Jan Urban: Další nevinně odsouzený. Soud, který skrz paragrafy chrání zločin, je součástí zločinu
KOMENTÁŘ. Soud, který nehájí spravedlnost, ale jenom paragrafy, je součástí nespravedlnosti, pravil Aharon Barak, jeden z nejznámějších právních myslitelů dnešní doby, v minulosti generální prokurátor Izraele a předseda tamního Nejvyššího soudu. Že to tak skutečně je, potvrzuje bohužel i české soudnictví.
Sedmnáctého prosince před čtrnáctou hodinou odpoledne vynesl senát Vrchního soudu v Praze konečný a pravomocný rozsudek v jedné z nejostudnějších justičních kauz polistopadové doby, popisované v tisku jako „rozkradené přístupové fondy PHARE na Ministerstvu pro místní rozvoj“.
Trestní řízení trvalo neuvěřitelných patnáct let (!) a soudy v něm postupně vynesly šest rozsudků (!), přičemž dva z nich byly osvobozující. Předposlední napadený rozsudek Městského soudu měl sto šedesát jedna stran. Celý spis pětadvacet svazků a další stovky stran příloh.
Odsoudili nevinného člověka
Inženýr Petr Forman, v letech 2003 – 2004 náměstek ministra pro místní rozvoj, byl po patnácti letech soudních tahanic týden před Vánoci a pár dní před svými třiasedmdesátými narozeninami pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu tří let vězení s pětiletým odkladem, zákazem výkonu funkcí a k náhradě téměř deseti milionů korun ve prospěch podle vůle soudu poškozeného ministerstva. Nepříjemnou pravdou, na níž trvám a mám pro to řadu dobrých důvodů a argumentů, je, že senát Vrchního soudu v Praze (soudci Lenka Konopová, Luboš Vlasák a Roman Drahný) odsoudil nevinného člověka.
Budiž řečeno předem, že česká justice se skutečnou kauzou „rozkradených fondů PHARE“ nikdy neměla odvahu zabývat. Slušní soudci, kteří alespoň pochopili temnotu jejího zákulisí, podstatu věci raději nekomentovali a obžalované Petra Formana a Radima Špačka dvakrát rovnou osvobodili.
Jenomže pak hrozilo, že se skutečné zločiny někdo opováží vyšetřovat. Mohlo by se přijít na to, že se v několika postkomunistických zemích připravovalo podvodné odsávání přístupových fondů Evropských společenství (později Evropské unie), což znemožnil právě zákrok pánů Formana a Špačka.
Mohlo by se veřejně ukázat, že představitel Evropských společenství v Praze Joannes Ter Haar kryl operace podivných „holandských poradenských firem“ na MMR, inkasujících „odměny“ v řádu desítek miliónů korun. Nebo že tentýž Ter Haar pak vedl firmu, která v utajené dohodě s premiérem Jiřím Paroubkem získala nejméně třicet milionů korun. Ale šťourat do takovýchto věcí – to přece justice v Čechách nedělá…
Jmenoval se Paroubek
Tedy, dovolte odbočku, ono se to jednou, hned na začátku, málem vyšetřovat začalo. Když Forman a Špaček v roce 2003 zjistili, co se na MMR s fondy PHARE dělo, nechali okamžitě zpracovat audit a obrátili se písemně na Nejvyšší státní zastupitelství do Brna s žádostí o posouzení řady dokumentů. NSZ věc prošetřilo a vzhledem k „podezření ze spáchání závažné trestné činnosti“ písemně vyzvalo ministerstvo k okamžitému podání trestního oznámení. Jenomže v té chvíli, v srpnu 2004, na ministerstvo přišel nový ministr. Jmenoval se Jiří Paroubek – a žádné trestní oznámení se v této věci už nikdy nepodalo…
Stal se ovšem pravý opak. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Boris Havel v roce 2005, po poněkud netradičním zákroku Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové (dnes ministryně spravedlnosti) a jejího zástupce Jaroslava Fenyka (dnes soudce Ústavního soudu), zahájil vyšetřování proti těm, kdo na korupci ministerstva upozornili.
Boris Havel původní spis Nejvyššího státního zastupitelství jednoduše převzal – a okamžitě utajil. Přes opakované žádosti ho za celých patnáct let nevydal a stejně postupovalo ministerstvo, které začalo tvrdit, že všechny důležité dokumenty zničila povodeň v roce 2002. O pět let později je objevily novinářky pořadu Reportéři ČT v perfektním stavu, jaksi jen „zapomenuté“.
Souhra státního zástupce a ministerstva navždy znemožnila soudům hledat a pochopit kontext a především motivaci obou dnes odsouzených odborníků, jejichž jedinou vinou bylo, že věřili v zákon a potřebu odporovat korupci.
Bylo až komické poslouchat odůvodnění konečného rozsudku, přednášené předsedkyní senátu Konopovou. Vše, co dělali funkcionáři ministerstva a jejich pověřenci v takzvané Nadaci, tedy ti, koho Nejvyšší státní zastupitelství původně podezřívalo ze závažné trestné činnosti, bylo v pořádku, a Forman se Špačkem, pokud se jim zpěčovali, porušili zákon. Že už více než tři roky předtím celá Nadace podnikala na ministerstvu v rozporu se zákonem, senát nezajímalo.
Soudcům pak jen stačilo odmítat svědky a dokumenty, navrhované obžalovanými, většinou s odůvodněním, že informací a dokumentů je dost a cokoliv dalšího je nadbytečné. Ve skutečnosti soudci znali kauzu jen velmi povrchně.
Je Česko právním státem?
Právě proto mohla soudkyně Konopová na jejím konci v onom ústním odůvodnění odmítnout dokumenty a stanoviska „nějakého člověka z Evropské komise“. Jednalo se přitom o Stephena Collinse, který byl v té době charge ďaffairs na zastoupení Evropských společenství v Praze, podepisoval za Evropskou komisi všechny smlouvy s českými ministerstvy, byl dokonce zástupcem EK v Radě oné Nadace na MMR – a tedy nejvyšší právní autoritou v problematice přístupových fondů.
Ing. Petr Forman má smůlu. Jeho případné dovolání k Nejvyššímu soudu nebo ústavní stížnost nemají šanci – jednoduše proto, že jeho spolupracovník RNDr. Radim Špaček už byl za stejná provinění odsouzen, dokonce k nepodmíněnému trestu. Obě nejvyšší justiční instituce Špačkovy detailní podněty zřejmě ani nečetly a rovnou je odmítly z formálních důvodů. Je proto nepředstavitelné, že by dnes mohly vyhovět Petru Formanovi.
Třicátého května 2016 prohlásila eurokomisařka Věra Jourová v přítomnosti premiéra Sobotky a více než tří stovek diváků mezinárodní konference Evropské dialogy Václava Havla 2016 do televizní kamery: „Vím, že je Radim Špaček nevinen, ale nemůžu s tím nic dělat.“ Dnes si do svého bezmocného povzdechu může přidat ještě jedno jméno. A hlavně si na to vzpomenout, až příště bude tvrdit, že Česká republika je právním státem.
Třeba by jí i české politice pomohlo, kdyby se slavný výrok ctihodného Aharona Baraka pro české poměry trochu zjednodušil – soud, který nehájí spravedlnost, ale s pomocí paragrafů chrání zločin, je sám součástí zločinu.
Autor je místopředseda Společnosti na obranu nespravedlivě stíhaných
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Jan Urban: Z demokracie se nám vytratila potřeba právního státu, nezávislých institucí a médií
Ivan Kytka: Křetínského miliardy pod britským drobnohledem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
13 komentářů
Výrok Aharona Baraka je v dnešní době digitalizace informací a tedy i digitalizací paragrafů trochu zastaralý. Daleko více by pomohlo, kdyby se soudy prostě řídily paragrafy a když je nějaký v rozporu s Ústavou, tak ho mají poslat Ústavnímu soudu, aby ho zrušil. Ale Ústavní soud by neměl nahrazovat sněmovnu a soudy mají dělat svou práci a ne nahrazovat politiku.
1) Co s tim? Pomoct odsouzenym aspon se splacenim dluhu? 2) Dalo by se s tim „znovuobjevenym“ spisem pripad znovu otevrit?
Česko má do právního státu daleko. Vše ovládají peníze. Soudci jsou úplatní a zákony pro ně neplatí. Musíme vzít právo a zákon do svých rukou a udělat v Česku pořádek sami. Jinak budeme zničeni politiky, migranty a EU. Revoluci se vším, co k tomu patří.
Perfektně popsáno. Ono je dobře, že i těmito problémů soudnictví se začínají zabývat i nezávislá média. I když náprava bude (by byla dlouhá) ono halt špatné soudce nelze vyměnit volbami občanů, jako politiky..
Přeji dobrého dne!
V létě proběhla v parlamentu diskuse na téma, je-li ČR právním státem. Odpověď zněla jednoznačně – není. Mimo jiné v tiskovém výstupu padla citace nejmenovaného soudce „…víme, že to ta ženská neudělala, ale když už ji tak dlouho vyšetřujeme, dáme jí aspoň čtyři roky…“! Podle mého (a nejen mého) názoru jsme měli blíž k právnímu státu v procesu s Horákovou, než dnes. Tehdy se soudci museli držet buď litery zákona, nebo rozhodnutí strany. Ti opravdu dobří do toho dokázali vnést i trochu zdravého rozumu. Dnes je to naprosto nepředvídatelná cochcárna, kdy se vše přebije pojmem „právní názor“. Jeden soudní úředník mé tvrzení, že „české soudy jsou nezávislé na právu, spravedlnosti, platných zákonech a zdravém rozumu“ označil za nemístný optimismus. Takže kde to jsme? V (_I_)!
Michael Pešťák
Plzeň
Ano, máme tu sice až přebytečné množství právníků, ale ti všichni hájí jen paragrafy, ale ne spravedlnost. Takže můžeme s naprostým přesvědčením konstatovat, že nejsme právním státem, to nám jen všehoschopní a všemocní jen namlouvají a tím se dopouštějí klamání .
Z výše uvedené kauzy se zdá, že nikoliv. Byla ruka „spravedlnosti“ nějak postižena za nespravedlnost? Vyplývá z toho i to, že někteří soudci mohou být líní, nestateční a jediné, co je zajímá je klidný život a výplatní páska. Takové je třeba co nejdříve eliminovat, v řadách soudců totiž nemají co pohledávat. Bohužel, rozdíl mezi ctihodným občanem a kriminálníkem je pouze v míře relevantních důkazů. Pokud je soudce nehledá (lenost, nestatečnost, zkorumpovanost atp.), elegantně se zaštiťuje paragrafy (má k tomu vzdělání), může být, jak píšete výše, součástí zločinu.
No a v tom je přece jádro pudla. Jestli píšete „.. je třeba co nejdříve eliminovat, „, tak on jaksi taksi není „právně nikdo“, kdo by takového soudce mohl eliminovat. Tyhle poklesky projednávají (ale jen málokdy, až v křiklavých, případech) kárné senáty, které ale tvoří podobní soudci jako on sám – a ty postihy jsou minimální..
Jako vždy, je obsahem článku, jen trpká pravda, že o právním státu se nám Čechům dnes už ani zdát nemůže a to po 31 letech od listopadu 1989, jednomu nepřidá. Ano, „soud, který nehájí spravedlnost, ale s pomocí paragrafů chrání zločin, je sám součástí zločinu“ a ten v článku konkretně zmíněný, není bohužel jediným v tomto právnickém státě..
……….ale my máme právní stát – koukněte, co tu máme právníků – advokátů, notářů, soudců, poslanců, senátorů, policajtů atd. …………….a fakulty že jich každoročně chrlí………….tož tak, Neubauer
česká justice = justiční mafie nikdy nehledá viníka ale pouze k odsouzení vhodného kandidáta – prokázala již vícekrát mafiánské praktiky a vlastnosti : např. v kauze pana Kajínka – přestože existovaly důkazy o jeho nevině – od policie ,přes státní zástupce až po soudce plzeňského soudu se ukázala mafiánská propojení – byl odsouzen na doživotí jen na základě „svědectví“ vyděrače a lháře Pokoše – a přestože byly podány třemi různými ministry spravedlnosti ze třech rozdílných politických stran stížnosti pro porušení zákona – nikdo nedokázal s touto mafií hnout – proto musela přijít milost od prezidenta ….
Dobrý den,
již 30 let jsme postiženi a obrán i o peníze firmou Terciér.Podali jsme stovky trestních oznámení a nic.Jakoby se vyšetřovalo,ale nedokázal se tretný čin.To ovšem není možné,někdo vám sebere peníze,udělá z nich akcie a nic nevyplatí a už to není trestný čin?O peníze přišlo asi dva tisíce lidí,někteří o celoživotní úspory a policie,potažmo státní zástupci mlčí,nebo vás odkážou na policii Ústí nad Labem.
Tak taková je v Čr SPRAVEDLNOST.
Veškeré dotace na kterých je postaveno vládnutí v EU i doma jsou zlo. To, že si žalobci a soudy netroufnou na mocné a vlivné a odsoudí je až jspou zbaveni moci chápu.