Česko po boku Turecka. Senátoři, násilí na ženách a jak se žije v Istanbulu
Český Senát zamítl přijetí Istanbulské úmluvy, jejímž cílem je prevence a potírání domácího násilí a násilí proti ženám. Česká republika se tak zařadila po bok Turecka, které paradoxně úmluvu ratifikovalo v roce 2012 jako první, před třemi lety ale od ní znenadání ustoupilo. Statistiky přitom ukazují na zhoršující se postavení žen v turecké společnosti. Podle Centra pro prevenci a monitorování násilí ŞÖNIM se v Turecku stane obětí násilí každou hodinu patnáct žen.
Orhan Çiftçi, bývalý guvernér provincie Kırklareli, odvezl v roce 2017 svou bývalou přítelkyni násilně do lesa a za pomoci tří dalších mužů ji tam zbil. Poškozená žena útok řešila u soudu, kde předložila kamerové záznamy únosu, lékařské i znalecké posudky prokazující její napadení.
Ačkoliv soudce vloni Ciftçiho vinu uznal a odsoudil ho k podmíněnému trestu deseti měsíců vězení, krajský soud následně rozhodnutí zrušil a všechny tři pachatele osvobodil.
Politikův mediálně známý případ byl jen jedním z mnoha dalších, které turecké soudy v loňském roce řešily a z nichž vítězně vyšli pachatelé násilných činů na ženách, jak upozorňuje nová zpráva vydaná v lednu Stockholmským centrem pro svobodu (SCF).
Ačkoliv to byli právě Turci, kteří jako první ratifikovali před dvanácti lety úmluvu potírající násilí na ženách, jež nese i jméno jejich nejslavnějšího města, situace žen a dodržování jejich práv se v Turecku rok od roku horší. Jen za loňský rok bylo podle platformy „Zastavíme vraždy žen“ zavražděno muži 315 žen a dalších 248 jich zemřelo za podezřelých okolností.
Co je Istanbulská úmluva
Úmluva, kterou projednával i český Senát, odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, nucené sňatky, „zločiny ze cti“ nebo mrzačení genitálií. Násilí vůči ženám pak vnímá jako porušování lidských práv a formu diskriminace. Státy, které Úmluvu přijaly, se zavazují k uzákonění opatření proti násilí páchaném na ženách a také zacílené osvětě mezi zaměstnanci soudů, policie a zdravotních zařízení.
Podle zprávy SCF navíc vláda čím dál víc komplikuje práci ochránců ženských práv a pachatelé domácího násilí a jiného násilí na ženách odcházejí od soudů s čím dál nižšími nebo vůbec žádnými tresty.
„Soudci čím dál častěji pachatelům genderově podmíněného násilí ukládají nižší tresty s odůvodněním, že je oběť „vyprovokovala“. A to i v případech vražd. Ve společnosti to pak vytváří kulturu beztrestnosti za násilí páchané na ženách,“ shrnuje smutnou bilanci loňského roku zpráva SCF a uvádí zásadní případy, které se v potírání ženských práv v roce 2023 udály.
Na feministky jedině s pepřákem
Hned začátkem minulého roku odmítl turecký Nejvyšší soud zrušit odstoupení Turecka od Istanbulské úmluvy, které v podstatě ze dne na den před třemi lety provedl prezident Recep Tayyip Erdoğan.
Přes noc vydal dekret, ve kterém oznámil, že Turci od úmluvy odstupují. Rozhodnutí tehdy napadla opozice s tím, že prezident nemá pravomoc jednostranně odstoupit od mezinárodní dohody. Desátá komora Státní rady pak ovšem žádost o zrušení Erdoğanova rozhodnutí zamítla s odůvodněním, že když prezident může mezinárodní smlouvy schvalovat, může od nich stejně tak i sám, bez posvěcení parlamentu, odstupovat. Nejvyšší soud pak tento verdikt potvrdil.
V březnu pak následovalo násilné rozehnání 21. nočního pochodu feministek, který se konal u příležitosti Mezinárodního dne žen. Stovky aktivistek se pochodu chtěly zúčastnit navzdory zákazu demonstrací v okolí náměstí Taksim, který vydal Úřad guvernéra okresu Beyoğlu, kvůli obavám o „veřejný pořádek a národní bezpečnost“.
Pochod žen pak rozehnala policie, která proti nim použila pepřový sprej a nejméně deset účastnic zadržela.
Ačkoliv na zhoršující se postavení tureckých žen i organizací bojujících za jejich práva pravidelně upozorňují různé mezinárodní platformy, v Turecku se jejich hlasy snaží cíleně umlčet. Státní prokurátor navrhnul například úplný zákaz důležité organizace, která bojuje proti násilí páchaném na ženách „Zastavíme vraždy žen“.
Tvrdil, že upozorňováním na zhoršující se podmínky žen ve společnosti porušuje zákony a morálku země. Soud ale na podzim žádost prokuratury zamítl.
Šlo spíše o výjimečně vstřícný rozsudek, protože celkově se soudy proti ženám čím dál více vymezují, a především tresty za násilí páchané na ženách se výrazně snižují ve prospěch pachatelů. Podle právničky Selin Nakıpoğluové z Platformy žen za rovnoprávnost (ESIK) tak státní aparát přispívá k vytváření atmosféry ve společnosti, že si oběti zaslouží být zabity nebo zraněny.
Podle ESIK byl jen v prvních devíti měsících loňského roku snížen trest odnětí svobody 17 pachatelům násilí na ženách. Někteří z nich přitom například sexuálně zneužívali nezletilé dívky.
Podle předsedkyně Federace tureckých ženských sdružení Canan Güllüové jde o politicky motivovaná soudní rozhodnutí. „Současná vláda neustále prosazuje patriarchální hodnoty. Soudci jsou navíc pod kontrolou vlády a jejich rozhodnutí jsou ovlivňována vládní propagandou,“ řekla Güllüová pro opoziční levicový deník Birgün daily.
Podle ní soudci přistupují k problematice genderově podmíněného násilí a zneužívání velmi lehkovážně i z důvodu, že nemají potřebné vzdělání, aby jí rozuměli. Navíc vládní Strana spravedlnosti a rozvoje AKP se snaží prosadit zrušení zákona č. 6284, který poskytuje mechanismy ochrany ženám a dětem, které utrpěly domácí násilí nebo jsou považovány za ohrožené domácím násilím.
„I tyto politické debaty vedly ke shovívavějšímu přístupu k fyzickému a sexuálnímu zneužívání. Mnozí se domnívají, že muži jsou příliš rychle obviněni z násilí nebo z vraždy,“ shrnula převládající atmosféru v Turecku Canan Güllüová.
O ženách už ne
Její slova pak paradoxně potvrdilo i vystoupení konzervativní političky Özlem Zenginové z vládní strany AKP, která si v přímém televizním přenosu postěžovala, že v její straně už není možné diskutovat o právech žen. Zenginová je přitom známá diskriminačními výroky vůči ženám, které si dovolí kritizovat tureckou vládu: „Cítím se ve straně nesmírně osamělá a jsem velmi zklamaná z diskusí o ženských otázkách,“ řekla ve vysílání provládního zpravodajského kanálu Haber.
Čím dál komplikovanějšího postavení žen v turecké společnosti si všímají i mezinárodní organizace. Světové ekonomické fórum vloni zařadilo Turecko mezi nejhorší země v celosvětovém žebříčku rovnosti žen a mužů. Ocitlo se na 129. příčce ze 146. Ve zprávě nazvané „Global Gender Gap 2023“ zaujalo navíc poslední místo v kategorii rovnosti žen a mužů na Blízkém východě a v Eurasii.
Úplně potichu ale ještě nejsou ani některé oficiální turecké organizace. Prohlášení odsuzující genderově podmíněné násilí a vraždy žen vydala Turecká lékařská asociace (TTB), která vyzvala turecké úřady, aby proti narůstajícím případům zakročily.
Po útocích na dvě zdravotnice v provincii Mersin pak na podzim v samostatném prohlášení obvinila vládní politiky, justici a kulturu beztrestnosti, že chrání pachatele násilí tím, že jim ukládá nižší tresty. „Ženy jsou zabíjeny za bílého dne, přímo na ulici, na svých pracovištích,“ uvedla TBB poté, co zdravotní sestru Ayfer Kayaovou zavraždil její manžel za to, že se s ním chtěla rozvést.
Téhož dne byla ještě šestkrát postřelena mužem stážistka v nemocnici. Lékařská asociace pak poukázala na to, že součástí problému je nejen „politicky tolerované násilí na ženách“, ale také rozšířené vlastnictví zbraní. „Používání zbraní je v Turecku velkým problémem a úřady dělají velmi málo pro to, aby monitorovaly, jací lidé mají přístup ke střelným zbraním. Jsme navíc svědky toho, že politici dokonce vlastnictví zbraní podporují,“ uvedla Turecká lékařská asociace.
Zásadní data pak v této věci přinesl ještě průzkum, jehož výsledky zveřejnilo Centrum pro prevenci a monitorování násilí ŞÖNİM, které zřídilo Ministerstvo pro rodinu a sociální služby. Ze zprávy, která dokumentovala genderově podmíněné násilí v letech 2013 až 2023, vyplynulo, že za tu dobu došlo v Turecku k 1 360 027 případům genderově podmíněného násilí, což podle ŞÖNİM znamená, že každou hodinu se v zemi stane obětí násilí 15 žen.
Na zprávu reagovala opoziční Republikánská lidová strana (CHP), jejíž poslanec Gamze Akkuş İlgezdi označil čísla za velmi znepokojující. „Patnáct žen, které se každou hodinu stanou obětí násilí, je obrovská tragédie a bohužel za ni z velké části může vládní politika,“ obvinil İlgezdi vládní konzervativce s tím, že se podílejí na ochraně násilných mužů, kterým poskytuje beztrestnost a vytváří tak z násilí na ženách v chronický problém, kterého se Turci jen tak nezbaví.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Záhadná ruská mobilizace: vítězství jako věčný motor války
Konspirátoři všech zemí! Proč si Prahu oblíbili němečtí i rakouští extremisté
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
23 komentářů
Islámské úmluva je především o LGBT a o plánovaném zničení rodiny. Úchylná propaganda nesmí být přijata. Dnes poprvé mne Senát milé překvapil. Násilníci jsou podružný problém a zákony na ně máme.
Je to Istanbulská Dohoda, ne Islámská.
O LGBT tam není ani slovo, četl jsem ji celou, vy zjevně ne.
Píše se tam o genderu, ne o biologickém pohlaví. Je to úplně jedno, nic by to v naší zemi nezkomplikovalo.
S přijetím Istanbulské Úmluvy nesouhlasím, nelíbí se mi tam prostor, který tato smlouva vytváří pro vznik organizací (i nestátních), které mají pomáhat dodržovat tuto smlouvu. Už vidím, jak si z toho spousta vyčůraných právníků a aktivistů typu Matěje Stropnického udělá výnosný byznys.
Pseudopojem „gender“ můžete s LGBTQI+ agendou zcela ztotožnit.
„Český Senát zamítl přijetí Istanbulské úmluvy, jejímž cílem je prevence a potírání domácího násilí a násilí proti ženám“ Dobrý večer Terezie, jen dotaz, IÚ jste četla, nebo ne?
Autorka, po vzoru US presidenta Bidena, patrně dává přednost Pravdě před fakty.
Nechápu jak ti co jsou proti diskriminaci čehokoli podporují „pozitivně“ diskriminační zákony.
Jakékoli násilí vůči komukoli venku, v zaměstnání, v kolektivu nebo kterémukoli členovi rodiny, homosexuálovi, heterosexuálvi je nějak sankciováno. Jesli dostatečně je věc diskuse. Není jediný důvod z toho vyčleňovat ženy.
Odmítnutí úmluvy je fail jako prase 🙁 Zrovna v době, kdy se v éteru řeší kauza NEtrestu za znásilnění. Obrovská chyba a ostuda!
Jenže proti takovým věcem je IÚ totálně k ničemu. Viz můj příspěvek kousek níž, pokud projde.
Všechny pokusy změnit přirozený chod světa musí skončit nezdarem.
Pravda, pravda, ješťě štěst´í že nejsme v Turecku.
Jak ukázal nyní medializovaný případ, český soudce vůbec nemusí být ovlivňován politiky, a když se rozhodne pachatele dlouhodobého znásilňování pustit na podmínku, tak dle zcela vlastního uvážení a nikdo ho k tomu nenutil. Zákon mu to umožnuje a nějaká Istanbulská úmluva, i kdyby jí Senát odsouhlasil, na tom nic nezmění.
Souhlas, ovšem s tím, že máme institut odvolání, a tam patrně bude rozsudek korigován.
A je skutečně problém, to by člověk musel opravdu dobře znát sociální situaci této konkrétní rodiny, nakolik tíživé až likvidační pro ni by bylo uvěznění živitele. A pak posuzovat, co je větší zlo.
Bezcenný blábol. Vše pozitivní, co IÚ obsahuje, máme kodifikováno v trestním právu, některé věci už desítky let (a některé už jako dědictví relativně civilizovaného Rakousko – Uherského práva). Vším negativním, co IÚ obsahuje (gender a jiné ideologické žvásty, podpora nevládek s nulovou demokratickou legitimitou apod.) je lepší v právním řádu nemít.
Aston na Neviditelném psovi dnes uvádí statistiku, podle níž v Německu od ratifikace IÚ narostlo procento žen se zmrzačenými genitáliemi o desítky procent a v kategorii nezletilých dívek o stovky procent. Opravdu něco podobného chceme i u nás? Jsem rád, že zastánci podobných zrůdností patří k menšině i mezi senátory.
Prakticky všechno, o čem mluví Instanbulská úmluva je už dávno obsaženo v našem právním řádu. Proto se jedná pro nás nikoliv o věcnou záležitost, ale jenom proklamativní akci. Z mého pohledu bohatě stačí dodržovat a uplatňovat ustanovení našeho právního řádu, která máme, na rozdíl od jiných zemí, kterých by se úmluva měla týkat více, už dávno.
Tak tomu nerozumím. Léta nám progresivní média a politici rvou do hlavy, že největší úžasňáci jsou muslimové (migranti, nyní Palestinci, multikulturalismus s přistěhovalci etc), a teď najednou čtu, že je v islámském světě je to špatně. Tož to jsem z toho jelen.
Zamítli? Dobře udělali. Podle toho, kdo nejvíc plače, je zřejmé, odkud vítr fouká.
Zachovejme si křesťanský i přírodní pohled na tento paskvil. Chci tím tím říct, že v přírodě si naši předci (opice) sami vyloučí jinak se chovající jedince v zájmu zachování svého potomstva. Druhá věc je v dalších hlídacích organizacích přiživníků. Zkrátka lidstvo s jistotou pracuje na své záhubě. A to od doby, kdy se odnaučilo má nazývat věci pravými jmény.
1. Příznivci přijetí IÚ nás ujišťovali, že její přijetí nebude mít žádný praktický dopad. A teď, když přijata nebyla, řvou jako prasata na jatkách. Takže by asi nějaký dopad měla, a spíš velký než malý a zcela jistě jednoznačně negativní vůči normálním občanům.
2. IÚ by (mj.) vnesla do našeho právního systému pavědecký termín „gender“, který nestojí na žádných vědeckých či alespoň exaktních základech. Jsou to jen bláboly bezcenných pseudovědců.
3.Sexuální preference, orientace, ale i postavení člověka ve společnosti s tím související jsou řízeny fyziologickými mechanismy, v nichž pořád máme ještě mezery ve znalostech i v případě klasické hypothalamo – hypofýzární osy, řídící pohlavní žlázy, i v dopadu jejich účinků na centrální nervový systém (v podstatě jen víme, že jsou v mozku receptory na pohlavní hormony, a že ty vyvolávají chování a cítění spojené se sexuální identitou). Tušíme feromony a jejich vliv na zdraví i sex a máme matné ponětí o vlivu mikrobiomu či mikrobioty v této oblasti (minimálně se zapojuje do tvorby těch feromonů, ale patrně bude mít i další funkce).
Tušíme i populační regulace v této oblasti – IMHO nárůst G a L osob v přelidněných (přehuštěných) populacích je jakousi humánnější obdobou pochodování přemnožených lumíků do moře.
4. Jediný profukovací, hluboce mrazící mražák, schopný vychytávat ze vzduchu látky feromonového charakteru, případně kultivátor pro zvlášť náročné mršky z mikrobiomu (či solidní DNA sekvencer, nasaditelný na mikrobiotu) má větší význam než celá gender studia, protože ta vědecké základy toho, co údajně studují, ignorují, nebo cíleně odmítají.
Faktem je, že práce typu „Seznamovací strategie pražských gayů“ (cosi takového opravdu bylo napsáno a obhájeno) je naprosto bezcenná ve srovnání s teoreticky možnou prací „Srovnání hladin deseti těkavých látek v ovzduší gay a hetero klubů“, případně s také možnou prací „Srovnání mikrobioty hetero a gay orientovaných mužů“, které by ovšem potřebovaly peníze na HiTech.
Na galerii lobbovali za přijetí zástupci Německa, Velké Británie. Lucemburska a Francie. V Lucembursku situaaci neznám, ale ve všech ostatních státech z tohoto výběru je situace žen podstatně horší než u nás.
Asi chtějí, jako v tom vtipu, že když jim chcípla koza, tak aby chcípla i nám.
Je docela roztomilé, když tyto státy, kde se běžně provádí ženská obřízka a běžně se tam páchají i vraždy žen tzv. „ze cti“ (zpravidla netrestané, nebo jen bagatelními tresty) nám vyčítají velikonoční pomlázku.
Pokud se seřadí státy EU podle míry násilí na ženách, tak v horší polovině jsou ty, které IÚ ratifikovaly a v té lepší jsou především ty, které ji neratifikovaly.
Příčinná souvislost tam může být i opačná: Státy, které mají úroveň násilí vůči ženám nízkou, nemají zájem se matlat tímhle šitem. Nicméně, pokud je jen stín podezření, že by IÚ mohla zvyšovat úroveň násilí páchaného na ženách (tedy opačného příčinného vztahu), je v obecném zájmu tuto smlouvu neratifikovat.
Pochopitelně, šlo i o zvýšené postavení nevládek, zabývajících se „genderem“, kterým by stát navíc musel povinně za jejich škůdcovskou činnost platit.
Dále šlo o povinné přijímání osob, které o sobě prohlašují, že jsou „genderově utiskovány / ohrožovány“. Čili v praxi by to vypadalo tak, že bychom museli přijmout „genderově utiskovanou / ohrožovanou“ muslimku, načež bychom v rámci „slučování rodin“ museli přijmout i mužské členy její rodiny, kteří ji „genderově utlačovali / ohrožovali“. A platit jim sociální dávky, protože tihle lidé se štítí práce – to ukazují zkušenosti z Německa (zvládneme to!) zcela jasně.
Tohle je zavadejici a tedy polopravda:
Viz „Co je Istanbulská úmluva“
Dale je pak nepekna demagogie srovnavat Tuecko s CR.
++++++++++
Polovina IS se zabyva genderem. Clanek by mel take zminit Výbor GREVIO – kde sedi v ramci genderove vyvazenosti 10 zen – pouze.
Kdo podporuje přijetí IÚ, podporuje vraždění žen, znásilňování, ženskou obřízku a podobné věci, které se dějí ve státech, které ji ratifikovaly, významně častěji než v těch druhých.
Je třeba si tyhle lidi dobře zapamatovat, protože ohrožují ženskou populaci v ČR.