KOMENTÁŘ. Nová vláda „nového“ Andreje Babiše má za sebou sto dní práce. Už dnes je zjevné, že bude odvádět výkon na úrovni pouze těch nejslabších a nejméně kompetentních kabinetů polistopadové éry. Její potenciál destrukce právního státu a mezinárodního zakotvení České republiky je naopak rekordní.

Pro demokracii stabilních a nezávislých institucí státu, hodnoty práva či pravdivých informací v politice je to zřejmě už nevratný posun. Česká pseudopolitika neuměla za více než třicet pět let postavit ani základy demokratické politiky a tak pod tlakem nových možností veřejné komunikace raději porodila otrockého bastarda nadvlády oligarchie. Vadí to někomu?

Nejméně polovina vlády je sestavena z lidí, kteří by se ještě před dvaceti lety v politice vůbec neuchytili. Skvělá babička (jednoho z našich redakčních kolegů) Jája jim podobné označovala krásným českým výrazem „švindlopasníci“. Pěkné souhrnné označení pro drobné podvodníčky, slibotechny, falešné hráče a kohokoliv, komu není radno věřit ani nos mezi očima.

Avšak historicky nové médium sociálních sítí umožňuje propagovat jakkoliv šílené jedince a jejich tvrzení. Bez námahy tak těmto švindlopasníkům dovoluje obcházet doposud společný „národní“ informační prostor a vytvářet vlastní alternativní „reality“ mimo veřejnou kontrolu a korekci seriózní žurnalistiky.

Tato „džamáhírija“ sociálních sítí se tak vbrzku může stát hřbitovem demokracie i právního státu.

Ikona neposkojených

Andrej Babiš je, přes svoje zjevně se zhoršující psychické potíže, na vrcholu moci i pyramidy všech českých politických švindlopasníků.

Nikdo jiný nedokázal vnutit třetině voličů víru v čecháčkovsky zázračné placebo „teď bude dobře, pán Bábiš to zařídí…“

Stal se ikonou všech nespokojených a znejistělých, kteří uvěřili v jeho „manažerské schopnosti“ i jeho bludům o Bruselu a jeho pomahačích u nás doma. Hodně mu také pomohla neschopnost Petra Fialy postavit se korupci „staré“ ODS. Babiš tak získal politický kapitál, který si ale nemůže dovolit ztratit.

Bude proto ve všem jednat bez ohledu na zájem země, protože svému voliči musí přinášet jen pocit úspěchu a jistoty. Své koaliční partnery používá tradičně k „vypouštění mlhy“, která mu dovoluje „řešit“ jejich přešlapy. Zároveň tím i zjišťuje, kam až je možné zajít v destruování proevropského zakotvení České republiky.

Muž s osobním jměním přes devadesát miliard korun (Forbes 2026), obklopený poslušnými přitakávači, je sám o sobě perfektním symbolem nepoctivosti a nepřirozenosti české polistopadové pseudopolitiky. Vstoupil do ní jako čistě účelový kritik korupce vlád ODS a ČSSD v roce 2011. Od té doby jeho jmění jaksi zázrakem několikanásobně vzrostlo.

Ve skutečnosti prostě pochopil, že bez vlastní politické strany a ochrany nemůže proniknout do té doby obsazeného nejvyššího patra českého politicko-hospodářského „byznysu“. Dnes je on sám vrcholným představitelem predátorského „švindlopasnictví“. Nikdo jiný nedokázal vnutit třetině voličů víru v čecháčkovsky zázračné placebo „teď bude dobře, pán Bábiš to zařídí…“

Tohle Babiše baví…

Nedomyšlený americko-izraelský útok na Irán a následné skokové zdražení pohonných hmot navíc zesměšnily koaliční Motoristy sobě a jejich nejviditelnější tvář Petra Macinku. Ten stačil svou akulturní devótnost vůči Donaldu Trumpovi rychle nahradit jen stejně devótní oslavou maďarského premiéra Viktora Orbána.

Problémy Motoristů samozřejmě Andreje Babiše baví a pomáhají posilovat jeho pozici, stejně jako buranské vystupování a výroky Tomia Okamury z také koaliční SPD.

Asi nejvíc mu však nahrává neschopnost opozice a především viditelný ústup dnes už nereformovatelné Občanské demokratické strany. Pokud se jejímu nepoučitelnému „novému“ vedení podaří prohrát i podzimní senátní volby a volby do zastupitelstev obcí, může klidně v pomalejším tempu následovat osud svojí po třicet let téměř sesterské sociální demokracie.

Babiš postavil ANO jen proto, aby získal podíl na korupčním potenciálu země, ne aby proti korupci skutečně bojoval.

Poprvé v historii ODS také v preferencích přeskočili Starostové a nezávislí, kteří v roli oběti chytře těží z nesmyslných naschválů vládní koalice ve Sněmovně. STAN si navíc v posledních letech trpělivě budoval expertní pozice a představoval mediálně zapamatovatelné tváře.

Konec ODS by tak otevřel prostor pro redefinici moderní české pravice a její zformování do skutečné politické strany, postavené na hodnotách jasného programu namísto na rozdávání korupčních pašalíků. Všichni v opozici tedy v této chvíli, stejně jako Andrej Babiš, potřebují čas a „klid na práci“.

Doba patové stability

Co tedy lze očekávat v současné podivné situaci, která, jak se zdá, vyhovuje prakticky všem? Pokud premiér zvládne svoji osobní nechuť k prezidentu Petru Pavlovi a naváže s ním pragmatickou spolupráci, čeká nás nejspíše několik let nudné a občas nechutné patové stability.

Mezinárodní situace bude nabízet řadu výmluv, proč nic neměnit. Ruská agrese na Ukrajině, a ještě více americko-izraelský útok na Irán dávají premiérovi a vládě další důležité možnosti pro vysvětlování případných hospodářských potíží. Už jenom proto jsou přehnané vládní personální čistky a „revoluční“ destrukce „starých pořádků“ naprosto zbytečné.

Česká pseudopolitika byla od počátku devadesátých let postavena na privilegiích a korupci rozhodující části politických elit ODS a ČSSD. Andrej Babiš postavil ANO (Akce nespokojených občanů) jen proto, aby získal podíl na korupčním potenciálu země, ne aby proti korupci skutečně bojoval. Švindlopasníci obsadili stát a za politiku prohlásili ochranu svých privilegií, korupce a podvodů.

Okrádaní a podvádění jim namísto odporu nadšeně vyvolávají slávu. Český volič nikdy nepochopil moudrost starého varování – nezáleží na tom, kolikrát zmije svlékne kůži. Vždycky zůstává zmijí. Dokud česká korupce bude korupcí, bude zmije české pseudopolitiky jen čas od času rituálně svlékat stejně zkorumpovanou kůži. Za nadšeného juchání a potlesku okrádaných.