Žádný oběd není zadarmo, zní klasické rčení. Zdarma není ani naše zpackání odhalení ruského útoku ve Vrběticích. Tak, jak jsme to svým pokusem o zametení pod stůl nechali Kremlu lacino projít, tak se tento neúspěch začíná projevovat ve svých důsledcích.
Začněme od základního, a to jsou důsledky včasného neinformování našich spojenců v NATO a partnerů v EU, což kritizoval jak britský premiér, tak německá kancléřka. Londýn sice zatáhl za záchranou brzdu a zřejmě neumožnil české vládě věc ututlat nebo s Kremlem zobchodovat. Německo se kriticky vyslovilo na jednání EU.
Nespokojenost s naším selháním se ale stále zřetelněji projevuje v kuloárních komunikacích a informacích, a to i v určení příčin. Výroky typu „dokud bude v úřadu Zeman, nemůžete počítat s nějakou senzitivní i politickou spoluprací“ jsou nebývalé, za Havla zcela nepředstavitelné.
Zatím stále váháme s vyčíslením škody, jakkoli Moskva indikuje některými kuriózními výroky, že toto vyčíslení neodvratně očekává a obává se ho zejména vnitropoliticky.
EU i NATO zkoprněly
Dokumentují míru a hloubku poškození naší pozice a důvěryhodnosti. Teze, kterou dlouho naši diplomaté používali: „Neposlouchejte, co říkáme, sledujte, co děláme!“ Vrběticemi utrpěla zásadní zpochybnění, a to nedůvěru, že neuděláme to, co hloupě a exhibicionisticky z Hradu říkáme. A to je samozřejmě vážný problém.
Důsledkem překvapení či zaskočení spojenců naším manévrováním v zásadní otázce obrany a národní bezpečnosti je, že jsme nedostali potřebnou robustní podporu a zůstali v konfrontaci s Ruskem osamělí, snad jen s podporou několika jednotlivých zemí Ruskem srovnatelně ohrožovaných.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Celek EU i NATO zkoprněl naším nepředvídatelným a nekonzultovaným chováním. Proto jsme zatím od Ruska nedosáhli nic, vyjma vzájemných diplomatických záseků do velikosti ambasád, a spíše našeho kamuflážního vysazení na piedestal oficiálního nepřítele Kremlu. Ale aspoň tuto hru je třeba dotáhnout až k přejednání nebo zrušení bilaterální majetkové smlouvy, která ukončí privilegovaný majetkový status ruské ambasády v Praze.
To, že nám Kreml napřed vyhodil do povětří Vrbětice, a teď se nám jeho média smějí za to, že nemáme personál na obsluhu Českého domu v Moskvě, by mělo být posledním imperativem k likvidaci majetkových nadstandardů. Zdůrazňuji slovo k likvidaci, tedy nikoli k jejich zašmelení.
Zatím stále váháme s vyčíslením škody, jakkoli Moskva indikuje některými kuriózními výroky, že toto vyčíslení neodvratně očekává a obává se ho zejména vnitropoliticky. Vjačeslav Volodin, šéf ruské dolní parlamentní komory, na naši adresu a adresu dalších postkomunistických států pronesl evidentně vnitropoliticky mířený vysvětlující a zkreslující výrok, z něhož je patrná nervozita, že svůj nárok vzneseme a Miloš Zeman už tomu prostě nedokáže zabránit.
Citováno podle Aktuálně.cz: „Když tyto státy patřily mezi země socialistického tábora, zvykly si žít na účet druhých. Zvyk přetrval. Nestalo by se tak, kdyby u nich byla svrchovanost a nezávislost nikoliv slovní, ale skutečná.“ A dále: „Ano, Rusko vám není dlužno, ale vy (jste dlužni) Rusku. Buďte vděčni: občané Ruské federace nepožadovali od vás to, co vám dávali a sami si odtrhovali od úst.“
Jsme v situaci, kdy potřebujeme přednostně obnovovat (!) důvěru našich spojenců v naši vůli bránit svou suverenitu, demokratické a právní poměry, a to nedvojsmyslně, bez vnitropolitických kompromisů.
Přesně vyčíslit odškodné
Nejde samozřejmě o to, abychom se s Kremlem handrkovali o cenách odvezeného uranu, zplundrovaného životního prostředí, zničených životů generací apod., ale měli bychom si všimnout, jak má Kreml potřebu obhajovat se před vlastním veřejným míněním tím, že naše nároky neplynou z teroristické akce ve Vrběticích, ale z naší dlouhodobé potřeby nechat se od někoho, například Ruska živit.
A nechme stranou, že dnes jen země V4 mají bezmála větší exportní sílu než celé Rusko a že naše délka dožití se na rozdíl od Ruska prodloužila o celou dekádu. Z Ruska také v poslední dekádě odešlo žít do Evropy několik milionů lidí a odliv pokračuje.
Je čas dát odškodnění na stůl konkrétně vyčíslené a požadovat je po Rusku jako náhradu škody otevřeně, s podporou spojenců a mezinárodních organizací a veřejně tak, aby to každý ruský občan mohl a musel vnímat.
Vyčíslení škody má nejen finanční, ale zřetelně i politický dopad, který si v zájmu své bezpečnosti nemůžeme dovolit ignorovat.
Pokud to současná vláda neudělá, je třeba aby v této agendě voliči cílevědomě podpořili vládu nastupující, protože nechat si škodit nepřátelskými vojenskými útoky, a ještě ze sebe nechat dělat pitomce ruskými ústavními činiteli, to by si žádný suverénní stát neměl dovolit. Natož stát s naší historickou zkušeností. Nevím, zda je to panu premiérovi srozumitelné, ale je to úkol pro ministryni financí a ministryni spravedlnosti.
Je též nutné znovu si zavolat ruského velvyslance s otázkou, zda výše citovaný výrok pana Volodina opravdu znamená, že Rusko odpovědnost za útok a útokem zaviněné škody uznává, a jen se domnívá, že by se nemělo nic platit, protože v ruské perspektivě jsme si kvit.
Vážnější je, že celková pozice a vztahy s Ruskem se extrémně rychle horší, a to nejen pro nás, ale také v důsledku naší dvojakosti ve vztahu k ruským excesům.
Ruská ruka je čitelná a v katastrofálním běloruském vývoji stále viditelnější. Věznění odpůrců režimu, podezřelá úmrtí ve vězení, demonstrativní až palachovský pokus o sebevraždu u soudu, únosy civilních dopravních letadel s nepohodlnými odpůrci. Nebyli jsme to náhodou také my, kdo spolu s Orbánem brzdil tvrdší reakci EU na obranu Ukrajiny nebo vůči Lukašenkovi?
Také politické i „dotační“ sepětí Andreje Babiše s Viktorem Orbánem nás začíná velmi nepříjemně dohánět a znedůvěryhodňovat. Je opravdu smyslem věci hungarizovat českou unijní politiku?
Je třeba ocenit z celé vlády alespoň ministra školství Roberta Plagu za to, že neváhal podepsat výzvu evropskému „ministrovi zahraničí“ Borellovi ve prospěch vězněných běloruských školáků; protože až tak daleko to zašlo, že se zavírají a ve vězení mučí a mlátí školní děti.
Z obecnějšího pohledu jsme v situaci, kdy potřebujeme přednostně obnovovat (!) důvěru našich spojenců v naši vůli bránit svou suverenitu, demokratické a právní poměry, a to nedvojsmyslně, bez vnitropolitických kompromisů. To je totiž základ naší bezpečnosti – důvěra v naše vlastní právní poměry a spojeneckou vůli.
Otevřeně kolaborující voliči
Můžeme jasně vidět, jak malou váhu máme my sami bez podpory spojenců. Nekoledujme si o další testy ze strany Ruska. Nemuseli bychom je vnitropoliticky ustát, jakkoli můžeme být, z hlediska bezpečnostních složek, nadále považováni za relativně „zdravé“.
Ale tím rozhodujícím a tím, kdo bezpečnostní složky kontroluje, je politická reprezentace. Důvěryhodnost bezpečnostních složek může snadno pominout; ostatně tlaky na výměnu ředitele kontrarozvědky, nejvyššího státního zástupce i dalších vysokých úředníků například v zahraniční službě svědčí o čemsi spojence zneklidňujícím.
Toto jsou agendy, o kterých se bude v podzimních volbách rozhodovat, a je nezbytné, aby se obě opoziční koalice postavily k těmto vážným geopolitickým výzvám čelem a lépe, než například k pandemii. Jde a půjde o hodně.
Prorůstání rakoviny smířlivosti k nepřátelským vojenským, dezinformačním a politickým operacím na našem území totiž může metastázovat a zasáhnout klíčové komponenty bezpečnosti a obrany. S tím bychom si neměli zahrávat. Proti tomu se musíme bránit.
Dost na tom, že složky otevřeně kolaborující s nepřítelem dnes mají podporu pětiny voličů. Nezažili jsme to již někdy?
Nemůžeme věcem nechat volný průběh, vláda je zřetelně nemá pod kontrolou a opozice ji k tomu nedokáže donutit. Nicméně, změna zaručena není a nezaměňujme volební preference s výsledky voleb. Mohli bychom být zle zaskočeni.
Autor je sociolog, jeden ze zakladatelů Občanského fóra v roce 1989, v letech 2013 až 2017 byl poslancem za KDU-ČSL.
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Tedy myslel jsem, že jsme právní stát, a v právním státu se ani neurčuje trestně-právně vina, natož pak vyžaduje nějaké odškodné pouze na základě prohlášení dvou politiků s odůvodněním „říkají to naší tajní, takže je to tajný“ 🙂
Díval jsem se pro srovnání jak je to s odškodným za sestřelení MH17 – a tam to bezpečnostní experti z Nizozemí prošetřovali řadu let, a ty jejich výsledky jsou veřejně k dispozici.
A teprve vloni začal soudní proces (bez přítomnosti obviněných, pochopitelně), rozsudek lze očekávat až za několik let, a teprve potom by šlo vymahat, soudem určené odškodné.
Odškodné nikdo zatím nevymáhá. Ti dva vámi zmínění politici si skutečnosti, o kterých se zmiňujete, velmi dobře uvědomují. Mluví a píše se o tom, že by se odškodnění vymáhat jednou mělo. Stejně, jako se o odškodnění mluvilo po sestřelení letu MH-17, i když se tehdy ještě přesně nevědělo, od koho se bude odškodnění vymáhat. Výsledky vyšetřování holandských vyšetřovatelů byly také k dispozici až po delší době.
Bude nutno vyčkat přesvědčivých důkazů, které potvrdí tu oficiální jedinou verzi. Ty jistě může předložit nějaká fundovaná investigativní organizace, např. Belling Cat – tedy Zvonící kočka
Erik Tabery, Opuštěná společnost, Česká cesta od Masaryka po Babiše, vydalo Nakladatelství Paseka v Praze roku 2017, strana 168 elektronické verze, citát z deníku básníka a překladatele Jana Zábrany:
Vždycky znova a do nepříčetnosti mě nasere, když si uvědomím, že o mém osudu, o posranosti celého mého života, rozhodli ti idioti, kteří v roce 1946 volili komunistickou partaj. Dobrovolně, ve svobodných, skutečně svobodných volbách! Jednačtyřicet procent voličů tehdy hlasovalo o otroctví v ruském područí na kolik generací dopředu. Pak už se nikdy nic nedalo spravit, pak už žádné svobodné volby nebyly. Konec citátu. Moje poznámka: opravdu se obávám, aby se historie v říjnových volbách neopakovala a abychom, si do svých deníků nemuseli zapisovat podobné komentáře pouze se změněným datem.
V roce 1946….V opravdu skutečně svobodných volbách?! Myslím, že ne tak docela. Pokud to pan Tabery neví, tak je to u takto renomovaného publicisty překvapující . A pokud to ví a přesto tvrdí to co tvrdí, tak zcela vědomě fabuluje.
Přečtěte si knihu Erika Taberyho a pak mudrujte, Pavle Liško. Nikdo vám také nebrání napsat knihu lepší.
Tabery kecá, jak už na to upozornil Pavel Liška:
V podstatě byly z voleb vyloučeny všechny pravicové (a prakticky i středové) strany. Druhou věcí je, že bezprostředně po válce byl pořád ještě živý odkaz mnichovské zrady, který byl právem spojován se Západem (a tehdy i pravicí). A jistě byla i určitá naivita voličů, kteří si neuvědomovali, že SSSR nás fakticky neosvobodil, ale jen přesunul do své zájmové sféry (ovšem, znamenalo to zastavení probíhající genocidy Židů a připravované genocidy Čechů – sověti žádné genocidy na našem území neplánovali a neprováděli). A pokud se podíváte na oficiální volební program KSČ, tak se tam o žádném znárodňování, združstevňování, gulazích, PTP apod. nepíše. Gottwald explicitně a opakovaně prohlásil, že chce „specifickou českou cestu“ k socialismu (a je jedno, zda lhal, nebo zda byl jen následně postaven sověty do latě. To všechno přineslo komunistům hlasy, ale kdyby nebylo únorového převratu v roce 1948, tak by komunisté s vysokou pravděpodobností skončili (alespoň podle průzkumů voličských preferencí).
MMCH, Bartoš také explicitně popírá vše, co piráti fakticky plánují (jako ten Gottwald), buď jako součást frakce se zelenými v EUroparlamentu, případně co se pokoušeli prosadit jejich zastupitelé na nižších úrovních (třeba Hřib v Praze).
Erik Tabery nekecá, citoval z deníku básníka a překladatele Jana Zábrany, který inkriminovanou dobu a její důsledky sám prožil. Líčení Jana Zábrany se shoduje se vzpomínkami mého otce, kterému v době voleb ještě něco málo chybělo do získání volebního práva. Podle mého otce ten kdo si opatřit informace chtěl, tak je získal a věděl, co jsou komunisté zač. Informace o skutečné tváři komunistů tehdy ještě dosažitelné byly. Kdo byl líný si informace opatřovat nebo kdo byl hloupý a nechal se komunisty ošálit, ten komunisty volil. Zdá se, že těch lenochů a hlupáků u nás tehdy nebylo málo. Minulé volby napovídají, že se současní čeští voliči od těch poválečných bohužel zase až tak mnoho neliší.
Skeptiku,
nepochybuji o tom, že kdo informace chtěl, mohl se k nim tehdy dostat. NIcméně vím, zase třeba od mých rodičů, že při těch prvních poválečných volbách přetrvávaly ještě emoční zážitky z ukončení okupace, hrozící naší genocidou. A kde jsou v hlavní roli emoce, tam jde, bohužel, rozum stranou.
To samé ovšem vidíte u současných voličů pirátů. Když na takového narazíte, tak téměř vždy jde o naprostého mimoně, který nemá nejmenší představu, o vlastně piráti prosazují, s kým jsou spojení atd. Ale je z nich nadšený, jak jsou cool a jejich vůdce má dredy. Jistěže jsou tací, kteří tohle vědí a právě proto je volí. Ale kdyby piráty volili jen ti, asi by jim to nestačilo na vstup do sněmovny.
Máte Pergille pravdu. Tak jako šel rozum stranou po skončení války a okupace, jde u mnohých voličů nyní rozum stranou po období vlády Andreje Babiše.
skeptiku,
Jistěže schopnost vzbuzení pozitivních emocí u občanů je velice přínosnou schopností pro politika. Neodvažoval bych se ale předpokládat, že takový politik musí být vždy a za všech okolností něco negativního.
Babiše jsem nevolil, spoustu jeho aktivit hodnotím negativně, ale na druhé straně si uvědomuji, že být na jeho pozici kdokoli z „demokratické opozice“, byl by to průšvih daleko větší.
Obvyklá výmluva Babišových sympatizantů. Konkrétního odůvodnění takového tvrzení jsem se ještě nikdy od žádného Babišova sympatizanta nedočkal.
Například: Řepka na bionaftu je naprostý nesmysl, protože na vypěstování a výrobu 1 litru bionafty se spotřebuje nafta (+ její energetický ekvivalent ve vlastní výrobě ze sklizené suroviny) ve množství cca 1,1 – 1,2 l. Tenhle ekonomický a ekologický nesmysl se dělá jen proto, že všechny další možnosti jak naplnit kvóty na „obnovitelnost“ (např. postavení většího množství fotovoltaických a větrných elektráren) jsou ekonomicky i ekologicky daleko horší. A víceméně lze očekávat, že Babišovi odpůrci by do těch nesmyslů šli, protože je propagují, alespoň někteří.
Pěstování řepky možná nesmyslem je, ale tady nešlo o pěstování řepky, ale o hloupost Babišových voličů, kteří se po zklamání z období vlády A. Babiše chystají volit Okamurovu SPD, Klausovu Trikolóru nebo Šlachtovu Přísahu. Opět Pergile uhýbáte a melete o něčem jiném, jak je u vás obvyklé. O Okamurovi jsem před časem slyšel vtip, že prý kdyby volby vyhrál Okamura a stal se premiérem, nechá během prvního roku své vlády přejmenovat Prahu na Putinovice nad Vltavou. Je to sice vtip, ale myslím, že o směřování Okamury hodně napovídá. Ostatně ten vtip by padl jako ušitý i na Klause mladšího. A pan Šlachta? O něm jsem vyslechl jiný vtip. Co to je? Vypadá to jako Babiš, chová se jako Babiš a mluví to jako Babiš? No přece politik Šlachta.
Zase vytahujte uran , za ten nám Rusové zaplatili plynem , ropou , surovinami ! Za 1.republiky jsme byli 7. na světě v těžbě hnědého uhlí , to nám ničilo přírodu ! Za Husáka jsme žili v pohodě a dostatku , stát podporoval rodiny s dětmi , byla vysoká porodnost . Díky kapitalizmu se nenarodilo za posledních 30 let milion dětí ! To je likvidace národa !
Za plyn, ropu a další suroviny jsme rusákům platitli světové ceny zatímco oni nám za naše výrobky žebráckou almužnu, která stěží pokryla výrobní nákly, vire/bacile. Za vyplundrovaný uran nám rusáčtí feudálové neplatili ani to, a to i když komunistické bestie na práci v uranových dolech zotročili tisíce nevinných lidí včetně vojáků bojujících proti bývalý russovětským spojendům tedy náckům. Komunismus pozabíjel milion dětí (stotisíc potratů každý rok), jsi chtěl říct, vire/bacile. To se kapitalismu podařilo odstranit.
Měl byste na podporu svých tvrzení uvést ověřitelná fakta a jejich zdroje. Takhle jsou to jenom kecy v kleci.
To, že ti tato snadno ověřitelná fakta o zločinech komunismu a russovětském plundrování československé kolonie nejdou pod nos je jen tvůj vlastní problém, ukecaná kleci. Je příznačné, že po bacilovi žádné zdroje nevyžaduješ.. že by to byl tvůj soudruh.
Komunismus osvobodil ženy od nutnosti donosit výsledek znásilnění, nebo životaneschopného invalidu (na základě pseudomorálky, definované bezcennými polozvířeckými primitivy – křesťany). Současné Polsko je jasnou ukázkou toho, co se stane, když se křesťanstvím vymozkovaní bezmozci dostanou k moci.
To jste to komunistickému těžkoslovensku nandal. Těch 100 000 znásilnění ročně, jejichž nechtěné plody musely být následně potraceny, by si husák z rámeček nedal. Tolik násilí ve vyspělé komunistické společnosti .. kdo to kdy viděl.
Nebo že by to bylo jen tím, že na rozdíl od demokracií osvobozených žen jejich „osovobozené“ kolegyně v komunismu neměly přístup k tak širokému výběru antikoncepce jaký byl běžný na západě.
V oblasti plánování rodiny je komunistické rumunsko jasnou ukázkou toho co se stane, „kdy se komunismem vymozkovaní bezmozci dostanou k moci.“
Po jakémkoli uvolnění v oblasti restrikce potratů je vývoj naprosto stejný: Jakási „vlna nadšení“ a poté setrvalý pokles. To samé nastalo v době mého studia, protože v té době byly zrušeny tzv. interrupční komise.
Před zavedením možnosti legálních potratů bylo obrovské množství (v podstatě srovnatelné s těmi následnými legálními potraty) „spontánních“ potratů, které si ženy buď udělaly samy (např. odvarem z větviček tisu nebo Chvojky klášterské), nebo zapracovala andělíčkářka. Většinou s daleko vyšším výskytem zdravotních následků, jako je smrt pacientky nebo její následná neplodnost.
Dnes jsme s četností potratů hluboko pod úrovní v dobách, kdy to prováděly akorát ty andělíčkářky.
Možná kuriozita, která to dokládá:
Ta Chvojka klášterská má ten přídomek, protože ji pěstovali hlavně v ženských klášterech (byla období, kdy tyhle instituce sloužily jako nevěstince pro lepší klientelu a hlavně pro duchovní). Např. v klášteře Rosa coeli (na okraji Dolních Kounic) byly při archeologickém průzkumu objeveny ve větším počtu (snad dolní stovky) kosterní pozůstatky nenarozených plodů (dámy je zazdívaly do výklenků ke zdi, aniž by jim docvaklo, že v prostředí s vysokou koncentrací vápna se ty kostičky fosilizují).
Prof A. Pilát ve své monografii o jehličnanech u tohoto druhu uvádí, že v alpských zemích (některé části Německa, Rakouska i Švýcarska) bylo zvykem, že když se narodila dcera, tak byl u statku zasazen jeden keř tohoto druhu „zakže se dalo z jejich počtu usuzovat na počet dcer v domácnosti“. 🙂
Nedá mi to, ale tak přece v té velice intenzivní těžbě hnědého uhlí, se všemi těmi negativními následky pro krajinu a životní prostředí, v té se u nás plně pokračovalo i po celou komunistickou epochu, tedy ještě i za toho Husáka (jehož dobu, pokud jsem si všiml, opakovaně chválíte jako nějakou „zlatou éru“ nějakého všeobecného blahobytu u nás nebo něco takového)… Mimochodem, když tak narychlo nahlédnu do takové již starší publikace (atlas světa, vydaný u nás v roce 1958), tak v roce 1937 (čili ještě za té I.Republiky) jsme byli v těžbě hnědého uhlí už na 3.místě na světě, a do roku 1956 (tzn. do doby už té tzv. lidově demokratické a rozvinutý socialismus budující ČSR, abych tedy použil aspoň prizma pohledu pozdějšího presidenta a šéfa KSČ A. Novotného) jsme tedy sice v tomhle ohledu poklesli na 4.místo, ale to bylo dáno jen rozdělením Německa – protože jedině oba německé státy a SSSR byly jedinými, kdo nás v celkovém objemu těžby hnědého uhlí překonal (přičemž ale budiž dodáno, že v případě SSSR se opravdu velký náskok vůči nám vytvořil nejspíš až někdy po druhé světové válce). Jinak ale, reálně ten objem vytěženého hnědého uhlí v ČSR narostl: 1937 (uváděno 18 milionů tun), 1956 (uváděno 44,1 milionu tuny)…
Jenže za té první republiky a těsně po válce se těžilo i to hnědé uhlí v klasických dolech, plošné lomy na povrchovou těžbu hnědého uhlí se objevily až za těch komunistů.
No, neviděl bych to zase tak úplně báječně. za socíku jsme měli za Západem výrazné zpoždění – proč asi u nás pod rukou kupovali bony do Tuzexu?
Nicméně, to základní vybavení se tehdy budovalo.
Ten důvod byl zřejmý – za kapitalismu patří zisky z produkce privátním investorům (kteří ho ještě dnes u nás odčerpávají do zahraničí), kdežto za socíku patří celé ty zisky státu.
Takže dojdeme k poměrně snadné odpovědi, kdo asi tak může více stavět škol, nemocnic, silnic, nájemných domů, popřípadě kdo může více podporovat rodiny s dětmi, a podobně..
Tedy, rozumějme když si na to sám vydělá, nikoliv zadlužováním se do budoucna, ani neustálým zvyšováním daní.
Tak zaslouží si ten Koudelka povýšení na generála nebo ne?
Jinak líbí se mi ta razance článku. Hybridně-dezinformačním nepřátelům musí bělat vlasy hrůzou už jen z té rakoviny smířlivosti a podobných obratů… Vraťte mi perspektivy spolupráce v kulturní a hospodářské oblasti.
A kde konkrétně jsi v textu článku toho Koudelku našel, janečku? Zřejmě jsi nepochopil, že článek je o soudruzích babišovi a zemanovi. Co do chápání psaného textu máš mezery. Pokus se o to znovu a lépe.
Vzhledem k tomu že BIska má asi 1000 lidí, tak jeho šarže plukovníka jest naprosto přiměřená.
Jenže navíc, jak se tak dívám na wiki, on k tomu ani nemá potřebné vojenské vzdělání. Vystudoval stařinu na ČVUT, pracoval jako projektant pak po revolušn rok na vojně?, potom nějaké kurzy zpravodajství v zahraničí.
Obávám se že i toho plukovníka dostal ryze formálně.
Asi tak jediný důvod proč by generála dostat měl, se uvádí že prý „všichni šéfové českých tajných služeb měli mít nejvyšší hodnost, aby se jim lépe jednalo se zahraničními partnery, kde jsou takové hodnosti běžné“.
Nicméně, právě že jeho minulost (i vzdělání) se dá na netu snadno nalézt, tak aby jsme potom nebyli spojencům pro srandu ještě víc.
Ryze nesmyslná je formalistická představa, že tisícovce příslušníků bez ohledu na to jakých služeb, má velet plukovník. Je evidentní, že česká armáda má dle tohoto formalistického klíče přegenerálováno a přesto soudruh zeman znovu a znovu jmenuje kdejakého diletanta, který na rozdíl od Koudelky, za sebou nemá žádné výsledky.
Jsem toho názoru, že za Koudelky se BIS, která má být z principu apolitická, velmi silně zpolitizovala. Můžeme se dohadovat o tom, je-li to výsledek Koudelkovy neschopnosti nebo dokonce zlých úmyslů. ale rozhodně je to něco, čemu měl zabránit a nezabránil.
Povídání o Vrběticích je jako příběhy v biblí svaté. Všichni (co tomu věří) si to už přečetli, ale příběhy jsou to navzájem podobné v tom, že pravda – jak už to bývá – je někde jinde. Lidský život je dost krátký na to, aby se občan dozvěděl, jak to skutečně bylo.
Robert Malecký: Marie zase mluvila. Jak ministryně spravedlnosti podržela prezidenta ve hře proruských trollů. Článek na Hlídacím psu 29. dubna 2021.
Jedno ze základních pravidel propagandy a dezinformací se dá shrnout takto: „Když nemůžeš věc popřít, přidej víc verzí“. Čím víc, tím líp, pravda se mezi nimi ztratí nebo rozmělní. Toho u projevu Miloše Zemana využila ruská propaganda, další munici pak dodala Marie Benešová. Konec citátu. Já bych pouze dodal, že úryvek z článku pana Maleckého sedí nejen na Miloše Zemana a paní Benešovou, ale dokonale sedí i na příspěvek váš.
Vrbětice byla operace pod cizí vlajkou nebo pojišťovací podvod.Jenom blbec by tam poslal okopírované pasy lidí kteří to mají hodit do luftu.
Verze o pojišťovacím podvodu nebo zakrytí nějakého manka policie prověřovala a vyloučila. A co se týče těch okopírovaných pasů, pokud jsou ty pasy falešné tak proč ne? Takových pasů si například GRU bez problémů vyrobí tolik, kolik potřebuje.
Skeptiku: V takovém případě se dá pouze „vyloučit, že by se to dalo dokázat“.
Nebo se to Pergille dá vyloučit, protože to už dokázáno je. A pokud Pergill policii nevěří, je to jeho problém, se kterým se bude muset vyrovnat sám.