Demonstrace proti Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi a ruskému vlivu. Praha, 2021. Foto: Profimedia

Jan Urban: Česko jako dvojka za korupcí prolezlou genocidní putinovskou diktaturou

Napsal/a Jan Urban 11. května 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Aby se jedinec, původně označovaný za oligarchu či politického podnikatele, stal postupně šéfem největší politické strany, majitelem vlivné části mediálního trhu v zemi, bezkonkurenčně největším příjemcem státních i evropských dotací, a pak i ministrem financí a premiérem, to se hned tak nevidí.

Prestižní britský časopis The Economist minulý týden přinesl mezinárodní srovnání 43 zemí z celého světa z pohledu propojení úzké vrstvy dolarových miliardářů každé země s výkonem její politiky.

Jednoduchý výpočet určil, jaký podíl na hrubém domácím produktu celého státu tvoří majetek této exkluzivní skupinky, často jen několika jednotlivců, s úzkými vazbami na politiku, státní zakázky a dotace.

Zcela očekávaně zvítězilo putinovské Rusko. Šokující v této světové hitparádě klientelistického kapitalismu je však druhé místo České republiky, daleko před monarchistickou federací Malajsií, výjimečným ekonomickým modelem městského státu Singapur a drogovou válkou týraným Mexikem.

Odsouzení polistopadové politiky

Z českých médií si té ostudy nejprve všimla jenom ČTK, skvělým prvním komentářem přispěl Martin Fendrych, ekonomický pohled přidal server echo24.cz a do třetice se poněkud opožděně připojil i server Forum 24.

Všichni se ovšem soustředili na zvláštní případ skupiny Agrofert Andreje Babiše, který autory v reprezentativním celosvětovém srovnání opravdu zaujal.

Není divu, jeho postup od podnikatele, oligarchy přes politického podnikatele, šéfa největší politické strany, majitele vlivné části mediálního trhu v zemi, dominantního příjemce státních i evropských dotací, až po ministra financí a premiéra, je světově unikátní a nevídaný.

A když ještě za prvních deset let v politice dokázal svůj majetek, počítaný v miliardách dolarů, více než zdvojnásobit, to už vynikne i v mezinárodní konkurenci.

Problém je však v něčem úplně jiném. Citovaná studie The Economist – přesněji jeho globální analytické instituce The Economist Intelligence Unit, zaměstnávající přes sedm set expertů z celého světa – je asi dosud nejdrsnějším zahraničním odsouzením celé české polistopadové politiky.

A ta na svoji obranu nedokázala vznést ani jedno slovo. Premiér Petr Fiala ostře protestuje proti statistikám evropské agentury Eurostat, naznačujícím, že v loňském roce Česká republika měla vyšší ceny zemního plynu pro spotřebitele než většina Evropy. Věc diskutabilní, s několika možnými vysvětleními, navíc dávno zvládnutá a zapomenutá.

Druhá příčka v mezinárodním indexu klientelistického kapitalismu (angl. crony capitalism) v těsném závěsu za korupcí prolezlou genocidní putinovskou diktaturou mu nestojí ani za jediné slovo reakce. A co vypovídá ještě hlasitěji, je, že stejně hrobovým mlčením reagovala úplně celá česká politická scéna.

Dotační ekonomika a zahnívání

České společnosti po listopadu 1989 nic nebránilo vystavět skutečný právní stát, rámec fungující tržní a vzdělanostní ekonomiky, a k tomu nezkorumpovaný systém politických stran a jejich soutěže.

Po více než třiceti letech je načase přiznání, že to prostě neuměla a rozhodující část její politické elity to ani nechtěla. Od počátku vítězná symbióza formální demokratické politiky a ekonomiky, vyváděné ze státního do soukromého vlastnictví, neměla žádné právní ani mravní mantinely.

Karikatury „politických stran“ ODS a ČSSD, určujících prvních přinejmenším dvacet let proměnu české společnosti, neměly nikdy zájem na ničem jiném, než na výstavbě klientelistického pseudokapitalismu s výhodami pouze pro vyvolené a svojí „politice“ přítulné.

Systém, který vznikl, jen potvrdil kdysi totalitní formu propojení politiky s převážnou částí ekonomiky. Jen ji „privatizoval“ a doplnil novým fenoménem „dotační ekonomiky“, politikou motivovanými finančními injekcemi spolupracujícím subjektům a projektům.

Vzniklý systém nebyl ani pravicový, ani levicový, jen otevřeně korupční. Byl postavený na předstírání, kterému tolik napomáhala nejen nezkušenost novinářů, ale i prodejnost soustavy právní ochrany občanů a většiny justice i univerzitního vzdělání.

Je jen logické, že ikony „devadesátek“, jako byli Václav Klaus a Miloš Zeman, teď končí u porozumění pro fašizující extrémy a putinovské či čínské komunistické vidění světa.

A ve světle analýzy The Economist je už jen komickým reliktem volání bývalého místopředsedy ODS Jana Zahradila po – podle něj pro stranu nezbytné – „zachování alespoň zbytků své původní identity, devadesátkového transformačního étosu, jistého ‚soft‘ národovectví a odstupu od nadnárodní integrace“.

Právě tenhle „étos“ nás dotáhl až na druhé místo ve světovém žebříčku klientelistického pseudokapitalismu.

Časopis The Economist upozorňoval na to, že „Česko je zahnívající zemí, kterou si rozdělily politické strany“, už v roce 2011.

I tehdy se česká politika, bohužel, rozhodla si problémů nevšímat. Současná vládní koalice hledá vysvětlení protivládních nálad a demonstrací jen v nálepkování extremismem a vlivem Ruska. Bylo by poctivější, kdyby veřejně uznala, že to, co popisuje The Economist, je už dávno hlavním důvodem nedůvěry české společnosti v politiku. A měla by začít hledat řešení u sebe. Mnoho času nemá.

Na problémy se nezapomene 

Ale vidíme i náznaky, že se časy – snad – i mění. Mimo politickou kontrolu vyrostl nezávislý prostor občanské společnosti s tisícovkami aktivit.

Soud po dlouhém odkládání zatím nepravomocně odsoudil kdysi tak mocnou pražskou státní zástupkyni Dagmar Máchovou, proslavenou posluhováním politice a trestními oznámeními na nezávislé novináře.

Odsouzen je i kdysi všemocný šéf českého fotbalu a přítel politiků Miroslav Pelta. A snad už přestává být „normální“ korupční kupčení s diplomatickými posty na MZV.  Něco se děje. Nebo spíše začíná možná dít.

Poprvé do polistopadové politiky razantně promluvila – v prezidentských volbách – nová mladá generace. Poprvé byl zvolen prezident nesvázaný s korupcí polistopadové éry. Politická scéna ještě postaru mlčí a doufá, že se na problémy zapomene. Nezapomene – i díky médiím nezávislým na vůli oligarchů.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)