Jan Urban: I bezpráví může mít legální prostředky. A nenapravení zločinu je samo zločinem
KOMENTÁŘ. Osmadevadesátiletý Gregor F. bude, pokud to dovolí jeho zdravotní stav, na podzim souzen v německém Hanau jako spoluviník masových nacistických vražd v koncentračním táboře Sachsenhausen. V letech 1943 až 1945 tam, ač nezletilý, sloužil jako strážný. Vzhledem k jeho věku v době spáchání trestných činů bude jeho vinu posuzovat soud pro nezletilé. Něco to vzkazuje i nám…
Německá justice i politika, se na rozdíl od české, už před mnoha lety rozhodly nadřadit spravedlnost pro oběti a odmítnutí nespravedlnosti totalitního režimu nad primitivně legalistický princip, pravící, že nelze trestat skutek, který v době spáchání formálně a jazykem tehdejšího zákona nebyl trestným činem.
Právo jako ohrožení
Státní žalobce se ani nesnaží prokazovat přímou účast Gregora F. na jednotlivých vraždách. Viní ho, že byl součástí systému a organizace nacistického vyhlazování a že strážní „byli specifickým aspektem podmínek neslučitelných se životem, které převládaly v celém komplexu koncentračního tábora“.
Je třeba respektovat cosi víc než pouhé zákonné normy. Krátce – zákonné normy je třeba transformovat do práva.
V Sachsenhausenu bylo zavražděno přes sto tisíc lidí, v naprosté většině v plynových komorách nebo masových popravách sovětských válečných zajatců v takzvané „Akci 14f14“.
Stejný právní argument byl použit už v roce 2011 v soudu se strážným koncentračního tábora Sobibor Johnem Demjanukem nebo v roce 2022 proti sedmadevadesátileté bývalé sekretářce v koncentračním táboře Stutthof, souzené za spoluvinu za prokázaných deset tisíc pět set vražd, ke kterým v tomto koncentračním táboře došlo.
Česká justice nikdy neměla a nebude mít odvahu podívat se podobným způsobem na zločiny komunistického režimu a předcházející poválečné soft-diktatury Třetí republiky. A to i přesto, že od jedenáctého listopadu 1970 vstoupila i v komunistickém Československu v platnost mezinárodní Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Podle ní mají státy povinnost stíhat takové zločiny „a to i v případě, že tyto činy nejsou porušením vnitřního práva země, v níž byly spáchány“. Dnešní obhájci nedotknutelnosti zločinů komunismu ale budou vždy bránit byť jenom otevřené diskuzi argumenty čistě formalistického chápání „zákona“, protože „právo“ instinktivně považují za ohrožení.
Přitom osvícenější část justice tento rozpor chápe už dávno. Výrok českého Ústavního soudu z roku 2007 cituje v právní vědě notoricky známé rozlišení předsedkyně kanadského Nejvyššího soudu Beverley McLachlinové:
„Je třeba respektovat cosi víc než pouhé zákonné normy. Krátce – zákonné normy je třeba transformovat do práva. Distinkce mezi vládnutím podle zákonů, které je charakteristické pro realitu v některých vývojových zemích, a vládou práva, která je předpokládána ve vyvinutých demokraciích, dostatečně vyjadřuje rozdíl mezi systémem vázaným spíše na zákonné normy a řádným právním systémem, který je založen na jistém minimu hodnot.“
Opačné převládající pojetí českého „práva“ s odzbrojující upřímností definoval bývalý premiér Jiří Paroubek – autor se omlouvá za opakované použití tohoto skvostu: „Vždycky je dobré si najmout ty nejlepší advokáty, což já jsem udělal… Protože tady nejde jenom o paragrafy, ale také o kontakty na soudech a podobně (MfD, 2. duben 2016).“
Penalizace pro komunisty neprošla
Nemá česká právní obec, kterou jsem si dovolil nazvat „uživatelé justice“, opravdu na nic víc než na „realitu vývojové země“? Právě zde je totiž prapříčina argumentu, podle kterého se ne-právníci prý nemají míchat do „odborné diskuze“.
Ale co odborného je potřeba k dosažení pocitu spravedlnosti v té které společnosti a v tom kterém případě? A proč to v Německu po dlouhém odkládání pochopili a u nás ne?
Formalistní pojetí zákona se stalo modlou politické výhodnosti a na spravedlnost se raději zapomnělo.
Komunistický režim byl dokonce českým parlamentem pro jistotu totálně bezzubým zákonem prohlášen za „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“ a KSČ za „zločinnou a zavrženíhodnou“ organizaci.
A dnes – o pouhých třicet let později – je tu s velkou pompou zákon, kterým mají být alespoň sníženy důchody a výsluhy zbývajícím možná pár stovkám pohlavárů „zločinného, nelegitimního a zavrženíhodného“ systému.
Opět však bez prohlášení zločinu zločinem a bez vyslovení konkrétní viny.
Nenapravení zločinu je samo zločinem. Opožděná spravedlnost z pohledu práva a oběti není spravedlností. Uživatelé české justice dodali po listopadu 1989 argumenty nesvéprávné politice a znemožnili tak pojmenování, vyšetření a potrestání zločinů celého období od roku 1948. Takové malé české pokračování bezpráví legálními prostředky.
Když se někdy na začátku února 1990 objevila diskuze o potřebě zakázat Komunistickou stranu Československa jako „zločinnou a zavrženíhodnou organizaci“, navrhovali exkomunističtí chartisté Ladislav Lis a Věnek Šilhan, aby namísto obecného zákazu byli zvláštní penalizací na pět až deset let zdaněni alespoň všichni její členové „normalizačního“ období 1970 až 1989, kteří v masových prověrkách přísahali věrnost nepochybně nezákonné sovětské okupaci Československa.
Výtěžek zdanění měl být určen na okamžité zvýšení penzí a náhrady obětem komunistického režimu od roku 1948. Věnek Šilhan to komentoval slovy: „Vyhlaste to v pátek a v pondělí už v komunistické straně nebude, kdo by zhasnul“.
Rozhodující centrum politické moci té chvíle, Pražský hrad, však o ničem takovém nechtělo ani slyšet, protože údajně potřebovalo každý komunistický hlas v parlamentu. A tak jsme namísto spravedlnosti dalších třicet let trpěli komunisty v parlamentu. Formalistní pojetí zákona se stalo modlou politické výhodnosti a na spravedlnost se raději zapomnělo.
Formalistní pojetí zákona, spravedlnosti a „práva“ postupně přestává fungovat a nevyhnutelně eroduje v bezpráví. Žádné řečnění nemůže nahradit právní systém, který je založen na jistém minimu sdílených hodnot.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Dlouhé čekání na informace. Spravedlnost se omluvila za průtah dlouhý 11 let
Aleš Rozehnal: Mohou čeští politici legálně lhát?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Bohužel, ani takhle ne. I já jsem samozřejmě protestoval proti formálnímu výkladu pana doktora Sokola, jenomže jsem taky hned napsal, že tu autoritu a pravomoc nařídit někoho soudit za zločiny které nebyly v době páchání trestné, lze použít pouze výjimečně a to zcela na politickou zodpovědnost toho navrhovatele.
Jistě že by do toho spadaly i zločiny za totalitní období – jenomže i takto získaná (morálně odůvodnitelná) legitimní pravomoc trvá velice krátce právě v té převratové fázi – aby toto nařízeno bylo. (Těžko odhadovat, několik let, po listopadu 89?
Jenže provést toto až po dalších třiceti letech už samozřejmě legitimní není a být nemůže..
Ostatně už jen když si člověk přečte v úvodu že v Německu dotyčného „..Vzhledem k jeho věku v době spáchání trestných činů bude jeho vinu posuzovat soud pro nezletilé“, ukazuje jak se celá ta situace naprosto absurdně vyvinula. A klást si otázku, zda to není náhodou obráceně , a že je to naopak současná ideologie (která už taky přestává být v některých případech legitimní) chce mediálně obrátit pozornosti jinam…
Ostatně, že jsem si teď vzpomenul na jednu sloku z dávno zapomenutého songu „.
From the locker to the blanket
From the blanket to the shore
From the shore to the water
Guess there isn’t any more
Taky už je dávno na indexu a ta diskuze proč, by byla dosti dlouhá a bouřlivá, možná ještě víc než pro Američany nějaká totalita, kterou vůbec nezažili—
Malá pomsta je lidštější než žádná a pro mstu není nikdy pozdě.Msta je právem těch kteří trpěli.Měly by být zřízeny trestné buňky vždy po třech bývalých vězních,kteří by šlapali na paty svým věznitelům .Nad nimi by pak mohl být supervizor dohlížejících zda je šikana účinná.
Jestli to míníte takto, tak je asi zbytečné do toho zatahovat vládu a stát, takový signalista Fiala by byl určitě proti.
Ale privátně by to jistě nějaká skupina aktivistů mohla udělat mohla i dnes. Jenomže právě proto že to nikdo z nich nedělá, ale spousta aktivistů blbnou skrzeva klima nebo LGBT, ukazuje že právě jim nějací bývalí fašisté nebo bolševici, nevadí…
On tou „mstou“ může klidně být i „kočičí koncert“, který byl na sociálních sítích uspořádán pro soudruha Fremra.
No jo potize jsou v tom ze komunisti zlegalizovali homosexualy a jejich chovani kolem roku’68 nevim presne kdy ale je pravda.
Dřív. Krátce po roce 1960. Byl kolem toho těžký kvil z řad SNB, prokuratur a soudců, protože G+L byli dobře vydíratelnou skupinou jako práskači i např. falešní svědci, a oni plakali, že se bez nich neobejdou.
Němci dali ve 30. letech Židům miliardovou pokutu za jakousi vraždu ,říkalo se jí Judenbusse a vyřešilo to Němcům fiskální krizi.Takže když dáme komunistům pokutu za tamty věci,mohl by se tím vyřešit státní dluh.
Bohužel, když se na to podíváme trochu do hloubky, tak zjistíme že toto není řešení, antož naše polistopadové vládnou ještě mnohem hůř než Německo za před válkou.
Když se podíváme na údaje z Wiki,“.. (tehdy) byli Židé ve Třetí říši donuceni zaplatit finanční částku ve výši 1 miliardy říšských marek. „, což značí, při údajích odjinud že každý z nich zaplatil v průměru 2 000 říšských marek..
Zatímco, příjmy našeho rozpočtu jsou (pouhých) 2 tisíce miliard Kč, čiže pak dopočtem zjistíme že každý (bývalý komunista před sametem) by u nás musel dnes zaplatit asi tak 130 000 kaček. Raději se neptat po nějakém přepočtu, který by to vysvětlil..:))
Každopádně se smiřte se s tím že většina těch byvalých komunistů tolik peněz nejen nemá, ale ani snad nikdy neměla. Jako že jsem se za totáče setkal se spoustou z nich, když odečtu komunistické papaláše kádrováky a stbáky, tak spousta z komunistů makala stejně jako my ostatní, a měli stejně hluboko do kapsy jako my ostatní, ale ještě je pak honili po schůzích.
Přidávám tichou vzpomínku jednomu svému bývalému šéfovi, kterej chlastal když na tu schůzi šel, a když se pak z ní večer vrátil, zkontrolovat nás na odpolední směně, tak chlastal ještě víc.
tady jde spíš o mstu,o to jak jim uškodit. Kdyby každý z nich dal na co stačí,zase by se postavili na nohy a tady jde o to aby se už nepostavili.
Němci „začali řešit“ válečné zločiny až poté, co německý stát úspěšně pomohl k útěku nebo zmizení pod novou identitou desítkám tisíc zločinců, kteří opravdu ty zločiny aktivně páchali.
To, že v poslední době odsoudili pár „pátých kol od vozu“, která neměla žádné pravomoci k ovlivňování toho, co se dělo, a patrně o dění v zařízení, kde pracovali, znali akorát to, co o tom hlásal soudruh Goebbels, je jen trapná taškařice, mající za cíl kamuflování toho, co jsem uvedl výše.
MMCH, kdyby Němci chtěli udělat něco pozitivního a napravit slespoň část svých zločinů (jakože nechtějí), mohli by pomoci s dohledáním dětí, unesených okupanty na poněmčení. Dosud není znám osud ani všech dětí z Lidic. A zdaleka nebyly jen Lidice.
Abychom si to ještě víc upřesnili, sami Němci “ „začali řešit“ válečné zločiny, až potom co byla ukončena okupační správa západních států nad Německem, což bylo, snad se nepletu až v roce 1949. Dokavad to tam vojensky hlídali Spojenci, tak, sice ne vždy, ale přeci jen na patřičný požadavek ty nacistické zločince hledali a soudili.
Nemluvě tedy o sovětské okupační zóně, ze které pak vznikla NDR. Tam se s nimi nemazlili vůbec …
Jenže s okupačními vojsky Němci nespolupracovali a co mohli, to před nimi poschovávali nebo zničili. Naprostá většina žádostí o vydání konkrétní osoby (nebo souzení v okupační zóně) skončila tím, že se dotyčná osoba vytratila.
Kontrolni rada pro Nemecko prozkoumala uz v roku 1946 deti, narozene po roku 1938, mladsi 15 Let a vsechny adopce z let 1933-1945. Nikoho ale nezajima realita, propaganda jde i bez prace.
Tak to asi dělali soudruzi z Německa blbě, když je osud řady unesených dětí dodnes nejasný. Není také úplně jasné, zda ty unesené děti byly adoptovány, nebo tam byl vytvořen jiný vztah.
No to je sice hezké, ale zrovna adoptované děti z Lidic, tam ta velerada kupodivu nenašla. Jak se dá dočítat z příběhů těch pár které se podařilo nalézt, tak ta to byla dosti složitá pátrání doslova na vlastní pěst. A oficiální pátrání po těch zbylých našimi institucemi probíhalo ještě v 50-60.letech, bez jakékoliv německé podpory.
česká justice
https://dfens-cz.com/kremr-a-jeho-kamos-cigos/