KOMENTÁŘ. Stále častěji se zdá, že je nám dovoleno žít v paralelních vesmírech, lišících se hodnotami, vkusem, vnímáním lidské slušnosti, jazykem, ale i vzývanými hrdiny a jimi potíranými padouchy. Vlastní vesmír mají zcela určitě čeští politici, stejně jako influencerky, fotbaloví bafuňáři a fanoušci v klubových šálách a čepicích. Všem – samozřejmě, že každému svým zvláštním způsobem – chybí odstup a kritické myšlení.

Pohřeb Marie Benešové, nejoddanější spojenkyně Miloše Zemana a severočeských bossů, propojujících od devadesátých let politiku s hospodářskou kriminalitou, se mohl před pár dny sice odehrávat v civilním strašnickém krematoriu, ale pro tu chvíli bylo do posledního místa obsazeno jen jedním z těch paralelních vesmírů.

Marie Benešová ve vzpomínkách smutečních řečníků a hostů prý byla „férová ženská“, který prý „vždy stála na straně práva“, „nikdy neuhnula“ , byla to prý zároveň „bojovnice proti zneužívání justice“, také „Maruška“, čestná, přímá a spravedlivá“.

Je asi pochopitelné, že na pohřbech se nevytahují prohřešky a fauly právě zemřelého. Ale jen v paralelním českém vesmíru zhůvěřilého stýkání práva a moci lze požadovat, aby se zapomnělo na zásadní profesní pokřivenost, kterou Marie Benešová přinesla do nejvyšších funkcí státního zastupitelství a potom i do vlády.

Kasta nedotknutelných

Dovolím si ocitovat z jednoho z řady textů, které jsem o jejím fungování za léta napsal:

„Marie Benešová vydala jako nejvyšší státní zástupkyně 19. prosince 2003 ,Pokyn obecné povahy č.12‘, ve kterém přikázala státním zástupcům, aby všechna podání občanů, směřující proti státním zástupcům, soudcům nebo pracovníkům dalších státních orgánů odmítali, vraceli k doplnění, případně rovnou překvalifikovávali na méně závažné typy provinění. Vytvořila tak kastu nedotknutelných.“

„Marie Benešová a její přímí podřízení věděli už v roce 2003 o odposleších, prokazujících korupci v Národním bezpečnostním úřadě. Tehdejší šéf NBÚ Mareš však byl odvolán až po dalších dvou letech. Pokud se nepletu, tak NSZ nikdy nevysvětlilo, proč v rozporu se zákonem ve věci nejednalo.“

„Marie Benešová v rozhovoru pro MFD dne 20. 5. 2003 poněkud prostoduše přiznala, že v kauze Diag Human úzce koordinovala činnost nezávislého státního zastupitelství s ministrem vnitra Stanislavem Grossem a náměstkem policejního prezidenta. Prohlásila, že ,státní zastupitelství už v téhle věci udělalo všechno, co šlo‘ a že nyní je na policii, ,aby vymyslela, jak dál‘. A dodala: ,Určitě v tom stát nenecháme‘. Pod jejím vedením NSZ aktivně koordinovalo i s vyšetřovací komisí Sněmovny (doloženo dokumenty z archivu Sněmovny) a na základě nepravdivého podnětu její tajemnice zahájilo v pořadí už čtvrté vyšetřování společnosti, která si kdysi dovolila žalovat stát za způsobení škody.“

Ona „čestná a přímá Maruška“ nezahájila vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu, jak jí ukládal zákon. To by ve stejném případě musela třeba stíhat ministerstvo zdravotnictví pro falšování úředních listin a statistik nebo dnešního ministra spravedlnosti Pavla Blažka pro podání nepravdivého „znaleckého posudku“.

Proti Diag Human zahájila šetření jen proto, aby pro politiky získala důkazy, použitelné ve sporu a aby protistranu zastrašila. Přesně tato její zdokumentovaná „pomoc“ státu znechutila rozhodce mezinárodního tribunálu a byla důvodem, proč Česká republika v roce 2022 prohrála investiční arbitráž za dnes už téměř sedmnáct miliard korun.

Co vám přednese ministryně

Pokud šlo o uspokojování potřeb vybraných politiků, dokázala Marie Benešová vždy vyjít vstříc i daleko za hranice slušnosti a práva. A to i za cenu zničených kariér nevinných lidí, jejich zdraví a rodin.

Nevěříte? Jeden takový případ autor v červnu 2017 detailně popsal v textu s napovídajícím názvem „Žaluji“.

Ona „férová ženská“, která „stála vždy na straně práva“ proto, aby ochránila ČSSD a osobně premiéra Jiřího Paroubka, přikryla otevřeně podvodnou mezinárodní arbitráž, znemožnila vyšetřování rozsáhlé trestné činnosti na Ministerstvu pro místní rozvoj, které její vlastní podřízení předtím písemně požadovali a nechala naopak trestně stíhat dva vysoké úředníky, kteří na rozkrádání stovek milionů z fondů PHARE na MMR přišli a začali ho vyšetřovat.

Pan Radim Špaček si odseděl natvrdo přes dva roky a bývalý náměstek MMR Petr Forman po třinácti letech šikany a stíhání „vyvázl“ pouze s podmíněným trestem. Jiří Paroubek coby premiér mezitím v režimu utajení raději nechal vrátit do Bruselu více než čtvrt miliardy korun, jen aby zabránil vyšetřování protikorupční služby OLAF.

A pokud by se to někomu mohlo zdát příliš dávno, máme tady případ z roku 2013, popsaný před necelými dvěma lety na stránkách Hlídacího psa.

V září 2013 si prezident Miloš Zeman pozval zástupce několika podniků a natvrdo jim řekl, že pokud nebudou poslouchat jeho „rady“, tak vedle něj sedící ministryně spravedlnosti Marie Benešová jim na místě „přednese hned několik variant trestního stíhání“.

Zástupce jedné z firem to neunesl a z Hradu jel rovnou na letiště a prvním spojem odletěl do Nizozemska. V sídle mateřské společnosti okamžitě před notářem učinil místopřísežné prohlášení, ve kterém do detailu popsal výhrůžky českého prezidenta i jeho ministryně spravedlnosti.

A teď pointa. Minimálně v případě společnosti OKD ministryně Benešová během několika dní skutečně podala sérii podnětů Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které poslušně začalo neposlušné podnikatele pronásledovat prostřednictvím podřízených složek.

Následné civilní soudní spory se táhnou dodneška a stát bez výjimky všechny prohrává zatím „jenom“ se stamilionovými ztrátami pro státní finance.

Co mělo být dokázáno

Tak taková byla doopravdy „Maruška, čestná, přímá a spravedlivá“. Nesloužila právu, ale mocným.

Nic horšího se o právníkovi ve vysokých ústavních funkcích asi říci nedá. Ale v něčem přece jen měla pravdu, totiž když tvrdila, že se v České republice dá objednat trestní stíhání nepohodlných. Quod erat demonstrandum.

P. S.: Snad ani není potřeba zdůrazňovat, že přes opakované výrazy nespokojenosti nad podobnými texty a výhrůžkami žalobami se Marie Benešová, Jiří Paroubek ani Miloš Zeman nikdy neodvážili proti uvedeným tvrzením vystoupit.