Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Jednání o prodloužení nouzového stavu ve sněmovně (únor 2021). Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia
,

Ivan Gabal: Poučení z covidu? Nejsme nejlepší, tak přestaňme uřvaně kibicovat ostatní

Války, uprchlíci, umírající lidé kolem, chaos. Představa, že by se něco z toho mohlo stát i v Česku, nebyla z tohoto světa. Sice jsme vykročili z totalitního komunismu, před kterým statisíce našich občanů utekly a nalezly útočiště v demokratických zemích, ale likvidací rozdělené Evropy, vstupem do NATO a zbohatnutím v EU jsme pozbyli opatrnosti i schopnosti vidět hrozby v reálných proporcích a čase. Pandemie covidu to odhalila naplno.

Postavení České republiky coby země s nejhoršími výsledky v boji s pandemií je důsledkem špatného řízení celé agendy. Kvůli tomu jsme, ve srovnání s dalšími, laboratoří testování politických experimentů a měření důsledků chybných řešení.

Umíme slavit národní úspěchy, od sportu po politiku. Dokážeme se tedy rozebrat i v porážkách, udělat si pro sebe i pro druhé kritické závěry? Nepůjde to naráz a bude to bolet, ale začít je třeba.

Zdravotnictví uvízlé v lehkomyslnosti

Zdravotnictví, hygienu a epidemiologii považujeme za naše tradiční silné oblasti. Dokázali jsme, díky zdravotnictví, lékům i kvalitě života, prodloužit si délku dožití za tři dekády bezmála o dekádu. Pandemie ovšem otestovala naši připravenost na nečekané ohrožení, jak ve stavu zdravotnictví, tak především v prevenci, masové ochraně obyvatelstva, obraně rizikových skupin a ve schopnosti anticipovat epidemický vývoj a změnit chování zdravé populace.

Od pandemického plánu, který původně vznikl již v roce 2011, ale nikdo se jím ani neřídil, přes prázdné sklady ochranných prostředků, až po malou schopnost modelovat a předvídat vývoj v jeho kauzálním řetězci a pravděpodobnostech, od infekčního šíření nákazy přes onemocnění až k hospitalizacím a nárokům pacientů s těžkým průběhem v horizontu více než měsíce, jsme propadli od A do Z. Nepřipraveni, museli jsme zastavit a uzavřít všechno.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


V globalizovaném světě rychlých přenosů onemocnění i informací, postrádal resort zdravotnictví základní rozhled a informace, neznal vývoj v jiných částech světa, ani varování EU a sdílení vědeckých poznatků o riziku.

A pokud informacemi disponoval, nedokázal je přenést do praktického výkonu správy a rozhodnutí. Naopak, ústy ministra situaci zlehčoval, v momentu, kdy varovné informace již byly k dispozici.

Odpovědnost členských států oproti orgánům EU ve zdravotnické agendě nás zcela vystavila závislosti na výkonnosti a kompetenci domácích zdravotních institucí. Úroveň jejich nepřipravenosti k ochraně obyvatelstva lze zpětně charakterizovat jako rizika dlouhodobě ignorující.

Je nenáhodné a symbolické, že na konci druhé dekády nového tisíciletí má Česká republika v čele státu IT negramotného premiéra a prezidenta, o statistických a datových schopnostech ministrů a vrcholných úředníků nemluvě.

Datová zaostalost, IT negramotnost

Nepřipravenost ministerstva zdravotnictví byla posílena nedostatečným zvládnutím statistických a modelovacích metod analýz dat, která umožňují kvalitní modelování a predikci rizik i vývoje. Nedokázali jsme odhadnout dynamiku expanze a ještě se podivovali katastrofální situaci například Itálie.

Předsedu vlády musel o vývoji rizik a jejich budoucích možných dopadech přesvědčit expert z pojišťovnictví, nikoli k tomu určený Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) nebo Státní zdravotní ústav. Vláda ani resort nejsou zvyklí pracovat statistickými metodami. IT negramotnost a nevybavenost, od zdravotníků, nemocnic, utajování dat ze strany ÚZIS a zejména IT zaostalost hygienické služby, která, decimována dosavadním vývojem, zůstala u tužky a papíru a odmítala cokoli jiného.

Chaotický vývoj a hodnocení situace produkovaly více pluralitní názory lékařů různých oborů než hlubší statistický vhled v analýze situace, budoucího vývoje a potřebný konsenzus o cílevědomé akci. To vše zejména v důsledku převahy individuálních diagnostických a odborných názorů nad zkvalitňováním statistických i laboratorních mezinárodních dat o situaci.

Studium medicíny u nás nezahrnuje datové, statistické a matematické metody. Lékaři je vesměs nepoužívají, oproti individuálním diagnózám jim nevěří. Situace správních orgánů tomuto stavu odpovídá. A není dosud přijatelné, aby se v diagnostické oblasti vyjadřovali odborníci nemedicínských datových oborů, jakkoli jde například o jevy jako je sociální chování, kontakty, prevence, jejich kategorizace vzhledem k vývoji nákazy a potřebné obraně před jejím šířením.

Nemáme dostatek datových a analytických schopností sbírat, zpracovat a modelovat vývoj a zejména zvládnout výsledky těchto metod v reálném čase na úrovni státní správy, veřejného zdravotního sektoru, vlády i parlamentu, a proměnit je do kvalifikovaných rozhodnutí a politik. Tyto kapacity jsme museli dodatečně budovat a získávat vesměs z externích zdrojů a naučit se jim věřit až na podkladě katastrofálních čísel konce a přelomu roku.

Je nenáhodné a symbolické, že na konci druhé dekády nového tisíciletí má Česká republika v čele státu IT negramotného premiéra a prezidenta, o statistických a datových schopnostech ministrů a vrcholných úředníků nemluvě. Za těchto okolností se vláda i státní správa učily nikoli z chodu a v přímém souboji s pandemií, ale periodickými nárazy na důsledky zpoždění a chybných rozhodnutí a improvizací. Za cenu ztrát na životech, zdraví i zablokováním segmentů ekonomiky a veřejného života.

Kverulantství a odpor k pravidlům

Nedostatek konsenzu v odborném i exekutivním smyslu pochopitelně multiplikuje diverzitu postojů a chování veřejnosti, její ochotu akceptovat omezení, dodržovat pravidla sebeomezování. Máme nejen bohatou tradici obcházení pravidel, nařízení a omezení, ale máme celou aktivní kulturu občanské rezistence vůči rozhodnutím státu. Zejména pokud jde o dodržení ekonomických a společenských omezení.

Tradici máme i v podvádění v ekonomice nedostatku a restrikce. Motivem zde zůstal individuální benefit na úkor státu nebo veřejných statků. Získat českou společnost pro myšlenku sebeomezení je komplexní úloha, která vyžaduje nejen konsenzus, ale také důvěryhodnost těch, kdo omezení nařizují.

 

 

Dokud fungoval smrtelný strach z neznámé hrozby, zejména počátkem roku 2020, byl vývoj nadějný. I v kontrastu s vývojem v dalších evropských zemích, včetně vykupování obchodů, vyhánění přespolních z vlastní obce. Udrželi jsme si schopnost improvizovat řešení, ochotu zaskočit za nefunkční stát solidárním šitím roušek a vzájemnou výpomocí v nouzi.

Letní liberalizace, institucionální i postojová, ignorování rizik nechráněného odstartování školního roku v září, kvůli volbám, znemožnilo obnovení plošných restrikcí.

Dalším manévrem z kategorie proti „datům“ a varováním bylo předvánoční uvolnění, kde již šlo o vědomý hazard s životy v akcelerující nemocnosti i úmrtnosti a zejména zatížení nemocnic. Lednový vývoj odpovídal předpovědi a zahltil následně zdravotnictví.

Navzdory řízení Evropské komise proti konfliktu zájmů premiéra a jeho svěřenského fondu, ministři nadále ve svých resortech nechávají proplácet evropské dotace holdingu vlastněnému premiérem, a když to nejde, tak dotují z peněz daňových poplatníků.

Když vláda porušuje právo

Kromě bezpočtu porušení pravidel papalášským chováním mnohých politiků, prominentů a veřejných osobností, nelze opomenout dlouhodobý devastující vliv boje vlády proti českému a zejména evropskému zákonu o konfliktu zájmů, který prokazatelně porušuje premiér. Právě ten premiér, který apeluje na občany, aby přistoupili na sebeomezení a dodržovali jím personifikovaná pravidla. Svým praktickým chováním vše podrývá.

Rozsah pohybu vlády mimo platné zákony o konfliktu zájmů (naše i EU) je daný jak tím, že se různí členové vlády ujali vést polemiku s Evropskou komisí, která Andreje Babiše usvědčuje.

Vláda pracuje proti právnímu státu a zájmům svých občanů i tím, že zřejmě podřizuje komunikaci s EK návrhům privátních právních kanceláří Agrofertu, a dělá jim pošťáka.

Navzdory řízení EK proti konfliktu zájmů ministři nechávají proplácet evropské dotace holdingu, a když to nejde, dotují je penězi národního rozpočtu. Od svého vstupu do politiky premiér zdvojnásobil svůj majetek.

Politika řešení versus politika PR

Výkon politiky a komunikace politiky v situacích ohrožení, neurotizujícího strachem, svádějí k manipulacím v úzce politickém zájmu posílení vlastní důležitosti a moci. To se nám samozřejmě také stalo, nejvíce v případě ministerského předsedy, ale úspěšně jej následují další ministři.

Nic se v oblasti protipandemických politik neodehrálo, aniž by s tím někdo neběžel před televizní kamery, byť lidé umírali. Politika se dělala skoro výhradně na tiskových konferencích, leckdy se vymýšlí jen kvůli těmto konferencím. Těžko bychom hledali oblast, kde vláda v tichosti pracovala, rozhodovala a posilovala naši odolnost bez povyku před novináři.

Ve snaze všechno řídit a osobně zasahovat do rozhodnutí s pocitem vlastní nenahraditelnosti, premiér rozklížil dělbu práce státu a činnost celé veřejné správy. A konečně, kontrastováním svých kladů („Best in Covid“) oproti zprvu méně úspěšným a zakrýváním vlastních chyb nánosy propagandy a sebechvály, vytvořil situaci nespolupráce a arogance jako atmosféru obklopující Českou republiku, od rozdělování peněz až po odmítnutí zdravotní pomoci sousedních zemí. I to nás doběhlo.

Narušení kontaktu PR politiky s realitou eroduje důvěryhodnost státu. Poznat nahého krále bez šatů, chlubícího se na veřejnosti výsledky, je sebezáchovný instinkt občana. Racionalita chování veřejnosti mizí, je rozdělena tím, zda PR politice věří, nebo nevěří.

Od podzimního vzestupu nákazy a obětí se česká společnost štěpí. Roste nespokojenost a nedůvěra k vládní politice. Výměny ministrů, vysokých úředníků, rezignace a odchody expertů jen posilovaly závislost strategických politik na improvizacích premiéra a jeho PR týmu.

Iracionalita strachu a nedůvěra obklopující veřejné dění je živnou půdou konspiračních teorií a konstrukcí jak o umělém původu viru, tak o skrytých a podvodných záměrech protipandemických operací, obrany i vakcinace.

Rozpad důvěryhodnosti státu

Rozevírání nůžek mezi ubýváním důvěryhodnosti proti rostoucí expanzi nákazy, zatížení zdravotnictví a počtu mrtvých pokračovalo až k nezvládnutému vývoji prvých měsíců roku 2021, v kterých ČR propadla mezi nejvíce postižené a rozložené země.

Podle únorového šetření STEM se 55% lidí cítí ve svém životě ovlivněno pandemii, 25% závažným způsobem. 90% dodržuje ochrannou zásadu 3R, přes 90% používá roušku, 70% se vyhýbá místům shromáždění více lidí.

Ovšem důvěra vládě, že pandemii zvládá, poklesla z loňských 83% na únorových 25%. Podle 42% vláda situaci nezvládá. Vládní opatření považuje za přiměřená jen třetina, naopak pro 40% jsou přehnaná. Není to kvantifikace vnímání chaosu?

Schizofrenie obav ze zdravotních dopadů hrozby proti vnímání státu a jeho obrany jako nedůvěryhodné a nekompetentní, je neurotizující rysem rozpadu kontraktu mezi ohroženým občanem a státem řízeným nedůvěryhodnou vládou. Jsme napadeni a stát nás není schopen bránit.

Výjimkou z pravidla snad zůstává armáda, záchranáři, zdravotníci a část vědecké obce.

Dezinformace a poptávka po konspiraci

Do průrvy mezi veřejností a vládou se aktivně tlačí nepřátelská dezinformační ofenziva a snaží se ji posunout: z nedůvěry do pocitu ohrožení vládou a vzájemného nepřátelství. Neurotizovaný občan je náchylný věřit konspiracím, které potřebuje jako oporu pro své obavy i nesrozumitelnost poměrů.

Je manipulovatelný proti faktům i pravidlům a odmítá je. Iracionalita strachu a nedůvěra obklopující veřejné dění jsou živnou půdou konspiračních teorií a konstrukcí o původu viru, skrytých záměrech protipandemických operací, i vakcínách.

Diskreditace dezinformačními operacemi míří proti vědeckým poznatkům, datovým informacím a kvalifikovanému jednání. Zpochybňuje výzkumný základ řešení krize, data, léky, vakcinaci a způsob ochrany – je napadena podstata západní kultury v poznání a racionalitě vědy. Druhou je alternace spolupráce západního světa jejím přesunutím do manipulace a ovládnutí lidí temnými silami vědy, financí, korporací atd.

Dezinformační kontaminace české společnosti a oslabení její koheze stojí výhradně na českojazyčných dezinformačních mediích a jejich papouškování veřejně známými populisty jako exprezident Klaus, prezident Zeman, někteří umělci, lékaři i akademici.

Poškození české společnosti, násobené sociálními sítěmi, je v rozpolcení na ty, kdo se racionálně brání pandemii, naději vkládají do výzkumu a jeho výsledků, a těmi, kdo zpochybňují rizika, a jako hlavní ohrožení vnímají právě restrikce v obraně, ukotvené v racionalitě, vědě a nástrojích prevence a zajištění imunity.

Pod dezinformačními útoky jsme porušili všechna racionální pravidla obrany i povědomí o tom, co nám hrozí a kdo na nás útočí a proč. Nekonali jsme podle triviální trojčlenky:

1. Když se někdo chová nepřátelsky, je to nepřítel.

2. Když je někdo nepřítel, nečekejme od něj přátelské chování nebo zastavení nepřátelství.

3. Pokud se nepřítel chová přátelsky, začněme se rychle připravovat k obraně.

Tři teze s netriviálním závěrem, který říká, že Rusko i Čína nejsou pro nás přátelské síly. Jejich role v naší obraně před pandemií je role nepřátel, nikoli obchodních partnerů nebo dokonce přátel. A pokud se nebráníme, budeme objektem dalších dezintegračních útoků, mířících jak na naši soudržnost a odolnost, tak na naše schopnosti odvety. A z hlediska stavu české společnosti i poměrů nelze závěr formulovat jinak, než že prohráváme.

Sociální a hospodářské stresy

S pandemií je a bude propojena hospodářská krize, ohrožení velkého počtu pracovních míst, rozpad celé řady tradičních odvětví. Graduální rozpad naděje na brzké překonání krize přináší dlouhodobou existenční nejistotu bez jasné perspektivy řešení. Relativně stabilní profesní a pracovní životní dráhy v respektovaných a výnosných oborech ztrácí perspektivu a nutí ke změně kvalifikace, práce i profese.

Česká republika stojí dosud nejviditelněji na průmyslu, a to jak příslovečných montovnách, tak na rostoucím podílu podniků s vysokou přidanou hodnotou. Potíž je, že se průmysl změnil v mírně řečeno „posvátnou krávu“, které se nic nedá nařídit, zatímco strategické oblasti jako školství, kultura a další byly regulovány a uzavřeny první.

Průmysl, hornictví a další byly ponechány vlastní regulaci a osudu. Nejtvrdší nárůsty a rozklad pod dopady pandemie pak přišly právě z průmyslových regionů. Jádrem problémů přitom není jen hájemství průmyslu, ale nedostatek pozornosti solidní a kvalitní adaptaci škol na distanční výuku i ochranu kantorů, jakkoli jde o nepochybně strategický sektor. Vláda volí pouze binární řešení, zavřeno-otevřeno. Kde se dělá materiální produkce, otevřeno, kde duchovní a nehmotná, zavřeno.

Pocit absolutního bezpečí nás provázel tři dekády obnovené demokracie. Stal se samozřejmým standardem pro všechny to té míry, že si nikdo nepřipouštěl alternativu.

Parlamentarismus a činnosti vlády

Historicky prvně zažíváme omezení ústavních práv vyhlášením nouzového stavu podle ústavního zákona o bezpečnosti země. Nouzový stav umožnil překlenout ignorování aktualizace pandemického plánu, překrýt totální prázdno v zásobách ochranných prostředků, včetně zdravotnictví.

Překlenutí nepřipravenosti nabralo chaotický ráz přetahování se o nejrůznější pravomoci mezi premiérem a krizovým štábem, hektické, nekontrolované přímé nákupy zdravotních prostředků bez výběrových řízení, za ceny, které samozřejmě byly podezřelé, ale také obrovské mrhání přepravními a finančními kapacitami.

Rozhodování státu nepostrádalo rysy momentálních improvizací při absenci jakéhokoli plánu. Místy nabíralo komický charakter archetypů, jako bylo uzavření hranic a jejich ostraha armádou i se střílením jako za komunismu. Místo aby armáda okamžitě pomáhala se svými zdravotnickými i organizačními kapacitami a biologickou obranou v mimořádných podmínkách. Méně komický ráz rozparcelování si státních financí měla existence dvou konkurenčních nákupních týmů, jednoho na ministerstvu zdravotnictví a druhého na ministerstvu vnitra s čínskými lobbistickými partajními linkami.

Nouzový stav předpokládá robustní roli parlamentu při zpětném projednání vývoje po třiceti dnech omezení ústavy. Roztříštěnost sněmovny a opozice, která neměla kompaktní snahu zpětně prověřovat postup vlády a krizového štábu, ale spíše snahu vyplňovat mezery, které ve vládních aktivitách zůstaly a byly jimi zacpávány sociální dopady lockdownu.

Neprojednala se vlastně žádná vážná otázka jak z bezpečnostního, tak zdravotního i ústavního hlediska. Tím mohly improvizace a institucionální chaos dál pokračovat. A stát i vláda si navykly na mimořádné nouzové možnosti. Jde v tomto ohledu o jeden z nejzávažnějších problémů celého ústavního a institucionálního řešení.

Zanedbání přípravy, strategických dokumentů, plánování a nedodržení dělby práce institucí, neustále narušované zásahy premiéra včetně veřejného ztrapnění kompetentních ministrů, bylo možné jen proto, že parlament tvrdě nevyžadoval skládání účtů exekutivy a nepožadoval strategické korekce jako podmínku dalšího prodloužení nouzového stavu.

Hrubé zanedbání například přípravy vakcinace, včasných opatření proti druhé vlně nákazy, politicky motivované ignorování rizik před volbami, to vše by nebylo možné při důrazném a koordinovaném postupu opozičních stran, a to včetně dokumentace vývoje, začlenění expertních doporučení a ukončení premiérského chaosu, který vyvrcholil rozpadem jakékoli strategie obrany před Vánocemi 2020.

A budiž řečeno, že v kontrole vlády brutálně selhali také vládní poslanci, kteří svou vládu slepě podporovali i ve zjevně nekompetentních krocích. Koaliční poslanci mají s vládou za vývoj identickou odpovědnost. Neschopnost plnit mandát voličů v kontrole exekutivy nadpoloviční většinou sněmovny v krizových podmínkách veřejného ohrožení je symptomem degradace parlamentní tradice.

Několik korigujících správních soudních rozsudků, které zrušily pokusy o obcházení Ústavy, vyvrcholilo takovou měrou improvizace v samotných ústavních parametrech, že se vláda nakonec odmítla podřídit parlamentnímu rozhodnutí o ukončení nouzového stavu a obnovila jej krajně problematickým způsobem „na žádost hejtmanů“.

Ztráta bezpečí a obtížný návrat solidarity

Pocit absolutního bezpečí nás provázel tři dekády obnovené demokracie. Stal se samozřejmým standardem pro všechny to té míry, že si nikdo nepřipouštěl alternativu.

Bezpečí je velké privilegium Evropy, ale není to univerzální stav světa. Tam, kde to neplatilo, jako bývalá Jugoslávie, Afganistán, Sýrie Irák, nebo dokonce Ukrajina, byla pro nás exotika mimoevropského charakteru a poměrů. Běženci o život před smrtí byli pro nás exoti z necivilizovaných poměrů, kteří k nám nepatří a kterým je nebezpečné pomáhat.

Představa, že by se to mohlo někdy stát i nám, nebyla z tohoto světa. Sice jsme vykročili z totalitního komunismu, před kterým statisíce našich občanů utekly a nalezly útočiště v demokratických zemích, ale likvidací rozdělené Evropy, vstupem do NATO a zbohatnutím v EU jsme pozbyli opatrnosti i schopnosti vidět hrozby v reálných proporcích a čase.

Postoj zlehčující rizika má odpovědnost za rozpory v posouzení rizik a rezignaci na odpovídající obranu po loňských prázdninách. Vyhovuje zlozvyku ujišťovat se, jak jsme bezvadní, moudřejší a zkušenější než všichni ti ostatní okolo. Doširoka se tento postoj rozhostil poté, co jsme se oklepali z nánosu komunistického primitivismu, naučili se a přizpůsobili novému prostředí elitních klubů nejbohatších zemí.

Vstupem do EU jsme se přestali učit, pracovali jsme více na kritice ostatních než na vlastní kondici a odolnosti vůči rychle se měnícímu světu. Ve jménu starých časů, zvyků a „konzervativismu“ jsme začali poučovat Evropany o tom, kde jsou jejich „autentické“ tradice a kdo jsou a nejsou opravdoví Evropané. Naše pojetí trhu, naše pojetí sociálního státu, naše pojetí školství, naše pojetí zdravotnictví, naše pojetí justice, práva, naše pojetí civilní obrany…

Teprve eskalace domácí krize a propad do chaos připomínajícího stavu nás nutí rozhlédnout se okolo, poptat pomoc a spolupráci, zkoumat vlastní schopnosti, uvědomit si, že jsme Evropané, že jádrem Evropy je spolupráce a solidarita, nikoli jen čerpání peněz a benefitů a porušování pravidel.

Rekonstrukce a překonání chaosu bude nesmírně obtížné a nepochybně drahé. Je pravděpodobné, že je bude realizovat nová politická garnitura. Je důležité, aby v prvém kroku překonala naši pozici uřvaného a nekompetentního kibice a kritika všeho, co dělají (samozřejmě špatně) ti druzí.


Autor je sociolog, jeden ze zakladatelů Občanského fóra, v letech 2013 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny zvolený jako nestraník za KDU-ČSL

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

27 komentářů

  1. Petr Kutra napsal:

    Pan Gabal zapomíná také na neblahou roli opozice, zvláště při každém hlasování o nouzovém stavu.
    Cynické a alibisticke schovavani se za komunisty a neustálé volání po rozvolnění jí dává také velkou část viny.

    • Luděk napsal:

      Vybudovali jsme státní správu o statisících ouředníku,ale výkon ministerstev tomu počtu vubec neodpovídá.Kašle se na předpovědi ruzných pandémií a krizí-Hygienická služba v naprostý neschopnosti někoho ,trasovat a organizovat.Schopní odborníci jsou za snílky a neposlouchaj se jejich rady a propočty .Zkrátka na vše se kašlalo teda mimo voleb ,už ted se probíraj volby na podzim ,namísto řešení pandemie .Vláda se rozhodla nás zavřít jak do kriminálu a částečně nechat vymřít ,protože skoro třicet tisíc mrtvých je ostuda a katastrofa hodna potrestání přísného-žádný ty ,ty ,ty,.

    • Marek Loucký napsal:

      Máte to úplně popletené a přitom to není příliš dlouho, co jsme to na stránkách HP široce komentovali… Celou dobu se vláda ANO opírá o hlasy KSČ a opozice je tímto celou dobu postavena do role statistů s minimálními možnostmi cokoliv změnit. Babišova hlasovací mašinérie zkrátka nedává opozici příliš šancí na prosazení svých cílů. Většina je zkrátka většina a cokoliv se v této zemi děje, je plně pod kontrolou vlády a tudíž vláda přejímá 100% zodpovědnost.
      Ono známé neprodloužení nouzového stavu bylo způsobeno nechopností premiéra vyjednat si podporu mezi svými koaličnímy partnery. Až poté, co se k němu komouši otočili zády, zjistil že bude muset získat hlasy někoho z opozice o což se v podstatě ani nepokusil a raději odjel na služebku do Srbska. Jednání s opozicí ale v podstatě neproběhla, v podstatě se opozice sama musela k jednání nabízet (Piráti, STAN) a chtěla situaci pomoct vyřešit. Přitom podmínky, které opozice kladla nebyly nijak přehnané (pandemický zákon, revize opatření a jejich opora v datech, diskuze dalších kroků a plánů vlády) a v podstatě by výrazně pomohly samotnému Babišovi. Nešlo o žádný handl typu my vám nouzový stav, vy nám Dukovany. Ne, šlo jen a pouze o snahu dokopat vládu k předvídatelným a koncepčním krokům, nic víc. A jaká byla reakce Babiše? Spustil hnojomety a rozjel PR, že opozice posílá lidi na smrt. Je vidět, že Babišovo vymývání mozků funguje na velkou část populace 🙁

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Popletené a to tak, že silně, to máte Vy. Co byste „Marek Loucký“ říkal o Babišovi a vládě, kdyby jako Merkelová a Německo udělali toto:
        „Německo přeruší očkování, Merkelová hrozí mega uzavírkou
        Dnes 14:00 – Berlín
        Jitka Zadražilová, Novinky
        Během velikonočních svátků se na mnoha místech Německa zcela uzavřou očkovací centra, píše server deníku Bild. Přestává se očkovat v Sársku, Durynsku s výjimkou města Erfurt, kde by se měly vakcíny podávat, ale jen v sobotu. Očkování se přeruší o svátcích také v Braniborsku. Ani ministerstva dalších spolkových zemích, například Bádenska-Württemberska či Porýní-Falce, nevyloučila, že se vakcinace přeruší. Důvodem je, že není čím očkovat“.
        Zdroj: https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/nemecko-prerusi-ockovani-a-merkelova-hrozi-mega-uzavirkou-40355429
        Ona ta nešťastná Merkelová, podle mustru Babiš, také objednala málo vakcín a odmítla spolupracovat s opozicí?
        Ta opozice by jistě i v Německu, tak jako opozice v ČR, by vše vyřešila s jednou rukou v …, no v tom rektu, že ano? To opozice přece dělá vždy a všude, hlavně ti Piráti, reprezentanti experimentátorů s drogami a příznivci „doktorů a inženýrů“, co musí utíkat ze Syrie, Iráku, Pakistánu a z celé Afriky, tentokrát ne proto, že se tam bojuje, ale proto, že se tam už nebojuje.
        Vláda zatím objednala 24 milionů dávek pro 10,7 milionů občanů (dokoncei na pár migrantů by zbylo, prože na 1 občana je potřeba jen dvou dávek) – ale to je proklatě málo, jak pravil odredovaný hlavní Pirát, budoucí premiér, protože počítá zřejmě s více než pár migranty.

        • Pavel napsal:

          Jinými slovy, oskar si své hysterické srdéčko vylévá nesouvislým blábolením. Nesmysly o německu a Merklové patří do kategorie, které moje babička označovala jako „kdyby byly v ř.. ryby, nebylo by třeba rybníků“. O tvých fantasmagoriích na téma Sýrie či Iráku, nemluvě. Každopádně platí (i pro kutru výše), že opozice požadovala jediné, a to aby se opatření přijímala dle pandemického zákona, který měla vláda za tímto účelem novelizovat a nikoli podle legislativně absolutně nesmyslného „nouzového stavu“. Bureš samozřejmě neudělal lautr nic a jediné čeho bylo on (a jeho podržtašky schopen) bylo „cynicky a alibisticky“ svou neschopnost a populismus (viz třeba jeho letní odmítnutí znovuzavedení roušek a následné odstřelení vojtěcha) svalovat na jiné.

  2. Hrudka napsal:

    Úřady jsou plné neschopných lidí. Sami jsme si to vybudovali. Do úřadů se dosazují lidi ne podle schopností, ale podle známostí a nikomu to nevadilo. Úřady jsou plný nekompetentních hlupáků. Nedivte se

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Přesně tak. A ještě jsou chráněni zákonem o státní službě, takže za pouhou neschopnost je téměř nelze propustit. Ti na ministerstvech, kteří „tvoří“ a formulují většinu proticovidových opatření, i nákupy zdravotnického matreriálu, mají dokonce snad jen jeden hlavní „kvalifikační“ předpoklad – bydliště v Praze, nebo nedaleko Prahy. Jistě se pak výborně baví, když se novináři za nesmyslná opatření a ještě hloupě formulovaná pustí do vlády, nebo přímo do dehonestace premiéra. Stejné je to s nákupy, smlouvami na roušky,respirátory a podobně, IT systémy pro registraci na očkování, atd.
      Novináři mají také hlavní podíl na zmatcích ve vědomostech občanů, protože si zvou odborníky s nerozmanitějšími názory, nejlépe navzájem opačnými a ty prezentují jako arbitry. Velkým nedostatkem se ukazuje neexistence ústředních vědeckých autorit ve všech oborech, jaké jsou třeba v  Německu (Kochův ústav, Institut Maxe Plancka, Frauenhoferova společnost, TÜV a další). ČSAV to nedokáže nahradit.

      • Pavel napsal:

        Neschopná je samozřejmě vláda v čele s burešem, který je chráněn imunitou, oskare. Úředníci jen vykonávají populistická až zkorumpovaná, nekompetentní až rozporná rozhodnutí této vlády a nemohou dělat nic jiného. Např. pokud nebyla příprava očkování a systém na registraci zahájena včas, a bureš o dané věci rozhodl jako obvykle pět minut po dvanácté, tak deset minut po dvanácté stěží může být ten systém v pořádku.

  3. Josef napsal:

    Poučení z Covidu nás teprve čeká. Nic nepřichází náhodně, tedy i tato pandemie, zasahla nas nepripravene, nejhorší je to, že jsme podcenili tento biologický proces, který v několika vlnách zasáhl naší silné preindustrilizovanou společnost. Vláda zasahla nouzový stavem, když pandemie byla teprve na
    pocatku a nemela ten průběh jako v sev. Itálii, kde se rekreovalo dost dobře sitovanych lidi. To byl otřes jako kd yz najel Titanik na ledovec, a utrhal nyty. To byla ta lehkomyslnost a nikomu se nechtělo omezovat nejhorší bylo, že pár profesorů medicíny prohlásil, že to je chripecka fa postupem času bylo zle, nálož nákazy byla masivní a proniklatam kam neměla a bylo vymalováno. Situace se zhorsovalns příchodem podzimu a zimy, nikdo hlavně malopodnikatelebse se nechtěli omezovat a po vánočním uvolnění nastala kulminface, která trvá dopusud. Vláda nasadila velmi tvrdá omezující opatření, přes odpor z blble opozice a požádala zodpovědně hejtmany o vyhlazení NS, bylo to rozhodnutí správně, ale proti ústavní, ale omezení pohybu mimo okres bylo hsprgavne rozhodnutí. Dochází k mírnému poklesu není a nemůže to být vítězství, očkování fa testování v podnicích co pozadola opozice bylo správné. Je to drtí ve poučení a jeho vyhodnocení přijde, jen by to mělo být mimo podzimní volby. Nezkušena opozice si mysli
    ze její postup byl správný, to je ale obrovský omyl, ta se chovala jako priozrali kibicove u tohoto Licitovaneho mariase placen jeste neproběhlo, ale bude a kibicovebudou zírat a uvedomi si, že na to nemají a to bylo správně rozhodnutí. Po volbách musí nastoupit nejširší možná koalice k řešení situace vzniklé pandemii a připravovat se na budoucí turbulentni situace, které přijdou.

    • A. S. Pergill napsal:

      Zbývá jen vysvětlit:
      1. proč státy bez lockownování (nebo s daleko menším co do kvantity i kvality) mají podstatně méně mrtvých
      2. proč byla na podzim omezena nákupní doba v supermarketech (asi proto, aby se tam ve zbývajících provozních hodinách sešlo víc lidí, napovídám), když na jaře naopak fungovalo její prodloužení (některé obchodní domy Tesco jely 24 hodin denně a zákazníci byli vyzýváni k nočním nákupům, u nichž je riziko přenosu nákazy menší)
      3. proč byly uzavřeny malé obchody, v nichž se setkávají v naprosté většině lidé z místní komunity, kteří mají X možností si ten virus předat i mimo obchod
      A mnoho dalších zjevně nesmyslných a v řadě případů i zjevně kontraproduktivních (=riziko přenosu nákazy naopak zvyšujících) opatření.

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        O spolehlivosti dat o počtech nakažených a mrtvých stačí porovnat údaje ze dvou celosvětových registrů: Coronavirus Update (Live) 122,489,407 Cases and 2,705,367 a Coronavirus COVID-19 Global Cases by the Center for Systems Science and Engineering (CSSE) at Johns Hopkins University (JHU). ty se ovšem liší. Uvedu srovnání na příklad u čtyř států:
        Pro USA k dnešnímu dni, cca 12:00, udává JHU počty:
        nakažených celkem = 30 331 798 os.
        zemřelých celkem = 550 036 os.
        Coronavirus Update (Live): 122,489,407 Cases and 2,705,367 uvádí k témuž datu pak:
        nakažených = 31 033 801 os., JHU udává pro USA o 702 003 os. méně
        zemřelých = 563 206 os., JHU udává pro USA opět méně o 13 170 os. což v porovnání zvýhodńuje USA.
        Zajímavé je i porovnání v případě Číny, pro kterou uvádí VHJ v témž čase tato data:
        nakažených = 101 692 os.
        zemřelých = 4 841 os.
        Coronavirus Update (Live) :
        Nakažených = 90 190 os., JHU pak v tomto případě zase o 11 502 os. a 202 os. více v neprospěch Číny.
        Nesrovnalosti v datu u obou registrů jsou pak i u jných států, na př. JHU uává nižší údaje pro Rusko než Coronavirus Update (Live), o -50 627 u nakažených a -1 620 u zemřelých, ale na př. u Jižní Koreje udávají oba zdroje nprosto stejné údaje.
        Zajímavé je to u ČR, kde, při porovnání obou registrů. JHU udává nižší údaj u nakažených (o 22 311 os.), ale shodný ůdaj u počtu zemřelých,
        Z uvedeného vyplývá, že zveřejňované údaje nejspíše nejsou zcela správné a porovnávání mezi státy je tedy dost nevěrohodné.

        • A. S. Pergill napsal:

          Jenže tyhle registry ty nemocné a mrtvé nezjišťují samy, nějakou jednotnou metodou. Přebírají je z jednotlivých států, jejichž výkaznictví je doslova „každý pes jiná ves“.

          A faktem je, že EU opět (jako kdykoli jindy) propásla možnost doporučit nějakou jednotnou metodiku sběru těchto dat, aby byla srovnatelná data alespoň z jejích členských zemí (ony by ji nejspíš převzaly i další státy, už jen proto, aby si ujasnily, jak na tom jsou).
          Stejně tak nic na tomto poli neudělala další v poslední době k ničemu jsoucí organizace, WHO.

  4. Josef Kunický napsal:

    Dobrý den, velmi trefně a objektivně sepsáno. Pouze chci upozornit, že v boji s covidem selhala nejen současná exekutiva a vládnoucí garnitura, ale i opozice. Bohužel jejich odmítání „za každou cenu“ některých racionálních a dle odborníků správných opatření, neustálé negování všeho, s čím vláda přišla, permanentní a nĕkdy i neoprávněná kritika jen proto, aby se opozice vymezila jako opozice bez ohledu na negativní dopady, výrazně přispěly a dlouhodobě přispívají k roztříštěnosti společnosti i v době, kdy bychom se měli spojit. Tentokrát v boji proti covidu, jindy možná proti viditelnému nepříteli… Svědčí to o celkové vyspělosti naší společnosti, což nás bohužel řadí mnohem dále na východ, než kam (jen) geograficky patříme.

    • Marek Loucký napsal:

      Mýlíte se, vysvětlení podávám v reakci na nesmysl pan Kutra, viz výše.
      Kdo rozhoduje má také vždy největší zodpovědnost!!! Opozice díky poměru sil ve sněmovně bohužel nerozhoduje téměř o ničem, proto Babišův soubor amatérů nemá žádnu korekci a proto jsme „Best in Covid“

  5. J. Strmiska napsal:

    Pokud se ve standardní demokratické straně nebo hnutí ukáže, že její čelní představitel je neschopný, tak ho strana ve vlastním zájmu prostě vymění. Bohužel máme v čele státu nedemokratický spolek lidí, kteří jsou svému veliteli bezvýhradně oddáni a nikdy proti němu nepůjdou. A on sám nikdy neodstoupí. Tak tady máme takovou malou totalitu, pozdě řešitelnou až volbami.

    • pablo 41 napsal:

      Navíc, nejen já sám, ale mnoho vás dalších slyšelo nedávno Babišův projev kde sám vyjmenoval chyby, kterých se jeho vláda dopustila. Každá ta chyba jednotlivě volala po demisi celé vlády v čele s premiérem, natož jejich součet. Přiznanýsamotným premiérem !

  6. A. S. Pergill napsal:

    Každý, kdo trochu přičichl k medicíně a není úplně hloupý, musel zaregistrovat nějaké skandály, související s tím, jak byly nové postupy a léky osočovány z „nevědeckosti“ a jejich zastánci profesně, občansky a někdy i lidsky likvidováni.
    Semmelweis byl za šíření „fake news“, že za epidemii horečky omladnic (tehdy často končící smrtí) jsou nemyté ruce lékařů a studentů medicíny, přicházejících na gynekologii rovnou z pitevny, nakonec internován v blázinci. Pasteur byl za propagaci očkování lékařskými organizacemi vláčen bulvárem a uštván k mozkové mrtvici. Doporučuji také inscenaci „Dialog s doprovodem děl“ (ještě nedávno byla na youtube) o reakci medicínské mašinérie na zjištění, že tehdy (1. světová válka) praktikované vymývání ran desinfekčním roztokem víc raněných zabije než vyléčí. Oním mladým lékařem je A. Flemming, pozdější objevitel penicilínu. A našlo by se toho mnohem více.
    V situaci, kdy farmaceutické koncerny vydělají na aplikaci patentovaných léků tisíci i desetitisícinásobek toho, co by vydělaly na 40 let starém léku, jehož patenty dávno prošly, a zejména tehdy, že to vydělají i tehdy, když ten pacient zemře, jdou prostě veškeré ohledy stranou a všechno to, co produkují jim poplatní lidé má v podstatě cenu jen jako makulatura.
    Je to jeden z důvodů, proč by patrně stálo za hřích jim ty patenty „znárodnit“, aby z nich ty koncerny neměly nic a odpadla tahle ekonomická motivace, jak to navrhují piráti. Je velice pravděpodobné, že by brzy zpívaly jinou (respektive jejich pimprlata).

  7. Sam napsal:

    Místo přizpůsobení zemím s dlouhodobě vytvářeným demokratickým systémem a jejich napodobením vykročili jsme Klausovou cestou peněz až na prvním místě a začali poučovat ostatní Evropany o tom, co je to demokracie, kde jsou jejich „autentické“ tradice a kdo jsou a nejsou opravdoví Evropané.

  8. ČERT napsal:

    „Pocit absolutního bezpečí nás provázel tři dekády obnovené demokracie…“ „Bezpečí je velké privilegium Evropy, ale není to univerzální stav světa..“
    Tak ono to vyznívá jaksi „sluníčkově“, ale jistě, že na tom něco je… Jinak tedy pokud jde o tu Evropu, tak když vezmeme skutečně Evropu jako nějaký geograficko-kulturní celek, tak do ní patří přece i ta bývalá Jugoslávie (2 postjugoslávské státy jsou ostatně dnes už i členem EU, že, a teď neberu ten slogan Tudjmanova chorvatského vedení cca z poloviny 90.let, že „Chorvatsko není Jugoslávie“, který měl asi za hlavní cíl nalákat do země cizí turisty) a Ukrajina. Ale na druhou stranu, je pravda, že už v kontextu krvavé revoluce v Rumunsku v prosinci 1989, svým průběhem odlišné od té naší „sametové“, zaznělo v našich médiích zděšení, „jak je něco takového možné v Evropě na konci 20.století…“ To může svědčit, že pocit takové té „sluníčkové pohody“ se tu pěstoval už dlouho před rokem 1989, čili dosud v té éře „totalitního komunismu“ (ty uvozovky, že se opět odvolávám přímo na text článku pana Gabala)…

  9. Michal Weinreb napsal:

    Děkuji za jasné vysvětleni a shrnutí situace. Jak dál ? Obávám se, že problémem, je naše limitované vnímání, jakási výmečnost, snaha vidět vlastní názory jako jediné a spravné. Ocitli jsmes v moci člověka, který vede Titanic na ledovec a manevruje kormidlem vlevo či vpravo dle doporučení a vlastní vůle, nikoliv dle jasné představy co bude po přištim otočením kormidla. Ucloumaná společnost ztrácí viru na světlo na konci. V tuto chvili je jedinou naději Očkování, fakta říkaji , že jedna dávka chrání před smrti a pokud jedinec infekci prodělal, je jedna dávka vic než dostačujici. Naše snaha musí být vytrhnot kormidlo z rukou Cesara, který určuje kam půjdou očkovací latky, které leži v mrazácích a ledničkach, očkovat ve dne v noci a nehledat výmluvu, že rozdělování v Evropě vázne. Nutno dodat, že jen schválené vacciny mohou být použity, ono věčné fantazírování o pomoci z východu je současti narodní tradice, ale ve vědeckém světě nemá místo. Dost bylo Proroků s jasnou vizi

  10. Oskar hanák z Hané) napsal:

    Ještě poznámka k pandemii a případnému „poučení z covidu“: Konečně někdo si povšiml, že údaj o počtu zemřelých ve vztahu k  nějakému počtu obyvatel, třeba k 100 000, vypovídá ve skutečnosti, jen o dlouhodobém zdravotním stavu obyvatel, či jeho věkovému složení, staří umírají na covid častěji, než mladí (stejně jako u třeba u chřipky, nebo i zlomeniny krčku kosti stehenní) a za ani jedno, ani druhé, neodpovídají z principu věci samé, současně vládnoucí vlády, ve světě, ani u nás. O stavu zdravotnictví, za který ale současná vláda ČR teď odpovídá, svědčí jiné číslo a to procento celkem zemřelých k počtu celkem covidem nakažených a to číslo je ovšem pro ČR příznivé, na příklad ve srovnání s Německem (pro ČR je 1,71% pro Německo pak 2,72% a pro Velkou Británii dokonce 2,92%), jak na to upozornil v dnešním pořadu Partie Terezie Tománkové epidemiolog a vakcinolog profesor MUDr. Jiří Beran, CSc. To ovšem je příkém rozporu s tvrzeními opozičních politiků a jim přitakajících novinářů, to se nehodí do krámu těm co nevybíravě útočí na současnou vládu a tím povzbuzují obecnou nedůvěru vůči vládním protipandemickým opatřením. 4ísla, která jem uvedl, si může každý spočítat podle údajů zveřejněných na stránce Coronavirus COVID-19 Global Cases by the Center for Systems Science and Engineering (CSSE) at Johns Hopkins University (JHU).
    Zdroj: https://coronavirus.jhu.edu/map.html
    Je třeba také dodat že poměr nakažených k počtu obyvatel je závislý na tom, co kdo přizná a na počtech a spolehlivosti provedených testů a počet zemřelých na tom, jak kdo hodnotí úmrtí ve vztahu k souběžným chorobám zemřelých a zase také na tom, co kdo přizná.

  11. liberal shark napsal:

    Celkem se vším, co pan Gabal napsal, se dá souhlasit. Jen jedna věc tam schází : Pan Gabal a jeho firma jsou součástí celého problému již od roku 1990.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Správný postřeh, ta věc mně v článku také schází.

  12. A. S. Pergill napsal:

    Stále se hromadí další a další důkazy o účinnosti ivermektinu, proti kterému soudruzi z EU tolik bojují. V Africe, v oblastech, v nichž bere obyvatelstvo ivermektin jako prevenci říční slepoty (parazitární onemocnění), je incidence covid infekcí malá a úmrtnost ještě menší. Začaly už také statisticky významně narůst rozdíly v incidenci covid a úmrtích na covid mezi státy, které ivermektin povolily, a které nikoli, nevysvětlitelné jinými příčinami.
    Pochopitelně, za tohle by měl někdo nést politickou, ale i trestní odpovědnost.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Po úřednících z EU chtít trestní odpovědnost? Taková opovážlivost vůči vrchnosti!

      • A. S. Pergill napsal:

        Něco podobného si francouzští aristokraté na sklonku 18. století mysleli také.
        Nicméně i v našich luzích a hájích je spousta úředníků, politiků a novinářů, jimž se dá vystavit účet za dlouhodobé blokování toho ivermektinu. Politický (to, doufejme, zvládneme na podzim, jestli pod covid záminkou nezruší volby), ekonomický i trestně právní. A BIS by měla, místo blekotání politických a ekonomických nesmyslů, rozklíčovat komu kdy a kolik za to blokování či pomlouvání přistálo na účtu peněz.

      • A. S. Pergill napsal:

        Mimochodem, úřednictvo EU, místo aby dělalo něco užitečného, tak řeší, jak obejít, aby, když v EU není žádná země s registrovanou angličtinou (Irsko má registrován irský dialekt gaelštiny a Malta maltštinu), ta bezcenná hatmatilka dál zůstala jako hlavní jazyk EU.

Přidávání komentářů není povoleno