivé případy pojištění). Jsem docela zvědav, která pojišťovna by se zavázala vyplatit panu Šťávovi 15 miliard, pokud jeho podnikatelský záměr nevyjde (respektive kolik by musel měsíčně či ročně platit pojišťovně on).
Jestliže vás někdo trestným činem pošle z plné práceschopnosti na invalidní vozík, tak se dá dost přesně spočítat, kolik byste si v budoucnu bez toho trestného činu vydělal (až do odchodu do důchodu). Byť je to, pochopitelně pravděpodobnostní počet, nezaručující, že, pokud byste se nestal tou obětí, tak byste už druhý den přecházel na červenou a jel z křižovatky rovnou do márnice. Nicméně pravděpodobnost něčeho podobného (nebo že byste ještě před odchodem do důchodu dostal rakovinu a zemřel, a mnoha dalších podobných peripetií) se prostě dá zahrnout do korekce onoho ideálního stavu směrem dolů.
Tedy, a že bohužel a právě při zpětném pohledu na tuto historii, si musíme říct hrdě „vítejte v demokracii“, právě že za ní se toto děje.
Právě že vláda v demokracii je postavená na principu politické zodpovědnosti, což tedy značí že za takové výkony pak soudí ty politiky jenom občané při dalších volbách.
A že tedy bohužel snaha to řešit trestním řízením vede k ještě horším výsledkům, jak by se dalo taky rekapitulovat, i při zpětném pohledu, když jsou pak naopak orgány činné v trestním řízení kritizovány těmi médii, za to že pronásledovaly poctivé politiky a nepochybně tím sloužily nepřátelům státu. (jak se to stalo třeba v případě Parkanové, nebo Nečase a spol..)
Jo jistě, na závěr, za totáče to bylo jednodušší, záleželo čistě na tom, jak silnou pozici ten dotyčný soudruh nahoře měl. Mohlo se to zamlčet, ale taky mohl jako označený nepřítel státu skončit v gulagu nebo na šibenici. I takové případy se stávaly, i u nás.
Další smutné čtení od Jana Urbana. Nic o tom nevím, tak jen doufám, že aspoň ten Urban má pravdu. Jinak už nemůžu věřit vůbec nikomu a ničemu. Jak má potom člověk odpovědné volit?
Cílem zákonnosti demokratického státu je dosažení spravedlnosti – alespoň toho dosažitelného minima. Výše peněžitého trestu za, de facto, formální pochybení představitelů státu v rozhodovacích pozicích je zjevně absurdně vysoká, nadsazená, a tudíž k daňovým poplatníkům tohoto státu nespravedlivá. Právní pozitivismus je oprávněně kritizován jako advokátské pojetí práva, které právo vykládá ve prospěch přestupců, nikoli ve prospěch chráněného celospolečenského zájmu. Pan Urban se v kauze „Diag Human“ postavil na stranu ziskuchtivého gaunera, nikoli na stranu poškozeného státu – nikoli na stranu své země, své vlasti, a své pohnutky si dokázal racionálně zdůvodnit „pozitivistickými“
právními argumenty. No nic proti … asi má vysokou hypotéku, náročnou partnerku a musí živit početnou rodinu 🙂
No kdyby se někdo na pana Šťávu podíval opravdu důkladně, nikdy by s ním nechtěl dělat žádné kšefty a se zdravím už vůbec ne. Viktor But je taky jen obchodník a vlastně o nic moc nikdy nešlo…
Jedním z rysů právního státu je právo na spravedlivý proces i respekt vůči nalezenému právnímu řešení. Vy předvádíte soud ulice. Nevíte nic zásadního, ale víte, kdo je ziskuchtivý gauner. U té ziskuchtivosti budiž. Málo lidí patří mezi altruisty bez ambice mít se co nejlépe. A maximální zisk chce každý podnikatel. Ale proč gauner?
V principu máte pravdu, ale vynechal jste jeden zásadní bod. Tím je obecně respektovaná justice. Justice, o níž bude většina občanů přesvědčena, že dělá co může, aby se dobrala výsledku, alespoň blížícího se spravedlnosti (a že její případná pochybení jsou opravdu pochybení bona fide, a ne justiční zločiny). A přesně tohle v tomto státě chybí.
Komunisti byli jen zabari. To az posledni roky ukazuje jak spinavou politiku tady mame.
Tak, tak, komouši na politiku nebyli, ti rovnou odpůrce věšeli a zavírali do koncentráků.
Tedy abych upozornil, toto ale neni trestny pripad, aby mel soud. dle principu trestniho prava mel davat vyhodu prestupcu, tohle by byl bezny pravni spor, kde maji mit obe strany u soudu stejne podminky. Sice to mela byt arbitraz, do ktere si dokonce obe strany sve rozhodce. Jenomze a jak casto upozornuji, ta arbitraz mela byt jen jedna a finito. Zatimco soucasny vyvoj sporu kdy se tech arbitrazi konalo uz nekolik, strany si je vzajrmne neuznavaly, takze pak se vedly dalsi a vedle nich rada soudu v ruznych statech, uz vlastne zadnou jednoduchou analogii nema…Zase se ale vracime k tomu co plati i v soudnim pravu.Ze plati az a pouze rozsudek toho posledniho soudu, ten vyhlaseny jako pravomocny. Zatimco vsechny ty predesle rozsudky se proste skrtnou, jako by nebyly..
Je evidentní, že výměna ve vedení UZSVM a nástup paní Arajmu, včetně totální změny v právním zastoupení ČR, přinesl své ovoce.
Jak je možné, že na základě stejných podkladů ČR všechny mezinárodní spory vyhrávala, úsporná opatření a „odbornost“ nového vedení paní Arajmu přináší u mezinárodních soudů jen
a jen prohry. Ponese někdo odpovědnost za katastrofální rozhodování pana náměstka Zavodskeho a paní Arajmu?!?
Kdyby byla BIS co k čemu, tak už by se vědělo, kdo si je platí.
Ano, BIS vám přece měla okamžitě hlásit všechno co ví. Od toho tu přece je, aby Pergillovi podávala pravidelná hlášení.
Měla by to hlásit naši poslancům a senátorům, a ti by už dávno museli reagovat.
Jenže se Pergille tváříte, jako by vás mrzelo, že to nehlásili vám. A vy víte, že poslanci nereagovali na sdělení BIS, která jsou tajná nebo důvěrná? Oni vám poslanci něco takového hlásili? Odkud berete takové zprávy vy mudrlante?
Jejich reakce by z podstaty věci tajná a důvěrná být nemohla.
Na tajné a důvěrné dokumenty nebude reakce žádná Pergille.
Byť to přijde v režimu tajné, že osoba ta a ta spolupracuje s nepřátelskou rozvědkou (nebo něčím podobným), tak se to musí řešit. A veřejně.
Parlament není nějaká féma.
Ano, tajné informace se musí v parlamentu řešit veřejně, nejlépe společně s Pergillem. Tak je to správné, tak to mosí byť ! Dovolte mi odejít.
Reakce na ně z podstaty věci veřejná být musí. Nemáme, jak tomu bylo za komunistů, tajné zákony.
Tajné zákony nemáme, ale tajné informace od BIS ano. A jsem rád, pokud s nimi nepřijde Pergill do styku.
Pokud zákony nebo jiné aktivity zastupitelů budou reagovat na informace od BIS, tak se to prostě občané dozvědět musí, byť jim třeba nikdo oficiálně neřekne: „na základě informací od BIS jsme provedli ta a ta opatření“.
A pokud by bylo (např..) náhle zrušeno příslušné systemizované místo, bylo by jasné, že to nebylo bezdůvodně.
A kdo rozhoduje o tom, že se občané o reakci na informace BIS dozvědět musí? Pergill???
Jak se má člověk poučit z chyb, ať už vlastních nebo ostatních, když o nich všichni „drží hubu“? I když toto není za posledních třicet let jediná kauza, která se zametla pod koberec, přesto její význam svědčí o tom, aby se o ní na veřejnosti vědělo. Druhá věc je podvodníky usvědčit a potrestat, ale na to asi nemá česká justice čas ani prostředky. I mnoho dalších korupčních témat bylo zastaveno bez výsledku, ať už vražda kriminálníka Mrázka, svědectví pozdějšího ministra vnitra Kubiceho před parlamentními volbami, účast Zemana a jeho ministra zemědělství v Bambergu, kauza Olovo et cetera. Na jeden lidský život je těch nevysvětlených příběhů opravdu příliš mnoho.
Co jiného bychom býval mohli očekávat od čerstvě převlečených komunistů a svazáků s kterými tzv. Samet se hlásil k demokracii.
Oni si ti někteří „udatní“ čeští politici ve své naivitě myslí, že nějaké mezinárodní právo na ty naše domácí podvody přeci nemůže dosáhnout- to není jen tato prohraná arbitráž s Diag Human, ono i těch různých kauz „odkloněných“ milionů eur z fondů evropských dotací je spousta (soud v Ústí n.L. konečně začne jeden takový severočeský případ projednávat v září) a jasně dokazuje, že někteří místní politici, ať už komunální či vrcholní, se chovali a nepochybně dál chovají, jako naprostí hlup.ci- viz. např. aktuálně jistý pan Gazdík..! A protože odpovědnost, morálka a profesionalita mnoha našim vládním potentátům už od doby V.Klause absolutně nic neříkala, tak máme dneska tristní stav, kdy české soudy běžně propouštějí naše „ctihodné“ odsouzené zločince, a to jen třeba na základě „společenských záruk“ různých podezřelých spolků (např. jistého motorkářského klubu z Mostu v př. Alexandra Nováka, nebo jakéhosi „Svazu pacientů“ v př. Davida Ratha), nebo přijímají nálezy úplatných doktůrků o nesvéprávnosti mafiánů, v tomto př. Redla, či přijímají opakující se neschopenky od dalších odsouzených zločinců, např. Janouška..! Touto skandální praxí by se mělo zabývat Ministerstvo spravedlnosti, jm. ministr Blažek, kterého tímto vyzývám, aby začal konat, když už se tím ministrem spravedlnosti stal, a to už dokonce podruhé..! Takhle to snad nemůže fungovat ani někde v rovníkové Africe, natož v Evropě, které budeme teď půl roku dokonce předsedat…!!!
S těmi odkloněnými fondy je problém v tom, že jsou to v podstatě naše peníze, z nichž nám „milostivě“ ucmrndává EU. A zpravidla takovým způsobem, aby nebylo možné všechny peníze, na něž máme podle příslušných pravidel nárok, z ní dostat. Takže má moje (a nejen moje) sympatie každý, kdo z EU něco vydoluje.
Co se stalo s prvnim co vyslovil že majitel diak human je neduverihodnej? On se smeje nekde za rohem pokud ješte žije.Naši čelni představitele je banda zlodeju a podvodniku . Pokud jsou v opozici tak sibuji jak očistej společnost od korupce a podvodu a když se dostanou do vlady tak vyplave na ne špina ktera se tahne už 10až20let a když se dostane až k soudu tak soud ho prohlasi za nesvepravniho vz soudce Havlin nebo podnikatel redl .VŠICHNI SE TVAŘEJ JAK JSOU SPOKOJENI
V té době byla tato firma a její obchodní partneři vyšetřována německou policií. Takže ten výrok naprosto odpovídal realitě.
Česko nemělo na žádnou arbitráž přistupovat. Dnes už jsme opustili naivní víru v „lepší západní svět“, která byla v té době hlavním motivem našich postojů (a také, bohužel, činů) ke státům za bývalou železnou oponou.
… a především stát vůbec neměl nic platit – tj. tehdy tu první částečnou platbu, protože tím uznal své pochybení… Pak tedy to přistoupení, že nebude soudní spor, ale arbitrární… I tak ale uznat, že tehdy „nárokovaný zisk“ je jakousi základnou pro zisky budoucí, byl neskutečný „kiks“ státu, kterého tedy nenapadlo, že třeba také nemusí být vůbec vytvořen… To už ale bylo pozdě… Smutný příklad toho, že i když se nevyrobí ani gram produktu, tak za tuto absolutní nulu se musí ještě platit…