Jan Urban: Antiblbství je víc než antikomunismus. Legendy o pravdě a lásce můžeme zapomenout
KOMENTÁŘ. Psal se rok 1978 – a bylo to třicet tři let od konce druhé světové války. Generační paměť (dnešních více než sedmdesátníků) tehdy rámoval prožitek srpna 1968, masových čistek a osobního rozhodování každého, zda sklonit hlavu a ohnout hřbet před vyděračskou nechutností „normalizace“. Absolutní většina se podvolila a mlčela. Kdo je dnes může soudit?
Z dnešního hlediska jsem měl vlastně štěstí, když mne z předstírání „normálna“ vyhodili už v šestadvaceti letech. Poté, co jsem v rychlém sledu soudruhům z StB odmítl nabídku veřejně se omluvit a později i odejít do emigrace nebo udávat, označili mě za nepřátelskou osobu a ze všech stran „hlídali“.
Jak se později ukázalo, naprostá většina udavačů, kteří na mě donášeli, nebyla členy komunistické strany. Měsíc mi trvalo, než jsem našel zaměstnání alespoň jako ošetřovatel koní. Znamenalo to mimo jiné 17 kilometrů dojíždění sedm dní v týdnu a 1700 Kčs čisté výplaty.
Ochrannou ruku nade mnou, nepřítelem státu, drželi dva nadřízení. Bývalý kulak pan Kozel, moudrý a spravedlivý sedlák a koňák. A pak ředitel podniku, komunista, který si mě po čase zavolal a na rovinu mi řekl, že má na mě podávat jednou za dva týdny hlášení na StB. Dost tím riskoval.
Tak jsme ta hlášení začali v klidu psát společně a stejně tak jsem mu pomohl psát úkoly do Večerní univerzity marxismu-leninismu, kterou musel absolvovat, aby mohl zůstat ředitelem. Kromě toho vařil dobrý čaj.
Nový prezident se bude moci opírat jen o to, co skutečně dokáže. Tady a teď. A pro nás ostatní už snad konečně začne platit, že antiblbství je důležitější než antikomunismus.
Ani minulost, ani budoucnost
Stal jsem se tedy režimu nepřizpůsobivým. Spíše však „antiblbem“ než antikomunistou. „Po ovoci jejich poznáte je – ne podle jména,“ říkal v té době s úsměvem potulný kněz Miloslav Vlk, když mu v roce 1978 odebrali státní souhlas s výkonem kněžského povolání.
V osamělém ghettu Charty 77 byla aspoň třetina bývalých komunistů vyhozených z partaje pro nesouhlas s okupací. Zažívali stejné výslechy, výhrůžky, vězení. Mnozí z nich pochopili zločinnost toho, čemu kdysi nadšeně sloužili, a otevřeně se proti režimu postavili
Zaplatili za to pronásledováním, někdy vězením, jako Jaroslav Šabata, Karel Bartošek nebo Ladislav Lis. Někteří, jako třeba i můj otec, zaplatili i vlastním životem. Zbavuje je to spoluviny? Odčinili ji? Kdo má právo a odvahu je soudit?
Až do roku 1989 minulost znamenala pramálo. Neznali jsme ji a přiotráveni komunistickou výchovou jsme snadno podléhali přesvědčení, že nám vlastně ani nemá co říci.
Byli jsme především první generací konzumního stylu života, a tak nás v letech šedesátých spíše formovala pop-music, džínová móda a, samozřejmě, delší vlasy, které soudruhy tak nadzvedávaly. Neměli jsme ani minulost, ani budoucnost. Normalizace byla jen dalším novým začátkem v bezčasí.
Všechno to prý skončilo v listopadu 1989. Pravdou však je spíše opak. Vyrobili jsme si jen další legendu o ještě jednom novém začátku, od kterého už pravda a láska budou už napořád vítězit nad lží a nenávistí.
Z živého a omylného Václava Havla jsme vytvořili nedotknutelnou ikonu a legenda o nikdy nepopsaných a hlavně nedodržovaných „hodnotách Listopadu“ přikryla hodně bolestivou pravdu a realitu.
Obětem komunismu se nedostalo spravedlnosti a trvalo více než patnáct let, než jim demokratický stát milostivě alespoň trochu zvedl důchody. Jejich mučitelé a věznitelé nebyli nikdy potrestáni a brali násobky důchodů svých obětí. Spravedlnost? Pravda a láska?
Estébáci v suchu
Václav Havel dohodl za zády Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu s Marianem Čalfou už v prosinci 1989 těžko ospravedlnitelný kompromis, kterým do první „revoluční“ federální vlády umístili dva špičkové agenty komunistické vojenské kontrarozvědky – ministra vnitra Richarda Sachera (krycí jméno Filip) a ministra obrany Miroslava Vacka (krycí jméno Srub).
Už 4. ledna 1990, opět tajně, převedli celou strukturu takzvané III. správy StB pod armádu, čímž umožnili více než tisícovce estébáků vyhnout se prověrkám. Pravda a spravedlnost nám byly upřeny.
Legenda o pravdě a lásce, jak už to tak s legendami bývá, to přežila. Až v roce 2004 se podařilo objevit přes dvě stě pytlů ukryté utajované dokumentace z předlistopadové doby, kterou si tito soudruzi schovali pro pozdější využití. Zcela jistě to nebylo zdaleka všechno.
Jaké že to byly „hodnoty Listopadu“? Anebo byly jiné hodnoty pro pravdy lačnou veřejnost, a jiné pro skutečnou politiku?
Třicet tři let od probuzených snů Listopadu 89 o něm stále nevíme pravdu, která je schovaná za obrazy nadšení a úlevy ze spektakulárního pádu komunistického režimu. Mezitím dospělo několik generací, které tak šerý dávnověk už pranic nezajímá, stejně jako mou generaci nezajímal rok 1945.
Potřebují jen podobné sny, nadšení, symboly a hodnoty, které by si mohli přivlastnit a opřít se o ně.
Zvolení kdysi komunisty školeného vojenského rozvědčíka Petra Pavla prezidentem republiky po třiatřiceti letech konečně uzavírá legendu o ve všech ohledech bezchybném „polistopadovém období“. Teď už ji konečně nepotřebujeme. Už nepotřebujeme žádné falešné legendy a idoly.
Z potulného kněze Miloslava Vlka se po listopadu stal pražský arcibiskup. Václav Klaus a Miloš Zeman se vydávali za „muže Listopadu 89“, aby ve skutečné politice desítky let balancovali jen mezi neslušností a velezradou.
Nový prezident se bude moci opírat jen o to, co skutečně dokáže. Tady a teď. A pro nás ostatní už snad konečně začne platit, že antiblbství je důležitější než antikomunismus.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Do vztahů USA se zeměmi Blízkého východu promluví i Trumpův rodinný byznys
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
56 komentářů
Pavel voliče ničím nepřesvědčil, na Hrad ho dostaly štvanice novinářů na Babiše. Teď bude muset jenerál být vděčný a novináře poslouchat a plnit jejich přání, nikoli jako Zeman se jejich omezenosti vysmívat. A jak to zatím vypadá, ruka ruku myje. o každém Pavlově pšouku ví celý svět, ačkoli ještě na Hradě nesedí.
Na hrad ho zvolila většina národa, a to jednoznačně. Tak si nech ty hloupý kecy, kobliho.
Tak už jsem slyšel hodně pitomostí, ale že by Pavel musel poslouchat novináře to ještě nikoliv. jaké novináře máte na mysli. Ty z Babišových Lidovek nebo DNES?
Velkoměstský nemakančenky
Žádné štvanice. Byla to jednoduše volba pro nebo proti Babišovi. Kdyby totiž proti Babišovi kandidoval orangutan, vyhrál by se stejným procentem. Prostě 60 procentům občanů této země se při myšlence na Babiše dělá fyzicky zle.
Což je ovšem dáno systematickým šířením lží a nesmyslů soudruhy novináři.
Obávám se, že to bohužel nevidíte celé. Ani v minulosti, ani v současnosti.
Obávám se téhož. S p. Urbanem téměř vždy souhlasím, velmi rád čtu jeho články. Vždy si však povzdechnu, škoda že ten článek nevyšel před 30 lety.
Smutna pravda,ale prece jenom pravda,dekuji Vam.
Havla jste docela dobře zhodnotil. Když se člověk zamyslel nad jeho činností jako prezidenta, tak to byl v podstatě pan nikdo. Vždy vychrlil jen kupu frází a byl lehce ovladatelný. V podstatě nic nedokázal a jen se předváděl. Byl to jeden velký omyl a jen podtrhl to, že se o nás mluvilo jako o švejkovské národě. Aspoň jsme byli pro někoho zábavní.
Výstižné. Děkuji!!
Jako vždy pane Urbane moudré a trefné – díky za to…
Brilantně popsáno, ostatně jako vždy. Palec nahoru.
v roce 1978 to bylo 33 let po válce ,30 let od únorového převratu
A to je chyba – že se lidé přestali zajímat o svou historii i o historii celkově. Chybami se člověk učí, pokud ale chyby nezná, dělá je pořád dokola. Škoda, že se pravda a láska dostala zase na hrad a to i s bonbónkem na dortu, paní první dámou, politručkou, dnes vznešeně zvanou mediátorka. Hurá do světlých zítřků a fakt na minulost vůbec nemyslete, ona totiž neskončila. Ve vašich svobodně-mediálních volbách pokračuje dál.
“ Nový prezident se bude moci opírat jen o to, co skutečně dokáže. Tady a teď. A pro nás ostatní už snad konečně začne platit, že antiblbství je důležitější než antikomunismus. “
…tak to jsem zvědavý…..
1.8.1978 jsem nastoupil do zaměstnání k podniku Vodní stavby jako stavbyvedoucí a nástupní plat jsem měl 1350,- brutto. Nebyl jsem v SSM ani v KSČ. To jsou paradoxy
Skvělý!!!
Napsal bych to velmi podobně,kdybych to ale uměl.
Jak krásně napsané, děkuji…
Tohle téma mne zajímalo v roce 2004, kdy jsem napsal a zveřejnil článek „Strhávání sametové opony“. Cením si ale postřehu autora ohledně ekonomů Klause a Zemana (Václav Klaus a Miloš Zeman se vydávali za „muže Listopadu 89“, aby ve skutečné politice desítky let balancovali jen mezi neslušností a velezradou). Jejich negativní úlohu při řízení průběžně financovaných systémů sociálního státu (důchodového a zdravotního), jsem zmapoval v Korespondenci s Klausem a Zemanem v knize Ekonomům to myslí černobíle. Dočtete se tam jak to vypadá, když podnikoví účetní se pletou do řízení vyspělého sociálního státu, kterému nerozumí ani co by se za nehet vešlo. Totéž platí o ekonomech z NERV a NRR. Na jejich diletantské rady dojede neekonom P. Fiala. Fialu jsem se snažil varovat, bohužel můj dopis ze 6. 1. 2022 skončil v bezedném koši Oddělení styku s veřejností Úřadu vlády České republiky.
Nevím, co tím autor chtěl říci. Záškodník ve službách komunistického režimu se stane prezidentem. Svědčí to o špatné historické paměti lidí, takový kádrový profil je natolik chucpe, že by lidé jako Petr Pavel měli být navždy diskvalifikováni a vypuzeni z veřejného života. Špatně bylo vůbec i to, že tito lidé zůstali v nové armádě. Zůstali tam proto, že je neměl kdo nahradit. Vojenská kariéra příliš netáhne. Většina spoluobčanů si ale nemyslí, že komunistická záškodnická minulost je na obtíž. Nevypovídá to nic o Petru Pavlovi, ale o jeho voličích ano, takže je to tak a nic se nedá dělat. Ale pravda a láska byly rozhodně poraženy. Nic víc… Revoluce (nikoliv puče) jsou vždy postaveny na idejích, někdejší francouzská revoluce skončila nástupem Napoleona k moci a z republiky se stalo císařství. Ale rozhodně to nebylo proto, že revoluční ideje byly špatné. Tak je to i nyní, myšlenky roku 1989 byly dobré, jen se jich nechopili dobří lidé. Volba Petra Pavla je pošlapáním těchto idejí, o tom přeci nemůže být sporu. Škoda, že to nikdo z politiků neřekne otevřeně a naplno.
Podívejte se na to co Pavel dělal posledních 33 let. A záškodník? to jste vzal kde. Vzorně sloužil vlasti jako voják. To byste tam raději viděl Babiše?
Nesloužil vlasti ale nato
Zjisti si, co je to NATO. Společenství nezávislých států, včetně naší vlasti.
… a jak se ta nezávislost projevuje ? USA obranně „vstoupily do misí “ v Afghanistánu a i Iráku – aby ochránily své území před napadením z těchto států ( takto to podobně v březnu 2003 oznamoval Bush ml. v emotivním projevu, že “ Irák je nebezpečí pro USA…“ – na jiné polokouli a kde 91% USAobčanů nevědělo kde se ten nepřítel Irák nachází…). A základě této „nezávislosti naklusalo“ do Afghanistánu až 60 států – vč.třeba Ukrajiny, aby to nebezpečí pro USA bylo v srpnu 2021 definitivně zažehnáno… A už je po nebezpečí, a Afghanistán a Irák jsou prosperující liberální demokratické státy a všichni tedy si mneme ruce jak se to povedlo…
1700 čistého v roce 1978 ? To byla slušná výplata, já měl v roce 1985 jako VŠ 1700 hrubého !
Velmi pozoruhodná reflexe reality předlistopadové a polistopadové. Urban mnohé postihl. I to, že nového prezidenta už netřeba zpovídat z jeho novou kariérou překryté minulosti. Problémem pro něj a pro ty, kdo jej podpořili, už podle výsledku voleb a podpůrných postojů vůdců ODS, TOP a KDU stará minulost není. V tom je Urban realista. Snad jen jedno prázdné neznámé místo zůstává v kontextu toho, že Petr Pavel v kampani veřejně uctil památku Jana Palacha. Postoj nového prezidenta k intervencím a okupacím, které osobně ve významných funkcích podporoval, přestože věděl, že jsou v rozporu s Chartou OSN, mezinárodním právem válečným a závaznými úmluvami o lidských právech a stojí mnoho lidských obětí.
Nádherný článek, jasně napsaný a krásně stylizován. A mnohé věci mi objasnil. Děkuji za to, nerad setrvávám v omylu. Ačkoliv mnohé jsem tušil, tak mi až dosud scházely ty pravé informace. Teď je mi jasné, proč spousta věcí o zločinech komunismu navěky zmizely.
Za sebe musím potvrdit podobnou osobní zkušenost, že byli komunisté a „komunisté“. Rovněž jsem se v pracovním životě setkal s lidmi, členy KSČ, od řadových až po nomenklaturní kádry, z nichž mnozí byli nejdříve „lidmi“ a až poté „komunisty“. Takových naštěstí nebylo málo.
Díky tomu jsem častěji byl hodnocen podle práce, nikoliv podle příslušnosti. I když samozřejmě pravda, při tom hodnocení jsem zůstával občanem až té druhé kategorie, leč s tím se muselo počítat.
Za mne má článek maximum hvězdiček, jak na obloze.
Rafinovaná obhajoba pane Urbane. Osobně sdílím názor Michala Kocába.
Děkuji pane Urban!
Rafinovaná obhajoba pane Urbane ! Poctivější stanovisko je Michala Kocába.
Vhození prázdné obálky v dané situaci je rovněž prázdné a nic neřešící gesto.
Ale druhý den po volbách se nemusím za sebe stydět ! To je k nezaplacení !!
Volba mezi generálem Pavlem a panem Babišem pro mne byla jednoznačná. Ale z toho, že jsem volil člověka (pana Pavla), který kdysi patřil mezi komunistickou elitu, mi moc dobře nebylo. Myslím si, že pan Pavel má v dané situaci právo dostat šanci ukázat své kvality. Zatím to nevypadá špatně.
Nazvat hlavní špatnosti naší společnosti „blbstvím“ považuji za omyl. Tím, co naši společnost ohrožuje, jsou především korupční vazby, klientelismus, nedostatek odvahy a ignorance. „Malá domů“ je spíše projev zkaženosti než „blbství“.
Odvážné a upřímné, díky Jane za článek. Celkem mi to pomohlo pochopit dobu, po té deziluzi, kterou mám po letošních prezidentských volbách. Kruh se uzavřel a asi je opravdu třeba se dívat na věci pragmaticky.
Čas ukáže, jestli se shodneme alespoň v názoru, co je to “ antiblbství“. Vida, texťák ani netuší, že to slovo existuje.
Před rokem 1989 jsem pracovně párkrát zavítal do úřadu Federální vlády ve Strakově akademii. Jeden z tehdejších poradců předsedy vlády si stěžoval, jak je po stranické linii dusí tehdejší předseda celozávodní organizace KSČ, nějaký Maroš Čalfa. Takže ještě chvilku se budou vracet a mlžit, než všichni zmizí. Ale touha po moci je u některých jedinců příliš silná bez ohledu na stranickou knížku.
Nejsem sice sedmdesátník (1954), ale zadušení pražského jara okupanty pro mě bylo velkým otřesem. Rodiče ani prarodiče ani já jsme neměli nikdy nic společného s komunisty. Naší ideologií bylo zřejmě zde v článku označené „antiblbství“. Já jsem tomu dosud říkal zdravý selský rozum. Mělo to kariérní nevýhody. Za článek děkuji. Nesundal mi růžové brýle na Václava Havla, protože jeho plichta s komunisty po 1989 mi byla jasná, a nikdy jsem růžové brýle neměl. Nebudu více rozepisovat, jen říkám, že ze dvou komunistů prezidentem mi připadal horší ten se spojením s armádní kariérou. Jen čas ukáže, že jsem se (doufám) mýlil.
Otřesem to bylo i pro řadu komunistů, kteří doufali, že se systém změní k lepšímu. Včetně toho, že bude zavedena nějaká hybridní ekonomika, jakou vyvolení měli možnost vidět v Jugoslávii.
Tedy dekuji, dnes naprosta a historicka pravda. V cem je dosti velka, oroc nahle tak caste opakovani ‚ze se‘,kdyz prece i soucasna nase media vsecno dokazuji citaty z reci politiku, a dalsich verejnych cinitelu. Cili i ten prubeh a moralni profil 30 let by se dal popsat prave citacemi rozhodnuti tech verejnych cinitelu, i s jejich jmeny. Vcetne tedy jmen konkretnich soudcu, kteri i ty komunisticke zlocince po sametu osvobozovali. At tedy vime, kdo na ty hodnoty jako prvni zapomnel. No a k nastupujicimu prezidentu Pavlovi, ono uz si si to chtelo zacit vsimat jeho povolebnich projevu, ve j.kterych uz prebira retoriku vlady a jeji pozadavky- a o tu se tedy bude opirat. Bez ni toho asi moc neudela. Nebo ze by si dovolil nejake jeji chybne kroky kritizovat? To asi tezko..A pokud i ano, jestlipak o te jeho kritice budou nase naprosto nezavisla media vubec psat?
Komentář nemam asi bych to určitě zkazil moc
moc krásně napsano.
Přejí Vám dobrý den.
Souhlasím, s malou výhradou:
Komunismus je přímo ESENCE blbství.
Takže antiblbství – přirozeně – zahrnuje i antikomunismus.
Ovšem: Ta náhlá předvolební vlna antikomunismu byla namířena POUZE proti P. Pavlovi. Však proto ji přiživovali SKUTEČNÍ komoušové, skuteční agenti Rusácka.
Teď – díky zvolení P. Pavla – máme konečně šanci na oddělení zrna od plev: Na pochopení, že ne všichni členové KSČ byli svině či blbci. Že mnozí dnešní zuřiví antikomunisti jsou mnohem horším nebezpečím pro demokracii než (někteří) bývalí členové kompartaje.
„Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí?
Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně.
A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.“
(potulný kazatel Ješua ben Josef)
Dosti podstatná fakta k tomu údajnému komunisty školenému vojenskému rozvědčíkovi Pavlovi:
http://manipulatori.cz/par-slov-k-udajnemu-rozvedcikovi/
Prosím: Zkusme být opravdu antiblbci, nikoli pouze antikomunisti.
Děkuji.
Soudruhům z manipulátoru se věřit nedá. Každému kdo absolvoval vojnu, je soudruh Pavel jasný. Včetně toho, že to musel být z hlediska komunistů superkádr a patrně si ho prověřila i GRU. Volili ho mladí blbové, kteří nic takového za sebou nemají a budou se časem divit, co vlastně zvolili. Dobře jim tak.
Václav Havel byl omylný, chybující a někdy naivní. Kdo tenkrát věděl kdo je kdo ?Ano, naše generace revoluce 89.roku i mladá generace potřebuje symboly a hodnoty, o které se lze opřít. A Václav Havel byl pro mně a mnoho dalších a i pro všechny západní země nezpochybnitelnou autoritou. Hodnoty listopadu se snažil několikrát zachránit, ale už na to neměl sílu. Premiér Klaus ho převálcoval. Obětem komunismu se nedostalo spravedlnosti a to byla velká chyba. Ani to že jejich mučitelé a věznitelé nebyli nikdy potrestáni. Spravedlnost není a nikdy nebyla. Ještě dnes rozhodují soudci, kteří posílali disidenty za komunistů do vězení. A jejich potomci soudí stejně, jen v opačném gardu. Měli jsme tu dva prezidenty, kteří byli v područí ruské FSB. A mám obavy, že nyní tu máme prezidenta, který je v područí CIA. Ale v pravdu a lásku musíme věřit. Prostě v něco se věřit musí. Jak by mohl člověk na tomto světě žít bez víry ?
Máme prezidenta, který byl v područí nejdříve Ruska a potom USA
Naprosto brilantní, každé slovo. Bravo a díky.
Havel to podělal v prosinci 1989. Teď už s tím nic neuděláte.
Čím to, že pan Urban tak náhle otočil?
Ještě nedávno, kdy hrozilo že by se prezidentem mohl stát Babiš, byl pro Urbana Pavel hrdina bez bázně a hany, který se za svou „mladickou nerozvážnost“ omluvil a svými činy vše napravil.
A teď toto?!
Že by nové noty?
Podepisuju každé slovo pana Urbana ! Bylo to tak, jak píše. Patřil jsem kdysi k tomu, co jeho a podobné pronásledovali. V roce 1984 jsem z toho dobrovolně a na základě poznání dobrovolně vyskočil. Což mně nikterak neomlouvá ze spoluodpovědnosti za to, co bylo. Dělal jsem na vnějším zpravodajství, problematika vízových cizinců, každý snad ví, o co šlo a co byl cíl , § 105 tr.zák. Poznal jsem řadu bývalých vězňů z uranové Příbrami a jen tak mimochodem, jediný předseda KPV Fanda Zahrádka, později v této organizaci zlikvidovaný Kavalírovou se mě zastal a jasně uvedl, že proti mojí osobě nejsou závadové poznatky. Nejhorší byly kolegové spoluzločinci, kteří na kalné vlně OF chytali vítr! Vše zdokumentováno, policejně prošetřeno na můj popud ! Exkomunisté, agenti, členové SČSP, to byla sorta, která se proti mě postavila po té, co jsem z kriminálky odešel na vlastní žádost k nové kontrarozvědce. Za tři měsíce jsem končil a v k 1.4. 1991 jsem byl propuštěn z důvodu reorganizačních změn. Jako prověřený a se všemi výhodami za 21let služby. O ty mně o čtyři roky později okradla ODS za použití retroaktivního zákona č. 33/1995Sb. Fosílie v parlamentu Benda to pamatuje. Po 33letech se kruh uzavřel, co mělo padnou je zde zpět Za halasného souhlasu „pravicových stran“! Babiš pouhý agent vadil, kádrový příslušník armády a absolvent zpravodajského kurzu s možným svazkem u GRÚ není problém! Odčinil minulost! Dostal, na rozdíl od tisíců zlikvidovaných, šanci ! Je nutno zrušil lustrační zákony, kdy jeden zakazuje, druhý dává výjimky Stejně tak zrušit zákon o protiprávnosti a zločinnosti komunistického režimu! Obojí je fraškou ! Po-té, co Hrad obsadí kádrový rozvědčík s chotí politručkou ! Závěrem: Mám veliké obavy o mladé lidi, zmanipulované dnes hůře, než jsme byli my !
Dvě připomínky:
1. Ve hře Audience V. Havla jeho hrdina Vaněk podílení se na hlášeních vedení podniku pro STB o své osobě odmítá
2. VUML jsem absolvoval a žádné úkoly jsme nedostávali. Takže pan tatínek spíš pomáhal s učením se na zkoušky
Ferdinand Vaněk byl m.j. agent StB v Praze, problematika kultůry v sedmdesátých letech. Před tím po linii Německa a ekonomiky od padesátých let… Co myslíte, znal se Vaněk s Havlem ?
Skutečný Ferdinand Vaněk by agent StB od padesátých let, linie Německo, ekonomika a od let sedmdesátých kultůra. V Praze, kde se všichni znají. Co myslíte, znal jej Havel ?
Nakolik je tedy totožný s častým Havlovým hrdinou? Nebo si Havel z nějakého důvodu „vypůjčil“ jeho jméno? A měl k tomu souhlas jeho nositele, jako A. C. Doyle v případě jména Baskerville?
Bohužel, neumím Vám odpovědět. Vaňků je /bylo hodně, Ferdinandů poskrovnu. Že by náhoda nebo projev uznání…
U Pavla je problém, že má pouze komunistické vojenské vzdělání a prvním jeho civilním zaměstnáním je prezidentování. I z debat bylo patrné, že ničemu nerozumí. Bude snadno ovladatelný našeptávači.