Jan Urban: I tvrdohlavý Zeman by mohl pochopit, že časy se mění
Začněme historickou paralelou. Mezi Karlem Sabinou a Alešem Gerlochem. Psal se 30. červenec 1872, šest hodin večer, a v bytě advokáta Jana Kučery ve Vodičkově ulici v Praze sešlo několik známých. Spojovalo je zděšení a rozhořčení nad zradou důvěrného přítele.
Když o dva roky dříve vídeňský list Vaterland přinesl první informace o policejním udavači v samotném srdci českého vlasteneckého hnutí, a z kontextu bylo zjevné, že se jedná o Karla Sabinu, postavili se všichni jako jeden muž na jeho obranu. Většina z nich dokonce odjela do Vídně svědčit u soudu v Sabinův prospěch.
Soud Sabinu očistil, protože policie odmítla svědčit, a v Praze se to oslavovalo jako velké vítězství “české národní věci”. Nikoho ze Sabinových přátel nenapadlo, že nejdůležitější by bylo tyto informace prověřit.
Navždy opustit Čechy
Sabina byl přece miláček národa a „své doby nejvzdělanější, politicky nejosedlanější našinec“, jak o něm napsal Josef Václav Frič. Jenomže náhle bylo všechno jinak. Novinář a politik Julius Grégr získal od propuštěného policejního úředníka originál Sabinovou rukou psaného udání. Bylo sice deset let staré, ale pocházelo ze stále “živého” svazku policejního informátora.
Sabina přišel na setkání s téměř hodinovým zpožděním. Když mu Grégr dokument předložil, téměř se zhroutil. Přiznal se, ale tvrdil, že to bylo jen jedno pochybení. Přesto byl tímto “národním soudem” odsouzen k zapomenutí.
Musel do osmi dnů navždy opustit Čechy. Na cestu dostal od Julia Grégra sto zlatých do začátku… Zemřel v zapomenutí. Zvláštní doba a mravy dnes už těžko pochopitelné.
Později se zjistí, že Sabina za honorář udával celých čtrnáct let i ty největší tajnosti českého národního hnutí. Policejní komisař František Jawurek o něm při hodnocení napsal: „Za peníze je k mání ke všemu, ježto stále ještě nezanechal jistého lehkého způsobu života.“
Zrada obecné lidské slušnosti
Dvacátého března 2019 po jedné hodině odpolední rozhodoval Senát samostatné České republiky (sám o sobě představující splnění i těch nejdivočejších snů českého obrození) o kandidatuře profesora Aleše Gerlocha na místo soudce Ústavního soudu.
Tento muž se před listopadem 1989 nejméně deset let setkával s příslušníky Státní bezpečnosti, tajné politické policie režimu, který byl dokonce zákonem 198/1993 Sb. Označen za „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“.
Podle dochovaných dokumentů je zjevné, že pan Gerloch se nijak nestyděl předávat tajné policii i charakteristiky osob ze svého okolí. Mezi slušnými lidmi se tomu v té době říkalo udávání. Při senátním jednání o tom kupodivu nepadlo ani slovo. Jako bychom se dnes styděli nazývat věci pravými jmény.
Před téměř sto padesáti lety stačil otcům české demokracie jeden jediný písemný důkaz, aby Karla Sabinu odsoudili k doživotnímu vyhnanství z české národní pospolitosti.
Dnes si zrady obecné lidské slušnosti možná všimneme, ale raději ji ani nezmíníme. A pan Gerloch nepřestane být ani prorektorem Karlovy univerzity, či funkcionářem a vlastníkem řady dalších „obročí“. Přesto patří Senátu za odmítnutí jeho kandidatury chvála.
Samozvaní národní soudci
Prezident Miloš Zeman versus parlament 0:2. Taková je statistika posledních prezidentských návrhů na obsazení důležitých funkcí ústavního soudce a zástupce ombudsmana.
I někdo tak tvrdohlavý, jako je Miloš Zeman, by už mohl pochopit, že doba použitelnosti vždy podlézavých a každé moci úslužných kamarádů z devadesátých let, jako byli a jsou Zdeněk Koudelka nebo Aleš Gerloch, skončila.
Aleše Gerlocha odmítla devastující většina přítomných senátorů. Patří jim dík za naději, že i v českém ústavním systému může jednou zvítězit zásada slavného amerického právního filosofa Johna Rawlse, podle které je právo především slušnost.
A stejného díku ať se dostane i novinářům Janu Hrbáčkovi a Tomáši Němečkovi, kteří zveřejnili řadu dokumentů a informací o zamlčované minulosti prezidentského kandidáta.
Zásadní důležitost pro rozhodování senátorů pak měl osobní protest a svědectví profesora Jiřího Přibáně. Jeho alarmující a z hloubi mravnosti podané svědectví v Lidových novinách hodně připomnělo nekompromisní postoj představitelů české společnosti z roku 1872. Byli to „senátoři“ svého věku i lidu.
Tehdy, samozřejmě, neexistoval Twitter. Kdo ví, jak by na dnešní rozzuřené tweety mluvčího dnes opět poníženého Hradu reagovali tehdejší „samozvaní národní soudci“ – pánové Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Julius a Edvard Grégrové, Josef Václav Sládek či Josef Barák.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
Zeman to chápe, že časy se mění a věk narůstá. Nechce to vzdát. Je stvořitelem spolu s bývalým Prognostickým ústavem dnešní České doby. Gerloch, Babiš, Okamura, Soukup, PPF, KCCG, T&T, Penta atd…
Zeman v prognosťáku ale nebyl …..až po revoluci na pár měsíců!
V prognosťáku byl.On je autorem toho známého že zdražení toaleťáku se kompenzuje zlevněním lokomotiv.To napsal tam.
Cituji : „Dnes si zrady obecné lidské slušnosti možná všimneme, ale raději ji ani nezmíníme. A pan Gerloch nepřestane být ani prorektorem Karlovy univerzity, či funkcionářem a vlastníkem řady dalších „obročí“.
Už jsem tím asi trapný, ale připomínám, že p. Gerloch je prorektorem té Karlovy univerzity, kterou vede p. Zima, předlistopadový, dlouholetý člen KSČ, ano, opět cituji : “ …režimu, který byl dokonce zákonem 198/1993 Sb. Označen za „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“.
Ryba smrdí od hlavy. Kdo má sám máslo na hlavě, tak se dívá na ostatní podobně postižené asi jinou optikou, že …
Ale to se říkat nesmí. Pan Zima je teď na straně „pravdy a lásky“ . Pan Gerloch bohužel ne. Proto tento článek zde.
Aby bylo jasno, pakovat by se měli oba. A fofrem.
Může se ale stát že člověk prozře, jako třeba Pavel Kohout a jiní, ne? Tím se tedy zastávám pana rektora Zimy.Nebyli všichni komunisté stejní. Já proti panu profesoru Zimovi nic nemám,ale také o něm nic nevím abych ho mohla soudit.
Chápu Váš názor, ale mám rád, když se měří stejným metrem. A mimoto si opravdu myslím, že predlistopadove členství v KSČ je pro rektora UK velký handicap. Už z toho důvodu, že na ně může pan Gerloch kdykoliv poukázat a tento argument proti němu vyrazit jeho odpůrcům z ruky. A taky bychom stejně mohli říct, že i pan Gerloch prozřel. Kdo to posoudí? Autor článku?
Máte asi pravdu, pakovat by se měli oba a nejen ti dva. Ale jsou-li požadavky na takové či onaké vzdělání, odbornost získanou praksí, nelze očekávat, že mezi takto erudovanými lidmi moc těch protikomunistických disidentů nenajdeme. Vím to z vlastní zkušenosti synka z kapitalistické rodiny, nakonec jsem sice vzdělání jakési získal, ale mnoho let jsem „prošustroval“ než se to podařilo.
Jen bych tedy upozornil, ten rezim byl tim zakonem oznacen za zlocinny, nikoliv zlocinecky (tedy skladajici se ze zlocincu). Protoze ani parlament nema pravomoc nekoho zakonem oznacit za zlocince, to by mohl udelat rozsudkem jen nezavisly soud. Pokud chbcr tedy zustat nejaky rezim pravni.
Tudiz to ze byl nekdo pred listopadem komunista neznaci (bez dapsich informaci o jejich provineni) vubec nic. Poznal jsem jich za te doby radu a mnohejm z toho bylo samotnejm na bliti jak se sami ponizovali na povinnejch schuzich a skolenich. Jenze, k lopate (za vyhozzeni ze strany) se chtelo malokomu
Bohužel, časy se vůbec nemění, a to je na tom to nejhorší.
Už když půjdeme do historie k Sabinovi, zjistíme jednu zde neuvedenou podrobnost. Sabina skutečně „..byl tímto “národním soudem” odsouzen k zapomenutí “ – jenomže právě proto bylo součástí tehdejšího rozhodnutí rovněž, že oni „mravní soudci“ o jeho selhání zůstanou mlčet. Což ovšem nedodrželi, hned jak odjel, celý případ sami pěkně bulvárně napráskali do tehdejších novin. Sabina se pak taky nakrátko vrátil, a s pomocí rakouské policie je pak žaloval, a byl z toho dosti nechutný proces, jak u soudu, tak i v tehdejších médiích. Jedno udávání vedlo pouze k dalšímu udávání a česká inteligence si tehdy leda veřejně plivala mezi sebou do tváře.
A pokud tedy přejdeme k dnešnímu Gerlochovi, je opravdu patetické tvrdit, že „..Zásadní důležitost pro rozhodování senátorů pak měl, atd.. atd.“ – jako by snad někdo nevěděl, že archivy STB se u nás otevíraly už před dekádami a co se z nich dalo vytěžit a zveřejnit už se dávno – před dekádami zveřejnilo a bylo rovněž i dávno morálně zhodnoceno. Jenže, pan profeosor Gerloch nebyl dokonce nebyl morálně posuzován ani tehdy, protože zkrátka vůbec nebyl spolupracovníkem STB. Čím byl – se dá dočíst třeba zde
http://www.ceska-justice.cz/2019/02/favorit-ustavniho-soudce-gerloch-clenem-ksc-zajimala-se-nej-stb/
A to je na tom to nejhorší – skutečné komunistické zločince, ani ty skutečné udavače,jsme stejně nepotrestali – a ty hromady kádrových materiálů z dob bolševika slouží dodnes jen k tomu aby se daly vytáhnout na každého jak se hodí, aby se mohlo i v tomto režimu udávat, kádrovat, fízlovat, a vylučovat, jako za komunistů?
No to je ovšem podivná „Pravda a láska“, Takhle to u nás zavedl Havel?
Studentka soukromé vysoké školy obor diplomacie mi vyprávěla, že jejich profesor na přednášce se přihlásil k tomu, že novináři by měli být stříleni, že souhlasí s panem prezidentem. Při procházení materiálů pana profesora na netu – pan profesor neexistoval před rokem 2000. Vyhodil studentku, která chtěla pro studenský časopis rozhovor o jeho dětství a mládí. Jak říkal Sherlock Holmes, pozoruhodné, není-liž pravda, doktore Watsone?
To , co vyčnívá, jedna desetina ledovce.
Jen taková technická poznámka, třeba to mladé generaci nedochází, ale na netu skutečně není spousta podrobných informací z doby před rokem 2 000, protože ten u nás ještě do devadesátých let vůbec připojen, ale i pak trvalo dost dlouho, než se začal plnit informacemi z českých zdrojů,
Tudíž, to že nenajde starší údaje o svém profesoru na netu, nemusí znamenat že neexistují, jen je musí jít hledat jinam,…….
Dobrý den. Pokud si uvědomíme, že 75% disidentů spolupracovalo s STB, a jeden z nich se stal prezidentem a ihned po restituci prodal své majetky jednomu z největších STBáků, tak je tato debata úplně bezpředmětná. Fešácký kriminál nebyl zadarmo.
Jen tedy drobnou poznamlu, uz jsem na to tady upozornoval, technicky spousta lidi ani udalosti pred rokem 2000 na netu neexistovala, protoze zkratka u nas v devadesatych letech cesky internet ani jeho zpravodajstvi vubec nebyl. To prislo az pozdeji a jen zpetne a casto ucelove se tam dopisovaly nektere historicke informace. Ergo pokud si snad slecna studentka mysli ze jeji profesor neni profesor, tak se musi zvednout od pocitace a jit badat postaru, do archivu dokumentu. Jestli to vubec umi
Profesor Gerloch mohl být v mládí pomýlený, vychováván v rodině reformních komunistů a funkcionářů ( exempla trahunt). V 18 letech kandidát členství KSČ a následně i člen. Je patrný jeho velice „dobrácký“ výraz, trochu až skoro švejskovská tvář. Silně mně připomíná „dobrácký“ výraz čínského prezidenta, když se Zemanem pili pivo na vycházce na Hradě. Tento Číňan však, jak je známo, velkým dobrákem není. Vraždy novinářů, aktivistů, vyhrožování agresí Thaj-Wanu. Takovou činnost naštěstí u prof. Gerlocha nepředpokládám. Nicméně však komentář: prorektor UK prof. JUDr. Gerloch není a nemůže a ani nemohl být vhodným kandidátem na ústavního soudce. Zajímavé je, že doc. JUDr. Fico se funkce ( dokonce na předsedu ÚS SR) „dobrovolně“ vzdal. Asi si, mimo jiné uvědomil, že onen 1.000.000 Eu v na stole v hotovosti, který v přímém přenosu vTV nabídl za dopadení vraha Kuciaka a jeho přítelkyně, je ten stejný, který za několik měsíců poté nabídl jako kauci za svoje propuštění z vazby údajný (nejenom) objednavatel jejich vraždy Kočner.