Ivan Gabal: Nekapitulovat, nepodlézat. Odvaha českých politiků čelit nepříteli upadá
Vzdálená historická debata se dnes může jevit skoro zbytečná. Máme přeci jiné starosti než řešit, zda jsme se v roce 1938 neměli zachovat jinak. Absurdnost debaty o mnichovské kapitulaci nebo rezignaci a normalizaci po invazi v srpnu 1968 poněkud mizí, když se podíváme na to, co si Rusko ze svého pohledu u nás dovolilo v roce 2014 ve Vrběticích, po napadení Ukrajiny. A také, jak se my po odhalení ruského napadení Vrbětic chováme.
Nicméně stále zůstává rébus, proč se českoslovenští vojáci, generální štáb a občané chtěli bránit, a politici, zejména prezident Beneš, ne. Proč se třeba Finsko bránilo přesile při napadení Sovětským svazem, zatímco Norsko podobně jako my kapitulovalo a pak i kolaborovalo. Nejtěžší je příklad, podle některých „zbytečného odporu“ Poláků, kteří napadeni Hitlerem z jedné strany a Stalinem – v dohodě s Hitlerem – z druhé nakonec byli poraženi a decimováni.
Mimochodem pro nás je podstatné také srovnání s Izraelem, který od svého vzniku opakovaně čelil značné přesile a vojenskému obklíčení sousedy, ale ubránil se, za což je u nás dlouhodobě uznáván a obdivován. My ale nejsme Izrael, že… Ale proč ne, ptám se?
Absurdnost debaty o mnichovské kapitulaci nebo rezignaci a normalizaci po invazi v srpnu 1968 poněkud mizí, když se podíváme na to, co si Rusko ze svého pohledu u nás dovolilo v roce 2014 ve Vrběticích, po napadení Ukrajiny.
Debata to není zbytečná
Vzdálená historická debata se dnes může jevit skoro zbytečná. Máme přeci jiné starosti než řešit, zda jsme se v roce 1938 neměli zachovat jinak. Pokud si ovšem připomeneme, co nás kapitulace stála jako stát, jako společnost, na životech občanů, genocidě židovských a romských Čechoslováků, na popravených v odboji, padlých v boji nad Londýnem, v Africe, na karpatských svazích, s přičtením zničených životů dalším půlstoletím komunismu, nelze se neptat, zda nám kapitulace před Hitlerem za tuto cenu opravdu stála.
Po možnostech vojenské obrany proti sovětské invazi v roce 1968 se už raději ani neptáme. Bylo by to zcela nemožné, říká se, a ta cena… Jak slyšíme z dnešní Moskvy od předních představitelů, Rusové na nás vlastně dlouhodobě dopláceli, živili nás, a my, jako příživníci, jsme se živit nechali, dotovanou naftou, surovinami a vším, co si v Sovětském svazu odtrhovali od úst, protože upřednostnili pomoc spojencům. A dnes jsme se v ruských očích jen přehodili a necháváme se živit od Američanů a od Západu.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Jak je možné, že nás Moskva oficiálně vykresluje jako nesvéprávné příživníky? Podle znalců Ruska nás opravdu dnešní ruská vládnoucí třída takto hodnotí.
Absurdnost debaty o mnichovské kapitulaci nebo rezignaci a normalizaci po invazi v srpnu 1968 poněkud mizí, když se podíváme na to, co si Rusko ze svého pohledu u nás dovolilo v roce 2014 ve Vrběticích, po napadení Ukrajiny.
A také, jak se my po odhalení ruského napadení Vrbětic chováme, bráníme a postupujeme směrem k potrestání pachatele. Z jedné strany je zřejmé, že Rusové zřejmě neměli žádné zábrany zaútočit na muniční sklad na cizím území, nechat ho explodovat včetně ztrát na životech. Měli z nás prostě pocit, že si takovou věc u nás mohou dovolit a my si ji necháme líbit.
Proč Zeman Rusy omlouvá
Na druhé straně, pokud se prezident s místopředsedou vlády skutečně zabývali myšlenkou vyměnit ututlání útoku za vakcínu nebo Prahu jako místo setkání prezidentů USA a Ruska, pak se Rusové v našem hodnocení nepletli a prvotní myšlenkou našich ústavních činitelů opravdu nebylo potrestat útočníka, ale domluvit se s ním, poddat se, kapitulovat, a něco z toho kapitulantství vytřískat.
Zemanovy pokusy zpochybnit ruskou odpovědnost za útok i ochota neobviňovat Rusko ze státního terorismu, ale naopak jej obhajovat při návštěvě ve Vídni, jsou nepřehlédnutelně kapitulantským postojem hlavy státu země, která byla napadena aktem vojenské agrese a rezignovala na svou obranu.
A připomeňme, že sotva pár dnů před potvrzením doživotního trestu tribunálem v Haagu pro válečného zločince, srbského generála Mladiče, se tentýž Zeman omluvil „srbskému národu“ za vojenskou operaci NATO, která ukončila etnické násilí v Kosovu a ještě před tím vojenské zabíjení civilistů v Sarajevu.
Omluvili jsme se tím ústy své hlavy státu také za masakr civilistů ve Srebrenici, který má paralelu snad jen v Lidicích? Seděli jsme tehdy přeci v Radě bezpečnosti a přihlíželi tomu, že holandské modré přilby nedostaly leteckou podporu, aby odehnaly právě srbské hrdlořezy generála Mladiče.
Omluva za letecký útok NATO proti srbským vojenským a později infrastrukturním cílům, který ukončil válku ve zdivočelé bývalé Jugoslávii, je omluvou za úsilí našich tehdy čerstvých spojenců v NATO zastavit válku.
Operace jsme se, tehdy jen týden po našem vstupu do Aliance, ani vojensky neúčastnili. Česká vláda v čele se Zemanem tuto operaci v demokratickém NATO jen formálně podpořila. Omluvili jsme se tedy za spojence a plivli na jejich snahu? Co si takoví spojenci mohou myslet o naší schopnosti a vůli bránit se?
Zřejmě, a nikoli náhodou, to byli právě spojenci, kdo zabránil Zemanovi a vládě pokořit se a kapitulovat před zjištěním o ruském původu výbuchů ve Vrběticích.
Jen šeškrtaná ruská ambasáda
Chování našich ústavních činitelů vůči spojencům v NATO, i naše manévrování okolo ruského útoku ve Vrběticích, rozhodně potřebujeme zkoumat. I proto se k tomu opakovaně vracíme.
Může se stát, že jediným důsledkem, jakkoli třeba pro naši bezpečnost významným, zůstane nakonec redukce velikosti ruské ambasády. Vyčíslit škodu za Vrbětice a vymáhat ji na Rusku vypadá nad naše síly. Zůstane tím ale pachuť z toho, jak nás spojenci tahali z dalšího kapitulantství, jak se od nás nedůvěřivě odtáhli ve společném zásahu proti Kremlu, aby se vyhnuli riziku blamáže jako byla například ta s ruským nařčením a Zemanovým dezinformačním doznáním, že vyrábíme novičok, kterým Kreml zaútočil v Salisbury.
Zůstaňme v úrovni hypotézy, protože nelze zpětně měnit reality mnichovské kapitulace, ani rezignace na vzdor a následné perzekuce vlastních lidí po sovětské okupaci Československa v roce 1968.
Tato hypotéza je, že jsme dosti hluboce zasaženi historickými kapitulacemi komplexem oběti, poddáváme se nepřátelskému útoku a nedokážeme se bránit bez ohledu na rizika a ztráty. Tímto komplexem trpíme nejen ve své politice, obranném chování, ale jsme prokazatelně takto vnímáni našimi nepřáteli a bohužel asi i našimi spojenci.
Obdobně situaci v mnichovském období platí, že naše armáda ani dnes neztratila schopnost obstát v těžkých situacích, podílet se se spojenci na bojových operacích a obraně demokratického světa. Ovšem neméně obdobně je i dnes patrné, jak spolu s prezidentem a jeho nohsledy upadá i naše politická odvaha a schopnost čelit nepříteli v otevřeném střetu. Nekapitulovat a nepodlézat s cílem vyhnout se silové konfrontaci a zůstat stát na vlastních nohou bez ohledu na sílu nepřítele.
Mnozí si spojují toto chování ústavních činitelů s jejich morálním či politickým úpadkem, což samozřejmě nelze vyloučit, stejně jako příslovečné švejkování nebo kverulování. Ve své podstatě a v praktických důsledcích takového postoje jde ale o komplex oběti a právě s ním spjaté kapitulantství a poraženecké chování.
Tohoto komplexu oběti a kapitulantství je nutné se ve vlastním historickém zájmu zbavit. Čím dříve, tím lépe.
Autor je sociolog, jeden ze zakladatelů Občanského fóra v roce 1989, v letech 2013 až 2017 byl poslancem za KDU-ČSL.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
28 komentářů
Jenomže, to je dost podstatný rozdíl.
Byl tu rok 1938, kdy nám Němci řekli, buď se podvolíte, nebo vás napadneme
Byl tu rok 1968, kdy nás Rusové opravdu přes noc přepadli a obsadili.
V obou případech lze diskutovat o tom, zda jsme se měli bránit a bojovat.
Ovšem, jaké řešení se může diskutovat v případě Vrbětic, když se naše tajné služby dozvěděli o útoku až o 5 let později, a vládě to sdělily až za další rok?
Na tom už se nic hrdinně vyřešit nedá, , nothing to heroes, , na tom už se bude přiživovat leda řada právníků a odepsaných politiků, ještě řadu let 🙂
„Hrdinně“ .. proč hrdinně? Snad méně nekompetentně a méně jako kolaboranti (např. ze strany soudruha zemana).
Hrdinně, jednako ve srovnání s těmi roky 1938, 1968 (když už), ovšem taky se nyní mediálně propagandisticky líčí, jako hrdinství pánů Babiše a Hamáčka.
Bohužel, o žádné kompetentnosti naši vlády ani vládních úřadů se hovořit nedá, což je vidět, právě nyní, když soudy ruší řadu jejich rozhodnutí za druhým. Leda o pravomoci, že prostě (když se jim chce), protože mají tu vládní moc, tak můžou. Nic víc..
No a pokud jde o postoj prezidenta Zemana. Pořád je nutné se tázat, o co vlastně jde. Jestli má policie sdostatek důkazů o tom že Rusové vyhodili do vzduchu Vrbětice, tak ať je sakra předloží u nezávislého soudu (pro přípomínku, už to vyšetřují asi 6 let). Názory politiků bokem s tím nijak souviset nemají. Ale jestli policie ten případ k soudu nedodá, a jde/půjde čistě o ten mediální humbuk během, tak samozřejmě informace že prezident (i ministryně spravedlnosti) mají na to jiný názor, svou cenu pro občany má, a velkou. Ale těžko se to dá označit za kolaboraci
Ideologické svalnaté řeči generála po bitvě. Bez vnímání souvislostí. Pokud si Gabal klade za vzor Izrael a pokud se domnívá, že v soukromém skladu munice ve Vrběticích někomu z oficiálů Ruska mělo stát za to vyhazovat té firmě munici do povětří, pak Izrael, pokud by to pro něj byla hrozba, by na muniční sklad ve Vrběticích nejspíš zaútočil raketovým útokem. A Gabalův komplex a jeho slabost pro útok NATO na cíle v bývalé Jugoslávii se opakují, bez sebemenší reflexe mezinárodního práva a ženevských konvencí, které zakazují k „bohulibým účelům“ bombardovat třeba civilní televizní studio a civilní vlak. Bez sebemenší reflexe etnického čištění Kosova Albánci od Srbů a dalších neAlbánců po jeho ovládnutí vojsky NATO.
Ideologické radomírovy mindráky nic nezmění na tom, že bombardování srbských banditů a to i za pomoci těžkých zbraní etnicky čístící Kosovo od ALbánců se událo v souladu s mezinárodním právem. A ano, srbské bombardování civilních cílů nejen v Kosovu zcela jistě nebylo „bohulibé“.
Milý Pavle, ideologické dojmy nejsou pojmy. Podle mezinárodního práva útok NATO na Jugoslávii byl agresí, protože nebyl schválen Radou bezpečnosti OSN. Pokud označujete za srbské bandity pracovníky jugoslávské televize v Bělehradu nebo cestující bombardovaného vlaku, které jsem zmínil, je mně to líto. Jugoslávská armáda utrpěla při bombardování škody a ztráty nevelké, ale velmi rozsáhlé škody utrpěla civilní infrastruktura, jejíž bombardování bylo porušením mezinárodního práva včetně ženevských konvencí. V žádném případě nezlehčuji útoky jugoslávské armády nebo teroristické UCK a NATO na civilisty. Ale nutno posuzovat nestranně, padni komu padni. Válečné zločiny, kterých se dopustily v souvislosti s Kosovem srbské jednotky, teroristická UCK podporovaná svými evropskými spojenci a kterých se dopustila vojska NATO, by měly být souzeny a odsouzeny. Ale nemohou, a ptejte se, proč.
Jistě, to máš pravdu. Tvoje ideologické dojmy pojmem nejsou. Zřejmě netušíš, že OSN schválila útok na srbské bandity, etnicky čístící kosovo, ergo vše bylo podle mezinárodního práva. Tvoje fantasmagorie kdo utrpěl jaké ztráty, jsou pro smích, vzhledem k tomu, že po útocích NATO srbsko ztratilo schopnost kosovo etnicky čistit ,nemluvě o fantasmagoriích na téma kdo koho podporoval, nebo dojmy čeho se dopustila NATO – NATO postupovalo v souladu s mandátem OSN. Mezinárodní společenství na rozdíl od tebe ke konfliktům v bývalé Jugoslávie přistupuje nestranně o stíhalo a odsoudilo jak srbské zločince tak ty albánské, a samozřejmě i další.
Rezoluce RB OSN 1244 z června 1999 stanovila, že Kosovo je nedílnou součástí býv. Jugoslávie – ale pod dočasnou správou OSN… Teprve pak Jugoslávie souhlasila s ukončením války. A to tzv.vyhánění kosovanů se dělo až po zahájení protiprávního bombardování – takto to konstatoval zejména Jiří Dienstbier, který se v této „válce“ definitivně odklonil od Václava Havla, který naopak bombardování „fandil“ a pak se do Kosova vydal křepčit a jásat (ačkoli ho tam nikdo nepozval…). A ty útoky NATO je eufemismus, protože 99% útoků provádělo letectvo USA…
Tvoje dojmy, josef, co se kdy dělo, co řekl nebo odklonil Dientsbier souvisí evidentně s velkými dávkami alkoholu. Rozhodující je, že rezoluce RB OSN 1199 jasně stanovila přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění míru a bezpečnosti v oblasti pokud miloševič nevyřeší konflikt.
Vaše nenávistná zaslepenost vás donutila explicitně lhát. Žádný akt RB OSN, který by ospravedlňoval útok NATO na Jugoslávii samozřejmě citovat nemůžete. Myslíte si, že když použijete pro Srba expresivní výraz „bandita“, stane se mezinárodní zločin proti jeho zemi legitimní? Nebylo to Srbsko, kdo udělal z poválečné dohody o neměnnosti hranic v Evropě cár papíru. Albánské etnikum je jediné na světě, které má dva státy . . . zjevně mu to nestačí a šilhá po Makedonii.
Tvoje nenávistná zaslepenost k NATO, tě donutila explicitně lhát. Samozřejmě existuje rezoluce RB OSN č. 1199, která jasně stanovila přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění míru a bezpečnosti v oblasti pokud miloševič nevyřeší konflikt. Myslíš, že když použiješ expresivní výraz „mezinárodní zločin proti jeho zemi“, že učiníš masové vraždění prováděné srbskými polovojenskými jednotkami a i pravidelnou armádou v Kosovu a nejen tam legitimní. Cár papíru udělaly z poválečných evropských hranic rusácké okupace. Změny hranic na základě rozpadů nebo slučování států běžně probíhaly před tím i potom.
Milý Pavle, jako starší ročník možná máte na tykání vůči mně mladšímu právo. Nemáte ale právo nemluvit pravdu a vymýšlet si. Váš dojem, že zahájení útoku na Bělehrad OSN schválila, je mylný. Útok na Bělehrad rozhodlo a schválilo NATO, včetně české vlády, která byla požádána a srazila podpatky. A svůj souhlas neodvolala ani poté, co NATO záměrně zaútočilo na civilní cíle zakázané ženevskými konvencemi. I za to se prezident republiky nyní omlouval. Ani podle dodatečných kroků OSN, které protiprávní útok NATO postavil před hotovou věc, ostatně NATO nepostupovalo, když po okupací Kosova převzalo odpovědnost za albánské čištění Kosova od Srbů, Romů a dalších a jeho odtržení od Srbska. Vaše domněnka, že se ke konfliktům přistupuje nestranně, je zcela mylná. Stíháni, souzeni a zejména odsuzováni byli přednostně Srbové, formálně a zpravidla podstatně později a bez větších výsledků i Albánci a někteří další, ale z politiků, velitelů a vojáků NATO, kteří nařídili a vedli útoky na zakázané civilní cíle včetně televizních studií, vlaku osobní dopravy a dalších, vůbec nikdo.
Milý radomíre, tobě jako zjevnému staršímu ročníku tykám nikoli kvůli věku ale kvůli tomu, že nemluvíš pravdu a vymýšlíš si. Tvůj dojem že NATO něco rozhodlo je mylný. ROzhodla OSN, a to rezolucí RB OSN č. 1199. Ano, srbským bombardováním civilních cílů, tedy záměrným porušováním ženevských konvencí, bylo NATO postaveno před hotovou věc, a to přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění míru a bezpečnosti v oblasti. Albánci byli odsuzování a stíhání jako srbové. Důležitá je však míra množství zavinění. A naprostá převaha v množství a bestialitě srbských zločinů je zjevná. No, někteří velitelé NATO by mohli být stíhání .. za to, že nechali srbským vrahům volnou ruku v Bosně.
Etnické čistky prováděli v Kosovu prakticky výlučně Albánci. USA (=“NATO“) jim šly na ruku kvůli příslibu drancovat tamní nerostné bohatství US firmami ze strany albánských teroristických vůdců. Kdyby tam ta ložiska nebyla, nechali by Američané Srby, aby tam udělali pořádek a teroristy zlikvidovali.
přesně tak, a za vznik islámského státu (Kosovo) přímo v Evropě nese do značné míry odpovědnost politika USA, protože se jí to hodilo. První, kdo začal hnusnou genocidu srbských spoluobčanů, byli muslimští kosovští Albánci, a že mohamedání umí být brutální ví každý. Takže bombardovat jsme měli je a ne Srby.
Máte tam chybu. Správně je to takto. Etnické čistky prováděli v Kosovu prakticky výlučně srbové. Fantasmogorie o nerostném bohatství jsou pro smích.
… a co bombardování Čínského velvyslanectví ? To byl také infrastukturní cíl, který byl někde ve vojenském prostoru v hojdlích ?. Byly bombarovány také lodě na Dunaji jako infrastrukturální objekt ( až to potom způsobilo zastavení veškeré plavby na Dunaji a stal se z toho mezinárodní „collapse“ a bylo vyžadováno po Srbsku, aby plavbu zprovoznilo…). A pokud i toto Ivan Gabal tak sugestivně dnes omlouvá, tak pak je to hrůzný cynismus ( byť od něj to má vyznít, že tím špatným je Zeman, že se omluvil…).
Hrůzný cynismusm předvádíš ty josef, snahou zamluvit srbské vraždění civilistů nějakými „infrastrukturními cíly“.
No já si velmi dobře pamatuji jak tenkrát mluvili v televizi Wesley Clark a mluvčí Jamie Shea. Wesley Clark- coby hlavní vojenský kápo paktu NATO, po bombardování televize v Bělehradu, že je to „legitimní vojenský cíl…“ a Clinton se omlouval za to bombardování čínského velvyslanectví, že „prý měli starou mapu Bělehradu…“ – tam tehdy byli zabiti asi dva zaměstnanci velvyslanectví ( v dalších válkách USA takováto zabití bývá uváděno jako „kolaterální škody…“ – to by se možná také nechalo „tesat do kamene“….)
Co si ty pamatuješ či nepamatuješ, josef, je irelevantní. Co relevantní je, je etnická čistko prováděná srby na albáních v kosovu.
Nějak ztrácíte „glanc“ příteli :). Ty rezoluce OSN jsou dohledatelné – a nic o čem píšete se v nich nevyskytuje. Maximálně jsou nějaké zamlžující formulace v dodatcích, které připojila G8 jako své vlastní stanovisko – a ani z těch nevyplývá oprávnění k páchání válečných zločinů, jako k útoku na Bělehradskou televizi. První mrtví tohoto konfliktu byli srbští příslušníci státní správy, které albánští nacionalističtí separatisté v Kosovu zabíjeli od osmdesátých let. Myslíte, že tykání a snižování oponentů může nahradit meritum věci samé? Není to spíše známkou argumentačního zoufalství? Zvlášť od vás, který nacionalismus kritizujete?
Ano ty rezoluce jsou dohledatelné, nenávistný, zaslepený a glanc ztrácející vlado. Například dohledatelná je rezoluce RB OSN č. 1199, která jasně stanovila přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění míru a bezpečnosti v oblasti pokud miloševič nevyřeší konflikt.
Pokud šlo o sklad pro nelegální obchody se zbrojním materiálem, ať už pro ISIS, nebo Ukrajinu – očekával bych primárně, že budou aktivní bezpečnostní složky tohoto státu. Pokud nečinily, vystavily tuto zemi bezpečnostnímu riziku primárně ony – samozřejmě s podílem pštrosí politiky ignorantské vlády neschopné vést zahraniční politiku. Do lítosti, že jsme o takovéto zařízení na našem území přišli bych se musel nutit. Spojovat tuto aféru s otázkou zda jsme se měli bránit proti nacistickému Německu, nebo s r. 68 vyžaduje extrémní porci demagogie.
Bohužel, tedy o „(ne)schopnosti“ našich jakýchkoliv orgánů cokoliv zabezpečovat ve Vrběticích, předtím než se přišlou s tou mediálně „výbušnou“ ruskou stopou, nejlépe dokazuje závěrečný , pravomocný rozsudek v případu obžalovaných pracovníků firmy Excalibur v roku 2016. Podle tohoto prapodivného rozsudku, vlastně ty výbušniny, tam uložené, vůbec nebyly nelegální, natož nebezpečné, cituji z rozsudku „firmy neskladovaly miny jako takové, ale jen těla min. Materiál tak nelze považovat za zakázaný. „Zakázaný je iniciátor této výbušniny, tělo miny je neutrální,“ 🙂
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/za-vybusniny-uskladnene-ve-vrbeticich-soud-tresty-neulozil/r~5f09afe053df11e6851c002590604f2e/
Což by tedy měla být odpověď, proč se do toho (a asi z dobrých důvodů) nehrabaly bezpečnostní složky státu, kterým jistě stačila i dodaná přepravní lejstra k těmto naprosto bezpečným a zcela neutrálním komoditám.
Jenomže, jak se mohlo podařit těm úkladným ruským agentům vyhodit do vzduchu těch 60 tun zcela bezpečných výbušnin, to se taky asi nedozvíme, neb jest to tajné.
jen k doplnění, ty miny, byť rozebrané na obal, výbušninu a rozbušku, ale byly dávno zakázané jakousi Ottavskou smlouvou a tudíž jsme je měli na svém území nelegálně.
…takže by se k tomu měla dozajista vyjádřit naše domácí „BIS“ jako orgán kontrarozvědný a odpovědný za rozvracování cizích zájmů na našem území (a ne se třeba věnovat metodice „výuky dějepisu“ u nás.).
Tam, kde pan Gabal hledá nepřítele, jiní lidé u nás vidí partnery pro spolupráci 🙂
Pan Gabal se hledáním nepřítele vůbec namáhat nemusí. Sami Rusové to hledání panu Gabalovi nesmírně usnadňují. Jsou nenápadní jako pětimetrové lejno na náměstí.