
Jan Urban: Kradla, byla chycena, souzena a odsouzena. Nesmyslné řeči o útoku na demokracii
KOMENTÁŘ. Soudní verdikt nad francouzskou pravicovou političkou Marine Le Penovou a více než dvaceti spolustraníky z její strany Národní sdružení vzbudil velké pozdvižení a rozpaky. Prý je to zásah do svobodných voleb a přehlížení „vůle lidu“, konec demokracie a, jak jinak, spiknutí elit.
SMR mobil článek Mobile (207411)
Shodnou se na tom Vladimir Putin, Donald Trump, Miloš Zeman, Viktor Orbán a desítky jim podobných skutečných hrobařů právního státu a demokracie.
Podle nich je demokracie totiž pouze prostor, ve kterém se největší lhář a žvanil může s pomocí jakýchkoliv triků dostat k moci a být pak za všech okolností beztrestný a mimo kritiku.
Tohle je, podle nich, ta pravá „vůle lidu“. Takto prvoplánoví „politpsíci“ (Charles de Gaulle s opovržením často používal tento termín, francouzsky polit petit chien) nechtějí, a proto nikdy nemohou pochopit, že parlamentní demokracie je systémem omezování exekutivní moci a že jakákoliv „vůle lidu“ se musí vejít do ústavního rámce a zákonnosti.
Mrtvé duše paní Marine
Většina Francouzů, na rozdíl od nich, vidí, že řadu měsíců probíhající soudní proces byl naprosto férový a důkazy obžaloby, včetně SMS samotné paní Le Penové, devastující a dokonce trochu trapné.
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
Paní Marine se jako poslankyně Evropského parlamentu na podzim roku 2004 rozhodla začít trochu přilepšovat svojí politické straně drobným „přikrádáním“ podle zásady „když kradu mimo Francii, nikoho to nebolí“.
A tak pod jejím vedením vznikl systém zaměstnávání fiktivních „asistentů“ lepenovských europoslanců. Strana je ve skutečnosti zaměstnávala za peníze evropských daňových poplatníků doma ve Francii. Byli mezi nimi i bodyguardi a řidiči paní Marine.
Byla to krádež, či zpronevěra a podvod? Byla. Tak o čem je řeč? Naprostá většina „těchto „asistentů“ do Evropského parlamentu ani nevkročila. Do ledna 2016, kdy poeticky řečeno, spadla klec, dvacet pět obviněných zpronevěřilo tímto způsobem přes čtyři miliony eur, z toho sama paní Le Penová 474 tisíc.
Největší rozčilení vzbuzuje ta část více než sto padesáti stránkového rozsudku, která s okamžitou platností na pět let vylučuje odsouzenou Marine Le Penovou z možnosti ucházet se o jakoukoliv volenou funkci.
Za dva roky tedy nesmí kandidovat v prezidentských volbách, ve kterých měla docela slušnou šanci na vítězství. Soud jí sice vyšel vstříc a zajistil, aby její odvolání proti rozsudku bylo projednáno ještě před volbami, ale podle právních znalců jí ani to asi moc nepomůže. Kradla, byla chycena, souzena a odsouzena. Takhle by to mělo vypadat v právním státě.
Rozčilené pseudopravicové hlasy asi nevědí, že ve Francii mají podobné rozsudky nad zkorumpovanými politiky velkou tradici a že posledních deset let bylo hlavně na nižších politických patrech za korupci nebo rozkrádání odsouzeno přes tisíc bývalých politiků.
Potvrzuje se stará populistická poučka, že za určitou hranicí je volič populistických klišé ochoten odpustit svému kandidátovi cokoliv.
Za stejný trik s europoslaneckými „asistenty“ byl již dříve obžalován i francouzský premiér Francois Bayrou, kterého však soud osvobodil pro nedostatek důkazů. Odsouzena však byla jeho strana a osm jejích funkcionářů. Proti osvobozujícímu rozsudku se odvolal prokurátor a Bayrou tak musí čekat na nový soud.
Komické na to všem je, že sama paní Le Penová vždy vystupovala velmi razantně proti „politické korupci“ a „zneužívání moci a úřadu“. Jako jedna z mála žádala v jakémkoliv podobném případě doživotní zákaz účasti v jakýchkoliv volbách pro usvědčeného korupčníka či politického podvodníka.
Když jí samotné soud prokázal rozkrádání a narušování principu rovných pravidel financování politických stran a odsoudil ji k pouhým pěti letům na trestné lavici, tak je to v očích pseudopravice „útok na demokracii“. A je zcela nepodstatné, jaké měla šance na zvolení.
Francouzi věří justici
Průzkumy (Odoxa, Elabo) však ukazují něco jiného a podstatně komplikovanějšího. Téměř sedmdesát procent Francouzů považuje za normální, že rozsudek zakazující účast ve volbách má okamžitou účinnost.
Představitelé atlantického populistického bolševismu budou rozsudek francouzské justice nad jednou ze svých ikon dál zneužívat k emocionálním výkřikům.
Padesát čtyři procent má za to, že rozsudek nad Marine Le Penovou prokazuje, že demokracie ve Francii funguje dobře díky nezávislosti justice na politice. Šedesát pět procent je přesvědčeno, že s Le Penovou bylo zacházeno jako s kteroukoliv jinou osobou. O takovéhle úrovni důvěry občanů v justici a spravedlnost si v České republice můžeme jenom nechat zdát.
Varovné jsou však další výsledky. Popularita Le Penové a její strany se zatím nehnula ani o milimetr a její mladý předseda Jordan Bardella si dokonce trochu polepšil.
Potvrzuje se tak stará populistická poučka, že za určitou hranicí je volič populistických klišé ochoten odpustit svému kandidátovi cokoliv. Připomeňme Donalda Trumpa, který se už ve volební kampani opakovaně chvástal, že by mohl klidně někoho zabít, a stejně by mu to prošlo.
Je jasné, že Jordan Bardella se pokusí mobilizovat populistickou vlnu odporu proti spiknutí „hlubokého státu“ a zvednout celonárodní kampaň na podporu „oběti režimu“ Marine Le Penové. Stejně jisté je, že sama Le Penová tomu bude pomáhat s tak trochu zaťatými zuby, protože posilování dynamického ani ne třicetiletého Bardelly by jí snadno mohlo odsunout do politického důchodu.
Představitelé atlantického populistického bolševismu budou rozsudek francouzské justice nad jednou ze svých ikon dál zneužívat k emocionálním výkřikům. O to víc, jak budou slábnout jejich volební šance.
První reakce Viktora Orbána na vyhlášení rozsudku byl vzkaz na sociálních sítích „Je suis Marine!“ Ještě hezčí byly výroky z nejvyšších míst putinovské diktatury o poškozování demokracie v Evropě. Paní Marine byla příliš dlouho otevřeným spojencem, kterému v roce 2014, když Rusko okupovalo Krym, moskevská banka bez zaváhání dala velkou půjčku, jejíž splacení oznámila pod nátlakem až o devět let později.
Pokus o mobilizaci lidu
Jak se soudním verdiktem nad Marine Le Penovou, zahrnující i čtyřleté domácí vězení s náramkem na noze s možností prominutí zbytku trestu v jeho polovině a pokutu sto tisíc eur, naloží rozhádaný zbytek francouzské politické scény, je ve hvězdách.
Na očekávanou demonstraci u pařížské Invalidovny na podporu paní Le Penové, kam měli přijet její příznivci z celé Francie, dorazilo podstatně méně lidí, než pořadatelé čekali.
Popularita prezidenta Macrona sice momentálně narůstá, ale neříká nic o možnosti vytvoření pracující parlamentní většiny. Takže stále ještě existuje byť slabá možnost, že pokud Marine Le Penová udrží nervy na uzdě a uspěje v urychleném odvolacím řízení, může se za dva roky objevit v příštích prezidentských volbách.
První pokus o „mobilizaci lidu“ ale v neděli moc nevyšel. Na očekávanou demonstraci u pařížské Invalidovny na podporu paní Le Penové, kam měli přijet její příznivci z celé Francie, dorazilo podstatně méně lidí, než pořadatelé čekali. Podle policejních zdrojů jich bylo pouhých sedm tisíc.
Paní Marine slíbila nenásilnou kampaň odporu, jak sama řekla, podle vzoru Martina Luthera Kinga. Je dost zkušená na to, aby věděla, že radikální ofenzíva à la Trump by jí odehnala všechny potenciální umírněnější voliče, nespokojené s vládou a prezidentem. A bez nich by se jen těžko dostala zpátky na politické výsluní.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
25 komentářů
inu peníze na politiku šly na politiku,tak kde je ta krádež ? A i kdyby kradla,nejsou to soudci,ale voliči,kteří si volí svého prezidenta,protože jinak to není demokracie ,ale cosi jiného.Asi jako když prokurátor Pilát Pontský vládnul v provincii Judea.
Hodinky a holinky jsou podle tebe taky to samý. Soudci jsou od toho, aby pedofilovi zakázali činnost s dětmi, především kvůli prevenci. To samé platí pro politika. Usvědčený zloděj nemá v politice co dělat, protože zas bude krást.
Odsoudil ji nezávislý soud. V politice nemají kriminálníci co pohledávat. Hloupost a nemorálnost voličů je vedlejší.
Pochybovat je lidské, ne nebezpečné. Nežijeme v ideálním světě. Vnímáme souvislosti. Tuším, že zrovna na těchto stránkách jsem několikrát četl pochybnosti o rozhodnutí soudu?Snadno si umím představit, že to na ní ušili, stejně jako v Rumunsku. A pokud se podobný scénář při hrozícím volebním vítězství opozičního kandidáta ujme a přidají se další země? A že je někde něco tradice, to asi není úplně argument, že? Pochybnosti o demokracii demokracie to asi nezmírní. Trochu se nám tím nálepkováním a neustálým házením lidí do jednoho pytle to slovo demokracie vyprazdňuje. Zato přesně víme, kdo je nepřítel té vyprázdněné demokracie.
Když pominu, že v Rumunsku na nikoho nic neušili, jak vás vůbec může napadnout to srovnávat? V čem je to podle vás srovnatelné?
To sice může být pravda, ale trest zákazu výkonu veřejné funkce v době,kdy je LePenová žhavou kandidátkou na prezidentku Francie, nelze chápat jinak, než jako průhledný pokus jí politicky zlikvidovat. Konec konců, povedlo se to s prezidentským kandidátem i Rumunsku. A bude zajímavé, zda a jak se bude vyšetřovat a poté i soudit von der Leynová, která má možná více másla na hlavě než LePenová…
Fantasmagorie jak lze co chápat, si vymyslí kde jaký paranoik. To nic nemění na tom, že jen mentálně zaostalý jedince nechápe, že soudci v demokratickém státě nerozhodují podle toho jak se vyspali. Rozhodují podle trestního zákoníku, jehož obvyklou součástí je i prevence, tedy například zákaz činnosti. A pokud by tak neučinili tak jim takový rozsudek odvolací soudu omlátí a hlavu a oni si v justici už neškrtnou. Je to prosté, ožrala chycený za volantem nebude řídit, pedofil s kalhotami na půl žerdi nebude mít přístup k dětem a lepenka už nebude mít příležitost krást …. leda v samoobsluze.
Je Francie demokratický stát?
Bohužel, ono to tak není. Smysl by to mělo, pokud by ten právní systém dokázal pracovat v režimu Padni komu padni.
Čili, nejen že by vyšetřoval obvinoval a soudil veškeré politiky, kteří se dopustí nějakého trestného činu, ale dokonce na ně aplikoval stejné principy při prokazování jejich viny.
K čemuž tedy bohužel nedochází. Ono už to je vidět na uvedeném případu „..i francouzský premiér Francois Bayrou, kterého však soud osvobodil pro nedostatek důkazů.“.. To už si asi člověk říká „není to divné? přece policie to vyšetřila jako trestný čin, státní zástupce sepsal žalobu, předložil důkazy, ale pan soudce „ho ..pro osvobodil pro „nedostatek důkazů.“..
To jako pan soudce má na ty důkazy jiné brejle, nebo co???
Jinak řečeno, ten soudní systém se jeví, jako vysoce nestabilní, nikoliv založený na zcela objektivním, jednoznačném posouzením důkazů, ale jako nestabilní, kde tozhoduje mnohem víc subjektvní názor soudce. Což samozřejmě zrovna v případě stíhání politiků přináší dost kritickou odezvu.
Ovšem věc druhá – a je nutné to vědět – právě že v těch případech nejde přímo o potrestání politika za trestný čin – protože právě ten trest je spíše symbolický. Např. Le Penové. nehrozí 4 letý trest vězení (jak se někde píše) – ale 2 roky domácího vězení s elektronickým náramkem, a další 2 roky se jí změní na podmínku. Ovšem ten politický trest „zákazu funkce“ si dostane v plné délce.
A nějak podobně i náš Babiš, ani tomu přece nehrozí „až vosum let“, jak opakují experti do médií. ale pouze podmínka, kterou požaduje státní zástupce…Plus tedy ta mediální nálož, kterou spustí jeho opozice „odsouzený zločinec“…
Jářku, je snad tohle rolí soudního systému, aby dělal roli užitečného hlupáka v propagandistickém boji jednotlivých politických stran mezi sebou?
Tvoje dojmy jak pracuje právní systém jsou pro srandu králíkům, petříku.
Problém vidím v tom, že u nás máme s politickými procesy od roku 1948 až po rok 1989 docela dost zkušeností, takže když se objeví cosi velmi podobného (u nás i jinde), jsme na to vcelku hákliví.
Martin Rezac to vyhodnotil dobře. Mohl bych to podpořit některými svými bonmoty. Ale nerad se opakuji. Navíc zbytečně. Tak alespoň ukážu, že nejsem Narcis.
Problém je, že pokud se stejného přestupku, či zločinu dopustí desítky (až něco přes sto) EUroposlanců a potrestán je jen jeden, tak to prostě zapáchá jako žumpa, do které někdo hodil ruční granát.
A Francouzi by si měli připomenout svou vlastní historii (viz např. Dreyfusova aféra, ale našlo by se toho víc). My, pochopitelně, máme politické procesy v čerstvější paměti.
Souhlasím s autorem.
jako babis a jeho fans
– 50mil podvodny dotace na capi hnizdo
– 200-300mil podvodny reklamy na capim hnizde
– 2mld rocni dotace na jeho podnikani
– podivny vyneti jeho podnikani z EET
– nezavreni jeho podnikani za chinske chripky, kdyz vse ostatni zavreno
= vse OK
.
ale kdyz zivnostnicek nevydal EE uctenku na rohlik, tak byl pro agenta 25085, alenku hranolku, kcharla sony gavlicka a jejich fans tim nejvetsim zlodejem na svete
Jak snad vidíte, vůbec to není OK, naše drahé justiční orgány se v tom překonávají, vyšetřují, obvinují, žalují..
S trochou snahy by mohl aj Babiš za pár let podmínku dostat. Tedy, jestli mezitím nezačne platit nové trestní právo, takže si jenom zaplatí peněžní trest…:
Čapí hnízdo bylo opakovaně promrskáváno, ale nic tam soudruzi přes sebevětší snahu nenašli.
Jistě, soudruh bureš opakovaně svědky uklidil na krym respektive uplatil.
Je před volbami. To je ta správná „sezóna Čapího hnízda“.
To se hned pozná. Demokracie jen kvete!
Samozřejmě plavčíku. Pokud by všichni jako ty drželi s burešem h.. tedy ústa a krok, tak by demokracie zcela jistě nekvetla.
Ano. máte pravdu. Kdyby všichni jako Vy drželi hubu k soudnímu vyřazení Le Penové a Georgiesca z volebního boje, tak by demokracie nekvetla.
Jako představitel atlantického populistického bolševismu slibuji, že udělám vše, abych zamezil totalitnímu ovládnutí společnosti eurobruselskými liberálně demokratickými trockysty.
M. LePen pomohla v současné politické situaci ve Francii pravici tak, že vzniklá na druhý pokus vláda, kterou prez. Macron potřeboval. Tento vstřícný krok, byl odmenen soudním verdiktem. Naplnila se tak stará pravda, že každý skutek bude odmenen. Domnívám se, že otec M. Le Pen, bývalý parasutiste, by situaci řešil, tak, že by neumožníl vznik pravicové vlády,kterou v krizové situaci prez. Macron potřeboval. Politicke špičky Francie, naše zkusenosti z Mnichovem to historicky potvrzuji, jsou temne a zrádné.
FN ovšem může Macronem sestavenou vládu odstřelit.
MMCH, i kdyby byla vinna, nebyla to krádež, ale určitá forma defraudace, a navíc ne ve vlastní prospěch. Japonské trestní právo má zakodifikován „zločin pro firmu“, v EU, obávám se, nic takového není.