Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Americký exprezident Donald Trump. Foto: Profimedia
,

Jan Urban: Komedie s českou „Tea Party“. Jako by nestačili blábolivý prezident, premiér a další

Nápad jistého Luboše Bolečka na vznik české Tea Party je úsměvný i šílený jen zdánlivě. Ve skutečnosti je v Česku populistických hlasů až příliš. Od blábolivého prezidenta i premiéra, přes komunisty, okamuristy, hamáčkisty až k hysterii Klause seniora.

Dosud zcela neznámý člen ODS Luboš Boleček, který do strany vstoupil teprve před rokem, představil minulý týden novou „ideovou platformu“ uvnitř občanských demokratů, v rámci místního sdružení Královské Vinohrady 3 v Praze 2, kterou nazval podle amerického radikálně populistického hnutí Tea Party.

Tady končí humor

Pan Boleček sám je prý vášnivý podporovatel Donalda Trumpa a byl mezi třemi jedinci, kteří přišli po prohraných volbách před velvyslanectví USA vyjádřit svoje přesvědčení, že Donald Trump nemohl žádné volby prohrát a je tudíž stále prezidentem Spojených států.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Česká Tea party podle svých Artikulů začala na „uzavřeném setkání skupiny konzervativních členů ODS (napříč organizacemi z různých regionů)“. Prohlásila, že ODS byla „odcizena“ svým původním ideálům a zdůraznila, že souhlasí s názory Václava Klause na koronavirus. Tolik humorná část.

Obsah Artikulů je čistá politická vata, ideologické poplakávání bez jediné známky skutečně programového přemýšlení. Iracionalita vyvolávání vnitrostranického pnutí či frakčních konfliktů pár měsíců před volbami uvnitř klíčového subjektu koalice Spolu bere dech. A tak se naskýtá otázka, komu taková operace slouží.

Napospas Trumpově samolibosti

Možným vodítkem by mohla být původní americká Tea Party a její devastující dopad na fungování komplikovaného, ale donedávna poměrně vyváženého systému dvou politických stran, Demokratů a Republikánů. Tea party se vynořila v roce 2009 jako vyjádření nespokojenosti se zvolením prezidenta Baracka Obamy.

Vytvořila si mimořádně efektivní strukturu místních samofinancujících se organizací po celých Spojených státech. Jejími původními hesly, kterými si s pomocí výrazných kampaní na sociálních sítích získávala velmi rychle masovou podporu, byly federální plýtvání a odpor k Obamově reformě zdravotního pojištění Obamacare.

Její pracovní metodou, která se ukázala mimořádně efektivní, byl výběr a podpora radikálních kandidátů do všech druhů voleb. A s tím, jak rostl jejich vliv, objevovalo se takových kandidátů čím dál víc. Neboť veřejná podpora Tea Party zničehonic znamenala uvnitř republikánského elektorátu víc než doporučení stranických špiček.

Během dvou volebních období se Tea Party podařilo zničit nejenom konstruktivní konzervatismus Republikánské strany, ale prakticky v tomto ohledu stranu zničit a zcela změnit. Dnešní republikáni jsou už jenom stínem svojí politické a intelektuální konzervativní slávy. Útok Tea Party z nich udělal jen přívěšek nepředvídatelnosti a samolibosti Donalda Trumpa, muže mnoha rozhodnutí a nulové politiky.

A Putin si mne ruce

Aktivistická síť Tea Party operovala jako uzavřená politická strana uvnitř Republikánské strany s cílem přeorientovat její ideologii a proměnit jakkoliv tvrdé politické soupeření na nesmiřitelný konflikt a kulturní válku. Z původních hesel o fiskální zodpovědnosti a soustředění se na ekonomiku nezbylo nic. Bojovým heslem dneška je pro Tea Party bezmezná podpora Trumpova kultu a otevřený boj proti občanským právům a jakékoliv sociální politice.

 

 

S krachem tradičního republikánství se logicky vyostřil i rozdíl mezi Republikány a Demokraty. Akce vzbuzuje reakci a u Demokratů se začaly objevovat donedávna zapovězené radikálně levicové hlasy. Jediný, kdo si nad tímto vývojem v USA může mnout ruce, jsou nedemokratické režimy ve světě. Ruský prezident Vladimír Putin nedokázal skrýt svoje uspokojení, když v minulých dnech prorokoval rozpad Spojených států.

Jak jsme již řekli, nápad páně Bolečka do neukotvené české politické scény zapadá, ve skutečnosti je ale v Česku populistických hlasů už až příliš. Rozvrátit teapartistickou diverzí nejstarší českou politickou konzervativní značku, což je skrytý smysl celé akce, by znamenalo překreslit celé politické hřiště. V našem případě by to znamenalo otevřít cestu promoskevské populistické polodiktatuře. I tyhle zdánlivé detaily se proto vyplatí dobře sledovat. 


Pozn. red.: V původním textu byla chybně uvedena příslušnost ke stranické organizaci, správně je místní sdružení Královské Vinohrady 3 v Praze 2. V textu jsme opravili, za chybu se čtenářům omlouváme. 

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

27 komentářů

  1. A. S. Pergill napsal:

    Faktem je, že ODS je podle toho, za co v parlamentu v tomto končícím volebním období hlasovala, v podstatě levý střed (nebo „umírněná levice“). To jí (protože tyhle tendence se objevily už dříve) vzalo hlasy a tento proces bude nadále pokračovat. Jestliže chci hlasovat pro levici, nebudu to asi házet na rudo přetřenému modrému ptákovi, ale sociálním demokratům, komunistům nebo pirátům. Naopak, jestli chci hlasovat pro pravici, tak nebudu hlasovat pro svým chováním v parlamentu levicovou ODS. Jistěže je problémem i její spojení se dvěma klerofašistickými stranami, TOP a Lidovci, protože fašisté jsou nemarxistická levice. Téze o tom, že fašismus je cosi pravicového, pochází z projevu G. Dimitrova na jednom ze sjezdů Kominterny, který patrně buď celý napsal, nebo alespoň zredigoval, Stalin; a je to čistě komunistická lež. Ještě Lenin považoval fašisty za spojence na levé části politického spektra a pochvalně se vyjadřoval např. o Mussolinim.
    Frakce Tea Party může posunout ODS zpět do pravé poloviny politického spektra, kde původně byla, a pomoci jí získat část hlasů od pravicověji orientovaných voličů. Nemyslím si ale, že se jí to povede.

    Mimochodem, jako pro ateistu jsou pro mě naprosto nevolitelné strany STAN (a tím pádem i s piráty), ODS, KDU ČSL i TOP, protože se podílely na prohlasování církevních restitucí. Takže mohu na tento problém nahlížet bez osobního zaujetí, protože žádnou z těchto stran volit nehodlám. Nikdy.

    • Dr. B napsal:

      No měl bych k tomu několik výhrad. Nebo možná víc, než několik.
      1. ODS dnes možná není ortodoxní ultrapravice, ale levice ……….? To je hloupost, jejich sociální cítění má do levice hodně daleko. Naopak jejich boj za bohaté skupiny obyvatelstva je pro konzervativce typický.
      2. Označovat TOP 09 a KDU za klerofašisty ……….? To je podle mě jen internetově-populistické, ale naprosto nesmyslné označení kohokoli na České politické scéně.
      3. Podíl jakékoli strany na odčinění bolševických krádeží církevního majetku přece nemá nic společného s tím, jestli je člověk teista, či ateista. Jediný rozhodný fakt je ten, zda jsem pro navrácení, či nenavrácení ukradeného.
      Na závěr jedna otázka: Je a nebo byla podle vás v polistopadové éře v Česku nějaká pravicová strana?

      • josef napsal:

        … měl bych dotaz k tomu bodu 3. Ta „bolševická krádež“ tedy určovala, že tento církevní majetek „připadl“ tak automaticky KSČ ( a ta by tak byla bohatší o polnosti, kostely, kláštery, rouna, řády a ne-řády, atd.)… To by ovšem znamenalo, že po roce 1989, když byl demokraticky přijat „zákon o navracení majetku KSČ („i nepracujícímu“) lidu“, by veškerý majetek církví, řádů a ne-řádů, atd., atd., by měl být jednoduše vrácen natotata.. No ono to ale trvalo někdy až do roku 2013. Čili potřeboval bych vysvětlit ten pojem „bolševická krádež“. Já to chápu, že když „něco ukradnu , tak pak je to mé“…

      • A. S. Pergill napsal:

        Původní ODS i ODA v podstatě pravicové byly a měly i pravicový program. Dnes třeba strana podnikatelů, svobodní a někteří další.

        ad 1 ODS má asi stejné sociální cítění jako druhdy KSČ a stejně jako ona podporuje především bohaté (v obou případech jsou to ti, co si za příslušného režimu nakradli).

        ad 2 Je to zcela nebo částečně nemarxistická levice říznutá náboženstvím. Má to skutečně velmi blízko k Hlinkově straně.

        ad 3 Z organizací se vracelo prakticky jen církvím. Ne třeba akciovkám, družstvům apod. Přitom ty akciovky a podobné organizace vesměs získaly svůj majetek poctivou prací, zatímco ty církve téměř výlučně podvody, krádežemi a loupežemi, včetně loupežných vražd.
        Dost to vypovídá o morálním profilu lidí, co to odhlasovali.

    • Sámo napsal:

      Pane, vy nejste ateista, ale jenom obyčejný komunista, jenom to nejste ochotný přiznat, protože je to zřejmé z vašeho nevyrovnaného příspěvku, kde kritizujete všechny strany středové i pravicové, ale necháváte bez povšimnutí a kritiky KSČM a strany, které založili nebo obnovili bývalí komunisti a také estébáci. Vzrušuje Vás církevní restituce, ale o té jednala už Zemanova ČSSD a mimochodem tzv. církevní restituce ani zdaleka nenahradila veškerý majetek, který komunisté po 2. světové válce a následném převratu v únoru 1948 ukradli církvím bez náhrady. Dnešní republika se také nevyrovnala s živnostníky, kterým sebrali komunisté po roce 1948 veškerý majetek a jejich úderky jezdili na náklaďácích po republice demontovali strojní zařízení těchto firem a odvezli a co nešlo demontovat, tak poničili. Často to byly firmy do 5 zaměstnanců. Chyba byla, že po roce 1989 nebyli komunisté souzeni za svoje konání a KSČM jako následník KSČ nebyli odsouzení k uhrazení veškerých škod a náhrad těchto škod. Ujišťují Vás, že by tu nebyl ani jeden komunista a ne jako dnes, kdy je vládní koalice ze samých komunistů a je jedno jestli bývalých nebo současných.

  2. Tom Klíčník napsal:

    Realita je taková, že řada tradičních voličů ODS už s touto stranou nechce mít nic společného a jediné, co si přeje, je návrat k pravicové a konzervativní politice. Pan profesor možná zastavil pád, ale stranu nasměrovat v lepším případě do středu a největší strach má z toho, že by na něho někteří novináři (kteří ho stejně volit nebudou) byli ve svých glosách oškliví. (Za to ho ale pochválí za novodobou Národní frontu s TOP09 a KDU.)
    Netvrdím, že založení Tea Party je dobrý krok. V USA má tradici, ale u nás působí směšně jako papaláši z ČSSD ve žlutých vestách nebo Babiš v červené čepičce. To co tvrdím je, že u nás zoufale chybí normální konzervativní strana. Voliči tu jsou, strana chybí.

    • Honza napsal:

      Obávám se, že s poslední větou nemáte pravdu. Konzervativní strany tu jsou stabilně již od roku 1989; jedna to má dokonce i v názvu. Ale voličů jsou desetiny procenta.

      • A. S. Pergill napsal:

        Já je třeba nevolím kvůli bigotnímu klerikalismu většiny z nich.

      • Pavel Liška napsal:

        Zoufale tu chybí opravdová pravicová strana. Skutečná old right party. Konzervativní je třeba KSČM, ale tu fakt jako pravicový konzervativec volit nebudu. Není tu nikdo, kdo má v programu zavedení školného, platby ve zdravotnictví, snížení daní, zrušení 30% státních úřadů, propuštění 50% státních úředníků, navýšení výdajů na armádu, jednoznačnou podporu NATO, minimálně ( když už ne rovnou czexit ) referendum o vystoupení z EU, zrušení dotačních programů, dobrovolné zřeknutí se dotací z EU, ale na druhou stranu snaha o vyjednání snížení plateb do EU, vyjednání trvalé výjimky na přijetí Eura, přehodnocení politiky investičních pobídek atd. Takovou stranu budu volit všemi deseti. Nejblíže k tomu měli Svobodní, než je zničil anarcholibertarián Pajonk.

        • Honza napsal:

          Konzervativní strana vám nevznikne jen tak ze vzduchoprázdna. Bude muset na něco hodnotově a myšlenkově navazovat. Co by byla vaše představa? Strana konzervativního velkostatku, Agrárníci?
          Strany, které se snažily alespoň o část toho, co uvádíte, zanikly nebo se plácají kolem 0,3%. Vždy totiž mají nějaký zásadní nedostatek: jednou jsou moc klerikální, jindy málo české, evt. moc elitářské.

  3. Pavel Liška napsal:

    Takže, co není názorem Pirátů, STAN, TOP 09 je nutné onálepkovat – hned hezky za tepla – jako populismus. Takže TOHLE ( z prohlášení Tea Party ) je dnes populismus přátelé :

    “ ….vytvoření a ochrana co největšího svobodného prostoru pro pracovitost lidí a jejich podnikavost a pro jejich vlastní cestu ke štěstí, neboť jen tak může opět vzniknout zdravá, bohatá, prosperující, sebevědomá a soudržná společnost“

    • A. S. Pergill napsal:

      To, co citujete, je přesně to, proti čemu piráti a spol. vehementně bojují.

    • Martin napsal:

      Opět vytržené jedno prohlášení , učil jste se jak tu komunisté převzali vládu na 40 let ? Co z prohlášení dnešní vlády je splněno – nic , tedy to byli jen POPULISTICKÉ řeči stejně jako toto…

      • Elizabet napsal:

        Vyvozujete tu definici populismu ze srovnání programových prohlášení s realitou. Tím se nedotýkáte ani nevyvracíte, co pan Martin napsal: že nazývat PŘEDEM pokus zúčastnit se (předvolebního boje s pravicovým programem, hájícím prostor pro prosperitu střední třídy,) „populismem“, je nálepkování. Tato předpojatost vypovídá především o nálepkujícím a jeho vztahu k existenci prostoru svobodné demokratické soutěže. A tato averze je logická: chcete-li svět řídit, nemůžete takový prostor podporovat.

  4. Marek Loucký napsal:

    Ono to zapadá to do politického obrazu poslední dekády, tak jak jej můžeme pozorovat všude tam, kde (ještě) vládne demokratický systém.
    Na vzestupu jsou populistické strany, jejichž programem je protest vůči establishmentu (jakémukoliv), jednoduchá řešení (pro jednoduché voliče), efektní a marketingová hesla „na oko“, před skutečně důslednými a odborně argumentovanými řešeními. Kýč boje správných proti těm špatným, polarizace za každou cenu (kdo se neodliší, ten zahyne, jak zní zákon marketingu), nálepkování, fundamentalismus, důraz na emoce, nikoliv na data a expertízy, egoismus, to jsou jen některé z ingrediencí tohoto neblahého vývoje 🙁
    Podobné tendence zde byly v meziválečném období…demokratické elity a instituce byly napadány stejně jako dnes a zvítězilo drnkání na nejnižší pudy, jak se dnes často říká. A výsledek se tehdy dostavil…
    Z politiky je třeba vymýtit emoce (opět marketingový zákon) a více se přeorientovat na hledání věcných řešení, která budou brát ohledy na všechny skupiny společnosti. Vyhrocení politického boje populistickými antisystémovými stranami nepotřebujeme.

    • Elizabet napsal:

      Ano, „je tu spousta uskupení, které nepotřebujeme.“ ) Rozhodně ne teď, když „vyhrocený politický boj“ proti starému systému je nejvyšší systémovou hodnotou doby. Jste velice fundamentalisticky naladěn, pane Loucký. Přesto souhlasím v podstatě se vším, co píšete – s kýčovitostí boje správných proti těm špatným, s polarizací, kterou postojová nekompromisnost přináší, s emotivností projevů… A propos, proč zůstáváte u vět, kterým chybí předmět? Když píšete, že chybí skutečně důsledná a odborně argumentovaná řešení“, nepíšete, ČEHO! Přestože konkrétní problémy jsou zjevné, všeobecně známé, tedy i Vám. A jsou to fundamentální problémy, v době změny společenského paradigmatu, samozřejmě. Když si stěžujete na marketingovost politiky (která mně osobně také velice vadí), zůstáváte u abstrakce, aniž byste si připomněl, které politické strany vnesly do předvolebního boje novinku, v podobě najímání zahraničních marketingových agentur. A koho pokládáte za „demokratickou elitu“, když Václav Havel, který by nikdy nevyslovil myšlenku, že „populistické = antisystémové (= bojující o pozornost) strany nepotřebujeme“, zemřel? Jaká silná, demokratická osobnost ho v jeho rozvaze a toleranci následuje? Píšete tak abstraktně, jako byste snil a bál se pojmenovat realitu.

      • Marek Loucký napsal:

        „Nebuďte slušnej, řekněte jména“ 🙂 Jak sama víte, problémem každého konkrétního výčtu je, že není konečný a úplný. Stejně tak nemá smysl jmenovat notoricky známé skutečnosti jako strany (ANO, SPD, Piráti, Přísaha, Trikolóra,…), osobnosti (Einstein, Čapek, Poláček, Píka, Kolben, atd…), řešení (čerstvě například zákon o exekucích). O tom co by Havel nikdy nevyslovil nechci polemizovat, to by bylo jen myšlenkové cvičení. S jedinou věcí se kterou zásadně ve Vaší reakci nesouhlasím je, že mě přisuzujete fundamentalistické naladění. Jsem vším možným, jen ne fundamentalistou 🙂

    • A. S. Pergill napsal:

      Je mi velice líto, nemáte pravdu. Prakticky všechny strany se silně posunuly do leva a volby „populistů“ je snaha normálních lidí najít nějakou stranu s jakžtakž pravicovým a konzervativním programem. Pochopitelně, cestou „pokus omyl“, protože pro většinu politiků jsou před volbami presentované programy jen cárem papíru.
      A žádná složitá řešení neexistují, To je typicky fašistický argument, že „řešení jsou tak složitá, že tomu občané nemohou rozumět, a tudíž by neměli mít právo ani volit“.
      Osobně jsem toho názoru, že volby by měly stanovit jasně definované cíle s tím, že politici stanoví cesty, jak těch cílů dosáhnout.
      Obvyklým argumentem soudruhů antidemokratů je, že s nemocí chodíme za doktorem a ne za jiným odborníkem nebo laikem. Nicméně když jdu za doktorem s bolením břicha, tak že příčinu najde a ošetří. Např. když to bude slepák, tak mi ho vyšmikne. Jenže politici zavedených stran si počínají tak, jako kdyby mi ten doktor místo vyšetření břicha uřízl nohu (protože nic jiného neumí) a nechal mě na to, s čím jsem za ním přišel, zemřít. A pokud by takoví doktoři převažovali, tak by asi spousta lidí udělala raději harakiri před zrcadlem a někteří by to i přežili.

    • Elizabet napsal:

      Trzení, že „jednoduchá řešení problémů neexistují“, není pravdivé.
      Pokud se, za zpěvu „kupředu levá, zpátky ni krok“ budete snažit, vhodným konstruktem, chybu obejít (nebo ji zapouzdřit), pak se skutečně jedná o relativně složitý proces. Ale existuje ještě jednodušší, zodpovědnější řešení: vrátit se k problému a směr pokroku zkorigovat. A na tom není složitého, krom nalezení odvahy k sebereflexi.
      .
      Záleží, k čemu chcete vychovat své potomky. )

  5. bětka.báthory napsal:

    Bouře ve sklenici vody (nebo čaje). Boleček je okrajový exot a nejspíš taky jediný člen své „TeaParty“, protože žádné jiné jméno na jejím webu není uvedeno. Lidi, na které se Boleček obrací, nejsou a nebyli stoupenci ODS – už dávno volí SPD, Trikolóru a teď zřejmě i Šlachtu.

    • A. S. Pergill napsal:

      Já myslím, že lidé jako pan autor mají stažená prvoústa z představy, že by mohla tahle frakce zapracovat podobně jako ta Tea Party v USA. Navíc poučená z chyb, které udělala ta její předloha.

    • Dr. B napsal:

      Krátké, trefné, výstižné 😉

    • A. S. Pergill napsal:

      Takže vy tedy chcete, aby SPD, trikolóra a Přísaha měly dohromady víc hlasů než ODS? Protože k tomuhle vývoj jednoznačně směřuje. Pokud tomu tak nebude v nadcházejících volbách, může se to přinatrefit v těch dalších.

  6. Elizabet napsal:

    Po odchodu Václava Havla bylo rychle přepřaženo. Od statečnosti vést dialog ke zbabělosti vést dialog. Asi vůbec netušíte, milý cenzore, co V. Havel hájil. Kde najít statečné obhájce dialogu, když všude potkáš jen lidičky, bojící se každého obrazu, který by mohl rozpoutat polemiku. Ave Havel, ne zloději jeho odkazu!

    • josef napsal:

      … a Václav Havel vedl dialog poté co se stal prezidentem ? Já si to osobně nepamatuji. On občas tu a tam přednesl projev (jakýsi) a pak zase zmizel mezi své „barbudos“, protože tam mu bylo bezpečno a nemusel se s nikým přít a hádat. Je to dobře vidět v těch filmech, které byly o něm. Tam on sedí a kolem suita, kteří mu radí ale neoponují. On z disentu nebyl na to zvyklý, snad jen Emanuel Mandler (a možná jen několik málo dalších, B.Doležal?) měl občas jiné názory, ale zdaleka nebyl tak slyšet… Čili tzv.jakýsi Havlův mravní étos, vidím já jako prázdnou floskuli… Chápu ale, že někteří mu to budou věřit až až ( zrovna dnes v ČRo plus to podobně vidí i Petr Fischer s těmi jeho „lidskými právy“, ale jen některé…)

    • A. S. Pergill napsal:

      Do jisté míry souhlas.
      Jenom si, prosím, toho Havla moc neidealizujte. Politicky byl v podstatě umírněný socialista. Kdyby nebyl explicitně z buržoasní rodiny a navíc s četnými černými puntíky, mohl být i přijat do KSČ a uplatnit se v ní jako součást nějakého reformního proudu.
      Navíc opakovaně prohlásil sympatie spíše ke smíšené ekonomice jugoslávského typu (která ovšem byla pro nás cosi srovnatelného s ekonomikami západních zemí). S manželkou jsme byli v Jugoslávii na svatební cestě (stálo nás to střídání v mnohahodinové frontě před CKM), viděli jsme tam soukromé obchody a další živnosti, v kině americký thriller Piraně (tuším dvojku), a přitom tam měli některé výhody socialismu. Čučeli jsme na to jak párek vyoraných myší.
      Čistý kapitalismus zavedl Klaus v podstatě proti Havlově vůli. Ale udělal jednoznačně dobře.

      • ČERT napsal:

        Tak třeba v té revoluční atmosféře listopadu či ještě prosince 1989 tady koloval mj. Havlův výrok (možná by se to dalo vysvětlit např. i tak, že Havel jako disident nechtěl vystupovat přece jen až tak konfrontačně vůči vládnoucímu systému) ve znění: „Nejsem komunista ani antikomunista. Naši současnou vládu nekritizuji proto, že je komunistická, ale proto, že je špatná.“
        Jinak, co obecněji byla Jugoslávie někdy v Titových časech, o tom by se dalo taky dlouze diskutovat. Po té ekonomické stránce a nějakých jejích širších vztazích, Jugoslávie, na rozdíl od dalších evropských komunistických států, ostatně nikdy ani nebyla členem RVHP, i když ve vztahu k ní dosáhla pozice tzv. pozorovatelského státu nebo přidruženého členství (víceméně podobně tomu ale bylo i v případě Finska, příp. Mexika nebo některých arabských a afrických států). Celkově lze říci, že tak nějak lavírovala mezi Východem a Západem, a vlastně to byl trochu i ten tzv. třetí svět (čímž narážím hlavně na to, že Tito byl, vedle třeba takového indického premiéra Néhrúa nebo egyptského presidenta Násira, jednou z čelních osobností při vzniku tzv. Hnutí nezúčastněných)…

Přidávání komentářů není povoleno