V ruském Jakutsku praskají stěny obytných domů i silnice. Hlavní město republiky Sacha – Jakutsk, které bylo postaveno na permafrostu a stojí na ocelobetonových pilotech, se pomalu hroutí k zemi. Věčně zmrzlá půda v polárních oblastech vlivem globálního oteplování totiž postupně taje, a klesá tak i terén, na kterém dnes stojí silnice, železniční tratě i budovy.

Nejde však o problém, který by se tu objevil nedávno, jen se o něm dost dlouho mlčelo a také mlžilo. Hlubokých trhlin v asfaltu a poničených staveb si už v minulosti všimli místní obyvatelé a vědci, kteří již dříve upozorňovali vládu na možné souvislosti mezi upadajícím městem a klimatickou změnou.

Moskva však vědecké studie svrhla ze stolu a vítězoslavně prohlásila, že „hlavní město chladu“ nikdy nepadne. I témata spojená s klimatickou změnou jsou v Rusku pod pečlivým dohledem státní propagandy.

Drahokamy v soukromých rukou

Navzdory rezolutním prohlášením však Jakutsku rostlou výdaje na jeho údržbu, protože oteplování už způsobilo značné škody na majetku i v dopravní infrastruktuře.

Zástupci Jakutska se tak obrátili znovu na centrální vládu – tentokrát s žádostí o dotace ze státního rozpočtu, které by jim pomohly s nutnými opravami a rekonstrukcí města. Moskva však požadavek zamítla s tím, že Jakutsko není chudou republikou a má dostatek nerostného bohatství na to, aby se postaralo o své město a jeho čtvrti samo.

Mrazivé počasí místní nevnímají jako velký problém, daleko více se obávají příchodu jara, které je mnohem teplejší než dříve a dokonce přichází s téměř měsíčním předstihem.

Nutno dodat, že Ruská federace se v podstatě o odlehlé oblasti Sibiře nezajímá, pokud není zrovna týden před volbami, kdy si potřebuje upevnit své postavení a udržet svůj vliv.

Jakutsk byl také jedním z míst, kde Kreml od stolu škrtl některé dlouho plánované projekty, aby rychle získal peníze na investice do anektovaného Krymu. A tak místo roky plánovaného mostu v Jakutsku se desítky miliard rublů po roce 2014 přesměrovaly na stavbu nového mostu spojujícího Krym s ruskou pevninou.

Jakutsko, které dříve patřilo k největším vývozcům drahokamů, už navíc dávno žádným bohatstvím neoplývá, jelikož vzácné nerosty na jeho území dnes těží pouze soukromé firmy, které k místu nemají žádný vztah a do rozvoje regionu nijak neinvestují.

Republika Sacha (neboli Jakutsko) se naopak potýká s velkými potížemi ve všech průmyslových odvětvích – energetiku nevyjímaje. V důsledku teplotních skoků tu často dochází k přetížení plynových elektráren, což způsobuje několikahodinové výpadky tepla, které mohou znamenat pro místní obyvatele skutečně závažný problém.

V zimě se totiž venkovní teploty pohybují mezi -40 až -50 stupni Celsia, přičemž se občanům doporučuje, aby zůstali doma a ven raději vůbec nevycházeli. Nicméně ne všichni si to mohou dovolit a například obyvatelé nejchudších čtvrtí musí s kanystry kvůli zamrzlé vodě o několik bloků dál, kde mají lepší přístup k vodnímu zdroji.

To může být při takových mrazech velice nebezpečné a podle odborníků na kryomedicínu, která tu je na opravdu vysoké úrovni, cesty trvající více než deset až patnáct minut mohou mít fatální následky na lidské zdraví. Lékaři se tu denně věnují případům středních i těžkých omrzlin, které vedou k amputaci končetin či nevratnému poškození nervů, a skoro každý den také zachraňují životy.

Obavy z příchodu jara

Mrazivé počasí však místní nevnímají jako velký problém, neboť jsou s ním poměrně sžití. Daleko více se obávají příchodu jara, které je podle jejich vlastních zkušeností a také dle vědeckého měření mnohem teplejší než dříve, a dokonce přichází s téměř měsíčním předstihem.

Lidé se tak právem obávají skokového zvýšení teploty o několik stupňů, které v předchozích letech zapříčinilo masivní tání. Městem se tehdy prohnaly obrovské ledové kry, které jim zničily domovy a následné povodně si pak vyžádaly hned několik lidských životů.

Největší katastrofa se však odehrála loni v létě, kdy tu extrémní horka a dlouhotrvající sucha způsobila obrovské lesní požáry. Ty se šířily takovou rychlostí, že je nebylo možné několik týdnů vůbec uhasit, a pohltily tak více než sedm milionů hektarů porostů.

Jednalo se o vůbec nejhorší požáry v historii Ruska, a dokonce ani Vladimír Putin tehdy nezastíral, že je situace vážná. Otázka životního prostředí se tak konečně stala tématem i pro ruské vládní orgány.

Putin v souvislosti s rostoucím počtem katastrof, především rozsáhlých požárů, konečně uznal, že je potřeba se zabývat klimatickou změnou a přestal veřejně téma bagatelizovat.

Nicméně na jeho slova se po invazi na Ukrajinu už spoléhat nelze, byť je nezbytně nutné, aby se i Moskva podílela na řešení klimatické krize. Právě Rusko totiž stále patří k největším světovým producentům skleníkových plynů, v důsledku kterých se planeta otepluje.

Autorka pracuje v neziskové organizaci Greenpeace ČR.