Andrej Babiš a Miloš Zeman (2018): Foto: Profimedia

Jan Urban: Bláboliví teroristi české politiky. Chtějí konflikt, ne řešení

Napsal/a Jan Urban 13. září 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Poslední parlamentní týden nenabídl nic než desítky hodin žvanění a nedospělých naschválů. Přerušovalo je jen hulvátství populistů, oslovujících nebezpečné strašidlo zdivočelého davu. Jako by nevěděli, že zdivočelý dav nikdy v historii nepodporoval demokracii nebo vládu práva. Vždy a bez výjimky ji jenom ničil.

„Největším teroristou současnosti je blábol, který vytěsnil čest a hrdost.“ Tento nadčasový popis moudrého doyena české žurnalistiky Karla Hvížďaly plně vystihuje nedůstojnost převládající většiny českých politiků a političek. Především se hodí na Poslaneckou sněmovnu českého parlamentu.

Ta je navíc jen ilustrací hlubší krize české polistopadové „politiky“, která se za více než třicet let nenaučila ničemu kromě napodobování parlamentních rituálů a volebních kampaní.

Nikdy nepochopila ani to nejzákladnější, co dělá fungující demokracii nejbezpečnějším a nejlidštějším politickým systémem v lidských dějinách – péči o stát, nemilosrdné dodržování pravidel, na politice nezávislou justici a instituce, stejně jako spoluúčast občanů na správě a obraně země.

Teror českého politického blábolu proto do hloubky poškozuje společnost i stát, oslabuje jeho hospodářskou výkonnost, mezinárodní postavení i sociální smír.

Trapné popichování Václava Klause a Miloše Zemana, každý z nich s tunami vlastního rozteklého politického másla na hlavě, slouží jen stejně špatné žurnalistice, ale určitě ne kultivaci demokracie.

Ze sněmovny rychle na fotbal

Slavný americký politik Henry Kissinger kdysi pro vyjednávání o složitých a emocemi nabitých problémech domácí i zahraniční politiky stanovil zásadu: nezačínat tím nejspornějším, ale od počátku hledat možnosti jakýchkoliv, byť třeba malých shod. Na nich se pak dá stavět, protože strany vyjednávání už vědí, že jsou schopné se dohodnout.

A druhá jeho zásada pro úspěch politických jednání – nejitřit veřejnost a druhou stranu silnými výroky pro média. Nejlepší politickou reklamou je totiž až úspěch vyjednané dohody.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Tak tohle musí pro české blábolivé teroristy, jako jsou Klaus, Zeman, Babiš, Okamura nebo paní Schillerová, znít jako zpráva z jiného světa. V české „politice“ převládá naopak dětinská potřeba prezentovat konflikt – ne řešení problému.

Pozorný divák však nemohl neodhalit zásadní problém celé poslední sněmovní show, ve které nešlo o nic víc než o pouhou komedii pro bulvárně laděné a po křiku bažící obecenstvo.

Po třech hysterických dnech pomalu nepřerušovaného jednání a vyhrožování celonočními směnami sněmovny – na které ovšem nikdy nedošlo – ve čtvrtek odpoledne poslanci všech stran najednou „potřebovali“ sledovat televizní přenos mezinárodního fotbalového utkání s Albánií.

A tak se proklínaný vládní úsporný balíček rychle a bez dalších obstrukcí prohlasoval – a šlo se k televizím. V pátek už potom nestálo za to jednat, a tak si opozice po vyvolané hloupé hádce o ničem vzala přestávku až do konce jednacího dne – a jelo se domů.

V politické kultuře teroristického blábolu můžeme na hvížďalovskou „čest a hrdost“ zapomenout.

Zkušenější slušnost rozvinutých demokracií například velí bývalým prezidentům a premiérům psát paměti a žít s ochrankou a předepsanými privilegii až do konce svých dní, ale nevyslovovat se ke svým nástupcům.

Tak tohle pravidlo elementární slušnosti a péče o pověst státu nemůže v českém prostředí ani zakořenit. Trapné popichování Václava Klause a Miloše Zemana, každý z nich s tunami vlastního rozteklého politického másla na hlavě, slouží jen stejně špatné žurnalistice, ale určitě ne kultivaci demokracie.

Zdá se, že prezident jako první pochopil, že v blížící se politické krizi nemůže být vnímán jako loutka jedné či pěti politických stran.

České kartelové návyky

Česká „politika“ totiž nemá kromě cti a hrdosti ani vizi. Neví ani, jaké hodnoty a pravidla má zastávat. Hodnoty či vize nahrazuje improvizovanými zákulisními kšefty, ve kterých zájem státu pravidelně podléhá okamžitým potřebám oligarchů a regionálních kmotrů.

Zajímavé je proto v tomto ohledu sledovat nervozitu, kterou svým dobře načasovaným a překvapivým emancipačním manévrem vyvolal prezident republiky, když symbolicky o jeden den odložil podpis penzijní novely.

V žádném případě nešlo o „amatérskou chybu začátečníka“, jak se domnívali komentátoři blízcí ODS. Podle dostupných informací Petr Pavel předem pečlivě a srozumitelně premiéru Fialovi a ministru Jurečkovi vysvětlil, že už nikdy v budoucnosti vláda nesmí vytvářet časový tlak a přicházet s polovičatými zákonnými normami, kterým už od první chvíle hrozí napadení u Ústavního soudu.

Někdo konečně vzal ústavní pravidla vážně a vláda a její novinářská posluha je překvapená.

Zdá se naopak, že prezident jako první pochopil, že v blížící se politické krizi nemůže být vnímán jako loutka jedné či pěti politických stran.

Nezdar s návrhem Roberta Fremra, doporučovaného na místo soudce Ústavního soudu prakticky všemi krajskými a vyššími soudy, mu ukázal nejenom na omylnost domněle demokratické snahy oslovit co nejširší soudcovskou a advokátskou hierarchii, ale hlavně na hluboké systémové poškození české justice.

Svoje nedělitelná ústavní práva a pravomoci tedy bude prezident muset prosazovat nejen proti zavedeným zvyklostem polistopadové „politiky“, ale i kartelovým návykům vedení justice, advokacie a do velké míry i akademické obce.

Českou republiku s největší pravděpodobností totiž nečekají jenom hospodářské těžkosti. Žijeme v turbulentní době evropské války a nejen v sousedních zemích posilují proruské a protidemokratické síly.

Je to kritická chvíle, na kterou zlozvyky polistopadové stranické „politiky“ nebudou stačit.

Brát vážně ústavnost a pravidla

Potřebujeme dospělou demokracii, ve které se vláda s opozicí dokážou v krizových chvílích důstojně dohodnout na kompromisech ve prospěch státu.

Prezident je podle kritiků prý jen chybující a nepoučený začátečník. Není to však spíše konečně politik, který se odlišuje právě tím, že nepatří k žádné ze zavedených klik, nechce „dělat politické kšefty“ a chce brát vážně ústavnost a pravidla?

Že by někdo nakonec dokázal postavit proti českému politickému blábolu a korupci něco tak divného, jako jsou „čest a hrdost“?

Před našima očima se rozehrává snad vůbec nejzajímavější politický střet polistopadové doby.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)