Jan Urban: Český pocit, že „my sami jsme bez viny“, byl začátek cesty ke genocidě
I na český národ a naši historii se dá vztáhnout tento citát: „Schopnost národa dopustit se genocidy závisí převážně na tom, jak definuje svoje kolektivní trauma, a na ideologické reakci, použité pro jeho ukončení a zhojení.“ (z knihy Genocidní mentalita autorů Roberta J. Liftona a Erica Markusena).
Ponižující rozklad Československa mezi zářím 1938 a březnem 1939 byl víc než jen koncem snu o úspěchu nového státního národa. Čechům v jediném okamžiku října 1918 tento sen nahradil neodpracovanou a ještě nehotovou národní identitu, nezkušenou a nepřipravenou na provoz moderního mnohonárodního státu. O to větší byla po dvaceti letech bolest a bezradnost z „nezasloužené“ porážky.
Vysvětlení bylo zdánlivě snadné. My sami „jsme bez viny“. Nenáviděli nás všichni sousedé, zradili nás Henleinovci, spojenci i Slováci, prezident Beneš utekl… Dokonalé sebeomluvné trauma. Většina společnosti zareagovala postaru – defétismus, rozpad společenství, antisemitismus, mlčení, odmítání solidarity. Ke konci války pak nenávist, sny o pomstě a novém začátku…
Třetí republika a genocida jinakosti
V květnu 1945 přijela do jásající Prahy československá vláda. Měla představovat „obnovení demokracie“. Vznikla na jednáních v Moskvě a rozhodující slovo v ní měli komunisté, slepě oddaní sovětským „internacionálním“ požadavkům. Na tom se od konce roku 1943 shodovali i s prezidentem Benešem. Demokracie vůbec nebyla v plánu.
Vláda přijela s propracovanou koncepcí shora prosazované „lidové demokracie“, ve skutečnosti však nacionálně socialistické „revoluce“. České kolektivní trauma našlo svůj nový – ještě smrtelnější – ideologický lék.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Šlo o totální bleskovou změnu etnických, politických a vlastnických poměrů, genocidní vyhnání a vymazání historie více než tří milionů nečeských a neslovenských předválečných občanů Československa včetně německých a maďarských antifašistů, rozsáhlé vyvlastňování majetku bez náhrady, zavedení tuhé cenzury a státní kontroly nad ekonomikou a vzděláním.
Vše pak zastřešoval kult nekritizovatelného „Prezidenta Budovatele“ Edvarda Beneše a jeho spojenectví s nelidskou stalinistickou diktaturou v Sovětském svazu. Slepá společnost, oslněná „vítězstvím nad fašismem“, nic z toho nevnímala jako ohrožení demokratického pořádku.
To, že se tato garnitura prohlašovala za demokraty, neznamená, že neprováděla otevřeně protidemokratickou politiku, jejíž základní projevy by byly ještě o pár měsíců dřív přisuzovány jenom fašismu. Pokud toto přirovnání Benešovy třetí republiky (květen 1945 – únor 1948) k fašismu někoho uráží, dovolím si ocitovat uznávanou Blackwellovu encyklopedii politického myšlení a část z její definice fašismu (CDK/Proglas/Jota, Brno 1995, s. 115):
„Divoký kapitalismus musí být nahrazen klasickými nástroji národní solidarity – řízenou ekonomikou a korporativní organizací završenou silným státem, rozhodovacím aparátem, který představuje vítězství politiky nad ekonomikou. Fašistický stát, tvůrce všeho společenského a politického života a všech duchovních hodnot, bude samozřejmě vládnout ekonomice a společenským vztahům.“
Vše do rukou národního celku
Tuto definici stačí porovnat s Košickým vládním programem. Formální parlamentní demokracie byla v obnoveném Československu od počátku a záměrně jen divadlem. Sověty ovládaná KSČ řídila všechny ozbrojené složky a jedině komunistům bylo dovoleno organizovat ozbrojené stranické milice.
Úzké vedení KSČ bylo v každodenním radiovém spojení s Moskvou prostřednictvím vysílačky, umístěné ve vile generálního tajemníka Rudolfa Slánského. Depeše nebyly nikdy zveřejněny.
Korporativistická Národní fronta, sdružující povolené politické strany, stála nad parlamentem a neměla nad sebou žádnou demokratickou kontrolu. Fungovala s předjednávaným jednotným hlasováním a výslovným zákazem opozice.
Je třeba se provždy rozloučit s představou československé poválečné demokracie, znásilněné až komunistickým převratem v únoru 1948.
Vůbec nejsilnější předválečná Agrární strana, kritická k Edvardu Benešovi, byla zakázána a jakoukoliv novou stranu mohl ministr vnitra povolit jen po svolení Národní fronty. Až do konce komunistického režimu v roce 1989 proto zcela logicky žádná nová politická strana nevznikla.
Předválečnou strukturu státní správy nahradila zcela nová organizace národních výborů, na mnoha místech připravovaných sovětskými zpravodajskými výsadky a KSČ ještě před koncem války. Edvard Beneš přijal tento požadavek komunistů na okopírování vertikální a z centra řízené soustavy „sovětů“ už na moskevských jednáních v roce 1943.
Sloučení samosprávy se státní správou zničilo přirozené spádové, správní i kulturní prostředí v zemi. Národní výbory tak eliminovaly jakoukoliv samosprávu. Na její místo nastoupil „demokratický centralismus“.
Mimořádné soudnictví nesoudilo podle zákona, ale podle prezidentských dekretů. Masívní znárodňování a vyvlastňování všech podniků nad 50 zaměstnanců probíhalo bez náhrady, neboť, jak pravil Klement Gottwald 25. října 1945 na Václavském náměstí: „ …vedoucí pozice v našem hospodářství přecházejí z rukou národu cizí, zrádné a nepřátelské kořistnické vrstvy do rukou národního celku.“
Všechny profesní a zájmové oblasti byly ještě před koncem roku 1945 vřazeny do jednotného korporativistického modelu společenských organizací: Ústřední rada odborů, Jednotný svaz českých zemědělců, Ústřední národní tělovýchovný výbor, Svaz brannosti. Vedle tuhé cenzury Národní fronta ještě vyhlásila přísný zákaz kritiky prezidenta, vlády, znárodňování, odsunu Němců a Maďarů a – především – Sovětského svazu.
Je třeba se provždy rozloučit s představou československé poválečné demokracie, znásilněné až komunistickým převratem v únoru 1948. Rigidní polodikatura, schvalovaná a prosazovaná všemi povolenými politickými a společenskými subjekty už od května 1945, jí víc než otevírala cestu.
V tématu budeme pokračovat příští týden v dalším textu Jana Urbana, pozn. red.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
71 komentářů
Bohužel někdo neodolal přidat k článku fotografii týkající se Němců. Přitom o nich ten článek vůbec není. Je o tom, co jsme si v rámci národa přivodili my sami (v čele s Benešem). Perfektně zde vyniká povaha režimu 3. republiky. Považuji za ostudu, že dnešní polistopadový režim odhlasoval zákon o zásluhách Beneše o stát.
„… dnešní polistopadový režim, “ bohužel signalizuje možný velmi rychlý návrat k poválečným výkladům práv. Současné vztahy Hradu k činnosti BISu kupř. vyvolávají obavu ze zopakování někdejšího příkazu státního prokurátora ze 7. 12. 1949, cit: „Ve vážných případech je nutno vyžádat si stanovisko trestního oddělení ministerstva spravedlnosti. Pokyny ministra je nutno v každém případě uposlechnout!“
A pod jednotným velením Hradu s ANO uposlechnout radu, politickou výzvu R. Slánského (před jeho oceněním na oprátce) : „Administrativně zatím zakročujeme proti těm, kteří štvou nejvýraznějším způsobem a překračují naše zákony. Ty zavíráme… Bylo by dobré, kdybyste měli připraveny takové černé listiny těch největších štváčů v krajích a okresech. Pamatujte na to, – když ne dnes, tedy zítra to budeme potřebovat…“
(Archiv ÚV KSČ fond 18, Rudolf Slánský na poradě tajemníků KSČ 15/9 1949)
Bohužel.
Ti účastníci Pochodu smíření došli z Pohořelic až do Brna do Kounicových kolejí,kde se popravovalo až do konce války?
Proč by účastníci Pochodu smíření měli jít do Brna?Oběti tohoto pochodu smrti, který napodoboval pochody z nacistických koncentračních táborů /jen místo esesáků byl doprovázen brněnskými revolučními gardisty ,tedy pozdějšîmi komunisty/ došli přece do Pohořelic.Tento pochod konaný PO VÁLCE v době míru byl hromadným vražděním civilistů a jeho organizátoři se dostali na úroveň gestapáků a esesmanů.Prezident ,,budovatel ,, Beneš ,jinak také zbabělý podvodník a hochštapler ,který utekl před válkou ze své vlasti a nechal její občany napospas fašistickému běsnění tyto vrahy omilostnil.Velezrádce Beneš tak poplival památku všech protifašistických bojovníků.
Až na to, že na tom pochodě nikdo nezemřel. Zemřeli, až je lifrovali (sami Němci spolu se sověty) z Pohořelic dál, ale to už nebylo v české režii. V Pohořelicích byli ubytováni v bývalém zajateckém táboře pro letce. Ti leží v onom hrobě označeném křížem, nikoli němečtí civilisté. proto sudeťáci a jejich pspolupracovníci tak zuřivě bojují proti otevření toho hrobu a identifikaci tam pohřbených lidí.
A, mimochodem, někteří se v tom táboře nakazili skvrnitým tyfem a část z nich zemřela. IMHO není náhodou, že se epidemie skvrnitého tyfu objevily těsně před osvobozením v řadě německých lágrů, patrně tu infekci v nich záměrně šířili. Asi největší epidemie byla v Terezíně a oběti byly i mezi mediky a sestrami, kteří se tam vydali hned po osvobození pomáhat tu epidemii zvládnout.
V případě těch Pohořelic bych to bral ve smyslu „kdo s čím zachází …“.
Při tom Vašem „hromadném vraždění“ byly zdokumentovány 2 (slovy dvě) vraždy. Drtivá většina úmrtí „pochodu smrti“ byla zapřičiněna epidemií v nouzovém táboře u Pohořelic. Značná část „zmizelých“ šla na vrub útěkům ,neboť tábor byl střežen velmi špatně a spousta Němců se poschovávala v okolních obcích u příbuzných a známých.
Z Pohořelic do Brna dnes chodí „Pochod života“ , ale pokud vím,tak k místu,kde se popravovalo až do konce války, totiž Kounicovým kolejím ,bohužel nechodí. To by asi nebylo korektní ! Mohlo by to evokovat,že to nebyli Češi,kdo si začal.
Po Mnichovu bylo zklamání ze zrady Francie (a potažmo i Británie) obrovské. Lidé si mysleli,že není možné uvěřit divadlu,co předváděla německá propaganda se „sudetskými“ Němci a pak nás „spojenci“ setřásli jak špínu z bot. Beneš odstoupil nejen na nátlak předsedů koaličních stran,ale i po zcela bezprecedentním nátlaku Německa a jeho uznání za představitele ČSR v exilu došlo, až když se západní demokracie přesvědčily osobně o přátelských úmyslech a oprávněných nárocích Německa.Politika Druhé republiky byla zcela podřízena snaze ničím Německo neprovokovat a za tím je třeba hledat i odmítání Židů a německých antifašistů. I za jednáním Beneše se Stalinem je potřeba vidět snahu o obnovení ČSR, což nebyla věc zdaleka jistá a samozřejmá,ale i o ukotvení bezpečnosti z více stran. Beneš se dokonce domníval,že ČSR by mohla být jakýmsi mostem mezi Západem a Východem. Po tom , jak se zde chovali Němci až do samého konce války,by bylo naivní očekávat,že neproběhnou nějaké msty a odplaty. Vystěhování českých Němců je paradoxně zachránilo před dlouhodobým připomínáním a šikanováním za jejich chování za války. Demokracie samozřejmě dostávala na frak, což po jejím selhání v roce 38 nebylo tak nepochopitelné. Navíc lidé byli za poslední roky zvyklí na totalitní vládnutí a v poválečném chaosu chtěli hlavně rychle klid.
Jaká zrada? Kdo koho zradil? F podle smlouvy měla CS přijít na pomoc v případě vojenské agrese. CS napadena nebyla, takže F spojeneckou smlouvu neporušila! S GB CS neměla spojeneckou smlouvu, jen s SSSR. CS 9 dní před mnichovskou konferencí odstoupila území s více než 50 % německého obyvatelstva Říši. Mnichovská dohoda stanovila jen časový plán k souhlasu cs-vlády z 21. 9. (4 tzv. zóny). Ani území nebylo detailně stanoveno.
Kdybychom se bránili,nejen že by nám nepřišli na pomoc,ale ještě bychom byli označeni za viníky konfliktu. Obsazení Českých zemí Německem by bylo vnímáno jako nastolení míru a pořádku a Český stát by znovu již nikdy nevznikl.Dnes bychom česky tak maximálně nadávali někde večer v hospodě.
Itálii a Francii pak naštěstí došlo,jak se v Mnichově zachovali a dohodu anulovali od samého počátku. To v Británii si nedokázali představit,že by představitel vlády Jejího Veličenstva mohl uzavřít nekorektní dohodu a obešli to tím, že dohodu zneplatnilo samo Německo obsazením zbytku Českých zemí.
Německo Mnichov nikdy neanulovalo a Mnichovská dohoda je součástí právního pořádku Německa dodnes!!! A to Landšmídi chtějí,abychom my zrušili Benešovy dekrety.
Společnost národů by ČSR kvůli dvěma mobilizacím označila jednoznačně za viníka války, protože Německo ani jednou nemobilizovalo. Britové nic neobešli, platnost Mnichovské smlouvy neodvolali dodnes. Benešovy dekrety odporovaly tehdy platné ústavě z roku 1920 a mezinárodnímu právu, pokud se týkaly cs-Němců a Maďarů a jejich majetku.
No vždyť to říkám : Británie dohodu neanulovala , ale dle oficiálního výkladu) zneplatnilo ji samo Německo tím , že okupovalo zbytek Českých zemí , což v dohoda nepředpokládala.
Chamberlain po příletu domů vykřikoval cosi o záchraně míru pro naši dobu , ale tím neměl na mysli tu křiváckou „o nás bez nás“,ale Námořní dohodu s Německem , kterou tam také ubaslili a se kterou si o rok později mohli vytřít. Njn.
Mnichovská dohoda stanovila v čl. 1 nejen časový plán (1. – 10. října 1938, ale i území , jak je zřejmé z čl. 4: „Obsazování převážně německého území německými jednotkami začne 1. října. Čtyři oblasti vyznačené na připojené mapě budou obsazovány německými vojsky následovně: Území označené číslem I 1. a 2. října; území označené číslem II 2. a 3. října; území označené číslem III 3., 4. a 5. října; území označené číslem IV 6. a 7. října. Zbývající území …“. Mezinárodní komise měla jednat jen o konečné podobě hranic mezi CS a D (čl. 6).
Viděl jste tu mapu z Mnichova, pane Veselý? Mapa ČSR byla přetnuta jen přibližně tětivami, mnohá velká německá města by podle ní zůstala v ČSR. Ani tětivou nebyla vytyčena V. zóna, kterou měla stanovit mezinárodní komise dodatečně pro oblasti, kde převaha jednoho nebo druhého obyvatelstva nebyla 100% jistá. Takže nevykládejte zde české pohádky!
Blábol. Byla obsazena ryze česká území tak, aby byly přeťaty hlavní železnice a silnice. Němcům šlo od samého počátku o vojenskou a hospodářskou agresi, nikoli o ochranu českých Němců.
Francie jasně prohlásila, že nám nepomůže, pokud budeme Hitlerem napadeni.
Faktem taky je, že F i GB měli ve svém čele totální odpad, který nedokázal pochopit, že Hitler ukořistěnou výzbroj a výstroj okamžitě použije proti nim (zemím, které vedou). Coventry rovnaly se zemí i bomby z českých zbrojovek, blitzkrieg proti Francii by byl nemožný bez československých tanků. Obojí dostal Hitler na zlatém podnose s nápisem Mnichov.
Jejich záměr byl,nasměrovat Hitlera na východ. Maginotova linie měla ukázat,že na západ to nejde.Likvidace ČSR a Polska měla Německo dostat do sousedství se SSSR.Až by se ti dva servali a vysílili,tak by to obsadili a rozšířili tak svoje chřadnoucí koloniální říše.
A kdo mohl svoji nesmyslnou a hloupou politikou za to ,že jsme na podzim 1938 zůstali sami? Samozřejmě zase neúspěšný brankář fotbalové Slavie Beneš,nejneoblibenější ministr zahraničí v Evropě,/spolu s polským ministrem zahraničí Beckem,což byla podobná kreatura/a tragický prezident Československa.Beneš nebyl schopen vytvořit pořádné obranné vazby s nikým v Evropě kromě v té době polosocialistické Francie ,která měla dost problémů sama se sebou a spojeneckou smlouvu uzavřela s Československem spíše proto,aby už od Beneše měla pokoj a nestabilními monarchistickými státy Rumunskem a Jugoslávii.Katastrofou bylo podlézani stalinistickému SSSR které nebohému Československu sebralo poslední zbytky věrohodnosti v Evropě i ve světě.Přitom ve vztazích s Polskem nebyl zásadní problém v nějakém tom pohraničním pseudoválčení po konci 1.světové války ,které Churchill nazval hasteřením trpaslíků ,ale v tom ,že Beneš svůj protějšek Becka ze srdce nesnášel a odmítal s nim vůbec jednat.Československo zkratka bylo problemovou,nevěrohodnou a neoblibenou zemí,která všechny ostatní poučovala o kvalitách své demokracie a přitom byla sama zavalena problémy.
Problém je, že Československo bylo jedinou demokracií ve střední Evropě.
To „podlézání“ SSSR bylo prostě dáno nespolehlivostí západních států.
Máte pravdu. ČSR v okolních zemích opravdu nebyla oblíbena. Demokracie obklopená fašistickými a diktátorskými režimy to opravdu neměla jednoduché, takže občas i ona se musela uchylovat k autoritářským řešením.
Psáno to z tohoto pohledu, by se dalo s mnohými těmito myšlenkami souhlasit, Totiž samozřejmě že nikdo nepopírá, že naši komunisté, s pomocí politických činitelů doprovázejících Rudou armádu od našeho osvobození roku 1945, připravovali v této zemi komunistický puč (stejně jako to dělali i j inde).
Složitější by bylo úplně a objektivně popsat úlohu Beneše v tom.
Komplexní vysvětlení by možná bylo, že on se tehdy obával dalšího totalitního vlivu z obou stran, jak ze strany SSSR, tak ale i (dle předchozích zkušeností) i z Německa.
Jenže, cynicky řečeno do tehdy poražených Němců se tehdy kopalo (nejen Benešovi) přeci jen jednodušeji, i se souhlasem celého národa (-odotýkám tedy po traumatu 6 leté německé okupace, a jeho obětí.
Zatímco kritizovat tehdejšího vítěze nad nacismem, SSSR a dokonce mu odporovat, si tehdy dovolil málokdo, a nejen u nás.. Dokonce se domnivám, že tehdy stál na straně Rusů u nás i většina jak mainsreamu, tak i kulturních elit…(řada z nich ho obdivovala už od 30 let). Stejně tedy, že v onom únoru 1948, se jak známo na stranu komunistů, přidali nám dodnes známí sociální demokraté a lidovci , ale dokonce i miláček národa Jan Masaryk. A proti téhle ideové přesile už ani Beneš nic nezmohl.
Zdá se nepochybné, že Jan Urban našel své celoživotní poslání v peskování českého národa. Svědčí o tom prakticky celé jeho veskrze amatérské povídání o našich moderních dějinách, jehož nepřehlédnutelným rysem je ahistorické, moralizující a krajně zjednodušující plácání. Výše uvedený článek je jedním z mnoha podobných…
Konečně se někdo pokouší otevřít celospolečenský diskurs o českých zločinech.
Je mi velice líto, ty „české zločiny“ byly naprosto přirozenou reakcí na šest let systematického vyvražďování ze strany Němců. A v řadě případů by zřejmě ti „zavraždění“ vyvázli zcela bez trestu.
Když Vás někdo šest let mlátí pěstí a Vy mu pak dáte facku,jste zločinec!
Samozřejmost,s jakou „napravovači mýtů“ dávají na roveň české sběrné tábory s nacistickými vyhlazovacími,vystěhování s genocidou ,státní agresi teror a okupaci s excesy zdivočelých skupinek a jednotlivců ,svědčí v lepším případě o jejich hlouposti, v horším o zlém úmyslu, v každém případě však o tom,že se neštítí vůbec ničeho.Přitom zcela opomíjejí příčinu a následek.
Použijme krátké a elegantní definici genocidy ve francouzském trestním zákoníku: „Genocida je realizace odsouhlaseného plánu, který směřuje k částečnému nebo plnému vyhlazení národní, etnické, rasové, náboženské skupiny nebo skupiny stanovené podle nějakého svévolného kritéria“ a zjistíme, že vyhánění cs-Němců genocidou bylo.
Nebylo splněno, protože nebyli vyhlazeni. A „svévolné kritérium“ bylo jejich dobrovolné přihlášení se k německé národnosti při posledním prvorepubličním sčítání lidu.
MMCH, Číňané mají přísloví: „Dej si pozor na to, co si přeješ, může se ti to splnit.“
A Němci si přáli Heim ins Reich, a to se jim taky splnilo 🙂
A ještě něco Churchill prosazoval (a bohužel se to nepovedlo) zakázat Němcům všechny technologie vytvořené po roce 1850, aby nemohli zase rozpoutat válku. Kdyby se to povedlo, neměli bychom dnes problémy s ohrožováním ze strany Německa.
Takže celé období německé okupace lze označit za genocidu českého národa!
… čili podle této dikce je (bylo) masové vyhánění „zbylých“ Srbů z Kosova po „humanitárním bombardování“ a následné ( a dosud trvající) správě Kosova formou přes OSN, také genocidou ?. Vždyť tenkrát se tomu radoval i náš velký Václav Havel, že to tak dobře dopadlo ( a ačkoli ho tam nikdo nikdy nepozval, protože dle Rezoluce RB OSN č.1244 – kterou nikdo nezrušil, je Kosovo stále nedílnou součástí Srbska…).
Na zaklade ucasti v mnoha internetovych diskusich predpokladam, ze se mnoha ctenarum budou zdat slova Jana Urbana prilis nadsazena, ci primo nepravdiva. Ja s nimi vsak souhlasim !
Velmi presne to vystihl historik Tomas Krystlik, kdyz napsal : „Svobodna diskuse o vlastni minulosti je mozna od roku 1989, alew ceske historicke myty a bludy jiz presly natolik do povedomi Cechu, ze dikuze je odsouzena k nezdaru, prestoze Cesi povedome tusi, ze jejich narodni identita je budovana na nepravdach“ (z doslovu ke knize „Co v ceskem dejepisu chybi“).
Jinymi slovy, nevim, zda existuje v Evrope narod, ktery by mel o svych dejinach tak zkreslene a falesne predstavy, jako ten cesky. Jeste pred dvema desitkami let jse se domnival, ze jde o smutny pozustatek komunisticke minulosti, ted vidim, ze skutecnost je slozitejsi. Cesi se zrejme pravdy o sve minulosti boji.
Bohužel, dalo by se říct, od nejistých předpokladů k naprosto špatným závěrům.
Už ono v závěru „.., nevim, zda existuje v Evrope narod, ktery by mel o svych dejinach tak zkreslene a falesne predstavy,..“ jest nesmyslné – a patrně tím je myšleno „právě nyní a zrovna teď, když se to někomu politicky hodí“… Jinak by se třeba i z příkladů minulých dekád našla spousta i mnohem horších příkladů. řekněme od nacistického Německa, (a ono těch fašistických států bylo po Evropě povícero), až k brutálním občanským válkám po rozpadu Jugoslávie, ke konci století.
Nicméně, jak už jsem tu napsal nedávno, národy Evropy procházely složitým vývojem, a už jen diskuze o tom který by „dobrý či špatný“ jest i historicky složitá. Připomínám slova samotného Ježíše „Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh.
Jenomže jestli si někteří historici myslí, že svým účelovým výkladem (protože ono je to všechno jen otázka výkladu, ty dějiny fakticky měnit nelze), nutně musí vykládat svůj vlastní národ jako ten úplně nejhorší a nejbrutálnější v celé Evropě, a toto široce medializují, tak to je o něčem jiném. Ale řešení neznám – ona totiž svobodná diskuze je svobodná diskuze, pokud se do ní povolí i názory všech stran…
„Hitler stavěl dálnice, ale, bohužel, prohrál válku (která se tak nějak přinatrefila).“
Zhruba to se učily německé děti o létech 1933 – 1945 ještě do nedávna a možná se to učí ještě nyní.
8. květen 1945 je pro evropské národy dnem vítězství, pro Němce je to datum jejich porážky, kterou bude nutno napravit.
Tomáš Krystlik je všechno možné, ale rozhodně ne historik.
Opět kvalitní a pravdivý článek pana Urbana.Naprostý souhlas.
Termín genocida, genocidium, má význam: zločin vyvražďování a vyhlazování příslušníků národních, etnických, náboženských a rasových skupin (slovnik-cizich-slov.abz.cz). Masivní znárodňování a masivní vyvražďování není totéž! Na jedné straně si musíme připomínat minulost, např. Protektorát a cca 350 000 mrtvých. Na straně druhé si musíme všímat také současnosti! Cituji z kapitoly Holokaust včera a dnes z nové knihy „Ekonomům to myslí černobíle“: Především se podívám na Českou republiku a budu naprosto konkrétní. V roce 1992 byl prosazen a schválen zákon č. 586/1992 Sb., o dani ze mzdy fyzických osob, platný od 1. 1. 1993. Jen a pouze zásluhou tohoto zákona nám dnes chybí 720 000 novorozenců. Není to číslo konečné, protože narůstá denně o 82 dětí, které se nenarodí z důvodů definovaných ve vyhlášce č. 32/1955 Sb., článek II, písmeno c, d.
Silná a nenávistná slova Jana Urbana o genocidě Němců a německých antifašistů zlým československým státem a zlými Čechy jsou nekritická, hloupá a mimo realitu. Plete si zlovolně a účelově své dojmy s pojmy a účelově falsifikuje realitu. Genocidní vyhlazování, tomu čelili židé, vyhlazování čelili váleční zajatci a vězni koncentračních táborů, Poláci, Bělorusové… A Češi byli v posledních měsících okupace svědky mnoha pochodů smrti, na nichž nejen německý doprovod pobíjel zesláblé a padlé vězně a zajatce, ale i německé obyvatelstvo projevovalo podporu říši a odpor a nenávist vůči ubožákům z pochodů smrti. Nazvat odsun těch, co optovali pro Hitlerovu říši, genocidou, je od Urbana projevem chucpe manipulace. Fakticky odsun těch, co zradili republiku, staví na roveň německému genocidnímu vyhlazování židů, Romů a Slovanů. A je od Urbana hodně hanebné, že se pokouší do své spekulace zahrnout německé antifašisty, kteří odsunu nepodléhali a československé občanství jim bylo vráceno.
Vyhánění cs-Němců za hranice odpovídá kritériím genocidy.
Kritériím genocidy odpovídalo vyhánění Arménů Turky. I když jak se vyvíjí počet obětí poválečného odsunu soudím,že se dočkáme chvíle,kdy počet zavražděných Němců překročí miliardu.
Nesmysl. Bylo jen odsunuto etnikum, které chtělo do Německa. A bylo odsunuto do srovnatelných nebo dokonce lepších podmínek.
Je otázka, zda by to byla genocida v případě, kdybychom je vybili (na což jsme měli plné právo). Protože jádra německého národa by se to nedotklo.
Ale v tom případě by i případný odsun členů KSČ po roce 1989 do Sovětskeho svazu byl naprosto legální,neboť se jednalo o skupinu osob která se zhlédla v tehdejším SSSR.A dle vašeho tvrzení bychom i my na jejich vybití měli plně právo.
No to je přímo geniální výplod, na to by tak někdo jen nepřišel…
Komunisté byli etnikum?
Pane Urbane, píšete „genocidní vyhnání předválečných občanů Československa“.
Válka začala 1.září 1939. V té době „sudetští“ Němci,byli už téměř rok občany Německé III. Říše a v drtivé většině to vítali a hodně se o to i snažili. Takže v roce 1945, když skončila válka,to nebyli českoslovenští občané a jejich vystěhování do státu,jehož byli občany,bylo naprosto pochopitelné. Kdyby trvali na tom,že jsou českoslovenští občané,museli by býti souzeni pro vlastizradu !
A, mimochodem, kdyby byli československými občany, musela by řada z nich (spíš mírná většina) dostat kulku nebo provaz. Mimo jiné za službu v nepřátelské armádě, bojující proti legitimní československé vládě.
To víte, nějací legionáři se vždycky najdou.
V tom případě by museli být souzeni za službu v nepřátelské armádě bojující proti československé legitimní vládě všichni vojáci ČSLA od roku 1968 do roku 1989,pravda? Neboť všichni byli čs občany a sloužili v armádě cizí mocností okupovaného státu.A někteří z nich dokonce s nadšením,ti by podle vás měli dostat kulku?
No na něco podobného byste mohl poukázat i v případě Německa, které už od konce II.sv.války má na svém území „okupanty“ z USA (kterým ještě za platí…) a kteří z tohoto území konají ještě “ celosvětové dobro“ (např.v podobě humanitárního bombardování býv. Jugoslávie – tj.Srbska a Černé Hory a donedávna i Afghanistánu…) – to tedy znamená, že Německo s tím (bombardováním) také souhlasilo, když to povolilo z jejich území… Čili tam by těch kulek bylo „neurekom“…
Kdyby padli komunistům do rukou, tak by asi takto dopadli.
MMCH na vojně jsem slyšel o případu hocha, který si odkroutil Cizineckou legii a pak se vrátil a byl povolán do ZVS. Vzhledem k tomu, jak plnil bojové normy, byl po pár měsících propuštěn, aby nekazil morálku 🙂
Např. při poplachu skákal v plné polní oknem na cvičák (aby ušetřil čas na cestu po schodech) v době, kdy ostatní ještě nebyli ani oblečení.
Němci v odstoupených území Německu obdrželi německé občanství bez žádosti, z moci úřední. Taktéž i Neněmci, pokud se tam narodili před rokem 1910 a měli tam k 10. 10. 1938 bydliště a to s manželkami, dětmi a vnuky. Manželky nabývaly občanství manželů. Neněmci mohli optovat pro Č-SR, osobám německé národnosti to bylo zakázáno. Minimálně 500 000 Čechů zůstalo v Sudetech přes válku.
Češi,kteří zůstali v „Sudetech“ nesměli vykonávat řídící činnost a z počátku ani žádné odborné práce.Mohli pouze k lopatě,než realita ukázala,že je to hloupost.Přesto ani pak Čech nesměl být nadřízen Němci.Hodně českých uprchlíků ze „Sudet“ se po německém zabrání zbytku Českých zemí vrátilo domů.
„Sudetští“ Němci o říšské občanství vůbec nestáli a zuřivě se mu bránili.Německou armádu,která je osvobozovala,nijak nevítali a dokonce proti vojákům odmítavě napřahovali vztyčené pravice. A Hitlera,když se přijel podívat, čekalo mrazivé přivítání,hrobové ticho a liduprázdné ulice.Však je pak Hitler za to potrestal odvelením na frontu,zatímco Češi si lebedili v týlu při totálním nasazení, dostávali příděly potravin a váleli si šunky při 12 až 14 hodinových směnách.
Nešiřte zde, Horymíre, cz-dějepisné lži! Zákaz platil pouze pro správní aparát Říše, (pro úřednictvo a podobně), ovšem obce a města mohly mít českého i placeného starostu. Zákaz byl hned od počátku překračován, zejména v Opavském vládním kraji bylo zaměstnáno přes 1200 cz-úředníků s protektorátními doklady. Pro Vaši informaci: ve Wehrmachtu bojovalo více Čechů než ve všech cs-vojenských útvarech na straně spojenců!
Kolik těch měst mělo českého starostu?
Češi z Hlučínska (to je u Opavy),kteréžto území až do konce I.WW patřilo Německu, byli vnímáni jako původně němečtí občané a jako takoví,měli nárok na říšské občanství. Pak je ale čekal odvod do armády. To byli jediní Češi ve Wehrmachtu.Ti ostatní byli ti,co v sobě objevili nějakou tu germánskou krev (ale tu ,při troše snahy ,může objevit prakticky každý Čech-jenom chtít,že?).
Němci mohli to německé občanství odmítnout. Asi se stejnými problémy, jako bylo za komunistů vystoupení z KSČ, nebo odmítnutí členství sociálními demokraty po slučovacím sjezdu s KSČ. Nicméně to prakticky nikdo neudělal. A československými občany byli po celou tu dobu, protože to jim Německo dost dobře zrušit nemohlo. Takže mohli být klidně potrestáni za spolupráci s nepřítele, službu v nepřátelské armádě apod, jak to ostatně udělaly se svými občany i jiné evropské státy (a paralelní německé občanství pro ten trest nebylo překážkou).
Němci v odstoupených územích přidělené občanství odmítnout nemohli! Co je to zase za český žvást? Podle mezistátní smlouvy z 20. 11. 1938 cs-občanství ztratili, ale Beneš potřeboval i po WW II zůstat prezidentem, takže se vytvořila další cz-lež zvaná teorie kontinuity, že všechny právní normy a akty přijaté po 17. 9. 1938 jsou neplatné. To znamenalo, že Sudetoněmci byli opět cs-občany. To bylo nutno opravit dekretem z 2. 8. 1945, kdy jim bylo cs-občanství protiprávně odňato.
Ta smlouva se dá považovat za vynucenou, a tudíž neplatnou.
Zbavení sudeťáků československého občanství po válce byl v podstatě jediný způsob, jak zabránit masovým popravám sudeťáků, co sloužili ve Wermachtu a jiných německých ozbrojených silách. Asi jako Britové popravili známého „lorda Hau – Hau“, přestože měl německé občanství (řádné), a nemohl tudíž spolupráci s Němci odmítnout.
Mimochodem, co si dobře pamatuju, tak Sudety se staly po Mnichovu součástí Německa. A takovej dobrák aby nechal na tomto území Německa tři miliony československých občanů / tedy národností ryzích Němců), určitě Hitler nebyl. Takže skutečně, jak výše zmíněno „..í hromadně obdrželi německé občanství bez žádosti, z moci úřední. (a o to staré, čs. přišli)
Ale dá se taky souhlasit s tím, že pokud se to někomu nelíbilo, tak protestovat bylo dost riskantní, za to skutečně mohl hrozit lágr. BTW, ono v těch lágrech už stejně skončila spousta i jiných Němců, co se jim Hitlerův režim nelíbil, a dali to znát. Tož tedy, nejlepší způsob, vyjádření protestu bylo nohama, čili zdrhnout..
V internačním táboře pro Němce zažila ponižování i hlad. Žádost o rehabilitaci Ústavní soud zamítl
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3369582-nekolik-let-zila-v-tabore-pro-odsunute-nemce-zazila-ponizovani-i-hlad-zadost-o
Po válce byla v táboře pro neodsunuté Němce. S požadavkem na rehabilitaci neuspěla
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/po-valce-byla-v-tabore-pro-neodsunute-nemce-s-pozadavkem-na-rehabilitaci-neuspela-40371989
Jako dítě drželi Němku v táboře na Hodonínsku, rehabilitaci soud zamítl
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/ustavni-soud-zadost-lagr-svatoborice-ingeborg-casarova-nemci.A210914_091411_brno-zpravy_mls
Zase to asi budou jen německé lži, protože odsun proběhl poměrně rychle (takže žádná léta v táboře) a neodsunutí Němci byli buď prokazatelně antifašisté, nebo odborníci, potřební ve výrobě. Ani jedny nebyl důvod držet v nějakých táborech. Což asi bude hlavní důvod těch soudních neúspěchů.
No tak to jste se jistě dočetl, jak to Ústavní soud zdůvodnil „..Podle soudce Davida z ústavně právního pohledu nebylo možné nalézt důkazy, které by naplňovaly zákon o soudní rehabilitaci, který je vymezen a týká se případů od 25. února 1948.“.
O tom to celé je. Podle našich právních předpisů ,které odhlasovala naše politická reprezentace po roce 1989 (podotýkám i za dob Velikeho Havla) u nás byla totalita až od února 1948 – a až od tohoto data lze tedy dnešními soudy uznávat některá tehdejší rozhodnutí jako protiprávní, jakož i na ně uznávat soudní rehabilitaci. Ale mimo toto – zákonem stanovené období už tuto pravomoc soudy nemají.. Tudíž, dnešní soudy tedy nebudou ani rozhodovat, v rozporu s platnými zákony, v tom smyslu, že „vlastně všichni Němci přece byli na konci války nevinní“, a že byli v těch internačních táborech protiprávně, a musí být rehabilitováni…
Ač by si to jistě pan Urban a jemu podobní přál,..
Protiněmeckíá nenávist a touha po pomstě na Němcích byla silně přítomna v české společnosti již v roce 1939, ne až ke konci války! 16. 11. 1939, zaslalo Politické ústředí (PÚ) exilu tuto zprávu: „V důsledku utlačování a německé panovačnosti jest dnešní nálada mnohem radikálnější a podle toho bude vypadati i odplata. Po tom všem, jaké utrpení si musí náš národ v této době vystáti, vás prosíme, abyste pochopili, že se hrozně pomstí, a kdo by se proti vypořádání stavěl a hovořil o humanitě, demokracii nebo zahraničně politických ohledech, toho rozzezlený národ smete.“ Proto by emigranti měli řešení německé otázky „přenechati nám doma“. Teprve až se to stane, bude český národ podle této depeše ochoten začít novou výstavbu republiky.
Politické ústředí (PÚ) v depeši do Londýna v listopadu 1939: „Národ dnes žije jen nadějí na pomstu a tu si nedá vzíti, své staré účty si musí vypořádati“ a sdělovalo, že má v plánu vyhnat po válce během půl roku až roku domácí Němce z ČSR, jejich majetek a půdu konfiskovat, zestátnit doly, zbrojovky, a provést pozemkovou reformu.
Johann Wolfgang Brügel zaznamenal, že uprchlíci z bývalého Československa, kteří přijeli do Velké Británie ke konci roku 1939, referovali o radikálně protiněmeckých postojích českého obyvatelstva. To se opájelo představou, že po zhroucení hitlerovského režimu bude možné všechny Němce vyhnat ze země nebo je vybít.
Nepřátelská nálada vůči Němcům jako národu se projevuje i v obou nekomunistických odbojových časopisech, které organizačně byly sice samostatné, ale na jejich redakce měly rozhodující vliv velké národní odbojové organizace.
Časopis V boj se stavěl proti jakémukoli rozlišování „mezi Hitlerovým režimem na jedné straně a německým lidem na druhé straně“ a napsal: „My ovšem víme dávno, že Němci jsou všichni stejní.“ Časopis Český kurýr psal o vysídlení Němců již 16. 12. 1939: „Stěhování soukmenovců, započaté Adolfem Hitlerem, bude provedeno v plném rozsahu, ale v opačném směru, než jak Vůdce předepsal.“ Časopis V boj se tehdy domníval: „Německá menšina padla už tehdy, když se sudetští němci (malé „n“!) prohlásili za občany říše. Jen tam jest jejich místo, jen tam může býti jejich ‚lebensraum‘… Když nyní Hitler dokázal, že jest možno přeháněti statisícové masy němců ze státu do státu jako stádo dobytka, není důvodu, proč by neměly býti německé menšiny ze všech evropských zemí nuceně přesídleny zpět do říše.“ Tentýž časopis po porážce Francie: „Němci musí s našeho území pryč.“
Československý vojenský a letecký atašé v Londýně podplukovník Josef Kalla v memorandu z 18. 1. 1940 sice považoval za bláhovou naději, „že Češi vyvraždí a vyženou Němce z ČSR dříve, nežli my se vrátíme do vlasti“, za reálné pokládal snížení počtu Němců méně než o 10 %, ale navrhoval: „A přesto potřebujeme, aby v Sudetech teklo hodně krve, a to ze dvou důvodů: (a) aby si Němci po celé generace pamatovali, jaké hrozné následky měl jejich hřích, spáchaný na Československu a na Evropě zapříčiněním války. Hrůzy musí býti tak veliké, aby strašily sudetské Němce po desítky let, (b) aby se opravdu německá minorita zdecimovala co nejvíce.“ Protože i poté nějací Němci podle Kally v českém prostoru zbydou, bude muset být „poválečná kolonisace“ mnohem důslednější než za první republiky, „pouhé rozmisťování českých listonošů, železničářů a finančních strážníků jako tehdy už nebude stačiti“.
Ilegální časopis V boj v březnu 1940 napsal: „Pro divoké bestie, jakými se Němci opět ukázali býti, není na místě shovívavost a klidné soužití s nimi není možné, dokud se z nich opět nestanou lidská stvoření. Až do té doby budeme jimi ohroženi, a proto si musíme v obnovené republice zajistiti budoucnost vykořeněním německého elementu uvnitř státních hranic!“ Článek byl publikován pod titulkem Co se má státi se sudetskými Němci? Linie byla jasně stanovena: „Zúčtování do poslední kapky krve a do posledního haléře.“
Jenomže právě, jak zmíněno, „pouze bláhovou naději“, Češi skutečně před příchodem cizích osvobozujících armád na jaře 1945, hromadně nepovstali, aniž Němce sami vojensky neporazili, takže proto je ani v té době masově nevraždili, ani masově nevyháněli Tedy píši masově, řada incidentů se v posledních dnech války stala, tam kde už panulo naprosté bezvládí..ale to není totéž..
Čili, tyto analýzy měly nulovou vypovídací schopnost.
Možná, kdyby měly být pravdivé, se znalostí mentality Čechů, musely by znít takto „: Češi, jakožto historicky tolerantní národ si přečká těch x let okupace ), než Němce porazí nějaký zahraniční stát či aliance, a pak se smíří s osudem, který tito vítězové (po nějaké dohodě s našimi politiky v zahraničí) určí. Včetně tedy rozhodnutí co s těmi Němci u nás. Což se i stalo…
Nicméně již 9. 5. 1945 začalo vládou tajně organizované vyhánění cs-Němců, jen do sovětských okupačních zón, Američané cs-Němce z ČSR do své zóny nepřijímali. Jen osoby bez domova z východních částí Říše a přistěhovalé Němce za války.
Proč „tajně“? To bylo poměrně logické že vzhledem k tomu, že Německo bylo pod rozdělenými okupačními zónami, tak si naše vláda musela od těch okupačních správ získat povolení zda je tam může masově přesunovat. Od Rusů jsme je dostali dřív, od Amíků později, ta celková čísla jsou „..1,6 milionu do americké, 800 000 lidí do sovětské zóny, zbytek do Rakous.
Tím se dostáváme ke dvěma podstatným bodům. Za prvé, že Beneš, když ty dekrety připravoval, samozřejmě nemohl vědět že takové okupační zóny vzniknou, ani že později bude celé Německo rozděleno na „západní a východní“, mínil prostě odsun do Německa . Takže i tohle rozdělení ten odsun zkomplikovalo, a jak vidno, musel být tedy proveden se souhlasem těch okupačních velmocí, takže zase žádná naše sólo akce.
No a za druhé, je to s podivem, ale o tom odsunu Němců do ruské okupační zóny se se dnes mediálně nemluví vůbec. Ani kupodivu pan Posselt ze Sudetoněmeckého landsmanšaftu se o nich nezmiňuje, . On je vlastně i ten landsmanšaft je víceméně bavoráckej spolek (založenej 1960 tedy čistě v SRN), takže se ani o ty socky z východní zóny příliš nezajímá
Diskuse s benešovci je jen ztrátou času
Je mi velice líto, Němci tu vraždili až do samého konce války, čímž si sami mohli za to, že ty protiněmecké nálady nepoklesly.
Taková úvaha k zamyšlení. Jak by to dopadlo, kdybychom Němce nevyhnali? Komunisti by tu 40 let vládli tak jako tak. A po 1989, kdy by se dělilo Československo, coby asi ti milý Němci dělali? Můj názor je, že by se chtěli taky trhnout. Byla by z toho občanská válka jako byla v Jugoslávii vážení. Ta míra antagonizmu, která je dnes, skoro 80 let poté, by byla 10x větší. Odsun byl hnusný a bolavý, leč zabránil věcem daleko horším.
Tak vidíte , jak strašlivá zloba byla mezi lidmi na Němce za to , co prováděli.
Ale stejná zloba byla v roce 1989 na komunisty,ne ? Tak měřme všem stejným metrem.Komunisté byli stejní kolaboranti s cizí velmocí a velezradci jako sudeťàci.
Mnichovská dohoda stanovila v čl. 1 nejen časový plán (1. – 10. října 1938, ale i území , jak je zřejmé z čl. 4: „Obsazování převážně německého území německými jednotkami začne 1. října. Čtyři oblasti vyznačené na připojené mapě budou obsazovány německými vojsky následovně: Území označené číslem I 1. a 2. října; území označené číslem II 2. a 3. října; území označené číslem III 3., 4. a 5. října; území označené číslem IV 6. a 7. října. Zbývající území …“. Mezinárodní komise měla jednat jen o konečné podobě hranic mezi CS a D (čl. 6).
Tak jistě, že nějaký v maximální míře objektivní pohled na vlastní dějiny je v pořádku, z toho i nějaká sebereflexe…
Jenže taky si můžeme položit otázku, zda to potom nelze klást do širšího kontextu nějakého až stupidního sebemrskačství za různé historické zločiny, které je dnes módní na Západě.
Souvisí to s úplně jinými kapitolami světových dějin, ale tak z čeho plyne např. to poklekávání před černochy, atd., že…