Opoziční obstrukce ve sněmovně. Foto: LADISLAV KŘIVAN / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Demokracie jako rituál kšeftů a korupce. Kocourkov a Hulvátov jsou stále v kurzu

Napsal/a Jan Urban 8. března 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Ve své knize Cesta demokracie napsal první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk: „Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu rozvoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov“. Myslel jsem na tento jeho výrok při sledování sněmovních scének ze zcela zbytečného předpeklí nedůstojnosti, jazyka nedotčeného kulturou a úctou, naschválnických obstrukcí či slabošského předstírání odvahy při stádním blokování vypnutého mikrofonu – obrázků to českého parlamentarismu více než století po Masarykovi.

Masaryk psal v převratné době pádu evropských monarchií a příklonu k volebním demokraciím v Evropě po konci první světové války i o podstatě dosud nevyzkoušené „vlády lidu“.

Idealismus mu nebránil vidět nepřipravenost českých a slovenských elit sdílet kulturu a mravy, bez kterých se demokracie proměňuje jen v rituál kšeftů a korupce.

Nic se nezměnilo. Jeho sen, aby demokratická politika v každém okamžiku odrážela „slušné obcování, snášenlivost, schopnost diskutovat, a ne se hádat“ byl poslanci dolní komory Parlamentu České republiky jen znovu rozkopán a ponížen.

Neschopnost mluvit s lidmi

Namítá se, samozřejmě, že obstrukce jsou ve světě parlamentních demokracií „normální“. Nekoherentní nehovorový jazyk snad někdo může hájit jako techniku k oslovení radikálnějších a méně vzdělaných voličů.

Může se oprávněně poukázat, že vláda mohla tomuto ponížení demokracie snadno zabránit včasnou a otevřenou komunikací s veřejností i opozicí. Nic z toho však neopravňuje volené „zástupce lidu“ k nedůstojnosti a chuligánství.

Nedosti na tom. Kdyby premiér a vláda s dostatečným předstihem veřejnosti vysvětlili situaci a rizika pro veřejné rozpočty, neměla by opozice co atakovat. Pokud premiér Fiala tvrdí, že vláda žádný čas nepromarnila, používá asi jiný kalendář než normální občan.

Za pět dní trapností a mlácení prázdné slámy nebylo jediného vystoupení, které by vzbudilo úctu. Masarykův sen o tom, že by parlament měl být pro občany vzorem a školou, se této sněmovně věru nepodobá. To vše v době největšího ohrožení míru a bezpečnosti Evropy od druhé světové války.

V sobotu v jedenáct hodin dvacet minut dopoledne tato ostudná epizoda po opakovaném hlasování konečně skončila.

Jeden z vůdčích hlasů opozice, předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová, ještě po hlasování sama prostoduše na mikrofon přiznala, že to přece jenom bylo „nedůstojné jednání“, poslanec Okamura slíbil „pokračování boje SPD za práva tří milionů důchodců“ – a šlo se domů.

Několik příštích dní nabídne velkou a detailní studii zatím zjevně neléčitelné bezprincipiálnosti české politiky a politických stran.

Opozice až absurdním vyhrocením konfliktu samu sebe dostala do slepé uličky, ze které bude jen těžko vycházet bez ztráty tváře. Další pokřikování a neúspěchy už nové voliče nepřilákají.

Vládní koalice předvedla zase těžko pochopitelnou neschopnost oslovovat voliče a především vysvětlovat bezpochybně potřebné krácení veřejných výdajů.

Jenomže hlasování je minulost – a teď jde o budoucnost. Zatímco opozice si ještě nějaké chyby může dovolit – rvačka SPD s ANO o voliče je momentálně asi tím nejsměšnějším obrázkem opoziční neschopnosti – vláda si podobný luxus naopak prostě dovolit nemůže.

Užitečnost Pavla Blažka

Alespoň v zahraniční politice si – po mnoha letech nesrozumitelného lavírování ideologů ODS a ČSSD – vládní tandem premiéra Fialy a ministra zahraničí Jana Lipavského zaslouží úctu a nejvyšší ocenění.

Už tento týden navíc dostanou významnou posilu v nově zvoleném prezidentovi a česká zahraniční politika bude mít po třiceti letech nejsilnější a konečně jednoznačnou reprezentaci.

Je důležité si všimnout, že se tak vlastně poprvé děje synergií osobností z různých politických stran a zázemí. O zahraniční politiku, která bude v příštích letech nesmírně důležitá, tedy nemusíme mít strach. Otázkou však je, jak dlouho bude tento úspěch stačit voličům.

O to horší je totiž výkon vlády na domácí scéně. Premiér Petr Fiala si musí být vědom toho, že právě domácí politika bude u voličů vždy rozhodovat. Právě nyní se mu naskýtá možnost obměnit vládu, zbavit se problematických nebo nedostatečně aktivních ministrů. Zastavme se alespoň u jednoho.

Užitečnost Pavla Blažka jako ministra spravedlnosti byla pro vládu vždy pochybná, ale nahrazovalo to jeho blízké spojenectví s nyní navždy odcházejícím prezidentem a jeho týmem.

V okamžiku odchodu Miloše Zemana se z Pavla Blažka pro vládu a především pro premiéra stává jen přítěž nekonečných kontroverzí a podezření na zneužívání moci. Za třicet let svých „malých domů“ s mnohamiliardovou škodou pro stát si zatím v Brně vysloužil jen slavnou přezdívku Don Pablo.

Dnešního premiéra Petra Fialu však přivedl do politiky, udělal z něj nejprve předsedu ODS a zajistil mu pevnou podporu mocných krajských reprezentací strany. Proto všechno premiérovi dosud nezbývalo, než předstírat nevědomost a svého ministra bránit.

Kauzy brněnské ODS mu však začínají přerůstat přes hlavu a pro klid uvnitř vládní koalice bude muset dříve nebo později otevřít oči a jednat.

Nadbytečné kusy odstřelit

Teď však ještě pár dní budou média probírat trapnosti odcházejícího prezidenta a nově objevované přešlapy jeho stejně trapného vrchního úředníka Vratislava Mynáře, vášnivého vlekaře a myslivce.

HlídacíPes.org nedávno otiskl smlouvu, podle které dnes už bývalý ředitel Lesní správy Lány přiobjednal z Tater dovoz téměř dvaceti kusů jelení zvěře.

Někdo se asi přepočítal a kusů v oboře bylo najednou příliš mnoho, takže se pan kancléř Vratislav Mynář musel obětovat a za poslední dva roky nejméně jedenáct „nadbytečných“ kusů odstřelit.

Ani to nestačilo a chudák náměstkyně Lesní správy Lány Ivana Pokorná začátkem loňského listopadu dokonce varovala sněmovní poslance, že kvůli pokrácenému rozpočtu budou muset začít zvěř v oboře vybíjet ve velkém. Někdo by si nakonec mohl myslet, že se kolem papalášských Lán už léta jenom lže. Proto je namístě zopakovat, že nejlepším řešením by bylo jedinou soukromou prezidentskou honitbu v demokratickém světě co nejrychleji zrušit.

Je ale třeba, abych jako autor v této souvislosti napravil jeden svůj vlastní „lánský“ omyl. Ve výše odkazovaném textu jsem uvedl, že „soukromou honitbu má v lánské oboře pronajatou i firma C.I.D Praha, prodávající střelné zbraně“. Přes veškeré ověřování jsem si při psaní článku v Obchodním rejstříku nevšiml, že firma má mezitím nového majitele, Marka Vránu. Ve stejný čas byl pronájem honitby převeden na jiný subjekt a pan Vrána tedy nemá s nepořádky v Lánech vůbec nic společného. Panu Marku Vránovi se proto rád omlouvám.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)