Jan Urban: Bezpráví ve jménu zákona. Jako nechat chirurga operovat se sekerou
KOMENTÁŘ. V diskuzi o obsazování uvolněných míst ústavních soudců se ukázala propast mezi stavovským myšlením českého právnického stavu a realitou. Toto myšlení odmítá v právních otázkách existenci jiných hodnot než psaného práva, natož aby přiznalo samu existenci hodnot stojících nad právem psaným.
Je to vlastně logické. Český právnický stav vyrostl z komunistické doktríny vtělené do pozitivistického vnímání práva, tvorby zákonnosti a jejich úlohy k udržení stability moci ve státě a ve společnosti.
Taková doktrína popírá vše ostatní: „Nic jiného nelze vnímat, vidět, slyšet.“ Co napsáno v zákoně, je v kterékoliv době (!) lege artis, hodnotovým vzorem a bariérou před jakýmikoliv hodnotami zvnějšku.
Soudce je tím navždy zbaven odpovědnosti za mravní a výchovnou úlohu práva a může se s odvoláním na „zákon“ dopouštět i nespravedlností. Je to jako dovolit chirurgovi beztrestně operovat se sekerou.
Nad obtížným osobním rozhodnutím soudce Roberta Fremra vzdát se po více než třicetileté úspěšné polistopadové kariéře kandidatury na místo soudce Ústavního soudu by nikdo neměl mít pocit uspokojení.
Cestou nejmenšího odporu
Ústava demokratické České republiky však v reakci na zkušenost komunistické diktatury a ponížení práva nebyla napsána jako hodnotově neutrální dokument. Naopak.
Už 9. ledna 1991 byl ještě Federálním shromážděním přijat ústavní zákon 23/1991 Sb. Už jeho vstupní paragraf striktně určuje, že „Ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod.“
Ta se tak – alespoň formálně – stala povinným základem rozhodování všech státních orgánů vůči jednotlivci v novém státě. Listina spolu s tímto ústavním zákonem nastavily otevřeně hodnotový rámec výkladu „chápání světa, ve kterém chceme žít“.
Právníci nemohou definovat ideu státu. Ta představuje teritorium hodnot vyšších a širších než právo samé.
Právo má svůj smysl a výsostnou úlohu v komunikaci takových hodnot. A právě zde je svrchovaná role Ústavního soudu. Jeho soudci mají být služebníky a vykladači všech těchto hodnot státu – psaných i nepsaných.
Pomýlená polistopadová politika nerozuměla hloubce a dramatičnosti potřebné společenské proměny a zcela podléhala pozitivistickému chápání čistě legislativní opravy práva.
Úctyhodnou výjimkou v tomto marastu, kterou je nutné zmínit, bylo ustavení a personální obsazení prvního Ústavního soudu. Zbytek justice a politiky šel cestou nejmenšího odporu a bez ohledu na spravedlnost.
Česká i slovenská postkomunistická „politika“ se postavila nad civilizaci. Dovolila stavovskému myšlení justice vyrovnat se s minulostí a jejími zločiny bez spravedlnosti, pouhým mlčením a zapomněním.
Když žaluje civilizace
Potřebné hodnotové oddělení od komunismu přitom mělo svůj historický precedens v právním myšlení a argumentaci obžaloby norimberského tribunálu, které přímo vyzývalo k následování. Zůstal neoslyšen.
Hlavní americký žalobce Robert Jackson tehdy vysvětlil nutnost právního posouzení této historicky bezprecedentní zlomové situace takto:
„Bezpráví … bylo natolik promyšlené, zhoubné a ničivé, že není možné, aby je civilizace tolerovala, neboť jeho další zopakování by nepřežila. Skutečným žalobcem při tomto procesu je civilizace.“
Přesně tato slova mohl osvícený český politik nebo právník použít i pro obrodu práva a společnosti po roce 1989. Nikoho takového jsme však neměli.
Česká i slovenská postkomunistická „politika“ se postavila nad civilizaci. Dovolila stavovskému myšlení justice vyrovnat se s minulostí a jejími zločiny bez spravedlnosti, pouhým mlčením a zapomněním.
Justice pak našla nástroje, jak ochránit téměř všechny svoje minulé ochránce a pány. Na dlouhá desetiletí poškodila vnímání spravedlnosti v české společnosti. Nezbytnost hladce prosazené soudcovské nezávislosti po listopadu 1989 stavovské myšlení justice jen posílilo.
Jenomže namísto nezávislého rozhodování v souladu s Listinou základních práv a svobod v naprosté většině případů a soudců pokračovalo alibistické posluhování jakékoliv moci.
Stavovské myšlení justice, ovládající především obsazování rozhodujících funkcionářských míst na soudech, konvenovalo pseudopolitice devadesátých let, stejně jako době opoziční smlouvy nebo vládám ANO.
Vyměňovali se pouze političtí ochránci a klienti. Stavovské myšlení justice se tak vedle prorůstání politiky, korupce a organizovaného zločinu stalo základním nástrojem výstavby polistopadového státu.
Nad obtížným osobním rozhodnutím soudce Roberta Fremra vzdát se po více než třicetileté úspěšné polistopadové kariéře kandidatury na místo soudce Ústavního soudu by i proto nikdo neměl mít pocit uspokojení.
Už jen kvůli tomu, že nejenom jeho, ale celou justici a celou českou společnost opět – už pokolikáté – dohnala nedospěle zamlčená minulost.
Vina a odpuštění
Český postkomunismus dodnes odmítá tisíciletý rituál přiznání viny a jejího odpuštění a nápravy jako jediné možnosti nového, a tentokrát už konečně společného začátku nové cesty.
Po generace pěstovaný tragický nedostatek důstojnosti a sebevědomí, bez kterých společenství není schopné byť jen pochopit nad-politickou a nad-právní důležitost rituálu, tak nejspíše bude pokračovat i po skončení „kauzy Fremr“.
Když v druhé polovině osmdesátých let minulého století svět zjistil, že tisíce pacientů bylo nakaženo virem HIV při krevní transfuzi nebo podáním krevních derivátů, vypukl obrovský skandál. Každá země reagovala po svém.
Ve Francii postavili ministra zdravotnictví před soud. V komunistickém Československu všichni mlčeli – a mlčí dodnes.
Japonské ministerstvo zdravotnictví pozvalo desítky příbuzných zemřelých pacientů a na nádvoří ministerstva před ně předstoupilo celé jeho vedení. S hlubokou úklonou politici i nejvyšší úředníci požádali pozůstalé jménem celé země o odpuštění za to, že nebylo nalezeno dřívější řešení a poskytnuta odpovídající léčba.
Je dokonce možné, že nikdo z nich na tom nenesl osobní vinu. Ale v zájmu země, její slušnosti a důstojnosti, bylo nutné tu vinu pojmenovat, přijmout a požádat o odpuštění. Minulost mohla být uzavřena. Dokáže si někdo představit českého „politika“, který by přiznal vinu a dokázal požádat o odpuštění?
Česká justice a politika znovu selhaly. Ale dokud český volič nepochopí, že existují hodnoty nad politikou a právem, bude dál zraňovat sebe i svoje děti recyklováním žvanivých lhářů schopných jen výmluv, ale neschopných nabídnout společenství namísto vzájemného osočování a polarizace sjednocující rituál přiznání viny a hledání odpuštění.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
24 komentářů
Autor článku to píše pěkně,ale i on je mimo realitu.Odpuštění neexistuje,existuje lustrační zákon a osoby které označuje jsou osoby druhé kategorie už 30 let a počítá se s tím,že budou i nadále.
Žádat o odpuštění je možné jen když dotyčný cítí vinu.Důvody cítit vinu tu ale nějak nejsou,bývalý režim nesl punc okupačního nařízení a to co vzniklo potom vyrobilo jen gigantický dluh. Jinak bych s článkem i souhlasil,jen mi není jasné kam po tolika letech směřuje.
Excelentní příspěvek! To by měla být povinná četba pro všechny studenty práva nebo raději pro všechny studenty jakýchkoli oborů. Bohužel ale je třeba počítat s tím, že většina spoluobčanů si to nepřečte. A velká většina těch, kterých se to týká (právníků) se s textem neztotožní, protože by museli přiznat svůj podíl na současném stavu.
Velmi hezké zamyšlení- jen mi tam chybí vina těch „právníků“ typu Kysela, kteří Fremra Pavlovi navrhli a vina Pavla, že to jako bývalý soudruh bez mrknutíé oka schválil a obhajoval v Senátu. Ale může Jan Urban psát ošklivě o Pavlovi? Toť otázka do diskuse
K tomu HIV a Francii: Jeden z typů hemofilie se substituuje tzv. kryoglobulinem, který se vymrazí z krve dárců a uchovává se v chladu až mrazu. Substituenty pro ostatní typy hemofilie není problém zahřát na teplotu neslučitelnou s přetrváním HIV v aktivní formě, ale s kryoglobulinem se to prostě udělat nedá.
Proto byl zaveden postup, kdy se kryoglobulin od jednotlivých dárců nemísil, ale nechal v mražáku do proběhnutí inkubační doby (kdy se pacient od nakažení stává HIV pozitivní, byť ještě dlouho nemusí mít příznaky AIDS), potom se dárci otestují na HIV, kryoglobuliny HIV+ dárců se zlikvidují a ty zbylé se smíchají a vznikne z nich jedna šarže tohoto léku.
Francouzští transfúzisté se na tenhle postup vybodli, dělali ho pouze na papíře, a protože je to postup podstatně dražší než když se dávky od jednotlivých dárců smíchají rovnou, strkali si rozdíl mezi vykazovanými a skutečnými náklady do kapes.
Pak se to provalilo, protože někteří hemofilici dostali AIDS, byly vyšetřeny vzorky kryoglobulinu a byl v nich nalezen HIV a byla z toho obrovská ostuda a hlavní organizátoři šli na léta do kriminálu.
Takže proto byl postup Francie „jiný“ než v zemích, v nichž byli nakaženi hemofilici pouze v době, kdy se o HIV ještě moc nevědělo, a jakmile byl problém detekován a byly vyvinuta patřičné techniky, byl LEGE ARTIS řešen.
Hlavní myšlenka je nosná – i leckterému právníkovi se dělá špatně, když slyší pozitivismem zhnětené mozky „usvědčovat“ myslící lidi z neodbornosti. Jde o fachidiotismus, ci nedostatek kantovské soudnosti. Bohužel ten se promítá i do současného rozhodování soudů všech instancí, které mnohdy vůbec nechápou hodnotové (či řekněme principiální) základy zákonů, z nichž citují. Je to totéž arogantní střežení hájemství, jako byl klausismus v ekonomii: vy se nám do toho nepleťte, vy tomu nerozumíte.
Jen drobnost – „zůstal neoslyšen“ – je to přesně naopak, viz http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6276 (tři výskyty opačného významu jsou z 19. století)
Říkávalo se tomu „pokání“. K tomu je ale třeba vnitřní síla, odvaha a vědomí soudu, který je nad dějinami. President Hácha to vyjádřil slovy : Mne nebudou soudit dějiny, ale Bůh“. V ateistické společnosti nic takového nepřipadá v úvahu. Zůstává tak jen „svědomí“, které maji ovšem i zločinci. Hřích / korupce/ je zneužití svobody a provází nás to po tisíciletí. Změna / obrácení/ bývá vzácná a často jen krátkodobá. Křesťanská eschatologie je popelkou a jinou zatím nemáme v dohledu. Naděje se tak nemá o co opřít. Pro mnohé tak zůstává jen touha mít „chléb a hry“. A moc.
Problém vidím v tom, že věřící jsou v průzkumech vesměs ochotnější k páchání trestné činnosti. Ostatně mafiáni jsou hluboce věřící lidé, což jim nebrání páchat jeden zločin za druhým. O islámských teroristech a dalších zločincích motivovaných přímo náboženstvím raději ani nemluvě.
A abychom si moc nefuněli: Je třeba připomenout, že formálně byly tresty za vyznávání jiné náboženské víry než státem uznávané u nás zrušeny až pádem Rakousko – Uherské monarchie. A stejně tak bylo do toho data trestné přemlouvat katolíky aby přešli k jinému (byť státem tolerovanému) náboženství (třebaže se už v té době za to nevěšelo, jako o jednu dvě generace dřív).
Je dobré také vědět, že religiozita (s trochou zjednodušení intenzita prožívání náboženské víry a náboženských úkonů a jejich postavení v individuálním hodnotovém žebříčku) koreluje s IQ. Pochopitelně, negativně.
Tedy že to tak musím cynicky napsat, ta citovaná věta je na úrovni společenského tlachání.
Když si to rozebereme, on snad pan soudce Fremr byl s tím vrahem v době páchání jeho zločinu? Řekl mu snad V TÉ CHVÍLI pachatel co právě bere v úvahu? JISTĚ ŽE NE. Viděl mu snad v té chvíli soudce Fremr do hlavy aby poznal co si právě myslí? JISTĚ ŽE NE
Pan soudce Fremr se s tím pachatelem setkal až dlouhou řadu let potom, až potom co byl vyšetřován, obviněn, trestný čin mu byl dokázán, během soudního řízení, kde bylo jednání obžalovaného zcela pod kontrolou jeho obhájce, čili ten mu sám uměle určoval co má říkat a jak se má chovat. Jistěže pak argument že „si v době páchaní činu nebyl vědom jeho trestnosti má svou formální váhu – jenomže je neověřitelný a obžalovaný samozřejmě u soudu ve svůj prospěch může lhát, i radu svého advokáta, jak chce.
Jenomže, potom je opravdu, ale opravdu nesmyslné, aby toto uváděl soudce jako svou osobní zkušenost. Kdyby tomu tak bylo, stejně tak může tvrdit do médií že všichni obžalovaní jsou nevinní, to u soudu taky na začátku říkají všichni..:))))
Tedy že bych připomenul on ten osud pana prezidenta Háchy byl natolik tragický a v tak drastické době, že jakékoliv citáty o Bohu neměly smysl. Spíš naopak, řada lidí musela dojít tehdy k závěru že žádný Bůh stejně není, když to dopouští.
Jenže, tenhle rozklad nezačal ani za Háchy, ani za Masaryka, ale mnohem dřív, někdy za Voltaira v 18.století, ale různou rychlostí a v různých kruzích. Ono totiž aby nějaký volnomyšlenkář prohlásil „Bůh není, já na něj kašlu“, tak to chtělo mít dostatečně společenské i ekonomické nezávislé postavení, aby dotyčný nebyl na nějakém jiném věřícím závislý. Pro ty ostatní ještě dlouho všude platilo „… Un roi, une foi, une loi.“ Jeden král, jedna víra, jeden zákon. S tím že pak duchovní i světské odsouzení šly ruku v ruce..
Z rozhovoru s dr. Fremrem 2013:
„Měl jsem s vrahy co do činění a ujišťuji, že ve chvíli páchání vůbec nebrali v úvahu případný trest. Naše společnost by měla mít na to, aby se povznesla výš a nesnížila se odplatou na ÚROVEŇ vraha.“ Dr. Fremr.
https://www.sinagl.cz/postrehy-a-komentare/13814-2013-rozhovor-s-robertem-fremrem.html#addcomments
Velmi dobré myšlenky Jana Urbana okolo důvodů naprosto příšerného stavu orgánů justice legislativy v ČR před i po 1989 – jen by je chtělo zkomprimovat do 1 odstavce. Tento imitovaný hlavní pilíř západní demokracie totiž má vliv na českou oligomafiánskou a mediální imitaci západní demokracie a na stav, ve kterém se dnes nacházíme:
1) S pokračující kriminální sekerou českého Palerma přes 5500 mld Kč už okolo VK amnestie 2013 a s jejich už 75 let kontinuální justicí a legislativou sklízíme dnes tento výsledek:
****************************************************************
– Imitace západního Právního státu a demokracie (ČR i SR)
– 40/100 bodů v korupci za západní Evropou
– Od 2017 jsme i parametry rozvojový manufakturní stát
– Jsme parametry státu No.2 oligo-mafie celosvětově za RF
– 40. v nesvobodě médií (85% je v rukou oligo-mafie)
– 3-5x nižší HDP/os proti Bavorsku (bohatá střední třída…)
– Ani 1 kriminálník rudý šmejd nikdy nikam „nevysublimoval“
– Žádný komunista/postkomunista – zločinec nebyl potrestán
– 1989+ definitiva zločinecké justici (2/3 měla rudé knížky)
– KSČ kontinuální účelová legislativa 2+M norem 8M výkladů
– 200 soudcovsko-prokurátorských rodů si resort obsazují dodnes
– 93% mafie v justici SR (z 1400 soudců 100 poctivých, ČR identická rudá líneň)
– Vše absolutní TABU + 100x denně dolep „klapek“ skrz PR-TV-MCH
– Od 2018 grantování monopolu st. „demo-aktivismu“ RS/MCH:
(„Za Šarocha“ „Za justici“ „Fík pohoní 1 zajíce zítra ráj“ „Naděje zlátne“)
– Hrad i Strakovku si obsazují 2 party priv. oligopolů (zdroje, média)
2) Máme v ČR dokonalou bolševickou justiční rodinu – z PS ČR:
****************************************************************
https://www.facebook.com/groups/281364479063825/posts/1552567535276840
3) Máme mafiánský bezprávní korupční rozvojový stát:
****************************************************************
https://www.facebook.com/groups/281364479063825/search?q=mafi%C3%A1nsk%C3%BD%20mafi%C3%A1nsk%C3%A9%20st%C3%A1ty
https://www.facebook.com/groups/281364479063825/announcements
V diskuzi o obsazování uvolněných míst ústavních soudců se ukázala propast mezi stavovským myšlením českého právnického stavu a realitou. Toto myšlení odmítá v právních otázkách existenci jiných hodnot než psaného práva, natož aby přiznalo samu existenci hodnot stojících nad právem psaným.
https://hlidacipes.org/jan-urban-bezpravi-ve-jmenu-zakona-jako-nechat-chirurga-operovat-se-sekerou/
Pozn.:
Připomeňme si KAN ideové dvacatero bod 1:
**********************************************
Etika je vždy odolnější než zákon:
„Klíčem ke spravedlivé společnosti je, že se zákony v čase budou přibližovat etice, nikoli naopak. Na etických pravidlech postavené transakční operace a vztahy jsou vždy spolehlivější, než operace a vztahy založené na zákonech“
https://www.kan.cz/program/20-ideovych-piliru-kanu/
**********************************************
V článku Jana Urbana jsou velmi dobré myšlenky okolo důvodů naprosto příšerného stavu orgánů a justice a legislativy v ČR před i po 1989 – jen by je chtělo zkomprimovat do 1-2-3 odstavců.
Tento imitovaný hlavní pilíř západní demokracie totiž má vliv na českou oligomafiánskou a mediální imitaci západní demokracie a na stav státu i společnosti, ve kterém se dnes nacházíme:
1) S pokračující kriminální sekerou českého Palerma přes 5500 mld Kč už okolo VK amnestie 2013 a s jejich už 75 let kontinuální justicí a legislativou sklízíme dnes tento výsledek:
*****************************************************************************************
– Imitace západního Právního státu a demokracie (ČR i SR)
– 40/100 bodů v korupci za západní Evropou
– Od 2017 jsme i parametry rozvojový manufakturní stát
– Jsme parametry státu No.2 oligo-mafie celosvětově za RF
– 40. v nesvobodě médií (85% je v rukou oligo-mafie)
– 3-5x nižší HDP/os proti Bavorsku (bohatá střední třída…)
– Ani 1 kriminálník rudý šmejd nikdy nikam „nevysublimoval“
– Žádný komunista/postkomunista – zločinec nebyl potrestán
– 1989+ definitiva zločinecké justici (2/3 měla rudé knížky)
– KSČ kontinuální účelová legislativa 2+M norem 8M výkladů
– 200 soudcovsko-prokurátorských rodů si resort obsazují dodnes
– 93% mafie v justici SR (z 1400 soudců 100 poctivých, ČR identická rudá líneň)
– Vše absolutní TABU + 100x denně dolep „klapek“ skrz PR-TV-MCH
– Od 2018 grantování monopolu st. „demo-aktivismu“ RS/MCH:
(„Za Šarocha“ „Za justici“ „Fík pohoní 1 zajíce zítra ráj“ „Naděje zlátne“)
– Hrad i Strakovku si obsazují 2 party priv. oligopolů (zdroje, média)
2) Máme v ČR dokonalou bolševickou justiční rodinu – z PS ČR:
******************************************************************
https://www.facebook.com/groups/281364479063825/posts/1552567535276840
3) Právo justice legislativa mají 4 roviny k řešení a dost pevně navzájem spojené:
************************************************************************************
– penetrace amorálními ex-komunisty (a jejich rodově vyšlechtěnými potomky)
– mizerná lidská a odborná kvalita – namísto naprosto nutné fundovanosti
– klientelismus a korupce (ve SR 93%, z 1400 soudců mají jen 100 poctivých)
– 2M norem 8M výkladů – KSČ-kontinuální legislativa s lib. účelovým výkladem
https://www.facebook.com/groups/281364479063825/posts/1550782505455343/
4) Máme mafiánský bezprávní korupční rozvojový stát:
*********************************************************
https://www.facebook.com/groups/281364479063825/search?q=mafi%C3%A1nsk%C3%BD%20mafi%C3%A1nsk%C3%A9%20st%C3%A1ty
https://www.facebook.com/groups/281364479063825/announcements
Co pan Urban píše, je jistě pravdivé, ovšem co by se stalo, pokud by politická reprezentace „šáhla“ na justici? Snesla by se kritika od EU na odklon od „vlády práva“, jako se to stalo v Polsku. V Polsku měli větší odvahu šáhnout do nepsaného mocensko-politického kartelu (post)komunistické justice a bruselských byrokratických struktur, ale jsou z nich teď údajní nepřátelé demokracie. Má pan Urban nějaký jiný recept na to, co se politicky mělo stát v ČR, aby justice byla očištěna a/nebo nesla zodpovědnost za svoje před-listopadové činy?
V 90. letech jsme v EU nebyli. Maximálně by nás do té EU nevzali, což by bylo jednoznačné plus.
Nejlepší by bylo podle Urbana vyhodit všechny bývalé komunisty z práce nasadit místo ně disidenty.
To by se poroučel z Hradu první soudruh rozvědčík Pavel, pak statisíce lidí a konečně i Urban. Jako bývalý kovaný komunista má máslo na hlavě.
Jo, a na Hrad by přišel nějaký Ukrajinec, ať je s ukrajinskou vládou P. Fialy v cajku. To by bylo něco !!!
Už to tu padlo pod jiným článkem na tohle téma: Nepovolit těmto „zasloužilým“ přesluhovat: Na kalendáři mu naskočí důchodový věk a tradá pryč z justice.
Vážený pane,
ověřte si , prosím, svoje informace, a to dříve, než se dopustíte omylu. Členem KSČ jsem nikdy nebyl. Od šestadvaceti let jsem byl StB registrován v druhé nejvyšší kategorii coby nepřátelská osoba. A co se Vaší nechuti k Ukrajincům týká, mohu ocitovat můj oblíbený citát Jana Husa z roku 1411: „Milejší je Bohu i srdci mému Němec dobrý, nežli bratr zlý“. Ať je Vám dobře.
Pan Urban má sice ohledně morálky soudcu US pravdu, jenomže v tom dalším zapomněl na jednu právni zásadu., rovněž hlásánou po sametovce . Totiž že ‚ co není zakonem explicitně zakázáno, jest implicitně povoleno. Tudíž a co není omezeno a vymezeno zákonem by ti soudci skutečně soudit neměli. A nelze vůbec připustit aby takové případy soudili jak je právě napadne, dle svých osobních postojů a zájmů, nebo dokonce i jejích vazeb, kdyz jak od zacatku uvedeno, na jejich morálku se spoléhat nelze..
Pro takove případy řešení morálních poklesků a vin by měl mít stát, společnost z cela jiné institutuce s dostatečně silnou autoritou, ještě výše nad politikou i pravem. Ale ty tento stat nemá..to by přece nejen politici ale i soudci ale i další naše formalni VIPaci nepripustili aby je někdo mohl nejen beztrestně kritizovat ale dokonce jim i navrhovat osobni tresty. Zavřít by je jistě dát nemohli, to je věcí justice. Ale takovy návrh, tento ministr, vysoky úředník ale i ten soudce by měl sám odejít že své funkce, udělal by to někdo z nich?
Ale soudruh Fremr soudil v souladu s morálkou. Ovšem, komunistickou.
A jsme u toho, že se neudělalo striktní označení minulého režimu za zločinný se všemi důsledky, jako se to nakonec povedlo v Německu.
Toto by mělo viset velkými písmeny u vchodu každého soudu v tomto „“ právním státě““ do skonání světa
Dodneska nevim kdo mi tech 5 roku vezeni dal,jestli to byl souh Fremr… tak bych mu velmi rad „osobne podekoval“,je velka skoda ze se Cesko nevyrovnalo se svou minulosti.Ta je jako nezaplaceny ucet s velikym procentem uroku.Mate smulu.
Demokracie ,má-li vůbec jasnou ideologii,pak ta u nás nedeklarovala žádná jasná pravidla.Za takového stavu věcí,který se opíral o osobní autoritu Havla, nemáme k dispozici jiné mantinely než zákon a jeho výklad.A za takového nejasného stavu se pak stalo,že demokracie byla nenápadně (aniž by k tomu dal kdo souhlas) nahrazena liberální demokracií,která svá pravidla hry tají . Dozvídáme se je útržkovitě a se zděšením.Vlastně z toho vyplývá,že tu došlo ke spiknutí a převratu.
Díky za článek, námět.
Podle mě – jsem dlouho a těžce trápen pro podezření z terorismu či co to původně bylo –
podle mě
síla NENÍ SLUČITELNÁ se skutečným právem,
a … skutečnou spravedlností je křivdy přijímat, a snad na ně (na chyby) slovy upozorňovat ..?
Jde to v souvislosti se státem – správcem území? – resp.: kdo by tohle chtěl – neměl by přistoupit na (trápení, a) svobodu v tom, co mu bude Ponecháno?..
A není to „nutně“ rozhodnutí osobní, hromadně, široce nepředstavitelné?
Dobrý den,
myslím, že
skutečná spravedlnost a síla nejdou dohromady,
připadá mi, že nelze čekat skutečnou spravedlnost od státu ani od soudů v nynějším pojetí;
jejím vyjádřením by snad mohl být pouhý výrok o nesouhlasu…
atd.