PROFIL. Je to víc než měsíc, co česká zbrojní firma Czechoslovak Group (CSG) suverénním způsobem vstoupila na burzu. Úpis akcií se podařil, i dnes se cena drží nad zaváděcí hodnotu 25 eur za akcii a analytici předpovídají růst. Kvůli opojení okamžikem a faktu, že se tím z třicátníka Michala Strnada stal nejbohatší Čech současnosti, mediálně poněkud zapadly samotné počátky této firmy. Jaké tedy byly?

Je to rozhodně příběh úspěchu. Z původního obchodníka se železným šrotem se stala největší zbrojní firma v Česku; tržní kapitalizací jde nyní dokonce celkově o českou byznysovou jedničku, větší než je energetický kolos ČEZ.

Skupina CSG má přes stovku dceřiných firem a zaměstnává zhruba 14 tisíc lidí v Česku, na Slovensku, v Itálii, Německu či Španělsku a je mimo jiné největším výrobcem malorážové munice v celém západním světě.

Na počátku stál Jaroslav Strnad, původně vyučený obráběč kovů z Chrudimi a zaměstnanec tamního podniku Transporta. Pár let působil jako manažer firmy Recycling – kovové odpady a pak se rozhodl rozjet vlastní byznys s nepotřebnou vojenskou technikou. Tomu nahrávaly i rodinné vazby na ministerstvo obrany, kde tehdy pracoval Strnadův tchán.

Ve zbrojním byznysu nejsme na skautském táboře, to je prostor, kde se střetávají vysoké zájmy.

Zeman, neplacený agent Tatry

Úspěch přišel po krůčkách. Synovi zakladatele, dnešnímu majiteli Michalu Strnadovi, byly tři roky, když v roce 1995 vznikla zprvu jen malá obchodní firma Excalibur Army.

Až později Strnad starší přišel na to, že šrot – konkrétně vyřazený materiál a nadbytečná technika Armády ČR – nemusí mít jen cenu starého železa, ale že se kdysi vyřazené stroje a motory dají opravit a znovu prodat jako funkční.

To se postupně rozjelo poté, co Strnad koupil zkrachovalé někdejší státní podniky na opravu vojenské techniky v Přelouči (2005), Šternberku (2013) a další na Slovensku. Tím získal nejen možnosti opravovat a modernizovat, ale i vyvíjet nové typy pozemní techniky a rozjel další úroveň spolupráce se zbrojovkami a zahraničními odběrateli.

Starou československou a sovětskou techniku Strnad skupoval po celé Evropě, nechával opravovat, modernizoval a pak prodával – často do arabských zemí, kde měly tyto výrobky dlouhou tradici.

S CSG se asi i proto historicky pojila i podezření, že skrytě vyváží i do embargovaných zemí. To se ale neprokázalo.

„Ve zbrojním byznysu nejsme na skautském táboře, to je prostor, kde se střetávají vysoké zájmy. A zcela v obecné rovině mohu konstatovat, že spojenecké vazby se naplňují i za kulisami, třeba právě v podobě veřejně nedeklarovaných zbrojních dodávek, kdy třeba nelze někam dodávat otevřeně a napřímo. Víc k tomu říkat nebudu,“ komentoval to pro HlídacíPes.org už dříve anonymně tehdejší vysoký český diplomat.

Strnad také pochopil, že v oboru zbrojního (obranného) průmyslu jsou kromobyčejně cenné politické vazby. Snadno si našel cestu k prezidentu Miloši Zemanovi, respektive k lidem v jeho bezprostředním okolí. Jeho firmy pak opakovaně Zemana finančně podpořily v prezidentské kampani.

S klíčovými kontakty a na cestu vzhůru CSG pomáhá i personální politika: práci zde našel třeba bývalý velitel hradní stráže, vysocí úředníci ministerstva obrany, někdejší ředitelé státních vojenských podniků či důstojníci tajných služeb.

Dva miliony věnovala například Strnadova společnost Dako-CZ a nešlo o jediné dary. Zeman pak Jaroslava Strnada 28. října 2018 dekoroval medailí Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské. Bylo to už poté, co otec zakladatel – v pouhých 45 letech – předal (od ledna 2018) svou firmu synu Michalovi.

Sám Zeman se tituloval jako „neplacený agent Tatry“ a zástupce firmy s sebou pravidelně bral na zahraniční cesty.

Ve zmíněném Dako-CZ měl přes firmu Tatravagónka podíl i slovenský podnikatel ruského původu Alexej Beljajev, který v minulosti sám přiznával vazby na nejvyšší ruské vedení. Tatravagónka například dlouho získávala významné zakázky od ruských státních železnic, které v letech 2005–2015 řídil osobní Putinův přítel Vladimir Jakunin.

Právě Beljajevovy peníze z nákupu 49% podílu Tatravagónky umožnily Strnadovi financovat v roce 2013 klíčový vstup do společnosti Tatra (společné cesty byznysem CSG a Beljajeva se rozešly v roce 2021).

Nadstandardní vazby si Strnad vypěstoval právě i na Slovensku. Kupříkladu pro CSG velmi vstřícná zakázka na 166 hasičských aut, vypsaná v červnu 2014 tehdejším slovenským ministrem vnitra Robertem Kaliňákem (dnes je slovenským ministrem obrany), se ukázala jako klíčová pro přežití a budoucí úspěch původně skomírající Tatry.

S klíčovými kontakty a na cestu vzhůru CSG pomáhá i personální politika: práci zde našel třeba bývalý velitel hradní stráže, vysocí úředníci ministerstva obrany, někdejší ředitelé státních vojenských podniků či důstojníci tajných služeb.

Jak dostat prověrku

I pohled na současnou prosperitu CSG potvrzuje, že rozhodně nelze tvrdit, že by převod firmy na potomka měl být jen na oko. I když Michalu Strnadovi bylo v době přijetí velkorysého daru jen 25 let, byl už od roku 2015 oficiálně generálním ředitelem firmy, v níž působil už od pubertálních let a znal ji dokonale.

„Ve vedení firmy jsem prakticky deset let, takže ona změna vlastnická, která proběhla v roce 2018, pro mě osobně velkou změnou nebyla. Vždycky jsem to bral jako rodinnou firmu a choval jsem se k ní podle toho,“ komentoval to v roce 2022 sám Michal Strnad ve vzácném rozhovoru poskytnutém Hospodářským novinám.

Byznysu se věnoval natolik, že po ukončení střední školy ve studiu už nepokračoval. „Byznys má především v krvi. Nikoli na papíře,“ komentoval tento detail v týdeníku Echo známý byznysový novinář Miroslav Motejlek.

Jistá dávka racionality ale za přepisem firmy z otce na syna byla. Bylo to v době, kdy nová legislativa vyžadovala, aby dodavatelé pro armádu získali novou prověrku od Národního bezpečnostního úřadu. V rámci prověřování firem NBÚ přihlíží i k bezpečnostnímu riziku ve vztazích klíčových osob dané společnosti.

Jsme těmito falešnými obviněními šokováni. Toto hodnocení CSG je hluboce mylné a jakékoli spekulace o napojení CSG na Putinův režim by měly být považovány za nesmysl.

To Jaroslav Strnad nechtěl podstupovat, protože on sám a CSG dlouhodobě bojovali s pověstí firmy napojené na Rusko (k tomu více níže). Podle dobového vyjádření CSG šlo ale i o „politizování bezpečnostních prověrek a jejich zneužívání jako nástroje konkurenčního boje“.

Také souvislost mezi žádostí o udělení prověrky a převodem celého holdingu z otce na syna už před lety CSG rázně odmítala. „Předání vlastnictví s prověrkami nesouvisí,“ komentoval to mluvčí skupiny Andrej Čírtek.

To, že existuje snazší cesta, než čekat na to, jak dopadne nejisté čekání na prověrku, si nicméně Strnadovi vyzkoušeli už dříve, v roce 2017. Tehdy Jaroslav Strnad převedl na syna pardubickou firmu Retia, která vyrábí radary a vojenské systémy.

CSG firmu koupila v roce 2016 a Národní bezpečnostní úřad rozhodl, že se přidělenou prověrkou NATO secret bude kvůli novému majiteli znovu zabývat. Když pak úřad vyzval CSG k doložení informací o skutečném majiteli, byla firma napsaná už na Michala Strnada a důležitá bezpečnostní prověrku jí zůstala.

Michal Strnad pak dostal celou CSG. Bez povinnosti otce vyplatit – s jedinou výjimkou: musel odkoupit podíl ve společnosti Tatra Trucks.

Tyto peníze pak Jaroslav Strnad použil na rozjezd dalšího úspěšného byznysu mimo obranný průmyslu – nyní spravovaný ve skupině CE Industries.

Svléknout se do naha

Pokud jde o vracející se zmínky o vazbách na Rusko, nejčastěji se zmiňuje, že kolem původního podnikání Jaroslava Strnada se měl vedle výše jmenovaného Beljajeva pohybovat i ruský byznysmen a muž kdysi blízký prezidentu Putinovi Vladimir Jakunin. K propojení prý napomohl někdejší kontroverzní poradce bývalého prezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý.

Ostatně byl to právě Jakunin, kdo byl u návratu Miloše Zemana do politiky, to je však jiný příběh.

Varování před údajnými ruskými vazbami se naposledy objevilo před dvěma lety, kdy CSG projevilo zájem o amerického výrobce malorážní munice The Kinetic Group.

Rychlý vzestup byznysu Jaroslava Strnada lze ale datovat právě do období po roce 2013, kdy se stal Zeman prezidentem. Sama firma Czechoslovak Group a.s. s dvaceti akciemi na jméno vznikla v říjnu 2014, mateřská firma byla registrována v Nizozemsku.

Ještě v roce 2012 měly předchozí Strnadovy firmy obrat kolem jedné miliardy korun a obchodovaly hlavně s kovovým šrotem. Za tři roky měly obrat již mnohonásobně vyšší. V účetní uzávěrce z té doby figuruje skoro třímiliardová nespecifikovaná položka „cizí zdroje“, z nichž jen malý zlomek tvořily bankovní úvěry.

Další zhruba miliardu a půl měla firma z emise svých dluhopisů. Tou dobou ještě banky měly s potenciálním financováním CSG problémy, nyní se o lukrativního klienta perou.

Nutno dodat, že napojení na Rusko se ve vztahu k CSG nikdy neprokázalo. A to ani ve chvíli, kdy firma začala po světě skupovat zavedené firmy, jako například v roce 2022 tradičního italského výrobce malorážové munice Fiocchi. Takové akvizice vždy provází důkladná due dilligence, tedy prověření obchodního partnera, jež slouží mimo jiné i k vyloučení reputačního rizika.

„Fiocchi je původně italská rodinná firma a členové rodiny měli slovo v tom, komu se firma prodá. Kdyby tam byla jasná red flag, jakýkoli nepřekročitelný reputační problém, tenhle deal by zcela jistě neuzavřeli. Kromě toho s obchodem musela souhlasit i americká strana, protože Fiocchi vyrábí i v USA, a Američané si dost hlídají, koho si na trh pustí. Takže CSG musela projít i detailní americkou prověrkou, kde se vyjadřuje mimo jiné americké ministerstvo obrany a tajné služby,“ popsal pod příslibem anonymity bývalý vysoký manažer jednoho z českých zbrojních podniků. Vloni pak CSG zbývající podíl ve Fiocchi dokoupila a firmu ovládla zcela.

Podobně se firma musela zcela obnažit před nedávným vstupem na burzu.

Varování před údajnými ruskými vazbami se tak naposledy objevilo před dvěma lety, kdy CSG projevilo zájem o amerického výrobce malorážní munice The Kinetic Group.

To, že má česká firma za sebou „historii nekalých praktik, dobrých vztahů s protivníky USA, vazby na Putinův režim a porušování mezinárodních zbrojních embarg“, tehdy tvrdil americký senátor, dnešní Trumpův viceprezident J. D. Vance.

Michal Strnad mu na to v dubnu 2024 odpověděl otevřeným dopisem, v němž napsal, že „jsme byli těmito falešnými obviněními šokováni“, že toto „hodnocení CSG bylo hluboce mylné“ a že by „jakékoli spekulace o napojení CSG na Putinův režim měly být považovány za nesmysl“.

Otevřený dopis a jednání za zavřenými dveřmi zjevně pomohly: akvizice The Kinetic Group byla úspěšně dokončena koncem roku 2024. Následně česká CSG získala od americké armády i velkou zakázku na výstavbu továren na plnění velkorážové munice v Iowě za více než 600 milionů dolarů.