PSÍ UŠI. Bývalá ministryně spravedlnosti a předlistopadová členka KSČ Helena Válková (jak jinak než ANO) se stane zmocněnkyní pro lidská práva. Bude to taková hezká tečka za tím naším sametovým příběhem. Ale lze na to nahlížet i pozitivně: Konečně bude naplněn odkaz Charty 77, která ve svém prvním prohlášení požadovala, aby v souladu se Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě komunisté a estébáci více dbali v Československu o lidská práva. Když k tomu přičteme Andreje Babiše jako šéfa vládní protikorupční rady, máme to komplet. Nyní k detailům.

• Na úvod malý kvíz, máte je rádi, my rádi vyhovíme.

Výkřik vládní strany na Twitteru znamená, že:

• konečně zaplatila dědicům právníka Altnera dlužných 338 milionů korun,
• spolu s komunisty a Babišem znovu okradla církve.

Správné odpovědi posílejte na vyšetřovnu StB ve věznici v Uherském Hradišti, vylosovaní výherci obdrží selfíčko s Aloisem Grebeníčkem a pět ran obuškem přes chodidla.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• My jdeme dál. Jaromír Jágr se stal ambasadorem čínského hokeje. Stát by se prý mohl i tváří hokejového turnaje na olympijských hrách, které bude Peking za tři roky pořádat. Přitom mohlo být všechno jinak.

„Mám v plánu zakončit olympijskou účast za čtyři roky v Koreji. A hned tam zůstanu a začnu trénovat korejský národní tým! Ale Bůh ví, jak to dopadne.“
(Jaromír Jágr po olympiádě v Soči, 2014)

Úplně to nedopadlo, no. Těsně vedle, ale není třeba smutnit. Zejména miliony obyvatel ujgurského původu v koncentračních táborech se už jistě na Jaromíra těší. A ostatním obyvatelům Číny, kteří se zatím pohybují na svobodě, třeba hokejista vysvětlí symboliku svého čísla 68.

• Už jsme si mysleli, že se naše rubrika navždy zbavila digitální Marty, která zde svého času byla pečená vařená. Ale ne, promlouvá k nám i z politického záhrobí – a je to příběh jak z bulváru.

„Situace se vyhrotila, prostě jsme nebyli pro sebe vhodní partneři. (…) Vybrala jsem si ho proto, že jsem chtěla mít vedle sebe muže.“
(ještě stále ministryně průmyslu Marta Nováková hledá viníka svého politického debaklu, Lidovky.cz, 23. dubna)

Jak už to bývá, rozchody provází zklamání. Takový to mohl hezký vztah, ale mluvčí Milan Řepka, o němž je zde řeč, všechno zkazil. Poradil Martě tu věc s tarify, poklonkoval místo ní Číňanům, když si dupli, že na semináři nechtějí zástupce Tchaj-wanu, i ten rozhovor Sputniku za ni nejspíš poskytl sám. Je to další vizitka Babišova sboru odborníků, kterým sice nechybí vysoké sebevědomí, často ale schází svéprávnost.

• Nyní se krátce podíváme na půdu Kominterny, která dnes už neformálně sdružuje hrdlořezské partaje z celého pokrokového světa. Patří k nim i některé exempláře ze skanzenu stalinismu, v česku známého pod zkratkou KSČM.

iDNES.cz, 23. dubna

Čeští bolševici se rádi tváří, že jsou někým jiným než bolševiky. To když potřebují, aby s nimi bylo hovořeno. Moc jim to samozřejmě nejde. Nemohou si pomoct, občas jim něco ujede a vyjeví se pravá podstata. Tak jako ji vyjevila ruská senátorka Jelena Mizulinová (známá též pod přezdívkou koště na gaye) na konferenci o bezpečném internetu.

„Když se na to podíváte ze všech hledisek, zjistíte, že zákaz coby právní norma, na jejímž základě je vytvořen zákon, představuje tu největší lidskou svobodu. Pořád někdo tvrdí, že poslanci něco zakázali. To je falešné pojetí. Zákaz je svoboda. Říká: tohle je nemožné, ale všechno ostatní je možné.“

Když se na to podíváme ze všech hledisek, zjistíme, že je všude na světě stále ještě dost lidí, kteří jako hlavní svobodu vidí možnost zakroutit někomu krkem. A když to nejde, aspoň mu něco pořádně zakázat (a krkem mu zakroutit následně). Co je podstatné, že jsou tito lidé stále častěji na důležitých postech v demokratických strukturách, to za prvé. A za druhé, že jsou propojeni jistým neviditelným, ale citelným souzněním deprivantů, kdykoli ochotných škodit a bořit. Další příklady z domácí i světové scény si dosaďte sami.

• Abychom ale ukázali, že naše mysl ještě není zcela zatemněna defétismem, rozloučíme se hezkým obrázkem.

Prostě přijeďte posedět, mají to tam hezké. Jen si říkáme, že kdybychom my byli správcem sociálních sítí právě tohoto projektu, asi bychom se z předběžné opatrnosti slůvku „posezení“ vyhnuli. Ony hned člověka napadají divné věci. 

Tak uvidíme, třeba fakt bude líp.

Follow @malecak