KOMENTÁŘ. V okruhu lidí kolem Václava Klause se mu prý přezdívalo Boris Přítulný. Sám opakovaně veřejně prohlašoval, že by za Klause „dal i život“. Ale jak život sám ukázal, ještě důležitější pro něj bylo být za všech okolností poblíž jakýchkoliv nejmocnějších. Pravým jménem Boris Šťastný. (Text je níže doplněn o reakci Borise Šťastného, pozn. red.).

Václavu Klausovi dělal od roku 2003 poradce pro zdravotnictví (byl odborník na proteinovou dietu a hubnutí) a Miloši Zemanovi dodnes zajišťuje lékařský a pečovatelský servis.

Vždy to vynášelo – cenné známosti, informace, desítky milionů na dotacích pro jeho firmy, dva roky ve správní radě největší zdravotní pojišťovny v zemi, poslanecký či zastupitelský plat a v roce 2022 dokonce Medaile Za zásluhy prvního stupně od Miloše Zemana.

Od mládí milovník luxusu a drahých bot se ještě před deseti lety veřejně chlubíval dvěma superdrahými vozy, Bentley GT Continental a opravdovou sběratelskou lahůdkou Rolls Royce model 20-25 z roku 1935 (toto tvrzení se nezakládá na pravdě, viz reakce níže, pozn. red. po publikaci původního textu). Boris Šťastný je skutečně jedna z nejbarvitějších osobností „staré“ pražské ODS; je to lékař a také úspěšný podnikatel.

A Andrej Babiš ho nyní chce proti vůli členů hnutí ANO na Praze 12 protlačit jako svého „přítulného“ kandidáta do Senátu. V pořadí jde o už čtvrté přitulení jedné politické kariéry.

Kdo jiný, než on…

To, že se Boris Šťastný dokáže nadchnout, dokazují i níže uvedené autentické výroky z jeho dvanáct let starého povolebního prohlášení. Coby poslanec ODS byl zhrzen po prohraných parlamentních volbách a sepsal následující ódu na Václava Klause.

Věty jsou pouze srovnány do formy úderné básně ve stylu stalinistické poezie poloviny dvacátého století.

V obsahu, a to zdůrazňuji, není změněno ani slovo. Doplněn je pouze název:

Věnováno Václavu Klausovi

Je zakladatel, je ideový otec,
pravá záruka
zachování
nejzákladnějších principů strany.
Kdo jiný, než on
by nám měl pomoci
vrátit se ke kořenům,
kdo jiný, než on
by měl pomoci
resuscitovat
napůl mrtvou pravici
v naší zemi.

Srostlý se stranou
měl by být
ochráncem,
jedním z garantů
našich základních principů.

Výsostný člověk idejí,
měl by být
jistým korektivem
a případným
zdviženým ukazováčkem,
který vidí to, co ostatní nevidí,

Měl by být jakýmsi lidským strážcem,
který s nadhledem hlídá

ideové směřování strany…

Od Klause k Babišovi

Připomeňme ale začátky. V roce 1992 vzal tehdy jednadvacetiletého studenta pod svou ochranu kontroverzní jugoslávsko-československý podnikatel Ranko Pecič a představil ho svému příteli Václavu Klausovi.

Šťastný velmi brzy začal podnikat a stal se spolumajitelem firmy a významným dovozcem tenisového a lyžařského vybavení, především raket a lyží. A to v tehdejší ODS hodně znamenalo, přinejmenším stejně jako slepá víra v genialitu tehdejšího předsedy ODS.

V roce 1997 osobně faxem svolával na Václavské náměstí demonstraci na podporu Václava Klause, když se přišlo na nelegální financování a „černé fondy“ ODS v zahraničí. Emocionálně hájil slavnou „opoziční smlouvu“ a později i – stěží legální – Klausovu amnestii.

V roce 2002 vymyslel „americkou“ předvolební kampaň s telefonickým otravováním voličů a zajistil leteckou dopravu pěti speciálních počítačových serverů ze Spojených států.

O šest let později navrhl ve Sněmovně slavný zákon na absolutní zákaz kouření. V roce 2010 věnoval půl milionu korun na volební kampaň ODS v Praze. Devět let (2003 až 2012) zasedal ve správní radě Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových. Mezi jeho nejméně vkusné kousky z té doby patřilo uspořádání oslavné party jen den po státním pohřbu bývalého prezidenta Václava Havla. Smíchovské ERPET Centrum bylo vyzdobeno desítkami balónků a řadou portrétů Václava Klause.

A když v roce 2012 Klause airsoftovou pistolí čtyřikrát zasáhl jistý Pavel Vondrouš, Boris Šťastný hystericky požadoval, aby byl pan prezident okamžitě převezen vrtulníkem do Prahy k testům na vyloučení radiačního a toxikologického útoku.

Jen o rok později vystoupil z ODS, rozčarován nad jejím postklausovským směřováním a vylučováním „kmotrů“, jako byl podnikatel Tomáš Hrdlička, a nad rušením celých oblastních sdružení ODS v Praze 4 a Praze 12 pro příliš mnoho korupčních podezření. To už  hlásal, že Klausova kritika „havlismu“ by „měla vejít do učebnic“.

Jeho výzvy zůstaly divadelním propadákem, a když mu v covidové krizi začala poprvé životě vadit histrionská ideologičnost stárnoucího Václava Klause, musel začít hledat jinou oporu.

V roce 2021 konečně prohlédl a dal na volební fond ANO dar dvakrát sedmdesát pět tisíc korun. Oženil se také s tehdejší mluvčí Okamurovy SPD Barborou Zeťovou. A v letošních senátních volbách na Praze 12 (současný senátor Pavel Fischer) se má konečně opět dočkat odměny za svoji „přítulnost“.

To, že nápad na jeho kandidaturu místní organizace ANO vehementně odmítá, ve vůdcovské organizaci hnutí nijak nevadí. A Boris Přítulný se za čas třeba odvděčí zase nějakou ódou na vůdce.

Aktualizováno: z textu jsme oproti původní verzi odstranili chybnou větu týkající se údajného působení B. Šťastného u Václava Havla a informaci týkající se srbského původu otce B. Šťastného. Za chyby se omlouváme. 

Dodatek: na výše uvedený text následně přišla reakce Borise Šťastného. Uveřejňujeme ji níže, stejně jako následnou reakci autora a omluvu. 

Boris Šťastný: Jan Urban Lhavý a reakce ve stylu svobodné demokratické diskuse

Novinář Jan Urban, chartista a disident, držitel Ceny Ferdinanda Peroutky, publikoval 18. dubna 2024 na serveru Hlídací pes (hlidacipes.org) článek s názvem „Boris Přítulný a báseň pro Václava Klause ve stylu stalinské poezie“. Autor mne prakticky v každé větě tohoto textu ostouzí způsobem, s jakým jsem se dlouho nesetkal.

Očekával bych, že zakladatele Občanského fóra, disidenta a chartistu bude jeho minulost k něčemu zavazovat. Že se mnou nemusí politicky souhlasit, ale bude schopen udržet si elementární míru férovosti, slušnosti, novinářské profesionality a nedopouštět se nevkusných a bezostyšných lží.

Je paradoxní, že článek pana Urbana publikoval právě web Hlídací pes, prezentující se jako seriózní portál, který o sobě tvrdí, že je prvním projektem Ústavu nezávislé žurnalistiky. Celý portál i jeho rozsáhlý etický kodex se ve čtenářích pokouší vyvolat přesvědčení, že právě toto je příklad, jak se má kvalitní žurnalistika dělat.

Nejen s odvoláním na tiskový zákon, ale právě s ohledem na Obsahové zásady etického kodexu webu, které zní – „Členský subjekt se zavazuje, že bude dodržovat redakční standardy, jakými jsou ověřování informací, nestrannost a nezávislost, poskytování prostoru k vyjádření tam, kde to situace vyžaduje a podobně.“ – jsem se rozhodl některé lživé a difamační informace, které o mně pan Urban tvrdí, uvést na pravou míru.

Jan Urban píše, že se mi v okruhu lidí kolem Václava Klause prý přezdívalo „Boris Přítulný“. Používá to i v názvu svého článku. Každý máme nějaké přezdívky, ale o této jsem za desítky let své známosti s prezidentem Klausem a jeho okolím nikdy neslyšel.

Naprostá lež je Urbanova informace, že jsem se „z vůle herečky Dagmar Veškrnové“ stal „členem prezidentova lékařského konsorcia a zůstal v něm až do jeho odchodu z Hradu“. S paní Dagmar Veškrnovou, později Havlovou, ani se samotným prezidentem Havlem jsem nikdy nebyl v žádném kontaktu, nikdy jsem ho neléčil, ani nebyl členem prezidentova lékařského konsorcia.

Autor si mne nejspíše spletl s mým dnes dvaadevadesátiletým otcem, plicním lékařem stejného jména. Na této trapné záměně pak vlastně autor textu staví celou vyfabulovanou linku ideového přeběhlictví od Václava Havla, přes ODS, Václava Klause, až k Andreji Babišovi.

Jan Urban se v komentáři ale dopouští i řady osobních útoků, které mne mohou poškodit v očích potenciálních voličů v souvislosti s mou diskutovanou kandidaturou do Senátu. Snaží se mne vykreslit jako marnivého člověka. Od mládí jsem prý milovníkem „luxusu a drahých bot“.

To je úplný nesmysl, nikdy jsem si na luxusu nezakládal, mé okolí dobře ví, jak spořivým jsem člověkem. Podle autora jsem se však „…ještě před deseti lety veřejně chlubíval dvěma superdrahými vozy, Bentley GT Continental a opravdovou sběratelskou lahůdkou Rolls Royce
model 20-25 z roku 1935.“ Pravdou je, že jsem nikdy o žádném z takových vozů nevyřkl slovo, nikdy tato vozidla nevlastnil, neřídil, dokonce ani na vlastní oči neviděl!

K dalším osobním atakům pak patří tvrzení, že mne v roce 1992 vzal „pod svou ochranu kontroverzní jugoslávsko-československý podnikatel Ranko Pecič“. Pan Pecič mne nikdy pod žádnou ochranu nevzal, nevím, co to znamená „ochrana“. Znali jsme se, byli rodinnými přáteli.
To je celé.

„Studentu Šťastnému pomohl i srbský původ jeho otce“, tvrdí autor. Opět lež, můj otec nemá srbský původ, pouze se narodil v bývalé Jugoslávii, když tam můj děda byl před 2. světovou válkou pracovně vyslán československou ambasádou.

V roce 2002 jsem prý vymyslel „americkou“ předvolební kampaň s „telefonickým otravováním voličů a zaistil leteckou dopravu pěti speciálních počítačových serverů ze Spojených států“. Další lež. Nevymyslel jsem tuto kampaň. Byl to Čechokanaďan George Jankovic, tehdejší vysoký manažer Českého Telecomu. Já, jsem pouze dostal od tehdejšího vedení ODS úkol ji pomoci organizačně zajistit.

Redaktor Urban píše, že jsem den po pohřbu prezidenta Havla uspořádal oslavnou party ve smíchovském ERPET Centru, které „bylo vyzdobeno desítkami balónků a řadou portrétů Václava Klause“. Žádnou takovou akci jsem nikdy nepořádal. Byl jsem mezi asi stovkou dalších lidí na hodinu řadovým hostem na této akci.

Urban dál píše: „když v roce 2012 Klause airsoftovou pistolí čtyřikrát zasáhl jistý Pavel Vondrouš, Boris Šťastný hystericky požadoval, aby byl pan prezident okamžitě převezen vrtulníkem do Prahy k testům na vyloučení radiačního a toxikologického útoku.“ Opět překroucené. Nikoli hystericky, ale pragmaticky jsem se tehdy vyjádřil k neprofesionálnímu počínání ochranné služby, která dopustila střelbu a zásah, byť nesmrtící věrnou replikou pistole na prezidenta republiky a následně nechala útočníka v poklidu i se zbraní odejít.

V roce 2013 jsem vystoupil z ODS nikoli z důvodu rozčarování z vylučování tzv. „kmotrů“, jak si vymýšlí autor, ale proto, že ODS přestala důsledně hájit ideové principy, na kterých postavila svou existenci. Z důvodu, že zapomněla, že ideje musí být na prvním místě. Takto jsem svůj odchod i veřejně komentoval.

Prý jsem tehdy „zapomněl na svá léta s Havlem a hlásal, že Klausova kritika „havlismu“ by „měla vejít do učebnic““. Jak jsem již uvedl výše, nikdy jsem po boku prezidenta Havla nepůsobil a nebyl s ním v sebemenším kontaktu. Přes respekt k Václavu Havlovi jako prvnímu porevolučnímu prezidentovi a jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin, jsem s ním politicky v řadě věcí veřejně nesouhlasil odjakživa.

Není pravda že mi v covidové krizi „začala poprvé životě vadit histrionská ideologičnost stárnoucího Václava Klause“ a že jsem proto „musel začít hledat jinou oporu“. Ideologičnost Václava Kluse mi vadit nezačala, pouze jsem ve složité době, jako lékař denně se setkávající
s umírajícími pacienty s covidem, veřejně poukázal na to, že v pandemické krizi máme dodržovat nařízená pravidla a že osobnost, jako je bývalý prezident republiky, by měla jít příkladem.

Mohl bych pokračovat… Vrcholem textu je pak jakási báseň poskládaná Janem Urbanem pravděpodobně z útržků mých různých výroků, kterou pak vydává za mé dílo ve „stylu stalinské poezie“. Co k tomu dodat. Vrchol novinařiny?

Zdá se, že kampaň do Senátu začala. A to ještě dřív, než jsem byl vůbec oficiálně zvolen a představen jako kandidát. A začala tedy zostra. Zřejmě se mám z okruhu „pravdy a lásky“ na co těšit.

Reakce a omluva Jana Urbana

Vážený pane doktore,

omlouvám se Vám za asi nejnepovedenější text, který se mi podařilo za posledních padesát let napsat. Byla v něm obsažena chybná a nedostatečně ověřená tvrzení, a to je zcela a bezvýhradně moje zodpovědnost.

Dovoluji si použít výčet z Vaší reakce a ke každému bodu přidávám zdroj nebo vysvětlení.

1) Jan Urban píše, že se mi v okruhu lidí kolem Václava Klause prý přezdívalo „Boris Přítulný“.

Používá to i v názvu svého článku. Každý máme nějaké přezdívky, ale o této jsem za desítky let své známosti s prezidentem Klausem a jeho okolím nikdy neslyšel.

Odkaz: Tato Vaše přezdívka byla kolem roku 2000 používána, obávám se, že za Vašimi zády, dosti často. Je mi líto, že jste o tom nevěděl.

2) Naprostá lež je Urbanova informace, že jsem se „z vůle herečky Dagmar Veškrnové“ stal „členem prezidentova lékařského konsorcia a zůstal v něm až do jeho odchodu z Hradu“.

Omluva: Máte naprostou pravdu. Jde o moji profesní i lidskou chybu. Spolehl jsem se jen na ústní informaci, kterou jsem si, jak jsem byl přesvědčen, „ověřil“ v seznamu členů lékařského konzilia Václava Havla. Je jen mojí chybou, že jsem si tvrzení neověřil i přes shodu jmen neověřil pořádně.

3) Podle autora jsem se však „…ještě před deseti lety veřejně chlubíval dvěma superdrahými vozy, Bentley GT Continental a opravdovou sběratelskou lahůdkou Rolls Royce model 20-25 z roku 1935.“ Pravdou je, že jsem nikdy o žádném z takových vozů nevyřkl slovo, nikdy tato vozidla nevlastnil, neřídil, dokonce ani na vlastní oči neviděl!

Omluva: Opět máte pravdu a za toto tvrzení od stejného zdroje, se musím omluvit. Zmíněné vozy patřily Vašemu kolegovi Milanu Richterovi.

4) K dalším osobním atakům pak patří tvrzení, že mne v roce 1992 vzal „pod svou ochranu kontroverzní jugoslávsko-československý podnikatel Ranko Pecič“. Pan Pecič mne nikdy pod žádnou ochranu nevzal, nevím, co to znamená „ochrana“. Znali jsme se, byli rodinnými přáteli. To je celé.

Odkaz: Zde se lišíme v hodnocení stejné skutečnosti. Pan Pecič byl jedním z nejbližších přátel Václava Klause a Vás dva seznámil. Byl zároveň jedním z nejvlivnějších představitelů jugoslávské/ srbské podnikatelské komunity v ČR.

5) „Studentu Šťastnému pomohl i srbský původ jeho otce“, tvrdí autor. Opět lež, můj otec nemá srbský původ, pouze se narodil v bývalé Jugoslávii, když tam můj děda byl před 2. světovou válkou pracovně vyslán československou ambasádou.

Odkaz: https://www.idnes.cz/zpravy/archiv/stastny-a-bohaty-nekurak-kdo-je-poslanec-ods-ktery-chce-zakazat-koureni-v-restauracich.A080602_095621_kavarna_bos („I Šťastný má kořeny v bývalé Jugoslávii, narodil se tam jeho otec. „Jako dítě jsem tam jezdil hodně na prázdniny, dodnes umím slušně srbochorvatsky,“ říká.“)

6) V roce 2002 jsem prý vymyslel „americkou“ předvolební kampaň s „telefonickým otravováním voličů a zajistil leteckou dopravu pěti speciálních počítačových serverů ze Spojených států“. Další lež. Nevymyslel jsem tuto kampaň. Byl to Čechokanaďan George Jankovic, tehdejší vysoký manažer Českého Telecomu. Já, jsem pouze dostal od tehdejšího vedení ODS úkol ji pomoci organizačně zajistit.

Odkaz: https://www.idnes.cz/zpravy/archiv/stastny-a-bohaty-nekurak-kdo-je-poslanec-ods-ktery-chce-zakazat-koureni-v-restauracich.A080602_095621_kavarna_bos

7) Redaktor Urban píše, že jsem den po pohřbu prezidenta Havla uspořádal oslavnou party ve smíchovském ERPET Centru, které „bylo vyzdobeno desítkami balónků a řadou portrétů Václava Klause“. Žádnou takovou akci jsem nikdy nepořádal. Byl jsem mezi asi stovkou dalších lidí na hodinu řadovým hostem na této akci.

Odkaz: Z řady zdrojů lze uvést https://www.parlamentnilisty.cz/archiv/Bulvar-Klaus-sel-po-pohrbu-na-mejdan-Politici-Havel-by-sel-taky-na-pivko-218084

8) Urban dál píše: „když v roce 2012 Klause airsoftovou pistolí čtyřikrát zasáhl jistý Pavel Vondrouš, Boris Šťastný hystericky požadoval, aby byl pan prezident okamžitě převezen vrtulníkem do Prahy k testům na vyloučení radiačního a toxikologického útoku.“ Opět překroucené. Nikoli hystericky, ale pragmaticky jsem se tehdy vyjádřil k neprofesionálnímu počínání ochranné služby, která dopustila střelbu a zásah, byť nesmrtící věrnou replikou pistole na prezidenta republiky a následně nechala útočníka v poklidu i se zbraní odejít.

Odpověď: Dovolme si rozdílnost názoru a hodnocení v této věci.

9) V roce 2013 jsem vystoupil z ODS nikoli z důvodu rozčarování z vylučování tzv. „kmotrů“, jak si vymýšlí autor, ale proto, že ODS přestala důsledně hájit ideové principy, na kterých postavila svou existenci. Z důvodu, že zapomněla, že ideje musí být na prvním místě. Takto jsem svůj odchod i veřejně komentoval.

Odpověď: I zde si dovolme rozdílný názor. Úroveň korupce a její politické i mocenské ochrany, mnohokrát dokumentovaná v kauzách Dopravního podniku, Opencard I i II a mnoha dalších, byla spojena se jmény lidí, kterých jste se zastával.

10) Prý jsem tehdy „zapomněl na svá léta s Havlem a hlásal, že Klausova kritika „havlismu“ by „měla vejít do učebnic““.

Omluva: Opět máte naprostou pravdu a omluva je na místě.

11) Není pravda že mi v covidové krizi „začala poprvé životě vadit histrionská ideologičnost stárnoucího Václava Klause“ a že jsem proto „musel začít hledat jinou oporu“.

Odpověď: I zde si ponechme svobodu různých názorů. Dovolte sdělit, že v tomto problému jsem si vážil Vaší kritiky naprosto nezodpovědného a sobeckého vystupování Václava Klause.

12) Vrcholem textu je pak jakási báseň poskládaná Janem Urbanem pravděpodobně z útržků mých různých výroků…

Odpověď: Dovolte novináři trochu zlomyslnosti. Jde skutečně o Váš text z roku 2012, pouze formálně upravený do vzhledu básně. Použil jsem ho už v roce 2012. https://blog.aktualne.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=17798 Tehdy Vám nevadil.

Vážený pane doktore, za výše uvedené chyby a omyly obsažené v textu se Vám omlouvám.

Jan Urban