Prodejte nám sochu z Jablonce, žádali vyhnaní Němci. A stvořili hospodářský zázrak
Jabloneckého Němce, sklářského inženýra Joachima Huschku vyhnali z jizerského domova hned po válce, v roce 1945. Na podzim toho roku dorazil do bavorského městečka Kaufbeuren. Proslavené bylo obchody s textiliemi. Ty ale sklářského inženýra nezajímaly. Zato ho zaujala rozbombardovaná muniční továrna…
Rozkládala se na zalesněném kopci nad městem. Jevila se mu jako ideální místo pro započetí sklářské výroby, od níž byl odehnán z Jablonce nad Nisou.
Huschka se obrátil na americkou okupační zprávu. Kupodivu se svým nápadem u ní pochodil. Dokonce pochodil i s myšlenkou, že vyháněné Němce, pokud pocházejí z Jablonce nad Nisou (a zejména mají-li něco společného se sklářskou výrobou), budou Američané směrovat k němu, do Kaufbeurenu.
Naopak nepochodil u tehdejšího bavorského ministerského předsedy Ludwiga Erharda, pozdějšího spolkového kancléře a spoluautora německého „hospodářského zázraku“. Erhard se patrně obával, že sudetští Němci vytěsní z trhu práce rodilé Bavory.
V tom se, jak si ještě ukážeme, „parádně“ mýlil. Nejen nevytěsnili, ale přinesli jim práci a pomohli jim z Bavorska vybudovat průmyslově nejvyspělejší spolkovou zemi tehdejšího Západního Německa.
Jablonecká sklárna v Bavorsku
Po nějaké době se na kopci nad městem v barácích bývalého zajateckého tábora postupně usídlovali bývalí obyvatelé Jablonce.
Huschkovi lidé po dobu trvání odsunu (vyhánění) českých Němců čekávali na konečných stanicích vlaků s vyhnanci a vystupující Němce, nejprve Američany s hygienických důvodů zasypávané práškem DDT, vyzývali, pokud pocházejí z Jablonce či z jabloneckého okolí a mají-li zájem, ať se připojí k Huschkovým lidem. Společně pak v Bavorsku vybudují ještě jeden Jablonec (Neugablonz).
Kopec nad městečkem Kaufbeuren po krátké době zahušťovaly řady rodinných domků. V rozkotané muničce jablonečtí (nyní novojablonečtí) rukou společnou přiváděli postupně k životu stále dokonalejší sklářskou výrobu.
Původní obyvatelé městečka z přistěhovalců moc velkou radost neměli. Považovali je za další hladové krky, které jim budou ujídat i to málo, co měli pro sebe. Jejich obavy vbrzku rozptýlili sami vyhnanci. Jimi rozvíjená sklářská výroba sebou přinášela spoustu souběžných činností, které bylo třeba zajistit, pokud sám výrobek měl být úspěšný i obchodně.
Ti méně zdatní podobně, jak tak po desetiletí předtím konali „skopčáci“ rozeseti ve staveních na svazích Jizerských hor, razili z rozžhavené skelné hmoty knoflíky a kaufbeurenské válečné vdovy skleněné knoflíky přišívaly po tuctech ke kartonovým platíčkům. Mnohdy to pro ně byl jediný výdělek, který je držel na živu.
Hroty nepřátelství a nevlídnosti se pomalu olamovaly. Místní pomalu nabývali přesvědčení, že ti podivní přivandrovalci, mluvící poněkud méně srozumitelnou němčinou, se díky řemeslné zdatnosti a podnikatelské odvaze stávají krok za krokem zdrojem jejich blahobytu.
To se dělo zkraje padesátých let. V letech, kdy si mnozí z jabloneckých vyhnanců mohli v okolí bývalé muničky, nyní sklárny, dovolit postavit si rodinný dům a odstěhovat se z některého z baráků bývalého zajateckého tábora.
Vrátnice bývalého zajateckého tábora tu stojí dodnes jako připomínka drsných začátků. Tam, kde stávaly dřevěné táborové baráky, vybudovalo hospodářské a bytové družstvo jabloneckých vyhnanců počátkem 50. let třípodlažní bytové domy. Byl to jeho první stavební počinek. Obojí (stará vrátnice a družstevní domy) představují hmatatelnou připomínku počínajícího kaufbeurenského hospodářského zázraku.
Sklářská výroba koncem 40. a počátkem 50. let jela na plné obrátky. Dobývala nejen německé a evropské, ale i světové trhy. Všude narážela na tvrdou konkurenci jablonecké sklářské výroby z Čech. Přesto se dokázala prosadit i na tom nejdůležitějším trhu. Na trhu americkém. Měla tu vlivné přímluvce v osobách jabloneckých Židů, kteří před Hitlerem do Ameriky uprchli už v roce 1938.
Dobrovolný sudetoněmecký vyhnanec
Na kopci nad Kaufbeurenem se začalo rodit celé město rozsahu nejméně města okresního. Bohatství, ke kterému se propracovalo pílí a řemeslným umem, se nestydělo dávat zřetelně najevo. To už si neslo i vlastní jméno, odkazujíc se jím na svůj český původ (ve smyslu böhmisch).
Nový Jablonec (Neugablonz). Jedním z prvních projevů rodící se zámožnosti bylo, že si město podle originálu stojícího v Jablonci na Horním náměstí postavilo kopii (zvenčí i zevnitř) funkcionalistického kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova.
Jen jedno se mu nedostávalo. Kašna se sochou bájného rytíře Rüdigera z Pöchlarnu z dílny novovídeňského sochaře Franze Metznera. Stávala před kostelem. Kopii kašny sice postavili. Sochu ale chtěli původní.
Z Horního jabloneckého náměstí zmizela krátce po válce přičiněním „vlasteneckých“ Čechů, likvidujících i všechny symboly germánství. Povalovala se a chřadla kdesi v depozitářích pražské vlády.
V době rakouské monarchie si sochu u sochaře Metznera zadalo město Vídeň. Mezitím vypukla první světová válka a hladovějící Vídeň měla zcela jiné starosti než kam umístit rytířovu sochu, natož dát dohromady peníze na její zaplacení.
Bohatý Jablonec, věčný konkurent sousedního Liberce (Reichenberg), který úkorně nesl, že se ve svém průčelí liberecká radnice (kopie radnice vídeňské) pyšnila sochou bájného rytíře Rolanda.
Rovněž z dílny sochaře Franze Metznera. „Vy máte Rolanda, my budeme mít Rüdigera!“, řekli si jablonečtí a vypravili se do Vídně. Vytrhli tak trn z paty válkou ožebračené Vídni.
Trvalo to zhruba 20 let, než se pražská vláda rozhoupala, aby se vůbec vyjádřila k žádosti novojabloneckých získat ve svůj prospěch Rüdigera. Zpočátku se nad jejich královskou nabídkou ve výši 40 tisíc německých marek ošklíbala (o peníze nějakých Sudeťáků přece nestojí).
Když jí ale za Husáka začala téct voda do bot a každá tvrdá valuta jí byla dobrá, na nabídku kývla. Zinkasovala valutu a do Bavorska poslala sochu bájného rytíře. Před novojabloneckým kostelem Nejsvětějšího srdce Ježíšova stojí dodnes.
Kaufbeurenský hospodářský zázrak
Přesně z takových a podobných příběhů se skládá poválečný německý hospodářský zázrak. Bylo jich na tisíce. Díky nim se Německo ve velice krátké době postavilo na nohy navzdory tomu, že jeho stav bezprostředně po válce byl více než zoufalý.
Dokládá, že země může být bezmála srovnaná se zemí, přesto je s to zmátořit se, pokud vládne vzdělaným, řemeslně zdatným, tvořivým a pracovitým obyvatelstvem a pokud tomuto vzdělanému, řemeslně zdatnému, tvořivému a pracovitému obyvatelstvu vláda připraví vhodné sociální a hospodářské podmínky tak, aby na jedné straně umožnily zcela svobodně a plném rozsahu rozvinout podnikatelskou tvořivost a aby na straně druhé neskrblily na míře sociálního bezpečí.
Obě podmínky se staly základními stavebními kameny rodící se německé společnosti hojnosti – vzdělané a řemeslně zdatné obyvatelstvo a nový koncept humanizovaného kapitalismu. Jeho autoři, noví liberálové (ordoliberálové) jej nazvali sociálně tržním hospodářstvím.
Příběhem sklářského inženýra Joachima Huschka a dalšími jemu podobnými dokládá dlouholetý evropský poslanec za bavorskou CSU Bernd Posselt, rovněž původem z Jablonce nad Nisou, kterak sudetoněmečtí vyhnanci, vzdělaní, řemeslně a podnikatelsky zdatní, soustředění do Bavorka, tu zemi, dosud proti ostatním spolkovým zemím průmyslově zaostalou, během několika málo let proměnili v jednu z nejbohatších a průmyslově nejvyspělejších zemí německého spolku a přispěli tak k německému obecnému hospodářskému zázraku.
Bavorský hospodářský zázrak Posselt uvádí se skrytou výčitkou: O toto jste, vy Češi, přišli, vyhnavše si své německé krajany do „říše“.
Text vznikl díky finanční podpoře NADAČNÍHO FONDU NEZÁVISLÉ ŽURNALISTIKY
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
32 komentářů
Až na politicky účelovou Posseltovu „výčitku“ účelově uzavírající text je to pěkný článek. Historicky takzvaní sudetští Němci do Hitlerovy říše chtěli a jistě netušili, že se tam dostanou cestou odsunu poté, co museli a nebo chtěli Hitlera podporovat v jeho vyhlazovacím tažení, a poté, co Češi zažili šest let strašlivé okupace, v níž většina Němců byla plně loajální k nacistické říši a někteří v posledních týdnech války útočili i na koncentráčnické nešťastníky nacistických pochodů smrti procházejících českými zeměmi.
Příčina a následek . Nikdy by se to nemělo zaměňovat
Máte úplnou pravdu pane příčiny a následky by se zaměňovat nikdy neměly. Já se v Jablonci narodil před šedesáti lety a žiju tu dodnes. A okolo mne již samí Češi samozřejmě. Nicméně před 100lety to bylo obráceně to byl Jablonec plný Němců a ještě další staletí před. Mluvilo se zde jenom německy, Němci tu vybudovali veškerý průmysl, postavili divadlo, přehradu, radnice,kostely a vše co nám slouží dodnes. Když procházíte jabloneckým hřbitovem jejich hrobky jsou tu stále. Oni ty příčiny dané historickými změnami a jejich následky jsou někdy ošidné……když bych si představil, že by to bylo dnes obráceně…..
Tak samotná německá říše po válce v té západní části nedopadla tak v zoufalém stavu jako země, které byly pod německou brutální okupací. Typicky příklad české země. Totálně vydrancované až na dřeň a navíc zdevastované bombardováním. To je to, co nám tu zanechali Němci.
To je tak, jen hlupák vyžene pracovité a šikovné občany a místo toho Sudety zaplní náplavou z celé Evropy , kde velká část k práci moc nebyla a nic neuměla.
Článek je zajímavý, ale ta poslední věta je dost problematická. Nevím, kde jste k té „skryté“ výčitce došel. My můžeme také dát neskrytou výčitku. Pokud by Dudetští Němci nepodporovali Hitlera, ale Československou demokracii, tak by k odsunu nedošlo.
Máte pravdu. To se ale v podobných článcích neuvádí.
A nepořvávali ti náckové obývající naše české pohraničí /žádné Sudety to nejsou/ při každé příležitosti, das raich? Tak se jim to splnilo a i když válečná a poválečná doba české pohraničí hodně poznamenala tak buďme rádi,že jsou pryč. A navíc by nám Čechům měli na kolenou děkovat,že jsme se k nim zachovali jako kavalíři a těch pár obětí /vedlejších strát dle slovníku krvavé Madly Ólbrajtovic/ je s ohledem na tu dobu snesitelé.
Bernd Posselt se narodil v roce 1956 v Pforzheimu, patrně nějaké vzdálenější čvrťi Jablonce …..
A článek také nevyznívá „nezávisle“
Teprve ted, kdyz uz nasi krajane neziji – a ani ti, co je vyhaneli a vrazdili, zacineme toho litovat, vlastne pomsty na nevinnych. Civilizovana spolecnost poptresta viniky, nemsti se ale na celem narode. Zapadni staty (Holandsko, Belgie, Francie) se zachovaly k nem. mensine zcela jinak.
Nu, my cesi, patrime kulturne do vychodni evropy. Clanek ma pravdu. Ti pilni a inteligentni lide nam chybeji. Misto nich …
To nebyla pomsta na nevinných. Odejít museli ti, kteří se provinili proti republice. Ostatní mohli zůstat a také jich mnoho zůstalo . A je pravda , že s těmi odsunutými, odešli jejich příbuzní a kamarádi. Také s nimi odcházeli někteří Češi, kteří mezi nimi , měli celoživotní přátele .
Ti pilní a inteligentní lidé, ač měli před válkou informace o tom, co je Hitler a nacizmus zač, byli vcelku srozuměni s tím, že český národ bude částečně germanizován, částečně vystěhován a částečně vyhuben!
V Nizozemí, Belgii či ve Francii se nic podobného nechystalo.
Část sudeťáků bylo odsunuto do sovětské zóny. Že by tam také vytvořili hospodářský zázrak? Nevšiml jsem si.
Já jsem si všiml, když jsme do podniku v NDR přijeli na exkurzi, tak v závodní kantýně vždy bylo k obědu vepřové nebo kachna s houskovými knedlíky a zelím a makové koláče. Kuchařka pocházela ze Sudet.
Pane Posselte, děkujte Benešovi, českým národním socialistům a komunistům, kterým se podařilo masou vzdělaných a pracovitých lidí obohatit Německo a Rakousko.
Bylo by dobré si o tom , jak to tehdy bylo, něco zjistit a potom moudra trousit .
Brenda Posselt se nenarodil v Jablonci nad Nisou, narodil se ve Pforzheimu. Nevím proč se tady lže.
Vy nehodní Češi, to se dělá mírumilovným spoluobčanům v čele s Henlainem a nyní Posseltem? Chtěli jsme jen vaše dobro a vy jste to v čele s Benešem nepochopili. Do dneška jste mohli mít naši „pátou kolonu“.
Ani se nedivím že není žádný komentář, většina Němců i vyhnaných, je zřejmě šikovných ale to aby prožili padesátá léta by nikdo z nich nechtěl. A navíc zákaz podnikání. Většinou jim v Západním Německu bylo mnohem lépe. Většinou každá rodina tam měla nějaké příbuzné a nebo známé.
Zřejmě za to můžou Amíci.
No tak ti Vámi zmínění Amíci , stáli u zrodu toho ohromujícího Německého zázraku . Bez toho by se asi žádný zázrak nekonal .
Ano Němci se mají, co se týká poválečného rozvoje čím chlubit, ale také mají nad čím sypat si popel na hlavu! Sociálně tržní ekonomika, kombinací mimo jiných politik také politiky daňové a sociální, měla za cíl vytvořit ekonomiku, která slouží blahobytu celé populace. Když došlo na důchodovou reformu v roce 1957, odstartoval německý kancléř Konrád Adenauer svým podpisem doprovázeným údajně slovy „Děti budou mít lidé vždycky“, úpadek Německa i Evropy. Nový důchodový zákon přinutil rodiče vzdát se v důchodovém věku části svých výnosů, pocházejících z jejich investic do výchovy dětí, ve prospěch bezdětných důchodců. Bezdětným důchodcům se zajištění na stáří od té doby dostává zdarma od dětí cizích lidí, aniž by oni sami nesli břemeno spojené s výchovou dětí. Navíc, díky tomu že nový důchodový systém byl, navzdory veškerým evidentním parametrům lživě označen za „pojištění“, přestali jeho účastníci vidět rozhodující skutečnost, a sice že klíč k zabezpečení na stáří je výhradně v rukou generace dětí. Dětí, které v dospělosti výhradně financují ze svých daní důchody a zdravotní ošetření nejen svým rodičům, ale také bezdětným. Důsledek: V Německu se snížila porodnost z 1 milionu 400 tisíc dětí na pouhých 660 tisíc dětí. Nedostatek dětí v domácí pracující populaci, s časovým odstupem jedné generace, podnítil tlak podnikatelské sféry na přijímání migrantů. Dnes už by Němci konečně měli politicky prohlédnout a uvědomit si, že jsou blízko okraje propasti, je proto nejvyšší čas! Pochod národů Evropy do zapomnění, iniciovaný hospodářsky úspěšnými a proto pyšnými Němci na přelomu 50. a 60. let minulého století, ještě lze v poslední chvíli přerušit nápravou sociálně a účetně vadných daňových a sociálních zákonů. Podrobnosti v části třetí Reformy a části čtvrté Imigranti v knize Ekonomům to myslí černobíle. Knihu si můžete vypůjčit v městské knihovně.
Poslanec za CSU Bernd Posselt se narodil v roce 1956 v Pforzheimu, asi 650 km vzdálené čtvrti Jablonce. Další příběhy o hodných německých občanech a zlých českých občanech budeme očekávat.
pane Pepo, v článku se píše původem z Jablonce…původem neznamená narozen…původem znamená, že má původ v Jablonci, tzn.zřejmě rodiče, prarodiče atd….jen pro vysvětlení, jsem z Jablonce a jméno Posselt, je tu docela běžné, jako něco jako Pepa v Čechách….
Budu ošklivý: Sklářství potřebuje uhlí nebo plyn, takže: fuj fuj, uhlíková stopa. Pokud tam už neskončili, tak je brzy zaškrtí zelení. A mohou si za to sami, jako si mohli jejich předkové sami za odsun, když podporovali Hitlera ještě fanatičtěji než Němci z „rajchu“.
Doplnění:
Velká Británie už je z modrého hnusu venku a už se tam rozdělují licence na těžbu nafty a plynu z okolního šelfu.
Pokud se my nevymaníme z téhož, je zcela reálná představa, že už vnučky mladších diskutujících budou roztahovat nohy britským turistům (či kolonistům) za hrst skleněných korálků a nějaké to zrcadélko, jak to dělaly domorodky za časů královny Viktorie.
Jsem jen o tři roky starší než pan Posselt a situaci v pohraničí znám také jen z vyprávění. Ale bylo to vyprávění čechů z krušnohorského Hrobu a okolí o změně relativně poklidného soužití v boj a neměnili to češi. A po válce? Když jsem tam na přelomu padesátých a šedesátých let jezdil na prázdniny, žily tam německé rodiny a v příbuzenstvu jsem měl pár „smíšených“ rodin. Divoký generální odsun se tam tedy nekonal. Stejně tak na Nýřansku – kousek od Plzně, ale byly to Sudety. Je nepopiratelné, že nejen ve válce, ale i před a po ní, došlo k bezpráví. Ale spáchaného na němcích bylo asi tak stokrát míň. To, že sudetští němci jsou vnímáni jako oběti českého teroru je naše vina. Nemáme jejich trpělivost, jednotu, důslednost a sebevědomí.
Tak dlouho se bude mluvit o „vyhnání“ a „pomstě na nevinných Němcích“ , až se zcela pomine hlavní cíl tohoto aktu, totiž snížení bezpečnostního rizika, které tak velká (a nepřátelská, jak se před válkou i za války ukázalo) národnostní menšina, v těsném sousedství svého velkého národního , pro stabilitu Československa představovala.
Nikdo nikdy sudetským Němcům nevyčítal, že by byli nešikovní pane autore článku. Byly a jsou jim vyčítány zcela jiné hříchy. To vám nějak uniklo. Já sám mám osobní zkušenost pouze s jednou sudetskou Němkou a ta dobrá není. Moji rodiče a prarodiče těch osobních zkušeností se sudetskými Němci měli daleko více a jsou rovněž špatné. Nedovedu si vůbec představit společný život v jednom státě s těmito lidmi. Sudetští Němci v letech před druhou světovou válkou něco totálně pokáleli a dodnes nejeví příliš ochoty si to přiznat. Dějiny pro ně začínají odsunem po roce 1945. Před tím podle sudetských Němců nebylo nic, snad pouze velký třesk a rovnou rok 1945.
Souhlas.
Dle vzpomínek mojí maminky němečtí sousedé (byli jsme smíšená čtvrť) se stejně rychle rozpomenuli na své (docela ucházející) znalosti češtiny, kterou 15. 3. 1939 zcela zapomenuli. A divili se, že jim to bylo houby platné.
Plastiku rytíře Rüdigera i s kamenným podstavcem prodala Národní galerie do Německa v roce 1968 za 35 DM.
Je vidět, že jsme kulturní národ.
To zvony, co Němci za války zrekvírovali po celém Protektorátu a co se na počátku devadesátek našly ve skladech v Hamburku, navráceny nebyly!!!
Samozřejmě 35.000,- DM