Andrej Babiš při mimořádné schůzi sněmovny. Foto: LADISLAV KŘIVAN / MAFRA / Profimedia

Ivan Kytka: Útoky verbální žíravinou, Babiš a unesená Poslanecká sněmovna

Napsal/a Přítomnost 14. května 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Existuje patrně v poslaneckých hlavách jakási pomýlená představa, že kvalitu či hloubku parlamentní demokracie lze měřit počtem hlasování, pozměňovacích návrhů, faktických připomínek, sérií nekonečných obstrukcí nebo snad dokonce počtem instancí, při kterých většina přehlasuje menšinu. Nutno hned na úvod zdůraznit, že tomu tak ve skutečnosti není.

Stručný pohled do nic neodpouštějících stenografických záznamů naznačuje, že v pátek 10. května kolem poledne se v parlamentu hlasovalo hned šestkrát o tom, na jak dlouho přerušit schůzi. A na návrh poslance Jana Kuchaře i o tom, jak dlouhá má být pauza na oběd: „Já ten oběd v klidu nevzdám,“ pravil z řečniště s dikcí postav příběhů Járy Cimrmana. A s ujištěním, že za 40 minut se poslanci dokážou v klidu najíst „bez běhání ze schodů a do schodů“.


Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.


Za zdánlivě úsměvnými glosami, replikami, polemikami či filipikami skrývá se ovšem problém, který místo úsměvu ve tváři vyvolává směs trapnosti a marnosti. Ne-li rovnou mrazení v zádech.

A to z nesnesitelné lehkosti, s jakou nefunkční jednací řád Poslanecké sněmovny, s přičiněním „dárců zákonů“, vyprazdňuje pojem parlamentní demokracie jako jednoho ze základních kamenů českého ústavního uspořádání.

Parlamentní pravidla nemají žádné povinné korektivy ať už vědomých, či nevědomých nepřesností, polopravd, či rovnou lží, které v poslaneckých projevech zazní.

Třesky plesky ve Sněmovní 176/4

I z letmé četby stenografických protokolů je zřejmé, že stejný Jednací řád neobsahuje pojistky, které by poslancům na parlamentní půdě bránily beztrestně pronášet i vážná obvinění a urážky. Používat hyperboly, řečnické chvaty a podrazy vůči politickým oponentům.

Parlamentní pravidla nemají žádné povinné korektivy ať už vědomých, či nevědomých nepřesností, polopravd, či rovnou lží, které v poslaneckých projevech zazní.

Tribuna, která by měla kultivovat politickou a společenskou debatu, vytvářet a spoluurčovat její standardy a propůjčovat jí jistou noblesu, se stává tu a tam odpadní jámou, zdráhám se říci, exkrementů intelektuální pokleslosti, přehlídkou argumentační podlosti, rétorických a jazykových prohřešků. Lépe by bylo odvrátit od nich oči. Zacpat si uši. A snad i nos.

Navíc, jak bojovat s dezinformacemi ve veřejném prostoru a na sociálních sítích, když jednu takovou hustou pavučinu utkanou z polopravd a falešných vláken spřádají ve Sněmovní ulici č.p. 176/4 někteří zákonodárci sami.

Česká republika zůstává podle všech poznatků devět let po evropské utečenecké krizi z léta 2015 téměř výlučně tranzitní zemí.

„Mimořádná“ zrada na mimořádné schůzi

Mimořádně bohatá na ně byla jubilejní 100. schůze Sněmovny z dubna letošního roku. Shodou okolností jako mimořádnou ji svolala opozice, aby – ústy svého mluvčího – Andreje Babiše projednala „tu největší zradu v novodobých dějinách České republiky, zradu, které se dopustil premiér Fiala společně s ministrem vnitra Rakušanem“.

Řeč byla o tzv. migračním paktu Evropské unie, který se pokouší zavést princip sdílené účasti na zvládání příštích uprchlických krizí. Jeho odhlasováním „Fiala s Rakušanem bez jakéhokoliv přehánění vyměnili naši bezpečnost, kulturu a způsob života za neřízenou migraci, explozi kriminality a rozklad naší společnosti“, pravil Andrej Babiš.

Pro kontext uveďme, že v České republice žije legálně a s povolením k pobytu asi milion občanů jiné než české státní příslušnosti. Každoročně k nim přibude kolem 1500 žadatelů o azyl (osob s žádostí o mezinárodní ochranu).

Česká republika zůstává podle všech poznatků devět let po evropské utečenecké krizi z léta 2015 téměř výlučně tranzitní zemí.

„Kdo chce z Afriky do Evropy, míří do UK, Německa nebo Itálie. Chce do bohaté země, kde se domluví a s kterou ho pojí nějaké rodinné, osobní kontakty a historické spojení,“ vysvětluje mi Nigerijec středního věku.

Kdysi se přiženil do České republiky. Po osmi letech odešel – zčásti kvůli rasistickým předsudkům části české společnosti, zčásti za vyšším výdělkem do Londýna.

Námořnické rady z hloubky vnitrozemí

Pověst České republiky jako tranzitní země ilustruje tragický případ irácké rodiny al-Maliyových, jak o něm informoval britský nedělník Sunday Times.

Manželům ze znepřátelených šíitských a sunnitských komunit hrozily jejich rodinné klany smrtí. Přes Turecko se dostali do Řecka, kde se přihlásili o azyl, který nedostali. Přes Albánii, Kosovo, Srbsko, Maďarsko, Rakousko, Českou republiku, Německo a Francii se pokusili dostat do Británie.

Po 14 letech na útěku nasedli na bárku, která měla směřovat k anglickým břehům. Člun se krátce po vyplutí na rozvodněném kanále – ještě před ústím do moře – převrhl. A sedmiletá dcera Rola utonula.

Jako expremiér suchozemské země přichází Andrej Babiš tu a tam s extravagantními recepty, jak bránit uprchlíkům v cestě přes moře. Jeden čas chtěl potápět jejich (prázdné) lodě, jindy brojí proti záchraně lidí na moři, nemaje tušení (nebo ignoruje), že povinnost poskytnout pomoc lidem v nouzi na moři ukládají mezinárodní smlouvy upravující námořní plavbu. A že ve světe je zvykem smlouvy dodržovat.

Shodou okolností a přes dramatická varování české opozice registrují charitativní organizace na italském ostrově Lampedusa (vstupní brána do Evropy pro uprchlíky z Tuniska) letos pokles lodí. Současně však roste počet tragických případů končících smrtí.

„Možná prostě není k přepravě dost lodí. Většina těch, na které narazíme, jsou natolik plavby neschopné, že je zázrak, když se na nich lidé na Lampedusu vůbec dostanou,“ vysvětluje Brit Austin Cooper, koordinátor charitativní organizace Sea Watch.

Na rozdíl od českého opozičního varování Cooper připouští, že politika, kdy Evropská unie pumpuje peníze (na lodě a výcvik) autoritářským vládám, aby „narušily migrační trasy a stoply pohyb lidí, opravdu funguje“.

Důsledným, vytrvalým a přesně cíleným marketingem se dá prodat důvěřivé veřejnosti jakýkoliv (politický) šmejd.

Útoky verbální žíravinou

Babišův mimořádně alarmující projev na mimořádné schůzi přinesl výčet 17 případů údajných násilných činů, kterých se údajně dopustili úspěšní či neúspěšní žadatelé o azyl v pěti evropských zemích. Expremiér v něm zmínil také únorový útok kyselinou, který v Londýně spáchal Abdul Ezedi (35).

„Afghánec s podivnou minulostí stále uniká,“ pravil Andrej Babiš z řečnické tribuny, nemaje patrně tušení, že policie vylovila jeho tělo (po sebevraždě) už před dvěma měsíci z Temže.

Předběžné šetření ukázalo, že si útokem vyřizoval účty v neurovnaném vztahu se svou expartnerkou. Jinými slovy případ neměl nic společného s jeho uprchlickým statusem, náboženskou vírou či zemí původu.

Shodou okolností se ve stejné době promítal v Londýně český dokumentární film Moje nová tvář. Obětí útoku kyselinou byla pětadvacetiletá žena z Plzně, útočníkem a viníkem její bývalý český přítel.

Před patnácti lety vstupoval Andrej Babiš do politiky s kontroverzním heslem, že bude stát řídit (efektivně) jako svou vlastní firmu. Po patnácti letech v politice, zdá se, rozšířil svou praxi o jednu z dalších obchodních praktik. Důsledným, vytrvalým a přesně cíleným marketingem se dá prodat důvěřivé veřejnosti jakýkoliv (politický) šmejd.


Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service.

Pop-up mobil Mobile (207451)
ReklamaSMR mobil článek Mobile (207411)
ReklamaSMR mobil článek 2 Mobile (207416)
ReklamaSMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
ReklamaSMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
ReklamaSMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

ReklamaSkyscraper 2 Desktop (211796-4)