Islámský stát byl už loni vojensky poražen, přesto jeho buňky na území Sýrie a Iráku fungují dál. Islamisté přežívají díky pašeráckým sítím, které si vybudovali v oblasti syrsko-irácké hranice. Do pašování zapojují i místní obyvatelstvo. Přes hranici putuje vše – od cigaret a narkotik přes zbraně a ropu až po historické relikvie.

Před patnácti měsíci oznámil mluvčí arabsko-kurdské koalice SDF Mustafa Bálí na Twitteru: „Baghúz byl osvobozen. Vojenského vítězství proti Daeši (arabské označení pro Islámský stát, pozn. red.) bylo dosaženo.“

I když je však březen 2019 označován za konec samozvaného kalifátu, který zabíral zhruba třetinu Sýrie a Iráku, řada odborníků na Blízký východ byla už tehdy opatrná. Upozorňovali, že kalifát sice poražen je, nikoliv však jeho ideologie a její příznivci.

Současná situace na území Sýrie a Iráku dává tomuto střízlivému pohledu za pravdu. Podle experta na islamistická hnutí Hišáma al Hašemího funguje podél irácko-syrské hranice dobře propracovaný systém, který pomáhá udržovat buňky Islámského státu při životě.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Protiteroristické úsilí koaličních jednotek se zaměřovalo především na centra Islámského státu, kterými byla Rakka a Mosul. Po jejich porážce se ale ukázalo, že skupiny bojovníků Islámského státu se dál nachází podél irácko-syrské hranice,” popisuje Hišám al Hašemí v nové studii Centra pro globální politiku.

„Jakákoli strategie k dosažení trvalé porážky Islámského státu se musí zaměřit na zničení jeho útočišť na obou stranách syrsko-irácké hranice a zabývat se faktory, jako je sociální soudržnost, podpora ekonomických příležitostí, posílení bezpečnosti a důvěry ve vládu,“ tvrdí.

Odrazový můstek islamistů

Podle Hašemího sloužila východní Sýrie jako významný odrazový můstek pro budoucí zformování Islámského státu po pádu režimu Saddáma Husajna. Islamisté chtěli odstranit hranice a vytvořit oblast náboženské jednoty. Proto na prvních propagačních videích, kterými Daeš získával nové příznivce, boří islamisté policejní stanice a vojenské základny, lákají džihádisty z celého světa, ať se připojí k jejich „rovnoprávné“ společnosti.

„Rozdělení podle etnických a kmenových linií, sociální rozkoly a široké přijetí myšlenky na odstranění hranic mezi náboženskými skupinami přispěly ke schopnosti Islámského státu získat kontrolu nad hraničním regionem Sýrie a Iráku,“ popisuje Hašemí úspěšné formování Islámského státu a to, proč je právě irácko-syrské pohraničí pro islamisty dodnes tak důležité.

Islámský stát zabíral před pěti lety téměř třetinu území Iráku a Sýrie. Na irácké straně Islámský stát kontroloval od roku 2014 do roku 2017 hranici dlouhou 610 kilometrů od Anbáru do Ninive. Na syrské straně od roku 2012 do roku 2019 kontroloval oblasti od jihu Kámišlí po Tanf. (Zdroj: Centrum pro globální politiku)

Hraniční region byl zásadní pro finanční a vojenské operace Islámského státu. Proudila tudy komerční i vojenská přeprava. Některé z těchto oblastí jsou úrodné, daří se tu zemědělství, jiné části jsou naopak pouštní. Ty zas sloužily jako úkryty pro vojenské operace a vytváření výcvikových táborů.

Fungovaly tu také silné „rodinné“ nebo lépe řečeno kmenové vazby mezi obyvateli na irácké straně hranice a na východě Sýrie.

„Irácká ani syrská vláda nejsou dostatečně silné a důrazné v prosazování hranic, pohraniční region je prakticky mimo státní kontrolu. Tradičně tu fungují pašerácké gangy, které používají sítě podzemních tunelů. Na pašování a nezákonných činnostech se podílejí kmeny a vesničané v celém regionu, podél celé syrsko-irácké hranice,“popisuje prostředí, ze kterého vyrostl Islámský stát a z jehož podmínek nadále těží.

Sto tisíc denně pro IS

„Irácké bezpečnostní zprávy potvrzují, že sítě zbylých členů Islámského státu jsou stále schopné pašovat zboží, jednotlivce, ropu, zbraně a narkotika přes hranici se Sýrií a vydělávají více než 100 tisíc dolarů denně,“ upozorňuje Hišám al Hašemí.

Kvůli ekonomické recesi, ve které se Sýrie nachází, podle něj hrozí, že Islámský stát může začít opět sílit. „S rostoucí hospodářskou krizí, sociální marginalizací obyvatel pohraničních vesnic a nespokojeností kvůli okupaci většinovými šíity mezi místními sunnity nepochybně klesá touha chránit hranice a můžou začít zvažovat spolupráci s Islámským státem,“ předpokládá analytik.

Podle informací iráckých tajných služeb citovaných Hašemím se v prvních devíti měsících roku 2019 s pašeráckými gangy dostalo přes hranice přes 1200 členů Islámského státu. To pomohlo rozšířit jeho náborové sítě například v severosyrském táboře al-Húl, který je mimo jiné provizorním domovem tisíců vdov a manželek bojovníků Islámského státu.

Mapa ukazuje legální i ilegální hraniční přechody na irácko-syrské hranici a zboží, které se přes hranici pašuje (Zdroj: Centrum pro globální politiku)

Zdroje zevnitř tábora měly podle iráckých bezpečnostních služeb za měsíc zaznamenat kolem 70 případů, kdy jednotlivci přislíbili věrnost Islámskému státu. K výcviku nových bojovníků pak mají sloužit výcvikové tábory na irácké straně.

Islámský stát získává nové příznivce i mezi obyvateli příhraničních vesnic, které zapojuje do pašování zboží a nedovoleného obchodování s cigaretami, léky, zbraněmi, ropou, narkotiky, historickými relikviemi, kovovým šrotem, mědí, cementem, potravinami a elektronikou.

Úsilí islamistů v rekrutování nových příznivců ještě podpořil fakt, že irácká vláda a bezpečnostní služby ztratily mezi místními pašeráky své kontakty. Přičinou byly boje při osvobozovacích operacích a také bránění v návratu vysídlených osob.

 „Když máte opuštěné vesnice a celé oblasti, které vláda nekontroluje, kde padla schopnost zavádět právní stát, tak to je přesně podhoubí pro jiné ozbrojené síly, které zaplní tuto mezeru,“ upozorňuje na nové potenciální „základny“ Islámského státu al Hašemí.

Finanční prostředky, které islamisté získávají z pašování a pohraničního hospodářství, jim umožňují provádět teroristické útoky a získávat zbraně, potraviny, léky, vozidla a další věci potřebné k přežití a pokračování v jejich činnosti. To ale není vše.

Taktika spálené země

„Novou strategií je, že finančně vysají obyvatele oblastí, které se nacházejí na okraji osvobozených iráckých provincií, tím, že jim spálí úrodu a ještě na místní zemědělce a pastýře uvalují daně,“ popisuje Hišám al Hašemí praktiky Islámského státu.

Zároveň ale navrhuje i možná řešení, která by mohla růst teroristické organizace zastavit. Podle něj je nutné co nejdříve vyřešit otázky vysídlených obyvatel a uzavřít vysídlenecké tábory.

Důležitá je také obnova vztahů s místními kmenovými a regionálními vůdci. „Irácká vláda musí přestat tyto regionální síly marginalizovat a musí jim dát pocit rovnoprávnosti, jinak se z toho začarovaného kruhu nedá dostat,“ říká Hašemí.

Podle něj můžou být obyvatelé venkovských a pohraničních oblastí hlavní silou, která bude s Islámským státem bojovat a bránit jeho obnovení, pokud bude mít dobré podmínky a do jejich oblastí se bude investovat. Pokud je ale vláda nechá na okraji společnosti a s nedostatkem peněz, Islámský stát toho podle Hašemího zcela určitě využije.