Andrej Babiš. Autor: Josef Albrecht pro HlídacíPes.org

Jan Urban: Babišovi cizáci a slepota českých mocných

Napsal/a Jan Urban 15. června 2021
FacebookTwitterPocketE-mail

Už od 19. století patří obava z myšlenkové konfrontace s okolním světem k základní výbavě myšlení po česku. Ze vzdělanosti a nadnárodního rozhledu Josefa Dobrovského a Františka Palackého, z nichž každý ovládal více než deset cizích jazyků, nezůstalo nic. Obsahem „národní věci“ se staly jenom uplakaný patos a antiněmectví.

Nic, co není „naše“, nemůže být dobré, mravné, vlastenecké, nemůže „našim lidem“ poskytnout to správné vzdělání a nasměrování. A stejně tak nemůže být správný a pravdivý žádný názor, natož hodnocení našich postojů, které by přicházely ze světa za našimi hranicemi, už jenom proto, že, jak každý našinec ví, „nám nikdo nerozumí“ a „nemá nás rád“.

Tato sebezraňující krátkozrakost se stala už v 19. století téměř povinnou součástí českého veřejného života – a od samého počátku až dodnes největší a nejstálejší slabinou české „politiky“.

Nechceme sdílet naši zemi!

Český státoprávní šovinismus sice na konci první světové války dokázal přispět k vytvoření samostatného Československa, ale neuměl novou šanci přetvořit ve stabilní pozitivní politickou vizi. Česká politika se tak až do konce komunistické diktatury v roce 1989 nesetkala s možností a potřebou hledat pozitivní program a prostor nadnárodního uvažování.

Ani rituály postkomunistické parlamentní demokracie zatím nedokázaly tento stav proměnit. Stejný odpor ke světu se periodicky vynořoval v každé krizi posledních třiceti let a téměř vždy se jako bájný pták Fénix objevuje před volbami.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


„Nechceme sdílet naši zemi“, „Česká republika není kolonie Evropského parlamentu“, „Nikdo nám z Bruselu diktovat nebude“ – hřímá dnes předseda české vlády Andrej Babiš, který by jen stěží uživil svoje podnikání bez stamilionových dotací, které s jeho Agrofertem po mnoho let „sdílí“ Evropská unie.

Stejně, ba i hůř, mluví mnozí další čeští populisté – v KSČM, SPD a dalších těžko rozeznatelných pseudovlasteneckých spolcích naší politické scény.

Mnohem horší ovšem je, když se podobné hlasy a emoce čas od času objevují i mezi představiteli takzvaných demokratických stran. Europoslanec Jan Zahradil (ODS) se ohradil proti rezoluci Evropského parlamentu kritizující nejenom doma tolerovaný střet zájmů premiéra, ale i nedostatky vymáhání práva v České republice: „Kdyby ta rezoluce byla jen kritikou Babiše a Agrofertu, pak ok. Ale pokus zpochybnit ve zmíněné rezoluci pod touto záminkou existenci právního státu v ČR, celý český justiční systém, fungování státní administrativy a dokonce zdejší mediální svobodu je pro mě nepřijatelné.“

Alexandr Vondra (také ODS) zase vlastenecky prohlásil, že sice pro rezoluci hlasoval, ale podle jeho vlastních slov „… se skřípěním zubů. Proč? Protože špinavé prádlo se má prát doma. Hrozí proto, že do Česka budou jezdit eurokomisaři hodnotit, zda náš justiční systém (nebo mediální politika, která je v textu zmíněna taky) odpovídá ‚evropským hodnotám‘. Přiznávám, že se mi taková představa vůbec nelíbí.“

Svobody jen někdy a pro někoho

Takže sedmnáct let (i déle) trvající soudní procesy, nespravedlivě odsouzení whistlebloweři, nestíhaná korupce, podvodné soutěže veřejných zakázek nebo oligarchizace vlastnictví médií a útoky na nezávislost médií veřejnoprávních – to všechno je v pořádku nejenom podle Andreje Babiše a nacionálních pseudovlastenců všech barev, ale i podle některých zástupců českých „demokratických stran“.

Obzvláště pikantní je to v případě Alexandra Vondry, bývalého disidenta a obránce lidských práv, který – kdysi v dávné minulosti – za jejich hájení neváhal jít do komunistického vězení.

Dokázali by se tito slepí „demokraté“ podívat do očí obětem české justiční zvůle Jiřímu Chytilovi, Petru Formanovi, Radimu Špačkovi, Evě Vorlíčkové, Tomáši Hudečkovi, Bohuslavu Svobodovi (mimochodem též členovi ODS) – a mnoha dalším, o jejichž osudy a kauzy se nikdy za posledních třicet let v politice nezajímali?

 

 

A jak by vysvětlili ponížení mezinárodně uznávaného českého soudce Roberta Fremra, který patnáct let působil jako soudce mezinárodního tribunálu pro zločiny v africké Rwandě a také jako první místopředseda Mezinárodního trestního soudu v Haagu? Jenomže prezident Zeman, kterému byl soudce Fremr v roce 2020 navržen na předsedu Nejvyššího soudu, podle Fremrova vlastního svědectví, „v tom nic pozitivního nespatřoval, právě naopak“. A tak se z této mezinárodní právnické hvězdy stal pouhý místopředseda Vrchního soudu v Praze.

Má snad pan europoslanec Zahradil opravdu za to, že desítky let trvající podlézavá slepota státní administrativy k masivnímu rozkrádání fondů Evropské unie regionálními partičkami tehdy vládnoucích politických stran, především ODS a ČSSD, je známkou její funkčnosti, a tudíž nedotknutelnosti?

A stejně smutným a evropským hodnotám nepochopitelným případem je obsazování mediálních rad ve sněmovně, při kterém jenom slepý může nevidět zjevnou snahu nedemokratického bloku ANO-SPD-KSČM dosáhnout nadvlády nad veřejnoprávními médii a jejich podrobení politické moci podle maďarského či polského příkladu.

Dokud budou čeští „demokraté“ hájit práva a svobody jen někdy a jen pro někoho, budou evropské obavy a kritika českých (ne)pořádků na místě.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)