Jak přemýšlí lidé, kteří věří konspirátorům: Dobré úmysly ani náhody neexistují
Konspirace snižují důvěru v média, v neziskové organizace i státní instituce, vyostřují náladu ve společnosti a výrazně komplikují demokratickou diskuzi. Lidé, kteří jim věří, mají takzvané konspirativní myšlení. To je od běžného kritického myšlení odlišné zvýšenou podezřívavostí či imunitou vůči důkazům.
Konspiračním teoriím může propadnout každý, nehledě na věk, dosažené vzdělání či místo bydliště. Široká je i paleta jejich témat, z těch novějších třeba migrace, klimatické změny nebo pandemie koronaviru či kauza Vrbětice. Do češtiny přeložená Příručka o konspiračních teoriích popisuje, jak přemýšlí lidé, kteří konspiracím důvěřují.
Není spiknutí jako spiknutí
Falešné emisní testy dieselových motorů, špehování běžných internetových uživatelů americkou Národní bezpečnostní agenturou nebo podávání nepravdivých informací o účincích kouření cigaret tabákovým průmyslem – to vše se skutečně stalo. Veřejnost se o těchto kauzách dozvěděla z interních průmyslových dokumentů, od whistleblowerů nebo na základě vládních vyšetřování.
Zmíněná zjištění jsou podepřena důkazy a mají reálný dopad – ať už šlo o potrestání viníků, napravení zjištěných prohřešků nebo vyvození jiných závěrů, jako například zákonných regulací. To však vede i k tomu, že se o tato témata dříve nebo později veřejnost přestane zajímat.
„Konspirační teorie naopak mají tendenci přetrvávat dlouhou dobu, i když pro ně neexistují přesvědčivé důkazy. Tyto konspirační teorie jsou založeny na různých vzorcích myšlení, o nichž je známo, že jsou nespolehlivými nástroji pro sledování reality,“ píší odborníci ze světových univerzit a organizací v Příručce o konspiračních teoriích, kterou do češtiny přeložila Kateřina Špácová z Masarykovy univerzity v Brně.
Foto: HlídacíPes.org, zdroj: Příručka o konspiračních teoriích
Tyto „vzorce myšlení“ umožňují, aby například i po dvaceti letech mezi lidmi přetrvávala představa, že teroristické útoky na Světové obchodní centrum 11. září způsobila sama americká vláda. Většina Američanů se ale ze stejného důvodu nedokáže zbavit ani představy, že jim vláda zatajila pravdu o atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho v 60. letech.
Skutečná „spiknutí“ jsou od těch smyšlených odlišná často právě ve způsobu jejich odhalení. Zřídkakdy jsou objevena metodami, které využívají konspirační tvůrci. „Jsou objevována konvenčním myšlením – zdravou skepsí vůči úředním verzím informací, kontrolou dostupných důkazů a závazkem vnitřní konzistence,“ píše se v příručce.
Naopak konspirativní myšlení je hyperskeptické vůči všem informacím, které teorii nepodporují, a současně nadměrně interpretuje důkazy, které s preferovanou teorií souzní. Častá je také nekonzistence důkazů a teorií.
Jsem konspirátor?
Aby nedošlo k omylu – je na místě být skeptický vůči různým organizacím a institucím. Je však také nutné vědět, jestli případné pochybnosti stojí na racionálních základech a zda jde ještě o zdravě kritický přístup.
Lidé, kteří věří konspiračním teoriím, jsou podle zmíněné příručky například často ochotni věřit i protichůdným a vzájemně nesouvisejícím výkladům jedné události. Mohou tak například souběžně věřit tomu, že neexistuje žádný koronavirus, i tomu, že ho v Evropě rozšířili imigranti.
Jsou ale také specifičtí svou nihilistickou skepsí vůči „oficiálním“ informacím, které nezapadají do jejich teorie. Nepřijímají například možnost jakýchkoli dobrých úmyslů. Stejně tak „nikdy nemůže jít o náhodu“. Veškeré, byť malé náhody zdánlivě podporující danou konspiraci jsou využity k jejímu podepření.
Je sice pravda, že i příznivci konspirací mohou od svých některých myšlenek upustit v okamžiku, když už jsou jejich teorie neudržitelné. I tak ale pravděpodobně nezmění názor, že „něco musí být špatně“. Oficiálním informacím nadále nevěří a raději se přesunou k jiné, zatím stabilnější teorii. Důležitým faktorem je též absence důkazů a imunita vůči důkazům, které prezentují zastánci oficiální verze příběhu. Ty jsou považovány za předem připravené v rámci daného spiknutí.
Příznivci konspiračních teorií často i sami sebe považují za oběti organizovaného spiknutí, ale také za odvážné hrdiny, kteří proti „spiklencům“ bojují. Tento přístup navíc mohou utvrzovat jejich postihy na sociálních sítích či zákonná omezení nenávistných projevů.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Záhadná ruská mobilizace: vítězství jako věčný motor války
Konspirátoři všech zemí! Proč si Prahu oblíbili němečtí i rakouští extremisté
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
36 komentářů
Faktem je, že kolem toho WTC se dělo hodně podezřelého. Navíc to, podle oficiálních příruček pro požárníky, ani při tak rozsáhlém požáru spadnout nemělo. Proto taky požárníci vraceli lidi zpět do „bezpečných“ budov, minimálně do doby, než spadla ta první. Bylo to ukázáno i ve vysílání ČT.
IMHO někdo při stavbě těch budov opravdu hodně vydělal (v USA dost obvyklý jev) a byly tam nejspíš nosníky horších parametrů (kvalita materiálu a snad i rozměry), které tam být neměly, pochopitelně levnější. Proto se to taky co nejrychleji odbagrovalo (i s popelem zabitých lidí, bez ohledu na nějakou pietu) a odvezlo do Číny.
Prokázáno je, že od cca 10. podlaží nahoru byl na základě řevu zelených nahražen v tepelné izolaci konstrukce azbest jinými materiály (existují dva typy – podobně účinné, ale výrazně dražší, a ve srovnatelné ceně, ale výrazně méně kvalitní – IMHO tu dražší izolaci tam určitě nedali). Je otázka, zda by konstrukce izolovaná původně projektovaným azbestem ten požár neustála líp. Pochopitelně, zelení i jejich příznivci museli mít sevřené hýždě z toho, že na ně budou podány žaloby, a tak začali vymýšlet nejrůznější konspirace.
Jsem přesvědčen, že stopy „nanotermitu“ se tam skutečně našly, ale jen proto, že nějaký produkt amerického školství nevěděl, že když smíchá barvu s oxidem železitým s barvou na bázi hliníkového prášku (obojí více-méně běžně jako barvy na konstrukce existuje), dostane fakticky termit. Nicméně si nemyslím, že by zlomek mm tlustá vrstva tohoto materiálu mohla nějak přispět ke zhroucení konstrukce.
Asi nejkonzistentnější a nejpravděpodobnější teorie o atentátu na JFK, jakou jsem kdy zaznamenal, byla ta, že ho odstřelili sověti, ale že se to ututlalo, aby lidi nedotlačili odvetou vládu k vyhlášení války (nebo rovnou odpálení střel s jadernými hlavicemi na SSSR).
Jen k té závěrečné teorii ohledně atentátu na JFK. Když si tu logiku otočíte, tak zjistíte, že lidi by pak mohli dojít k drastickým opatřením vůči komukoliv, kdo by byl označen za strůjce atentátu. Tudíž – aby se tomu předešlo, tak ona publikovaná teorie o osamělém střelci Oswaldovi (který pak byl rychle umlčen), jediná, oficiálně možná a řešící všechny otázky – zase ať už byl v pozadí kdokoliv vlivný.
Můj osobní názor je, že za tím stáli lidé z americké oligarchie a ti k tomu mohli mít řadu řadu důvodů (ve vládních rozhodnutí se točili a točí doslova Velké prachy), ale taky právě oni možnosti, aby nejen zametli všechny stopy, ale i dodnes si (i jejich potomci) dokážou ohlidat aby se nezveřejnilo nic co by je s tím spojovalo.
Nakonec , Kennedy nebyl první – když si připomeneme třeba atentát na Lincolna ani tam se jeho strůjci nikdy nezjistili a nezveřejnili, ani po 150 letech ne. A ta oficiálně šířená verze o narcistním herci Boothovi (který v tom jistě nějakou roli sehrál), se už dnes čte doslova jako fraška.
I toto je určité vysvětlení, že dost často se vyplatí, když si právě pravda a konspirace vymění místo-podle toho co se právě komu hodí…
Když ona každá konspirace se tak dobře čte … třeba ta, že na odvrácené straně Měsíce leží už po tisíciletí havarovaná kosmická loď, kterou tam doletěli naši technicky vyspělí předci…… 🙂
Díky za hezkou definici, ovšem problém je v tom, že takto definují „lidi, kteří věří konspiracím“, ovšem už se vychází z předpokladu že konspirace je konspirace.
A už v tomto případě může dojít k chybě, či ještě větší míře chaosu. Jak to velice vtipně popsal pan Hašek ve své povídce Zvony pana Hejhuly, vřele doporučuji.
O co totiž jde, pokud se vydělují ty „prokázané kauzy“, je nutné si přiznat, že těch je spíše naprostá menšina neb západní právní řád je postaven na presumpci neviny. Jinak řečeno, stačí vyvolat důvodnou pochybnost, že se nestalo přesně jak tvrdí státní žalobce – a tím to končí. I když (nebo spíše právě proto) podezření (resp. konspirace) zůstávají.
Ostatně i historicky – dodnes (už 200 let) nevíme jak to bylo s Rukopisy – ale stejně se dodnes píše že to udělal Hanka. Dodnes nevíme kdo zabil Anežku Hrůzovou, ale píše se , že to asi nebyl Hilsner, protože toho přece hájil Tomáš Masaryk. Dodnes nevíme jak sko(n)čil Jan Masaryk – ale říká se, že ho z toho okna vyhodili komunisti. Co z toho je tedy pravda a co konspirace?
A o současných kauzách, radši ani nemluvě. Že by třeba lidé (i novináři) měli vycházet – v případě provalených kauz našich vládních politiků, že „..vycházejí z dobrých úmyslů“, resp. že šlo o náhodu to by snad mohlo napadnout asi jen jejich skalní voliče :)))
Opravené:
Dnes zase nevíme, jak je to s tím seznamem Zprávy, je to komunistický web,nebo „jen“ konspirativní? Co je to, ten článek Sabiny Slonkové o Arenbergerovi (Sabina Slonková: Proč je těžké vyhodit Arenbergera)? Jde o konspiraci, nebo o komunistické očerňování majetných, jak to znám z doby krátce před rokem 1948 a nějaký čas potom, od novinářů komunistů a jejich slouhů? Slonková se vždycky snažila tvářit, že není komunistka, ale ten článek ji jednoznačně usvědčuje ze lži. Je myšlením komunistka, nebo komunistický slouha za peníze. Logická úvaha a historické souvislosti napovídají, že obě možnosti jsou v případě Slonkové správně,tak půl na půl.
Po téměř 32 letech od odstavení komunistů od moci v médiích i ve vládě, je to velmi tristní zjištění, že Seznam Zprávy je komunistický mediální nástroj.
To na co se ptáte, je doslova otázka za sto bodov, jak se říkávalo.
Jinak řečeno, jak tedy chcete obecně označit onu kontrolní práci novinářů v médiích vůči politikům ve vládě? Investigativní? Bulvární? Nebo jak píšete Vy konspirační?
Ono totiž samozřejmě že není v možnostech novinářů a médií vést úplně to stejné vyšetřování jako orgány činné v trestním řízení. Tedy, ani v tom dobrém, ani v tom špatném (protože i tyto orgány někdy i to své vyšetřování politiků končí s tím že se „nic neprokázalo“)
Zase (vzhledem k tomu že naše současné kauzy ještě nejsou a asi ani nebudou dokončeny), historické přirovnání americké aféry Watergate. Máte snad dojem že list Washington Post, který o tom začal psát, pracoval pro Rusy?? To asi těžko. :))
Dnes by zcela jistě byla reakce na zveřejnění údajů o aféře Watergate taková, že příslušní novináři jsou ruští (tehdy sovětští) agenti a Washington Post platí sověti (dnes by byl označen za „proruský web“).
Jenom když si kladete otázku nad těmi příklady z našich dějin, od autorství těch Rukopisů po smrt Jana Masaryka, „co je pravda a co konspirace?“, tak nakonec i jeden ještě o dost starší známý případ. Tady v roce 1457 zemřel tehdy velmi mladý král Ladislav Pohrobek (mimochodem, i on patřil k Habsburkům, kteří až později měli trvaleji ovládnout český trůn), a začalo se spekulovat, že ho nechal otrávit Jiří z Poděbrad, který už tehdy jako zemský správce měl u nás silný vliv a který se stal českým králem po něm. Když pak v roce 1985 (čili v minulosti v tom celkovém kontextu úplně nedávné) byl proveden průzkum Pohrobkových kosterních pozůstatků (prof. Vlčkem), tak se přišlo na to, že ten Ladislav Pohrobek trpěl leukémií, jejíž příznaky za jeho života, třeba i jen jako prostě příznaky nějaké nemoci, nebyly asi patrné. Čili, dnes už se snad, po více než půltisíciletí, o nějaké vině Jiřího z Poděbrad na jeho smrti nespekuluje, ale…
Ale tak jistě, že různé konspirační teorie jsou prostě jaksi přirozenou součástí bytí, a pokud jde o nějakou tu „stabilnější teorii“ (a zvlášť když právě uplyne nějaká delší doba od události a pak už nejsou ani žádní živí svědci apod.), jejich skutečného vyvrácení nebo potvrzení, už jen čistě z faktografického hlediska, se podle okolností my (nebo naši potomci) někdy třeba dočkáme, někdy ale třeba taky vůbec ne…
Kolega ze studijní skupiny, který byl patologem, toho Vlčka kritizoval. Ona to klidně mohla být i rakovina prostaty, která taky dělá metastázy, „rozpouštějící“ kostní tkáň, nebo nějaká jiná choroba podobných vlastností. Faktem ovšem je, že jedem by se podobný nález asi vyrobit nepodařilo.
V tomto případě máte jistě pravdu. Ostatně, řada odborníků již předtím publikovala že dle popisovaných příznaků byla příčinou jeho smrti obecně sepse. Což tedy – pak objev prof. Vlčka ohledně rodové leukemie v pokročilém stádiu, zcela potvrdil a konkretizoval.
Navíc, krom, prof. Vlček taky v rámci svého vyšetření vyloučil otravu jedy.
Halt, někdy se to povede, a lze prokázat historicky pravdu..
Ono obvykle proti sobě stojí dvě skupiny teorií – jedny o přirozených (možná náhodných , leč přirozených) příčinách..a pak ty konspirační, které jsou řekněme bulvárně zajímavější..
Jenže ani ty nelze – bez konkrétních zjištěných důkazů (jako zde) vyloučit, protože zločiny se skutečně (a nikoliv jen ve finkci) dějí, jinak by třeba policajti neměli co dělat..:)
Vyloučit se po takové době od pohřbu dá pouze malé procento jedů. Prakticky jen těžké kovy a jen v situaci, kdy nejsou přítomny v kovu rakve. Otravu nějakou organikou byste po tolika letech zahnívání nepoznal. Některé současné jedy, používané jako zemědělské chemikálie, mohou zmizet v mrtvém těle (člověka nebo zvířete) během několika hodin, max. dolních desítek hodin (což je reálný problém při prokazování viníka úhynu hospodářských zvířat následkem nekvalitně prováděného postřiku či práškování). Velmi krátkou životnost má i spousta jedů z živočichů, rostlin i hub.
MMCH vím i o jedech, které by způsobily útlum imunity a následnou sepsi (nebo vznik rychle progredujícího nádoru), ale ty jsou známy až od cca poloviny 20. století. V té době nebyl k dispozici ani HIV, který by za určitých okolností mohl udělat podobný klinický obraz.
Když už jsem tedy napsal, „nebyly asi patrné“ (ty příznaky nemoci)… (???) Je fakt, že se uvádí, že před smrtí toho Ladislava Pohrobka se na jeho těle objevily výrazné hematomy; a že se, kromě té otravy, spekulovalo také prostě o onemocnění morem…
Ty hematomy klidně mohla způsobit DIK (disseminovaná intravaskulární koagulace), vyvolaná sepsí.
Pokud se týká těch Rukopisů:
1. Je málo známý fakt, že Hanka byl z jejich padělání v režii německých nacionalistů obviněn krátce po jejich objevu, a že příslušný soud vyhrál. V tom procesu šlo hlavně o to, že na moderní vlastenecké verše (či texty) se vztahovala cenzura, na publikaci historických památek nikoli. Tohle do jisté míry chránilo před cenzurou i díla Rukopisy inspirovaná. Pokud by ten proces dopadl opačně, tak by např. musela vypadat úplně jinak výzdoba Národního Divadla (pokud by vůbec nějaké bylo). A neexistovala by také řada Rukopisy inspirovaných či z Rukopisů vycházejících literárních děl.
A ten proces je ukázkou, že se tehdejší monarchie blížila právnímu státu, protože její soud mohl vynést rozsudek státu nepříznivý.
2. Je pravděpodobné, že jsou výrazně starší než z 19. století.
3. Moje soukromá hypotéza je, že byly někým jako kuriozita připravovány pro Rudolfa II (který takové věci sbíral; jeho sbírkami prošel i známý Voynichův rukopis), aby tímto darem byla získána jeho přízeň v nějaké věci (např. rozhodování pře mězi nějakými šlechtickými rody). A že z této akce sešlo proto, že císař začal před koncem života poměrně rychle (a pro lidi nezasvěcené do skutečných poměrů na dvoře i neočekávaně) chátrat (měl cerebrální syfilis, a ta se mu začala poměrně rychle zhoršovat, což je u této nemoci více-méně normální) a už nebyl s to o ničem rozhodovat. A že je Hanka buď našel (někde, kde nález nemohl přiznat, např. v archivu nějakého šlechtického rodu) , nebo se k němu dostaly do rukou cestou spolupracovníků, a on předstíral jejich nalezení jinde a jinak, aby zametl stopy.
Nicméně je to opravdu jen hypotéza, nikoli konspirace 🙂
Není to vyloučeno. Ono už od začátku byly i vědecké názory ohledně Rukopisů ostře rozděleny – pro i proti – tedy hlavně proto že se tehdejšími vědeckými metodami nedalo mnoho zcela jednoznačně dokázat, takže zůstávalo (jako často i dodnes) jen na těch názorech. A to co nakonec Hankovi nejvíc uškodilo, nebyl ani Masaryk (i ten musel nakonec uznat, že prokázat se to vědecky nedá), ale hlavně omyl pana Dolanského, s jeho (neslavným „Hanka fecit“, řádně zveličený už tehdejšími médii a přijatý jako jediný správný, který se ani dlouho neobtěžoval ověřit. Dosti smutné zjištění, jak to vlastně na tom světě chodí..(
A ani ta možnost že byl takto vytvořen jako podvrh (kuriozita) byl vytvořen mnohem dříve, není vyloučen. Kriminalistický tým, který Rukopisy zkoumal koncem 60.let (na návrh spisovatele Ivanova), dospěl ke zjištění, že v tom dokumentu dokázalo k dosti brutálnímu smazání předchozího textu a dalším úpravám (jako že palimpsest), nicméně přesně datovat to nedokázali.
A naopak, jak jsem poslouchal před pár lety pásmo ČRo k Rukopisům, poslední vědecká bádání u nás se zaměřují čistě na zkoumání vědeckých podrobností, zatímco tu zásadní otázku , zda to byl podvrh ano či ne /popř. čí) , už dnes vlastně zodpovídat a řešit nechtějí..
„… podávání nepravdivých informací o účincích kouření cigaret tabákovým průmyslem – to vše se skutečně stalo“.
Nic by se nemělo přehánět, ale s tím citovaným tvrzením o kouření, to autor skutečně přehnal. Je mně88 let a číst jsem se naučil ještě v mateřské školce pomocí knihy Ondřeje Sekory o Ferdovi Mravencovi), ale za celý život jsem neviděl jedinou zveřejněnou zmínku, třeba o tom, že by kouření prospívalo zdraví, nebo nebylo přímo zdraví škodlivé (to, že je zdraví škodlivě jsem si po prve přečetl za války v Mladém hlasateli a od té doby ve všem kde se o kouření psalo), Je to lživé tvrzení a jak potom věřit médiím vůbec?
Bohužel jste danou větu zcela špatně pochopil – a na základě toho zcela zbytečně shazujete celý článek. První informace o negativních dopadech kouření se objevovaly v 50. a 60. letech a tabákový průmysl na to reagoval zpochybňováním – hezký příklad viz https://en.wikipedia.org/wiki/A_Frank_Statement Takže ano, šířili nepravdivé informace: místo „kouření tabáku škodí“ to stavěli tak, že „kouření tabáku neškodí, protože to není jednoznačně prokázané“
Jednakm nejde ten odkaz otevřít a pak jsem také napsal, jsem nikdy nečetl „… třeba o tom, že by kouření prospívalo zdraví, nebo nebylo přímo zdraví škodlivé (to, že je zdraví škodlivě jsem si po prve přečetl za války v Mladém hlasateli a od té doby ve všem kde se o kouření psalo)“ . Zkuste si někde vypůjčit ty MH z doby protektorátu a něco z nich přečíst.
Ještě před stodvaceti lety se kouřilo méně než dnes (tj. tehdejší kuřáci toho vykouřili méně než současní), převažovaly dýmky a doutníky a hodně se používal bezdýmý tabák (šňupání, žvýkání). Navíc bylo, vzhledem k ceně tabáku, kouření spojeno s vyšším sociálním statusem, který sám o sobě (respektive nepřehledným souběhem mnoha faktorů) bývá spojen s lepším zdravím i větší délkou dožití. Svou roli hrál i tehdejší výrazně nižší věk průměrného dožití (řada kuřáků se té rakoviny a pod. nedožila).
Výsledkem bylo, že v řadě naprosto korektně provedených studií (na tehdejší dobu, o tom sociálním statusu a jeho vlivu na zdraví se tehdy nevědělo) vycházeli kuřáci zdravější než nekuřáci, a ještě ve 30. letech bylo na základě těchto studií považováno kouření za faktor, pozitivně působící na zdraví. Dokonce se doporučovalo těhotným a kojícím ženám (asi před rokem některé z nich uveřejnil Reflex na svém webu). Dokonce byla v tuzemsku spáchána i monografie „O nemocech z nekouření“, která uvedené literární zdroje sumarizovala.
Zlomilo se to až s masovým nástupem cigaret spojeným s celkovým bohatnutím společnosti (narostla intenzita kouření i procento kuřáků v populaci), a ještě musela uplynout nějaká doba latence, než se to projevilo.
Celý problém ještě akcentovaly výlevy protikuřáckých fanatiků, kteří často porušovali základní zásady metodiky vědecké práce (např. vydávali za „statisticky významnou“ 80% vazbu kouření a zdravotních problémů, přitom pro seriózní vedu je dolní hranicí vazba 95%) a celou tuto problematiku v očích seriózních vědců zdiskreditovaly.
Vlastně první seriózní studie na toto téma byla provedena až v 60. letech (respektive pokračuje dodnes), v níž bylo sledováno velké množství britských lékařů, kuřáků, nekuřáků a těch, co kouření zanechali. Teprve od prvních výsledků této studie existuje exaktní důkaz, že kouření opravdu zhoršuje zdraví.
Ty reklamy z 30. let typu „maminko, měla byste kouřit, prospěje to vám i miminku“ s chutí studentům ukazuji s komentářem, že se možná ještě dožijí toho, že se na informace, které nyní vstřebávají během studia, bude pohlížet podobně, jako se my dnes díváme na tyto reklamy.
Čili když nějaký doktor před cca sto lety doporučoval těhotným a kojícím ženám kouřit, fakticky to dělal na základě „evidence based medicíně“. Proto také tomuto pojmu zas až tak moc nevěřím.
K těm tezím o kouření před cca 120-ti lety, jak popisujete v prvním odstavci, předpokládám ale, že tohle by se mohlo vztahovat především k prostředí našich zemí, resp. ostatních zemí či regionů, kde se tolik neprosadilo pěstování tabáku… Dovolil bych si aspoň tedy jen odhadnout, že v zemích či regionech, kde se tabák tradičněji ve velkém pěstoval, mohla být situace v tomto ohledu trochu jiná…(???)
Jinak, obecně k té hlubší historii, tak asi známo, že starověká a středověká Evropa, příp. Asie, Afrika, kouření (resp. šňupání, žvýkání) tabáku neznaly. To přišlo až s tím tzv. objevením Ameriky, kde tyhle zvyky už dlouho existovaly mezi tamními indiánskými populacemi. Nicméně, ze západní části Evropy už z 16.století je známa např. aktivita francouzského diplomata Jeana Nicota (právě z jeho jména je taky odvozen termín „nikotin“), kterému je mj. přisuzován vliv na rozšíření tabáku ze Španělska do Francie. Je také např. známo, že kouření se mezi populací i v našich, českých zemích šířeji šířilo třeba již v době třicetileté války, v důsledku kontaktů s cizími vojáky a žoldnéři. Ostatně, přibližně ze stejné doby (tj. první polovina 17.století) se připomínají např. také opatření osmanských úřadů proti kouření tabáku, který do Turecka přiváželi zejména angličtí kupci.
Jinak, pokud jde o nějaké důkazy o škodlivosti kouření na lidský organismus, tak pokud vím, právě z těch 30.let 20.století je jako jeden z úspěchů vědy v nacistickém Německu označován první podaný důkaz přímé souvislosti mezi kouřením a rakovinou plic.
I když některá pozitiva, která se kouření dají přisuzovat, jako role určitého stimulátoru nebo zase pomocníka při překonávání stresu či dokonce až téměř anestetika při některé bolesti (a proč např. za druhé světové války cigarety běžně představovaly součást dalšího nezbytného materiálu, dodávaného vojákům a partyzánům, že), jsou prvořadě asi důsledkem prosté závislosti dotyčných na nikotinu (tedy ryze psychologická záležitost), na druhou stranu, ty aktivity dnešních antikuřáckých fanatiků, resp. jejich možná až sluníčkový altruismus ve vztahu ke zdraví nebo v průměru zkráceným životům kuřáků, to je opravdu „dojemné“. Pozor ale, na druhou stranu chápu a respektuji ty, kteří sami třeba vůbec nekouří a cítí se být tabákovým dýmem nějak obtěžováni nebo dokonce ohroženi…
Šlo asi hlavně o tu délku života, která ani v tom Holandsku nebyla větší než u nás.
Faktem taky je, že indiáni pálili listy tabáku na žhavých uhlících a inhalovali kouř. To moc intenzívní nebylo. Kalumety byly inspirovány až kontaktem s bělochy.
Rod Nicotiana má v Americe kolem stovky druhů, z nichž mnohé jsou využívány lidovým léčitelstvím a některé i při šamanských rituálech.
Faktem taky je, že listy tabáku byly prokázány ve výplních některých egyptských mumiích. Buď byly dovezeny z Ameriky, nebo tu tabák rostl v nějaké lokalitě, která pak komplet zanikla (jako třeba některé dříve úrodné a zazvěřené oblasti Sahary).
Když píšete o těch tabákových listech ve starém Egyptě, myslím ostatně, že americké kontinenty nejsou jedinou původní domovinou tabáku, resp. jeho jednotlivých druhů (ten rod Nicotiana)…
A v té tzv. předkolumbovské Americe, přesněji některých jejích oblastech, se tabák kouřil i ve formě doutníků. Svědčit by o tom měly kupř. i mayské kresby ze středoamerické oblasti…
Rod Nicotiana je, pokud jsem správně informován, považován za ryze „novosvětský“. A suché listy se pomocí mikroskopu dají (pokud máte k dispozici srovnávací materiál) často určit až na úroveň druhu. MMCH tabák (s obsahem nikotinu) se používal jako pesticid (např. ze špačků cigaret se dělal výluh na postřik proti mšicím, to ještě pamatuji), takže ty tabákové listy mohly mít právě takové uplatnění – proti mršinožravému hmyzu.
A faktem je, že egyptské, ale i fénické lodi by cestu přes Atlantik patrně zvládly, se ztrátami srovnatelnými, jaké měly evropské lodi na počátku novověku (Kolumbus taky ztratil loď, a dokonce vlajkovou).
A. S. Pergill:
Vycházím z takového poněkud prostě znějícího tvrzení, že, kromě Ameriky, „tabák (původně) roste i v jihovýchodní Asii a Austrálii“.
Myslím, že obzvlášť ta jihovýchodní Asie by pro staré Egypťany nebo Féničany byla jistě dostupnější než Amerika. Tím ovšem možnost nějakých jejich třeba omezených kontaktů ani s americkými kontinenty zdaleka nevylučuji. Naopak, zdá se dost pravděpodobné, že třeba ještě i dlouho před těmi Skandinávci, kteří připlouvali do Severní Ameriky cca 500 let před Kolumbem, příležitostně podnikali něco podobného i jiní z toho tzv. Starého světa. Z toho opačného, transpacifického směru, se nabízí např. i Číňané (a mimochodem, mám pocit, že i tohle v současnosti docela zdůrazňuje čínská propaganda, pokud jde o nějakou „velkou“ minulost Číny).
Tak nakonec, spekulovalo se, že ani ta řekněme indiánská kolonizace Ameriky nemusela probíhat výlučně jen přes tu severní Beringovu úžinu, ale také prostřednictvím souostroví v Oceánii i přes jižní části Tichého oceánu (ostatně, eventualitu nějakých takových dávných kontaktů po moři, byť tedy v opačném směru, se cca v polovině 20.století snažil dokázat norský badatel Heyerdahl)…
Když jsem tu včera zmínil tu dobrodružnou plavbu Thora Heyerdahla na replice inckého voru ze západního pobřeží Jižní Ameriky do Polynésie, kterou on cílil taky tedy podpořit nějaké migrační teorie (a z druhé strany, Polynésané disponovali k nějakým dálkovým plavbám vhodnějšími katamarany)… Jak píšete o těch egyptských a fénických lodích, tak to byl ostatně zase Heyerdahl, kdo později podnikl plavby na papyrových lodích ze severní Afriky do Karibiku, vlastně s podobným smyslem…
Kon Tiki i Ra dokázaly, že tyto cesty byly technicky možné. Problém je (upozornil na něj už L Souček), že tyto výpravy byly vykonány poté, co byly oceány i s mořskými proudy zmapovány loděmi daleko výkonnějšími a schopnými ty cesty proplout oběma směry (např. Kon Tiki poháněný Humboldtovým proudem a větrem byl v podstatě jednosměrka a strůjci podobných vorů by byli museli vědět o severněji umístěných proudech, kterými se dá dostat z Polynésie ke Kokosovému ostrovu).
IMHO bylo zapotřebí alespoň veslic (i jako jsou polynézské katamarány), které by to dokázaly proplout zpět a informovat o tom, že cesta byla úspěšná.
A pokud se týká té Číny: Mohli si sami za absolutistický systém, v jehož důsledku stačilo vyložení si požáru v Zakázaném městě duševně nekompetentním císařem jako božího hněvu proti záoceánským cestám a měli utrum a nakonec skončili jako polokoloniální území.
Jenže to je rozdíl mezi „mentalitou pěstitele rýže“ (k níž patří i ta Čína) a „mentalitou pěstitele pšenice“ (vlastní Evropanům). Právě ta mentalita nakonec způsobila, že Čínu (polo)kolonizovali Evroipané a nebylo tomu naopak. A i v budoucnu se dá očekávat, že se Čína nakonec nějak zhroutí. Bez ohledu na nějaké dočasné (současné) úspěchy.
Striktně vzato, Heyerdahl tu svoji expedici na balzovém voru z roku 1947 nazval Kon Tiki jménem totožným s inckým a předinckým bohem Virakočou, který podle indiánských legend měl odejít do oceánu směrem na západ, a on sám (Heyerdahl) chtěl dokázat, že ti peruánští Indiáni mohli takto jednosměrně kolonizovat Polynésii (čili opačný směr eventuální kolonizace, než který jsem myslel úplně nejpůvodněji). Jasně, to o čem píšete, to může být relevantní hlavně vzhledem k údajné pověsti o veleknězi Kon Tikim, který prý z Peru do Polynésie uprchl před Inky, resp. kdy a jak ta pověst vznikla. Taky lze třeba narazit na odhad, že k tomu Kon Tikiho útěku mělo dojít někdy kolem roku 500, i když ti kečujští Inkové (jejichž sídlo bylo v andském Cuzku) ovládli rozsáhlou západní část té Jižní Ameriky až někdy v době evropského 15.století, čili historicky ne až tak dlouho před příchodem Španělů do Peru (a mimochodem, přibližně do stejné doby spadá i rozsáhlejší expanze nahujských Aztéků v centrálním Mexiku, což dodávám vzhledem k dalšímu z těch slavných triumfů pozdější španělské conquisty v Americe)…
A s tou Čínou, že se „nakonec nějak zhroutí“… To může být, myslím, otázka, anebo otázka toho „nějak“, tak potom blížeji „jak“… Ta čínská a obecněji východoasijská civilizace ustrnula a zaostala ve srovnání s evropskou, potažmo západní, ale zase v dnešní hodně globalizované době…(???) Tak jako Evropané netvoří jeden homogenní celek, tak ani sami ti Číňané nežijí v úplném vakuu… Zajímavé a možná relevantní tu může být srovnání Číny hlavně s Japonskem… Tak nakonec, co si budeme povídat, Evropa, resp. některé jednotlivé evropské velmoci už dlouho taky nejsou tak nějak celkově mocensky na výši, jako bývaly před 100, 120, 150 lety… A naopak, Evropa před nějakými 600, 700 lety rozhodně nebyla takovým, řekněme, až světovým mocenským centrem, jakým se později stala (a což už dneska zase neplatí, samozřejmě, bez ohledu na převážně evropský kulturní vliv na USA atd.)…
Jenže Evropané, naštěstí, netvoří jeden stát (a nikdy se to nepodařilo vytvořit), zatímco Čína od raného středověku ano. A navíc je zde ona čínská mentalita stádních pěstitelů rýže (protože ta potřebuje, aby rolníci byli jen kolečka velkého stroje) versus evropská mentalita nezávislých pěstitelů pšenice (protože ta a další druhy obilí může být pěstována jednotlivými na sobě nezávislými rolníky a jejich rodinami).
Ano, tak proto jsem taky psal, že „Evropané netvoří jeden homogenní celek“, a na druhou stranu o „úplném vakuu“, ve kterém nežijí ani Číňané… V podstatě jsem chtěl říct, že to „pěstitelé pšenice“ vs. „pěstitelé rýže“ můžeme vztáhnout na Evropa vs. obecněji východní Asie (tj. nejen Čína, byť ta je svou velikostí, lidnatostí a do jisté míry i historickým kulturním vlivem tam dominantní).
A myslím, že právě hlavně to Japonsko (i když to je samo o sobě dost specifické, a když o tom píšete, tak možná ani ta jeho už nejtradičnější mentalita nebo myšlení přece jen nejsou tak stádní jako v případě Číny), a které to ustrnutí a zaostání východoasijské civilizace vůči Západu začalo celkem úspěšně překonávat ještě s cca nebo téměř 100-letým předstihem před Čínou, to tady může stát k zamyšlení… Bylo by to na nekonečně dlouhé traktáty, ale ono totiž obecně, když se často mluví o nějakém dlouhodobějším vztahu, a zvlášť když připomínáte tu (polo)kolonizaci, kolektivně evropské velmoci (anebo západní velmoci, vzhledem k důležité roli rovněž USA v těchto procesech od 19.století) na jedné a pouze Čína na druhé straně, tak k plnějšímu pochopení podstaty věci v takovém kontextu může být upozornění navíc na případ zrovna toho Japonska, možná, docela důležité…
To ČERT
Jenže i to Japonsko se otevřelo světu až poté, co si to USA vynutily. Faktem je, že se tam našli kompetentní lidé (chybějící třeba v té Číně), kteří to využili a Japonsko modernizovali v evropském stylu. Faktem je však také to, že zase až tak moc kompetentní nebyli, protože těžce přecenili japonské možnosti a dovedli tento stát až k Hirošimě a Nagasaki.
Tak ono samozřejmě nikdy nebyla zveřejněná zpráva o tom, že by „kouření prospívalo zdraví“, nicméně pokud jde o mírnější formulace typu „.. není přímo zdraví škodlivé“, se čas od času objevovaly. Aspoň, co si pamatuju z četby, už někdy v 60.letech min.století se pokoušeli nemocní lidé v UeSeJ vyžalovat právě na tabákových firmách ohromné odškodné za to že sami kouřili jejich cigarety. Takže kvůli tomu si ty firmy zajistili znalce, kteří pak publikovali, i vypovídali u soudů, že ty lidi to určitě nemaj z jejich cigaret, a že naopak spousta lidí kouři a nic jim není…Bylo z toho docela slušné mediální show …
O kousíček výš píšu, že na základě omylů, daných mnoha okolnostmi, především i nižší úrovní vědecké metodiky, bylo skutečně svého času kouření považováno za zdravotně pozitivní faktor. A, mimochodem, dodnes se uznává, že chrání člověka např. před Parkinsonovou chorobou (což je pochopitelně převáženo mnoha negativními důsledky).
Ty reklamy by měly být k dohledání v galeriích Reflexu, který některé z nich uveřejnil před nějakými 3 lety.
Zvláště kdyš porovnáte jaké jsou podávány informace o kouření i ECO/BIO konopí z VLASTního hnojníku a jaké o užvání produktů nadnárodních drogových kartelů tabákové loby, ješ maj odhalený emisní skandál podobný dízlovím motorum a státní orgány si stim dodnes neví rady nemluvěo derivátech a koncentrovaných sloškách ješ jsou návykové.
Canabinoidy jsou skutečně velice účinné na řadu chorob, na které produkty farmaceutického průmyslu (navíc mnohem dražší) zabírají jen mizerně. Příkladem je třeba nevolnost onkologických pacientů, vyvolaná vedlejšími účinky terapeutického ozařování a podávání cytostatik. Mají také určitý ochranný efekt proti osteoporóze (zatímco kouření tabáku dělá pravý opak). A jejich návykovost je v podstatě ryzí lež, nebo, chcete-li hoax.
MMCH, na tu nevolnost onkologických pacientů po terapeutických zákrocích velice slušně zabírá thalidomid (Contergan) a existují určité tendence ho vrátit k nasazení na takové a podobné stavy.