Estébáci s čistým lustračním osvědčením. Prošly jich stovky, připomeňme si proč
KOMENTÁŘ. Tvrdit, že je česká státní správa více než třicet let po sametové revoluci plná estébáků, by bylo asi troufalé. Většina z těch kdysi aktivních je už dávno v důchodu, přičemž si ve srovnání s někdejšími disidenty užívají výrazně fešáčtější penzi. I tak ale na úřednických postech bývalé členy StB pořád najdeme, jen se to o nich nemá říkat – protože mají čisté lustrační osvědčení.
Obávaná, nenáviděná i mocná Státní bezpečnost byla oficiálně zrušena k 15. únoru 1990. Lidé, kteří v ní pracovali, ale pochopitelně nezmizeli. Část z nich začala podnikat, zakládali si třeba bezpečnostní agentury, někteří odešli do advokacie a celkově tam, kde po nich nikdo nepožadoval čisté lustrační osvědčení.
Byli a jsou však i prokazatelní někdejší aktivní členové StB, na něž lustrační zákon nedosáhl. Konkrétně šlo (a stále jde) o bývalé zaměstnance III. správy SNB, vojenské kontrarozvědky. Čím to?
Trik je jinde…
Nedávno se jeden ze čtenářů HlídacíPes.org obrátil na redakci s tím, že na právním odboru Ministerstva průmyslu a obchodu působí jistý S.M., který byl podle osobní evidenční karty Ministerstva vnitra (volně přístupné na webu) zjevně starším referentem III. správy SNB, tedy příslušníkem Státní bezpečnosti zařazeným ve Vojenské kontrarozvědce.
Jak čtenář upozornil, nadále platí, že „podle zákona o státní službě na služební místa představených státních zaměstnanců musí žadatelé narození přede dnem 1. prosince 1971 dokládat, že nebyli mimo jiné příslušníky Státní bezpečnosti“.
„Domnívám se, že pokud se stanovený postup nějak neosvědčil u S.M., může být takových představených státních zaměstnanců více, což je samozřejmě zcela nezákonné,“ psal čtenář.
Celým jménem dotyčného ministerského úředníka neuvádíme proto, že v tomto textu nejde o konkrétního člověka, ale spíše o připomínku pozoruhodného porevolučního rozhodnutí, na něž se s přibývajícími léty zapomíná či už zapomnělo.
Prvním rozhodnutím, jak už dříve popsal historik Radek Schovánek na stránkách Minulost.cz, bylo, že už na začátku ledna 1990 byla III. správa SNB vyčleněna rozhodnutím vlády z federálního ministerstva vnitra do ministerstva obrany. Tím se na rozdíl od ostatních složek StB vyhnula zrušení.
Oficiálním důvodem bylo uchování funkčnosti Zpravodajské správy Generálního štábu (jako jediná tajná služba nebyla součástí StB), jejíž příslušníci s Vojenskou kontrarozvědkou spolupracovali, či v ní přímo pracovali.
© Archiv bezpečnostních složek
To ale nebyla jediná „výhoda“ pro ty, kdo sloužili před rokem 1989 ve vojenské kontrarozvědce. Druhé zásadní rozhodnutí přišlo o rok později.
Malá náhoda velkého zákona
Když byl v roce 1991 byl přijat takzvaný velký lustrační zákon, byla v něm formulace, že osvědčuje, „zda lustrovaná osoba byla či nebyla v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989″:
- příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti
- evidována v materiálech StB jako spolupracovník ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona
- a zákon myslel i na další jako byli funkcionáři KSČ, bývalí milicionáře či členové normalizačních prověrek…
Jenže příslušníci vojenské kontrarozvědky nebyli před rokem 1989 příslušníky Sboru národní bezpečnosti, nýbrž příslušníky vojsk ministerstva vnitra (ačkoli šlo o složku Státní bezpečnosti). Je to paradoxní, ale je to tak: příslušníci předlistopadové vojenské rozvědky díky tomu z moci lustračního zákona vypadli.
„Tento malý, „formální“ rozdíl umožnil stovkám bývalých příslušníků komunistické vojenské kontrarozvědky, která byla součástí StB, získat negativní lustrační osvědčení. Je na místě předpokládat, že tato malá „chyba“ byla do velkého lustračního zákona vložena úmyslně,“ napsal historik a badatel Radek Schovánek.
Až v roce 2001 vypukla aféra, kdy tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross přišel s tím, že v letech 1991 a 1992 bylo neoprávněně vydáno na 150 tisíc negativních lustračních osvědčení. Prověřování pak nakonec našlo jen 117 případů – vesměs šlo právě o bývalé příslušníky vojenské kontrarozvědky. Ti do té doby mohli pracovat ve významných funkcích státní správy. Politici se tehdy, ale i později, dohadovali, kde se stala chyba, k změně zákona to ale nevedlo. A jak se ukazuje, někteří bývalí „kontrarozvědčíci“ ve vysokých úřednických funkcích jsou ještě teď.
Třicet let práce pro demokratický režim a slušného života možná dokáže odčinit i roky ve službách StB. Mnohem víc pro klid na duši jejích bývalých příslušníků však možná přináší vědomí, že komunistická a estébácká minulost je dnes už řadě lidí v Česku úplně lhostejná. O co víc se mává rukou nad děním před rokem 1989 (případně se na něj laskavě vzpomíná), o to raději se připomínají „hrůzy raného kapitalismu“ 90. let.
Definitivní tečkou za smyslem lustrací pak udělal rok 2014 a snaha sestavit po volbách vládu s Andrejem Babišem. Tehdy vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL prosadila spolu se služebním zákonem i změnu lustračního zákona. Vztahuje se nyní už jen na místa představených (tedy vedoucích úředníků), nikoli už na členy vlády.
Jak známo, Babiš by coby spolupracovník StB lustrací jinak neprošel. Tak si aspoň připomeňme lejstro, které tehdy Babiš ve vinárně U obuvníka podepsal. Zrovna před pár dny mělo své 38. výročí:
Shrnuto: tak často vzývaná tlustá čára za minulostí je už roky nakreslená. Jmenuje se Babiš, kvůli němuž se změnil lustrační zákon. Je tedy logické, že ministerské úředníky už nikdo „lovit“ nebude, koneckonců mají v souladu se zákonem negativní lustrační osvědčení. Nicméně to znamená, že přinejmenším lidi z někdejší III. správy SNB ve státním aparátu pořád ještě nacházíme.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Jak jsme táhli na Fidela. Proč masakr v Zátoce sviní skončil americkým fiaskem
Utekl z Osvětimi a podal zprávu o nacistických zvěrstvech. Příběh Rudolfa Vrby
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Buďte konkrétní , napište , co Babiš špatného udělal , o kom lhal , komu nepravdivě ublížil ! Co dnes BIS , to je v pořádku , ta lidi nesleduje , žádné informátory nemá ?
Už vás BIS při výslechu zmlátila nebo vám pálila prsty zapalovačem? A Andrej? Lže, kudy chodí, a se svojí partou diletantů ubližuje celý zemi.
Co jste virus zač, že píšete takové ptákoviny a srovnáváte BIS s komunistickou StB! Pokud tady žijí lidé vašeho ražení, nemá cenu se o nic snažit a i proto jsme za 30 let tak kde jsme.
S takovými, jako vy, ještě bude práce, vyhnat vám tyhle žvásty z palic…..
virus ? To je takzvaný agent provokatér. Ne že by byl tak tupý, jak v komentářích předvádí. Snaží se jen provokovat a zároveň tím dává vítr do plachet zastáncům komunistické mafie. Agenti provokatéři tu byli, jsou a nejspíš ještě hodně dlouho budou.
„Jak známo, Babiš by coby spolupracovník StB lustrací jinak neprošel. Tak si aspoň připomeňme lejstro, které tehdy Babiš ve vinárně U obuvníka podepsal“.
Lejstro dobrý, ale kde je ten podpis Babiše.
1) Na tomhle se pekne ukazuje, jak byli ti „disidenti“ po prevratu naivni. Verili, ze zakony, ktere pisou byvali STB-aci, budou „ciste“. 2) Podle svazku Babis kdysi donasel na kolegy. Trebaze se to dnes muze jevit jen jako nevinne zalovani, v te dobe predstavovalo udani existencni hrozbu. 3) BIS-ka rozhodne nedela to co kdysi STB – psychickou/fyzickou likvidaci lidi (a jejich rodin) nepohodlnych rezimu. 4) Nejvic me na tom stve ta nespravedlnost. Zatimco byvali STB-aci dnes maji krasne duchody, jejich obeti trou bidu s nouzi, protoze jim za totace znemoznili vykonavat kvalifikovanou praci a delali napr. topice a umyvace oken.
Zajímavé, co tvrdíte o StB, já jsem byl celý dospělý život v hledáčku StB jako osoba ne přátelská režimu (Jak jsem se dověděl v devadeasátých létech, když mě KDU-ČSL napsala na kandidátku), ale přesto jsem byl díky odborným znalostem vedoucím výroby v n. p. v oboru chemie a odvolán jsem byl až na stížnost vyloučeného straníka jako asociál, protože jsem, aby stejně jako ostatní pracoval aspoń 6 hodin denně, když je placen za osm hodin práce. Platově jsem si po tom odvolání, jako vedoucí technolog, dokonce trochu polepšil. Ten vyloučený straník byl po listopadu, jako všichni vyloučení straníci, téměř co by hrdina.
Na základě své osobní zkušenosti, jsem přesvědčen, že zase lžete „Petr Kaminsky“.
Když měl na kolegy co donášet , tak asi nebyli čistí !
BIS je civilní rozvědka a ta je běžně skoro ve všech státech zneužívaná k politickým účelům, zejména co se týká snahy ovlivnit názory obyvatelstva a BIS to dělá někdy dost neobratně (na př. nedávným pokusem ovlivnit vyučování dějepisu). Vojenská rozvědka naproti tomu je zaměřena zcela jinak a je i dnes v podstatě jedno ke kterému ministerstvu byla přiřazena.
Není to přesně naopak? Vojenská rozvědka by měla být podřízena pouze vedení armády, které by mělo samo chránit její nezávislost a politické nezneužití. Už podřídit jí odděleně politicky řízenému ministerstvu obrany s politickým ministrem a politickými náměstky by bylo riziko, ovšem přehodit jí třeba pod ministra vnitra, je pěkný zásek do demokracie…
Díky za aktuální a hodně nadčasové připomenutí rozhodování o zásadních bezpečnostních otázkách na začátku roku 1990. Dovoluji si jako přímý účastník potvrdit, že žádné z připomenutých „opomenutí“ ministra vnitra Richarda Sachera, který coby právník osobně připravoval návrhy všech zásadních norem a opatření, týkajících se StB a VKR, nebylo náhodné, naivní, nebo pramenící z nezkušenosti. Vynětí III.správy z prověrek a později i z lustračního zákona vzniklo dohodou mezi MV Sacherem a MNO Vackem. Posvětil ji cíleně Sacherem dezinformovaný prezident Václav Havel. Vedení OF žádalo od února Sacherovo odvolání a v dubnu došlo v této otázce k otevřené roztržce s Hradem. Sacher vědomě sám napsal právně vadný text výpovědi propouštěným důstojníkům StB, kteří museli být po několika měsících formálně přijati zpět do pracovního poměru a muselo jim být dokonce vyplaceno odškodné. V té době existovalo několik svědectví o jeho napojení na předlistopadovou StB, ale nikdo je později neprokázal. Sacher osobně prezidentovi a dalším politikům v rozporu se zákonem roznášel vybrané dokumenty ze svazků pro něj nepohodlných lidí. Po prvním jeho pokusu v budově federální vlády ukázat mně osobně svazky „nespolehlivých“ lidí (kolem poloviny února 1990), jsem ho odmítl a ještě ten den jsem žádal prezidenta v přítomnosti bezpečnostního poradce Jiřího Křižana o jeho okamžité odvolání z funkce pro porušování zákona. Zbytečně.
Jan Urban, únor- červen 1990 představitel OF
Bezpečnostní poradce (prezidenta) Jiří Křižan se nechvalně „vyznamenal“ při „odstřelu“ Josefa Bartončíka ( stranicky nadřízený Richarda Sachera a s ním tvořící tehdy nový směr v ČSL) těsně před volbami v r.1990 a to ještě zejména i s Janem Rumlem, který informaci o údajné spolupráci Bartončíka s býv. StB vytroubil do televize a Křižan seděl viditeně vedle něj. (Havel byl v tu dobu v Moskvě). Když posléze byl uzákoněn tzv. Lustrační zákon, tak dle tohoto znění by se mělo hledět na Bartončíka jako na „nevinného“ – čili lustrační zákon by se ho vůbec netýkal. Ale přesto byl tak Bartončík „odsouzen“ Rumlem a Křižanem bez možnosti se obhájit. Uvádět tedy Jiřího Křižana jako spolehlivou osobu bych já rozhodně nepovažoval…
Každá lidská generace produkuje stejný rejstřík povah. Proto mi připadne pošetilé doufat, že s úmrtím posledního STBáka pomine nějaký problém. Jestli něco pomine, tak jen jedno provětrané politické téma. A pokud na něm někdo trvá, tak mu jde evidentně jen o to, kdo jiný se tu napříště bude mít lépe, než ostatní. A mně například, jde o to, aby slovo lépe mělo širší záběr.
Celý problém spočívá v jednoduchém rčení : „Když se chce všechno jde.“ Jenže ono se nechtělo. Proto řada problémů přetrvává, maximálně je kritizována, ale ti, kteří mohou věci měnit, nic nedělají. Nemyslím si, že by byli disidenti, či jiné prodemokratické síly naivní, ale spíše se jedná o nedůslednost a zároveň velmi agilní síly brzdící změny. Také s tím souvisí personální změny ve vedení BIS, kde socani, kteří se dostali záhy do vlády v čele se Zemanem, potřebovali poskoky a ne kritiky. Od počátku Zeman, ale i Klaus byli úkolováni lidmi v pozadí, kteří financovali jejich volby a jsou právě z řad vnitra a STB v článku zmiňovaných. Prostě komunisti = mafie, která stále prorůstá justicí a státem. A boj s mafií nikdy nebyl jednoduchý, zvláště v zemi, kde si lidé na mafii zvykli a naučili se s ní výhodně spolupracovat.