Ivan Gabal: Špatný volební zákon přinese špatný parlament a špatnou vládu
V pandemické krizi máme sklony upřednostňovat jednoduchá plošná řešení, a nejlépe direktivní válečnou metodou. Žijeme ovšem ve stále komplikovanějším světě, v kterém zjednodušená direktivní řešení nefungují, vyvolávají pocit omezení svobod a negativní reakce. Věci se tím dále zhoršují namísto opaku. Možná i proto prohráváme s covidem.
Nyní nám ještě hrozí, že si, důsledkem snahy o zjednodušení, naordinujeme i nevhodný volební zákon.
Váha volebního zákona tkví v tom, že na jeho základě vyberou občané 200 poslanců, díky nimž se ustaví většinová vláda, která spravuje stát, a vznikne Poslanecká sněmovna, která tvoří pravidla vládnutí (zákony) a hlídá vládu. Dobrý výběr poslanců a poslankyň není jen věcí rozumu a vkusu voličů, ale také mechanismu přeměny jejich hlasů do výběru poslanců a do složení Poslanecké sněmovny.
S dobrým zákonem a dobrou procedurou, máme šanci (nikoli jistotu) dobrat se k solidnímu parlamentu a tím i vládě. Špatným zákonem si tuto šanci prostě uzavřeme.
Co ale znamená dobrý parlament? Slovo dobrý zde nevyjadřuje jen vlastnosti poslanců a poslankyň, ale zejména soulad Poslanecké sněmovny se základem našeho parlamentního systému, kterým je Ústava České republiky.
Ta říká v čl. 18. (1), že „Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.“ Složení Poslanecké sněmovny, na rozdíl od Senátu, který je volen většinovým systémem, znamená, že Poslanecká sněmovna má reprezentovat složení, strukturu, a tektoniku názorů občanů ve společnosti, zatímco Senát vyjadřuje jejich převažující nebo většinovou vůli.
A samozřejmě u Poslanecké sněmovny je pestrost společnosti reprezentována politickými stranami a jejich kandidátkami, zatímco v přímé volbě vybíráme konkrétní a jednotlivé kandidáty.
Spravovat zemi v proporčním politickém systému je jiné než vládnout na podkladě většiny. Dost lidí si asi řekne, proč jsme si v roce 1990 vybrali složitější proporční model pro správu země?
Reprezentativnost nebo moc k vládnutí?
Ústavní soud zrušil části volebního zákona proto, že deformovaly složení Poslanecké sněmovny vzhledem ke složení a názorům voličů. A také proto, že neměl hlas každého voliče alespoň přibližně stejnou váhu pro výběr poslanců. V některých volebních obvodech bylo totiž zapotřebí více voličů na jednoho poslance než v jiných; silnější strany potřebovaly na poslanecký mandát méně hlasů než malé strany.
Deformace reprezentativnosti byla výsledkem někdejší cílevědomé snahy velkých politických stran ODS a ČSSD usnadnit si získání většiny v Poslanecké sněmovně a tím i snadnější sestavení vlády s dostatečnou podporou poslanců. Snaha usnadnit si vládnutí šla podle Ústavního soudu na úkor schopnosti sněmovny reprezentovat voličské složení české společnosti, získání moci na úkor reprezentace voličů.
Politika v pluralitním prostředí je podmíněná schopností dohody s jinými názory, dokonce i uvnitř vládnoucí koalice, natož k opozici. Znamená brát v potaz variabilitu a strukturu názorů, nikoli jen názor vlastní. Spravovat zemi v proporčním politickém systému je jiné než vládnout na podkladě většiny.
Dost lidí si asi řekne, proč jsme si v roce 1990 vybrali složitější proporční model pro správu země?
Protože si tehdejší debatu dobře vybavuji, je odpověď jasná: po půlstoletí nadvlády jedné vládnoucí doktríny, nadřazující za války vládu nadřazené rasy, a po komunistickém převratu vládu jedné společenské třídy, strany a ideologie, byla na počátku obnovení demokracie upřednostněna otevřenost vůči názorové různorodosti a variabilitě společnosti.
Perspektivou do budoucna byla pluralita koalice, co největší reprezentace v parlamentu, na rozdíl od nadvlády většiny, jakkoli většiny demokraticky a svobodně zvolené.
Iniciační diskuse po pádu komunismu byla ovlivněna i obavami z přetrvávající síly komunistické strany oproti nezralosti a křehkosti nových politických uskupení. V upřednostnění proporčního systému byl i ohled na poněkud jinou dynamiku Slovenska v rámci Československa a komplikovaného systému federálních dvou komor sněmovny a národních parlamentů.
Nakonec bylo sice vítězství OF a VPN ve výsledku skoro většinové, ale právě tím byl položen základ pozdějšímu vnitřnímu štěpení i pozdějšímu tichému srozumění volebních vítězů voleb 1992, Klause s Mečiarem, o rozdělení Československa do vlastních privatizační hájemství Česka a Slovenska.
Předpokladem solidního výsledku musí být snaha zemi spravovat, a nikoli ovládnout s cílem vnucovat poraženým svou vůli. Pokud máme s něčím opravdu špatné zkušenosti, tak s přílišnou koncentrací moci do rukou skupin s pocitem vlastní vyvolenosti.
Jaký volební zákon dnes?
Pominula s hrozbou návratu vlády jedné strany potřeba proporční reprezentace struktury společnosti v Poslanecké sněmovně?
Podíváme-li se na některé nedávné volební děje s rysy většinového systému, můžeme dojít k závěru, že silná většinová rozhodnutí v dnešním komplexním světě nadělají více škody než užitku. Ať již je to příklad brexitu, nebo hluboké rozdělení americké společnosti volbou a vládou Donalda Trumpa, nebo i naše zkušenost s přímou volbou prezidenta a konfrontačním výkonem mandátu Miloše Zemana, kde jsou rozpory Hradu s parlamentem a vládou zásadní a těžko překlenutelné, a nezřídka ústavní.
Nelze nevidět, že rozhodování v systému 0 – 1, všechno nebo nic, je stále více znásilněním pestré společenské struktury. Řada vážných chyb stávajícího premiéra jeho singulárním rozhodováním ve vnitřní i zahraniční politice, je generována dominancí jeho politického hnutí v Poslanecké sněmovně, slabostí koaličních partnerů a podreprezentací opozice.
Zkušenosti tedy nabádají, aby nový volební zákon reprezentativitu výběru Poslanecké sněmovny spíše chránil, než oslaboval, natož destruoval. Zejména z tohoto důvodu lze označit za krajně nevhodný koncept vytvoření jednoho volebního obvodu z celé České republiky, který je další nevhodnou simplifikací struktury české společnosti.
Jednak a zejména vzhledem k územnímu členění, a to jak v historickém, ale i sociálním a kulturním smyslu. Jde o potřebu kodifikovat zvláštnosti Moravy, Slezska, ale neméně odlišnou situaci strukturálně historicky zatížených regionů jako Severočeský, Karlovarský nebo Moravskoslezský.
V neposlední řadě jde také o to, aby volič vyjádřil svou preferenci nejen v politickém a programovém smyslu, ale také vůči konkrétním osobnostem kandidátek a kandidátů v jejich regionálním ukotvení a spojení, které by jeden volební obvod zcela negoval.
S pocitem vlastní vyvolenosti
Konečně, na schopnosti reprezentativity stojí i synergie komunální, regionální a celostátní parlamentní reprezentace, ale i organizace agend jako je školství, zdravotnictví, organizace policie, justice a mnoha dalších veřejných služeb, které propojují konkrétní území s konkrétní veřejnou správou a samosprávou.
Dejme politické reprezentaci, která bude hledat dohodu nad novým volebním zákonem, možnost vstřebat základní tendence narůstající komplexnosti moderních společností v různorodých dimenzích, které by měla Poslanecká sněmovna reprezentovat a nikoli potlačovat.
Předpokladem solidního výsledku musí být snaha zemi spravovat, a nikoli ovládnout s cílem vnucovat poraženým svou vůli. Pokud máme s něčím opravdu špatné zkušenosti, pak je to s přílišnou koncentrací moci do rukou skupin s pocitem vlastní vyvolenosti a nadlidských schopností veřejné agendy řídit a ovládat bez komplikovaných koaličních dohod a opoziční parlamentní kontroly.
Přílišná zjednodušení a omezování plurality nakonec nepomáhají ani v manažerském, natož kulturním a demokratickém či právním smyslu, ba naopak.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Bez Ruska se v Česku pořád natankovat nedá. Závislost na Putinovi má skončit příští rok
Rok, ve kterém Tomio Okamura zmizel ze zpráv o českém extremismu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
babis prosazuje 1 volebni obvod – cely cesko – ostatni chteji zustat na 14 krajich jako to je doposud, coz babisoj nevyhovuje, protoze si mysli, ze kdyz bude v cele „jednotny“ celorepublikovy kandidatky, tak mu to hodi vic lidi, nez kdyz bude jen v jednom kraji. no, po tom co predvadi prinejmensim posledni dobu, to muze byt uplne obracene.
podle me se nic nestane kdyz novy volebni zakon nebude, volby normalne probehnou a mandaty se budou rozdelovat tak jako naposledy v 1998.
urcite lepsi nez nejakej narychlo usitej paskvil babisoj na miru…
A v tom je zase grotesknost současné politické scény. Ve skutečnosti by totiž systém “ 1 volební obvod – celý Česko “ měl vyhovovat i lídrům ostatních politických stran, za předpokladu, že skrze důvěru v ně ti lidé důvěřují jejich straně – a naopak, takže by i jejich voliči, „prostě“ zaškrtli celorepublikovou kandidátku jejich strany s jejich jménem v čele. A díky tomu by i tyto strany dostaly možné maximum hlasů svých voličů, stejně jako Babišovo ANO. Nic by se nezměnilo..
Jenomže, vzhledem k tomu, že těmto lídrům ostatních stran řada lidí (z různých důvodů) nedůvěřuje -a i pokud by chtěli volit jejich stranu, tak s jinými politiky,. tak si to risknout nemůžou. a 14 volebních krajů, kde jsou kandidátky s řadou lokálních (či neznámých) kandidátů to „jistí“ …
ale houby
1 volebni obvod vyhovuje stranam, ktere vlastni jejich „vudce“, po nem tam neni dlouho nikdo, pak zase „vudce“, pak zase dlouho nikdo a pak po cimrmanovsku „debil, blbecek, debil, blbecek… akorat vzadu jedina vyjimka – dva blbecci vedle sebe …“.
vedle ano vlastnene babisem to je spd vlastnene pitomiem.
kam to vede vidime – rozvracena zeme, 20tis mrtvejch, nejhorsi na svete
V určitém smyslu máte pravdu, jenže ona zkrátka řada stran byla postavena odshora. Vemte si takovou TOP09, tam byl nahoře Kalousek, pod ním „ikona“ kníže Karl Schwarzenberg“, a pak už si na moc jmen nevzpomem , leda když jí dělali ostudu. Podobně třeba VV, nahoře „Radek Big John“, v pozadí podnikatel Vít Bárta, co si VV platil…a zbytek už byli ti později přijatí nýmandi
A je otázka, jak by to mělo vypadat v klasických stranách. Předpoklad že by v centru byli hlupáci, ale měli ty chytré a poctivé třeba na krajích se taky nějak nevyplňuje…
Jenže. když se podíváme na ty takzvaně klasické strany, tak by to mělo vypadat podobně „ti nejlepší vpřed“.
Skutečný důvod pro zachování volebních krajů je neschopnost stran sestavit jednotnou celostátní kandidátku, respektive snaha krajských stranických bossů být na prvním místě. Kvůli tomu bude volební systém do Sněmovny opět zbytečně složitý a netransparentní.
Tak ono bohužel, jak se říká, dobrými úmysly se dláždí cesta do pekel. Protože se „zapomnělo“, že ani komunisté nevládli po 40 let sami, ale s pomocí dalších stran Národní fronty. Jejichž vybraní zástupci (jistě ne všichni) kolaborovali s komunisty, odsouhlasovali jejich opatření – a za to se jim dostávalo vysokého společenského statusu i ochrany.
A bohužel, právě tento systém se zachoval v takzvaně poměrném zastoupení. Které ale pouze transformovalo výsledky voleb do podobné úzké skupinky „lídrů vládní koalice“, kteří si takto uzurpovali a uzurpují nadále plnou moc ve státě. Nejenom tedy ve vládě a parlamentu, ale i dosazením svých lidí do vedení státních institucí i státních podniků.
A tuto svojí prakticky absolutní moc nejenže pluralitně nediskutují ani se svými poslanci (těm nařizují jak mají jednotně hlasovat), ani se základnami svých stran, natož pak třeba s opozicí, jinými institucemi či kýmkoliv jiným. Ale že ani v této úzké vládě se „nediskutuje“ pluralitně, ale prosazují se mocenské ambice jednotlivých aktérů. Což je zřetelně vidět na této (i předešlé ) vládě s panem Babišem, ale šlo to vidět i u těch předešlých . I Kalousek si v poslední pravicové vládě ODS vymohl co chtěl.
Jenomže, zájem toto přerušit vlastně není – tím by si i ti členové vládní koalice s jinými názory vzdali svého lukrativní postavení, kdyby z té vlády odešli.
A tohle se změnou volebního zákona vůbec, ale vůbec nezmění, spíš zhorší. Přibude tam jen více malých stran, jejich někteří lídři budou pak ochotni za spoluúčast ve vládní exkluzivitě ignorovat požadavky svých voličů …
Poměrné zastoupení zakládá na typické české vládnutí stylem : „sedneme si na to“ , „pak se nějak domluvíme“, „nějak to uděláme“ apod. … Kecy, kecy a kompromisy. Volba postupu tak, aby nikomu nevadil. Ale, že takový postup nikam nevede, to nikoho nezajímá. To je stejné, jako když stojíte na křižovatce. K cíli vedou dvě cesty. Vpravo a vlevo. Jedna horší, ale kratší a druhá lepší, ale delší. Já chci vpravo. Franta vlevo. Ale abychom se tedy dohodli a nebylo ani po mém ani po jeho, tak pojedeme rovně. A hádejte kam jsme dojeli ? Ano… tam kde se momentálně nacházíme …. To jest v p…. 🙁
Jenže , ani na tom „nedohodneme se vůbec“ není nic špatného. To by totiž znamenalo „tento zákon se prostě neodhlasuje a nebude vůbec platit“. Nebo tento zákon bude platit jako doposud a nebude se měnit
Což by ale pro spoustu zákonů bylo jen dobře. Čímž tedy nemíním současnou ochranu proti covidu (ta se nějak udělat musí), ale řadu jiných, třeba EET,
Problém je s nestabilitou systémů „vítěz bere vše“. Vítěz má zpravidla nízkou demokratickou legitimitu (volila ho výrazná menšina občanů) a vítězství opozice v dalších volbách znamená „přepólování“ politiky.
Z poměrného zastoupení může vzniknout (netvrdím, že musí) vláda s vysokou mírou legitimity a podpory občanů. Což jistě není příklad Babišovy menšinové vlády, nicméně je vinou především „demokratického bloku“ jednak to, že Babiš se stal nejsilnější stranou, a jednak to, že se početnější „nebabiš“ nedokáže dohodnout.
No, ony ty koaliční vlády tedy taky nejsou zrovna stabilní. To přepólování je možný problém, ale za mnohem větší problém považuju ideovou rozplizlost koaličních vládních slepenců. Podívejte se do Německa, kde je dnes CDU/CSU schopna uvažovat o sppolupráci či tvořit koalice i se Zelenými (!!), ev. i s SPD. Kam to povede ? K tomu, že si volič bude myslet, že je vlastně jedno, komu to hodí, protože ideje a zásady se přetaví v tavícím kotli, ze kterého vyjde naprosto bezobsažná ( udržovací ) politika .
Je to vlastně taková trošku sofistikovanější opoziční smlouva …
Proto stále víc lidí volí „populisty“, od nichž se nějaká „oposmlouva“ nečeká.
Ano. I to je jeden z vedlejších efektů.
Je mi líto: Celůá republika jako jeden volební obvod je asi nejbližší ideálnímu proporcionálnímu zastoupení. Nebo se vykašleme na volby, hoďme jména všech občanů, kteří jsou fyzicky a psychicky ok a stojí o podobnou funkci, do osudí a nechme cvičeného papouška Lórinku 200 jmen vytáhnout.
Souhlas
Zachování čtrnácti volebních krajů s tak rozdílným počtem voličů, jak je tomu nyní, nemůže zajistit rovnost hlasů voličů z jednotlivých krajů. Nedopadne to dobře, tak jak neodpadlo dobře to polistopadové budování demokracie na základě parlamentní demokracie s dvěma komorami, neodvolatelnými soudci, jejichž morální integrita je, dle ÚS, zajištěna stotisícovým měsíčním platem a soukromými exekutory. Nebo to dopadlo skvěle?
V tomto se spolu shodneme. Půvab demokracie ovšem spočívá v tom, že chyby a omyly (které se dělají zcela zákonitě) jsou opravitelné, byť třeba zdlouhavě a klopýtavě, zatímco v jiných režimech je možná jejich oprava v podstatě pouze jejich likvidací.
To je přeci zásadní důvod, proč ÚS zrušil volební zákon. Ten umožnoval vytvořit stabilní vládu. Nový zákon to nezmožňuje a o to přeci jde. Rozdělená společnost bez možnosti stability vlády se nejlépe ovládá pomocí jednoduchých hesel. Kapitalismus je postaven na nerovnosti občanů a proto změna volebního zákona je právní nesmysl. Za socialismu byla rovnost dokonalá. Jedna strana, jedna vláda, ovšem s cílem sloužit občanům. Proto se za socialismu postavilo tolik dostupných bytů, fabrik, rekreačních středisek, nemocnic, poliklinik, přehrad, elektráren, škol, školek, kulturních domů a jiné občanské vybavenosti.
Vláda s občany táhla za jeden provaz. Od roku 1989 se nepostavilůo téměř nic a prachy jsou v čudu.
No tak soudruhu, vzbuďte se ! Schůze ZO KSČ už skončila !
„Vláda s občany táhla za socialismu za jeden provaz….“ . To je dobrý todleto. To si musím zapamatovat.