Jak napravit staré křivdy z Podkarpatské Rusi? Ministerstvům étos uniká, přou se o odhady
Už druhá novela zákona by měla pomoci zmírnit majetkové křivdy Čechů, kteří museli v roce 1945 zanechat majetek na Podkarpatské Rusi. Novela je ve sněmovně před druhým čtením, a velká shoda na ní nepanuje. A to ani v odhadovaných počtech odškodněných, ani v objemu potřebných peněz.
V tomto týdnu má jít v Poslanecké sněmovně do druhého čtení novela zákona č. 212 z roku 2009, kterou se zmírňují majetkové křivdy způsobené občanům České republiky za nemovitý majetek, jež zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím vynuceným odstoupením Sovětskému svazu v roce 1945. Tolik poněkud obsáhlejší představení, o co kráčí.
Návrh zmíněné novely byl předložen skupinou poslanců napříč politickým spektrem z iniciativy Vladislava Vilímce (ODS). Spolek Podkarpatská Rus – náhrada majetkové újmy, který zastupuje brněnská advokátka Kristina Škampová, sdružuje potomky původních vlastníků.
Odškodnění se málokdo dožil
„České rodiny přišly o své domovy po druhé světové válce nedobrovolně a jejich osudy byly mnohdy velmi dramatické. Jsem proto přesvědčen, že český stát by měl splatit svůj dluh, který vůči těmto svým občanům stále má. Dosavadní legislativa totiž s odškodněním počítala, v praxi se ho ale mnoho potomků dotčených rodin nedožilo,“ říká Vilímec.
Na půdě sněmovny je podle něho nyní připraven rozumný kompromis, který pomůže nespravedlnost napravit, aniž by vážněji zatížil rozpočet. A doufá, že najde podporu napříč politickými stranami.
Doposud platný zákon o odškodnění za tento majetek byl schválen v roce 2009 a o tři roky později musel být kvůli chybě novelizován. Od začátku se vycházelo z předpokladu, že za jeden soubor přihlášeného majetku není možné odškodnit více než jednou do limitní hodnoty 2 miliony korun. Počítalo se také s tím, že vyřizování žádostí o odškodnění bude probíhat poměrně rychle.
Praxe bohužel ukázala opak. Začaly se množit případy lidí – zpravidla šlo o děti původních, již nežijících vlastníků – kteří podali a doložili svůj nárok, odškodnění se ale vzhledem k postupujícímu vysokému věku nedožili. Někteří žadatelé se také museli obracet na soudy v případech, kdy Ministerstvo vnitra žádost zamítlo. Celý proces podávání žádosti se dál protahoval.
Značný dopad do rozpočtů?
Předkladatelé aktuální novely chtějí tuto zjevnou tvrdost zákona odstranit, a to zejména v případě, že se žadatel nedožije po podání žádosti finálního odškodnění. Smyslem je, aby v takovém případě právní nárok nezanikl.
Návrh nadto ještě rozšiřuje okruh oprávněných osob alespoň o vnuky původních vlastníků. Zvažován byl dokonce ještě rozsáhlejší koncept, který po vzoru jiných restitučních předpisů neomezoval posloupnost oprávněných osob na další generace v přímé řadě.
Po mnoha jednáních s ministerstvy vnitra a financí a diskuzi na ústavně-právním či rozpočtovém výboru je nyní připraven komplexní pozměňovací návrh. Jsou v něm zapracovány legislativní připomínky a v rámci snahy o dosažení kompromisu se rozšířil okruh oprávněných osob, avšak pouze na vnuky. Vnuci by ale připadali v úvahu jedině tehdy, pokud v zákonné lhůtě pro podání žádosti již nežili původní vlastníci, manželé ani děti.
Zejména pro Ministerstvo financí je ale i takové kompromisní rozšíření příliš, dopad do státního rozpočtu i tak bude značný. Přijatelné je pro správce eráru pouze řešení těch případů, kdy původní vlastníci či jejich děti podali řádně žádost, ale odškodnění se již nedočkali.
Ministerstvo financí, ale i vnitra, svůj rezervovaný postoj odůvodňuje značným počtem historických přihlášek, které byly podány už v padesátých a šedesátých letech minulého století. Podle poslance Vilímce Spolek Podkarpatská Rus, který sdružuje původní vlastníky, registruje úplně jiné počty a odhaduje, že o odškodnění by zažádalo zhruba sto padesát lidí. To by si vyžádalo náklady v maximální výši 300 milionu korun.
Finance prý nadhodnotily odhad
Ministerstvo financí zastává názor, že novela zmíněného zákona představuje navýšení mandatorních výdajů státního rozpočtu. Podle kvalifikovaného odhadu o by měl počet oprávněných osob narůst o další tisícovku, což by státní rozpočet zatížilo až dvěma miliardami korun navíc.
Podle zástupkyně Spolku, advokátky Škampové je ale tento odhad značně nadhodnocený. Podle informací poskytnutých ministrem vnitra už v květnu roku 2016 bylo k tomuto datu 537 žadatelům vyplaceno vypořádání v souhrnné výši 335 milionů korun. To činí průměrné vypořádání na jednoho žadatele ve výši necelých 625 tisíc Kč.
„Pokud bychom připustili, že se o vypořádání za majetek, který nebyl dosud vypořádán podle dosavadního znění zákona, přihlásí tisíc oprávněných osob, což je ale zcela nereálné, a všichni budou se svými žádostmi úspěšní, pak uvažujeme se zátěží na státní rozpočet ve výši přibližně půl miliardy korun, nikoliv dvou miliard,“ říká Kristina Škampová.
Odškodnění by se mělo týkat jen asi 120 osob
Spolek Podkarpatská Rus je v lobbingu za zájmy svých členů aktivní kolem pěti let. Spolek byl ostatně v roce 2001 založen právě proto, aby hájil zájmy vlastníků a jejich potomků, kteří zanechali své nemovitosti na Podkarpatské Rusi a nebyla jim za ně poskytnuta náhrada. V současné době eviduje asi 120 vnuků a několik dalších dědiců. Dohromady ale méně než vnitrem odhadovaných tisíc lidí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart o neznámé epizodě dějin: Gorbačov nám místo Havla podsouval svého prezidenta
Alberte, umyjte si ruce! Po pražských stopách Alberta Einsteina
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
Achichouvej, to to bolí, sledovat uvažování současné evropské prehumanizované inteligence (natož z ní vzešlých politiků) , která se pokouší všechno řešit, aniž by si zjistila a vzala do úvahy jakákoliv fakta…
Proboha, jakých 120 žadatelů, jakých tisíc možných žadatelů, když se dá dohledat (i snadno v wiki), že „.. v roce 1945 …migrovalo 120 000 obyvatel Podkarpatské Rusi do Československa..“.
Kdyby se mělo vyplácet každému z nich 2 miliony, tak jsem – jestli mne nezradila kalkuačka – slovy na 240 miliardách. Ale zase tak hloupý jako poslanci nejsem, tak na to půjdu „kupeckýn uvažováním“…každý z nich takový majetek nevlastnil, takže počítejme řekněme jeden ze 6 členné rodiny na ten společný domek a pole. Zrada je, že se má zrušit ten limit max. 2 milionů a má se to počítat – jak jsem se dočetl v současných cenách nemovitostí a pozemků.. Takže ne 2 miliony ale řekněme 5-10 milionů na každou rodinu Takže to máme ..to máme mezi 100-200 miliardani…(Uvažuju české ceny, jestli má někdo přesnější údaje o cenách nemovitostí na Ukrajíně, rad se nechám opravit)..
Jo a vůbec nepředpokládejte že by se jediný z těch 120 000 (i z dědiců) nepřihlásil. I kdyby do toho jít sám nechtěl, o to se postarají komerční právnící a zajedou si za ním – tady nám podepište právní zastoupení, my už všechno zařídíme, a dostanete 5-10 milionů, minus nějaká provizička pro nás, kdo by odmítal??
jenže, jak jsem nastínil, tohle je bohužel (mimo jiné) účinek současného vzdělávání, které je bohužel tlačeno do naprostého ignorování faktů,(které přeci studenti vůbec znát nemusejí a nemají) ale založeno pouze na jakémsi plytkém přemýšlování a idealizaci..Smutné je když se takoví lidé dostanou do politiky a začnou takto uvažovat a rozhazovat veřejné (společné) peníze..
Stranou od otázky majetků osob vystěhovaných z Podkarpatské Rusi, s vaší kritikou bych v nejširším pojetí souhlasil – a jaksi na ni navázal. Takových blbostí, co člověk kolikrát slyší z médií… Je asi celkem běžné, a i pochopitelné a přirozené, že z různých důvodů např. všelijak zjednodušují novináři, politici, nemluvě o nějakých aktivistech. Ono když se někdo obrací k širokým masám, nemůže samozřejmě také počítat, že všichni jsou nějací odborníci, atd. Ale i kdyby to bylo opravdu míněno jen jako zjednodušování, někdy to může přijít až… Prostě různě. – – – Tady se před několika lety prosazoval trend, v souvislosti se směrnicemi EU (říkalo se tomu boloňský program, či tak nějak podobně), podle kterého bylo ideálem, aby maximálně vysoké procento našich lidí dosáhlo vysokoškolského, aspoň bakalářského vzdělání. Teď už se od toho snad zase upouští (protože se mluví, jak na druhou stranu prudce opadl zájem o řemeslnické obory apod.), ale… Každopádně, mám pocit, že je tedy dnes dobré mít nějaký vysokoškolský titul (samozřejmě, vedle dalších věcí, hlavně peněz) – ale, na druhou stranu, nějaké „vědátorství“, tak to se rozhodně nenosí. – – – Jinak, když zmiňujete tu Wikipedii, tak ta je velice dobrým pomocníkem pro všeobecnou orientaci (náhražka rozsáhlých knižních encyklopedií). Ale informace z ní, založené na různě kvalitní odborné literatuře, bych nepřijímal až tak nekriticky. Prostě bych se zároveň ohlížel, pokud možno, i na jiné zdroje.
Jasně – já taky nekritizuji obsah článku, jak byl napsám (popř. zjednodušen) autorem. Ale samotný návrh zákona, který byl – jak popsáno už podán v poslanecké sněmovně a jeho zdůvodnění. To je právě ta tragedie, protože ona se toho skutečně v médiích propere dost, politici toho taky dost nakecají – ale to nema samo o sobě jiný než medialní (bulvaristický) význam. Ale jestli už něco projednává parlament jako návrh zakona, tak pak už jde skutečně o „velký prachy“, popřípadě o ústavní práva nebo i o krk. Jak říká staré anglické přísloví, v době kdy zasedá parlament si nikdo není jist ani majetkem, ani životem..
No a k tomu vš vzdělání – to se obávám že byl velice dobrý nápad který ale naše VŠ školství dokonale zvoralo, aby to pro něj samotné bylo co nejjednodušší a dalo se na tom vytřískat co nejvíc peněz. Protože – i podle zahraničních předloh to mělo být tak, že bakalářský stupeň měl vychovávát VŠ odborníky do praxe – rovnou do továren a podobně. Čili pak by nebyla žádná ostuda (ani vyjímka) aby takový vystudovaný strojní bakalář šel makat k NC stroji – pokud by ho to na té škole prakticky naučili.Bohužel, školství to „pojalo“ tak, že do bakalářského stupně naházelo spoustu nezáživné teorie jako takovou průpravku pro nagisterské studium, popřípadě (pro ty co dal nejdou) jen aby měli „papír“ že sů bakalář, ačkoliv vlastně neumějí prakticky vůbec nic..Ono i to je bohužel doklad nesmyslného „přemýšlování“ a hledání idealistických vztahů dnešních mladých generací, které ve škole řeklí, že nemusí umět vůbec ale vůbec nic..
Rozhodně jsem tím vůbec nemířil na vaši kritiku obsahu článku, ale úrovně té dnešní všeobecné vzdělanosti (sám bych se možná pozastavil jen u toho, že je k článku přiložena pohlednice nejpravděpodobněji s židovskými dětmi z Podkarpatské Rusi, „budoucími rabíny“, protože to by mohlo odvádět spíš k jinému tématu). A pokud jde o ten projekt svým názvem spojený s Bolognou, tj. zvýšit podíl vysokoškoláků, dost se v tom asi opravdu odrazila, jak píšete, také současná úroveň automatizace výroby. Hodně se o tom hovořilo cca tak v r. 2010 – ale už dlouho jsem o něm nic neslyšel.
Pro úplné pochopení, ještě bych rád dodal – když jsem tu psal o těch vysokoškolských titulech, ono se o tom trendu zvýšit počet vysokoškoláků hovořilo totiž i v rámci takových oborů (aniž bych tvrdil, že se tam nějak v praxi projevil), které můžeme sice označit za vědecké, ale nikterak ekonomické; jako historie apod.