Íránský hon na čarodějnice. První tresty za protirežimní protesty mají dostat dvě novinářky
Írán chystá soudy s demonstranty proti režimu. Jako první mají přijít na řadu mladé novinářky Nilufar Hamediová a Elahé Muhamadiová. Byly obviněny z „tajné dohody proti národní bezpečnosti a propagandě proti islámské republice“. Za to jim teď hrozí tvrdé tresty, možná i šibenice. Podle jejich příbuzných ale novinářky jen dělaly svou práci.
Nilufar jako jedna z prvních podrobně informovala o případu Mahsy Aminiové, jejíž smrt v uplynulých týdnech vyvolala v Íránu celonárodní protesty. Elahé zase zpravodajsky pokrývala pohřeb Amíniové v jejím rodném městě Sakízu. Ve vazbě je už v zemi v souvislosti s protirežimními protesty kolem 15 tisíc lidí.
O případu novinářek, které íránské bezpečnostní jednotky zadržely už koncem září, informoval média v úterý mluvčí íránské justice Masúd Setayeshi. Neupřesnil, jestli slyšení s Nilufar Hamediovou a Elahé Muhamadiovou budou veřejná, ale uvedl, že se „rozhodnutí v jejich případech blíží do závěrečné fáze“.
Kromě propagandy proti islámské republice obvinilo íránské ministerstvo informací, respektive zpravodajských služeb, už dříve obě novinářky z toho, že absolvovaly výcvik u americké Ústřední zpravodajské služby (CIA). Toto tvrzení ostře napadla íránská novinářská komunita. Co reportérky tedy udělaly?
Dělaly jen svou práci
Obě se věnovaly případu Mahsy Aminiové, mladé Kurdky, kterou v polovině září zadržela mravnostní policie kvůli špatně nasazenému hidžábu. 22letá dívka následkem brutálního zacházení ze strany policistů později zemřela a její smrt vyvolala celonárodní protesty, které trvají už osmý týden. Podle exilové organizace Íránská lidská práva bylo při nich zabito přes 304 lidí, včetně 41 mladistvých a 24 žen.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Nilufar Hamediová psala pro deník Shargh o tom, jak Mahsa upadla po zákroku policie do kómatu. Na Twitteru pak zveřejnila fotografii Mahsiných rodičů, jak se objímají v nemocnici. Už 20. září, tedy čtyři dny po smrti Aminiové, ovšem pro Hamediovou přišla policie a odvezla ji do nechvalně známé teheránské věznice Evin.
„Bezpečnostní jednotky sebraly také všechna elektronická zařízení, včetně mobilních telefonů, notebooků, pevných disků, flash disků. Dosud nic nevrátili,“ uvedl k zatčení manžel třicetileté novinářky. Úřady poté vyrukovaly s obviněním, že Hamediová zveřejnila fotografii Mahsy Aminiové, jak leží v nemocnici v kómatu, což přispělo k vyvolání národních protestů. To ale rodina Hamediové popírá.
„Pokud Nilufar vyfotografovala Mahsu Aminiovou, ukažte důkazy,“ vyzval úřady manžel Hamediové Muhamed Husejn Ajorlou s tím, že jeho žena nikdy takovou fotografii nezveřejnila. Dodal zároveň, že kdyby fotografii Aminiové v kómatu přece jen měla, bylo by její profesionální povinností ji zveřejnit.
To potvrdil i šéfredaktor deníku Shargh Mehdi Rahmanian. Podle něj fotografii Mahsy na nemocničním lůžku zveřejnila už dříve jiná média. Podle obou mužů jde ze strany vlády proti novinářce Hamediové o vykonstruované obvinění. Na to upozorňují s probíhajícím soudem také mezinárodní neziskové organizace.
Hon na čarodějnice
„Tento hon na čarodějnice je zbabělým pokusem Islámské republiky přehodit svá mnohá selhání na dvě novinářky, jen aby odvrátil pozornost od své represivní politiky, která dala vzniknout protestnímu hnutí v zemi,“ komentovala obvinění Hadi Ghaemiová, výkonná ředitelka Centra pro lidská práva, íránské neziskové exilové organizace se sídlem v New Yorku. Ta se teď snaží na případ novinářek Nilufar a Elahé upozornit světová média.
„Novinářské instituce, ochránci lidských práv i světoví vůdci by měli důrazně odsoudit vykonstruovaná tvrzení proti těmto dvěma novinářkám a všem členům médií, kteří jsou pronásledováni státem za to, že vykonávají svou práci,“ řekla Ghaemiová s tím, že íránské úřady se zoufale snaží potlačit práci novinářů jejich zavíráním do vězení, vypínáním internetu a přímým vyhrožováním jejich rodinám: „Chtějí zabránit šíření informací a zakrýt důkazy o zvěrstvech, kterých se stát na lidech dopouští,“ uvedla pro mezinárodní média Ghaemiová.
V podstatě rutinní reportérskou práci dělala i druhá obviněná novinářka Elahé Muhamadiová. Pro noviny Ham-Mihan psala reportáž z pohřbu Mahsy Aminiové v jejím rodném městě Sakízu. To stačilo k jejímu zatčení 29. září. Podle zástupců íránských médií byly obě novinářky drženy určitou dobu na samotce a neměly přístup k právním zástupcům. Jejich případy proto ani nenaplňují kritéria spravedlivého soudního procesu. Přes 500 zaměstnanců médií podepsalo petici za propuštění mladých kolegyň a upozornilo na další zadržené novináře:
„Íránská společnost se nebude schopna vypořádat s hrozbami dnešního složitého světa bez odpovědných občanů, jako jsou Elahé Muhamadiová, Nilufar Hamediová a další novináři za mřížemi. Nezaslepujte oči společnosti, osvoboďme novináře,“ stojí v prohlášení íránských novinářů. K nim se připojila také mezinárodní organizace Reportérů bez hranic (RSF).
Podle ní bylo od začátku protestů zatčeno přes 42 novinářů. Osm pak mělo být propuštěno, ale 34, včetně 15 novinářek, jich stále zůstává ve vazbě. Počet zadržených novinářek nebyl podle Reportérů bez hranic nikdy tak vysoký, a to ani během protestů v dřívějších letech.
„Narůstající zadržování novinářek symbolicky odhaluje záměr íránského režimu systematicky umlčovat ženy. RSF je hluboce znepokojena osudem těchto novinářů, kteří riskují, že zaplatí velmi vysokou cenu, včetně trestu smrti, za to, že měli odvahu odhalit pravdu, kterou se úřady snaží udusit. Musí být okamžitě a bezpodmínečně propuštěni,“ apelují na íránskou vládu v novém prohlášení Reportéři bez hranic.
Exemplární popravy
Kolik lidí zatím stanulo u soudu nebo bylo odsouzeno, není úplně jasné. Prokurátor teheránské provincie Alí Alghasi Mehr například na zasedání Nejvyšší soudní rady 31. října uvedl, že bylo vzneseno obvinění proti tisícovce Íránců, kteří byli zatčeni v souvislosti se zapojením do protestů.
Vrchní soud v Teheránu zase oznámil, že před soudem stanou lidé obvinění ze sabotáží, ze žhářských útoků, z útoků na policisty i z jejich zabíjení. Mezinárodní média pak upozorňují na možné hromadné procesy, které by mohly být přenášeny i íránskou státní televizí s cílem odradit občany od další účasti na demonstracích. V takovém případě panuje obava před exemplárními tresty smrti.
K těm ostatně íránskou justici vyzvalo 6. listopadu ve společném prohlášení 227 z 290 poslanců íránského parlamentu. Podle signatářů mají hrdelní tresty udělit tvrdou lekci všem, kdo se proti režimu odvážili vyjít do ulic. Zmínění poslanci označují demonstranty za takzvané mohareby, tedy lidi, kteří se bouří proti bohu.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
28 komentářů
Události v Íránu jsou jasným důvodem, proč za každou cenu zabránit tomu, aby se u nás dostal k moci islám.
Nikdo u nás islám nechce. Našlo by se ale u nás Pergille/Šimůnku dost lidí, kteří by byli rádi, kdyby o tom, co se v naší zemi děje, rozhodovali Rusové. O jednom takovém na diskuzních stránkách HP bych už Pergille/Šimůnku věděl.
Skeptiku, já vím o spoustě lidí, upřednostňujících islám před demokracií. Řada z nich má klerikální zázemí. Ale i někteří komunisté.
Pokud se týká toho druhého: Naše historická zkušenost je taková, že Rusové jsou menší zlo než Němci. Na tom nic nezměníte. Počty obětí německé i ruské okupace jsou jasně dané a je to rozdíl několika řádů,
Nicméně nejlépe jsme si vedli v 90. letech, kdy nám nikdo nemohl vnucovat nesmysly typu rušení aut či zákazu žárovek a vysavačů, jako nyní.
Vy Pergille/Šimůnku dokonce víte i o českých emigrantech prchajících do Číny, aniž byste byl schopen jednoho jediného uvést. Nepřekvapuje mě tedy vůbec, že máte údajné informace o lidech (předpokládám, že máte na mysli Čechy, ne uprchlíky z islámských zemí), kteří by si u nás přáli islám. Obětí německé okupace bylo asi 360000 včetně židů, obětí okupace ruské (sovětské) asi 400. Že jsou Rusové schopni ještě větších zvěrstev než Němci ukázali u sebe doma během stalinského teroru a i po něm. Přečtěte si Souostroví Gulag od Solženicyna. Počet obětí je jen ta menší část problémů, které obě okupace přinesly. Německá okupace trvala šest let, ruská nebo sovětská okupace přes dvacet, nemluvě o tom, že už před okupací přímou v letech 1948 – 1968 u nás rozhodovali Rusové o všem důležitém počínaje ekonomikou, politikou, konče tím, kdo u nás bude ministrem. V roce 1968 byli Rusové připraveni nás utopit v krvi, kdyby došlo k ozbrojenému odporu a těch obětí by bylo bývalo mnohem více, než za celou okupaci německou. V oblasti kulturní, ekonomické, morální stihli napáchat za více než dvacet let Rusové nesrovnatelně větší škody, než stihli Němci za 6 let a z tohoto dědictví jsme se pořádně nevzpamatovali dodnes. Vašimi dalšími bláboly o 90 letech a rušení aut nemá smysl se zabývat. Už jste si Pergille/Šimůnku našel byt v Ústí nad Labem?
Skeptiku, setkal jsem se na diskusních fórech s tím, že někteří diskutující, hlásící se ke křesťanské religiozitě, prohlašovali, že raději ať jsou jejich potomci muslimové, než aby žili v sekulárně orientovaném státě a hrozilo, že ztratí vztah k náboženství jako takovému. Jistěže mohli předstírat jinou identitu, ale někteří z nich na těch fórech diskutovali několik let, a tato prohlášení byla konzistentní stylově, jazykově i obsahově (alespoň „vokometricky“) s jejich předchozími příspěvky.
Zažil jsem i proislámskou promo akci na FSS (kde teď „stávkují za klima“), organizovanou paní, či spíš soudružkou, Šabatovou. Viděl jsem tam na živo i soudruha Uhla. FSS sídlí v budově, kde jsem víc než tři desetiletí pracoval, takže jsem se byl na tuhle veřejnou akci podívat i z určitého nostalgického zájmu.
Nedaleko nynějšího sídla MU je městská část, kde měli muslimskou starostku a děly se tam dost věci. Sám na vlastní oči jsem viděl na petanquovém hřišti pravidla, znásilněná tím, že se v nich ta nejdůležitější kulička nejmenovala cochonek, nebo česky prasátko, ale jaksi jinak.
Okamurovci se pokoušeli dohledat, jak proběhla registrace islámu 1. stupně a zjistili, že muslimové mají papír s podpisem nečitelným, razítkem asi pravým, ale nedá se zjistit, kdo tu registraci udělil. Informace přímo od poslanců, kteří se na tomto poli angažovali.
A našlo by se toho víc.
Pokud se týká těch Rusů: Počet našich umělců zavražděných sověty nebo prosovětskými kolaboranty je naprosto zanedbatelný proti řádění Němců.
V kulturní a ekonomické oblasti stačili sověti napáchat víc škody jen proto, že nás okupovali déle. Nicméně nějakou analogii zničení zdraví masy lidí, nahnaných masově na nucené práce (celý jeden populační ročník + spousta dalších), byste hledal v souvislosti se sovětskou okupací a normalizací těžko.
Stejně tak odvlékání dětí „na převýchovu“, to dělali akorát Němci a teď Norové.
Rozdíl je i v tom, že naprostou většinu zločinů za německé okupace spáchali Němci, zatímco za sovětské kolaboranti.
Pergille, co všechno dokáží různí diskutující, často řízení nebo dokonce i placení ze zahraničí, naplácat za nesmysly a bludy na diskuzních fórech, toho jste mimo jiné zářným příkladem vy sám. Viz například vaše dřívější tvrzení o českých emigrantech směřujících do Číny. Když jsem narazil na vaše tvrzení o tom, jak paní Šabatová s panem Uhlem údajně měli organizovat proislámskou promoakci, což podle vás by mělo svědčit o tom, že by si paní Šabatová s panem Uhlem měli přát islám u nás, přestal jsem dále číst a váš příspěvek jsem nedočetl. Mám pouze jeden žaludek a nemám v úmyslu si jej nechat kazit zhovadilostmi pana Pergilla/Šimůnka.
Ještě jeden malý dotaz, Pergille, jak jste na tom s tím získáním bytu v Ústí nad Labem?
Onen „blud s emigranty do Číny“ jste nikdy věrohodně nevyvrátil, a to vás děsně krkne. A že paní Šabatová, dítě z prominentní komunistické rodiny, jejíž otec má na svědomí řadu zničených lidských životů (a nikdy se za své aktivity po únoru 1948 ani neomluvil), není zrovna příkladným budovatelem demokratických poměrů, na to opravdu stačí srovnat vystupování úřadu ombudsmana před a po jejím angažování se na tomto postu.
Na té akci jsem byl, takže mě nikdo nepřesvědčí ani o tom, že se nekonala, ani o tom, že to nebyla proislámská akce.
Pergille/Šimůnku, proč bych vám měl vyvracet vaše bludy o českých emigrantech prchajících do Číny? Já od vás pouze chtěl, abyste je dokázal! Toho jste schopen nebyl! Pokud si na svých bludech trváte, dokažte je tedy teď. O činnosti paní Šabatové jsem slyšel už z vysílání za totality ze Svobodné Evropy, žádnou komunistkou rozhodně nebyla, naopak, byla mluvčí Charty 77. Rodiče paní Šabatové mě nezajímají, za jejich počínání ostatně paní Šabatová nenese žádnou odpovědnost. O vás jsem Pergille/Šimůnku nic takového ze Svobodné Evropy neslyšel a podle vašich příspěvků na HP soudím, že jste ke KSČ měl podstatně blíže, než paní Šabatová. Svobodné Evropě věřím mnohonásobně více, než vám. Zda jste byl nebo nebyl na nějaké akci nevím, můžete si tvrdit co chcete, nikdo vám nemůže dokázat, zda jste na ní byl nebo nebyl a vy to víte. Vzhledem k vašemu lhaní na stránkách HP si mohu o vašem tvrzení i já myslet co chci. Už jste si pořídil ten byt v Ústí nad Labem?
Skeptiku, za chování svých rodičů jistě nikdo nenese odpovědnost. Nicméně to, jací byli, vypovídá o tom, k jakým hodnotám byl v mládí veden. A islám je ideologický podšprajc totality, srovnatelné s nacismem nebo stalinským (maoistickým) socialismem. Či spíš ještě horší.
K jakým hodnotám byla paní Šabatová vedena více než dostatečně ukazuje činnost paní Šabatové už v mládí Pergille/Šimůnku. Ostatně pokud je mi známo, otec paní Šabatové podepsal Chartu 77 také. Pokud by k takové činnosti vedli rodiče vás, což se bohužel nestalo, mohla i o vás Svobodná Evropa ve svém vysílání hovořit. S vaší charakteristikou islámu souhlasím, myslím si o něm totéž, ostatně proto u nás také nikdo islám nechce. Ani paní Šabatová a už vůbec ne katolická církev, o které toho právě vy Pergille/Šimůnku víte ještě méně než málo.
Starý Šabata poslal řadu brněnských vysokoškolských studentů do PTP nebo rovnou do uranových lágrů. To, že se v roce 1968 spojil s partou, která to zásluhou sovětské okupace prohrála, ho z toho nevyviňuje.
Navíc údajně, alespoň podle Wikipedie, nikdy neprojevil ani lítost nad tím, co v těch 50. letech napáchal.
A Charty byla takovými lidmi natolik promořena, že ji opravdu neberu ani jako etický, ani jako politický etalon.
Jenže jste původně začal napadat paní Šabatovou Pergille/Šimůnku, ne jejího otce. Už jsem vám napsal, že mě rodiče paní Šabatové nezajímají a že paní Šabatová odpovědnost za své rodiče nenese. Protože se vám nedaří najít něco špatného na paní Šabatovou, tak na ní házíte hříchy jejího otce? Vzpomínám si, že jste v minulosti v nějakém příspěvku vyčítal církvi inkvizici, která se chovala podobně. Ale pokud metody inkvizice kopírujete vy, tak je to v pořádku?
Skeptiku, vadila mi řada věcí, které prováděla jako ombudsmanka. I které prováděla před tím. Bral jsem ji vždy jako levičáckého antidemokrata a ona nikdy neudělala nic, co by mě přimělo svůj názor na ni změnit.
Jestli je to vrozené nebo naučené ve „vtiskovacím“ období v dětství je v principu jedno, protože v obou případech se na tom její rodiče podíleli.
Úkol zněl jasně. Avgahnistan je“ mrtvý “ Nyní je potřeba se zaměřit na Irák.
Mám dojem, že mrtvý je tu Miroslafůf pravopis.
Až na to, že se jedná o Írán, stát, kde dominuje jiná verze islámu, a jehož vedení patří mezi zcela odporné teroristy.
… a jak se ti odporní teroristé ve vedení projevují ? Já nevím, že by někdy ten „demosvět“ vehementně protestoval proti teroristickým skutkům v cizině provedeným samotnou Iránskou vládou… Jsou ale na světě země, které to provádí přímo na pokyn jejich vlád ….
Ano jsou, josef, třeba ten írán. Ovšem když to víš, tak proč se tak hloupě ptáš.
Několikaleté věznění cizích diplomatů není terorismus? Státní vraždění ve jménu zločinné ideologie není terorismus?
… já „státní vraždění“ chápu jako např. zabití raketou z USAdronu šéfa iránských revolučních gard Solejmaního na pozvané návštěvě do Iráku v lednu 2019 (+ dalších asi 11 lidí k tomu, kteří tam „asistovali“), toto Irán nedělá a nevyváží ten svůj šíitský islám mimo oblast, kde nežijí šiíté… To třeba USA se svým vývozem „demokracie“ na druhou polokouli mají na výčtu obětí těchto krvavých hokus-pokusů miliony „šťastných“ – ale už nežijících, kteří se této vysněné demokracie už neužili…
Solejmání byl něco jako islámský Heydrich. Hnus, zločinec. Ať je mu země těžká.
… no přirovnávat Solejmáního k Heydrichovi je naprosto mimo mísu, Solejmání nebyl protektor na cizím území a ani nechtěl vyvražďovat jiné rasy či etnika… A vztah Izrael a Irán je oboustranně „ostražitý..“. Irán neměl a nemá ambice se „šířit mečem a zbraněni“ mimo své území, naopak on (Irán) to „schytal“ miliony uprchlíků když byly u vedlejších států Iráku a Afghanistánu činěny pokusy na demokratizaci A de luxe a la USA – tedy mít tam také republikány a demokraty… To se jaksi i za mnohaleté asistence různých Paulů Bremerů a kol. nepovedlo i když k tomu byly vyhlašovány do světa různé honosné názvy typu Enduring Freedom, Resolute Support… Na pobyt uprchlíků nedostal Irán vůbec nic z „pokladen“ těchto demokratických států a to vč. i od nás… A obecně k Iránu by bylo dobré si vyposlechnout např. Jiřího Kobzu, který tam dost dlouho působil na našem velvyslanectví…
Heydrich spáchal řadu zločinů i na německém území. Na německém území spáchal i známou provokaci v Gliwicích. Už před svým usazením na postu protektora byl vysoko na seznamu válečných zločinců a o moc postoupit nemohl, nebylo kam.
… ale ten článek je o Iránu, Heydricha jste tam přidal Vy…
Josefe,
„Solejmání nebyl protektor na cizím území a ani nechtěl vyvražďovat jiné rasy či etnika… “
Srovnání s Heydrichem: I Heydrich spáchal řadu zločinů na německém území. I Solejmání se mj. zabýval genocidou náboženských minorit v Íránu, od Židů, přes křesťany až po vyznavače sunitské větve islámu.
Takže jakási ekvivalence mezi těmito dvěma zločinci je.
Nějak postrádám silný a odvážný protestní hlas všech feministických hnutí. Jak to, že nestojí v čele bouřlivých protestních akcí v Íránu? Á propos, nejsou na počty uvězněných íránských žen také nějaké kvóty? Možná, že šel íránský režim do sebe a snaží se ty kvóty naplňovat, ačkoliv je mu zavírání žen proti srsti?
Feministky se zabalí do stanů a půjdou islámským teroristům líbat … Jako členky „první feministické vlády Švédska“ při jednání s vedením Íránu před pár lety.