Ukrajinský odpor vůči ruské agresi jasně ukázal, že válku nevyhrávají jen nejnovější zbraně a obranné systémy, ale spíš jejich efektivní využítí ve spojení s dobrou morálkou. Západ chce také v budoucích konfliktech předejít logistickým selháním, jaké na Ukrajině předvedla ruská armáda. Právě v logistice se proto nejlépe uplatní umělá inteligence, spíš než v „zabijáckých robotech“, říká v rozhovoru pro Euractiv.cz expertka na nastupující obranné technologie Raluca Csernatoni.

Jaké dopady bude mít válka na Ukrajině na oblast vývoje nových technologií Západu? Odhalila válka nějaké nedostatky v západní obraně? 

Válka na Ukrajině v podstatě potvrdila vývoj, který už probíhá zejména na úrovni EU a týká se odstraňování mezer ve schopnostech evropských armád. Je to ale také o dalších oblastech, jako jsou dodavatelské řetězce a používání nových technologií. A nejen z hlediska obrany. Je důležité si uvědomit, že současné války jsou komplexní a vyžadují celospolečenský přístup. Většinou nahlížíme na války hlavně v kontextu vojenských schopností a výzbroje samotné – stíhačky, tanky apod. Teď ale vidíme komplexní bitevní pole, kde se zapojují do války i civilisté. Vezměte si třeba takzvaný hacktivismus IT specialistů, který vidíme na obou stranách. A jsou tu samozřejmě také drony, které hrají na Ukrajině zásadní roli.

Text Vojtěcha Freitaga vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje. Redakčně kráceno.

Pro Západ je tedy důležité uvědomit si své nedostatky a posílit podle toho svůj obranný průmysl. O něj intenzivněji usiluje EU již od roku 2013, ale současná válka na Ukrajině samozřejmě tyto tendence posune úplně někam jinam. To se promítne do obranných rozpočtů jednotlivých států, ale také do evropských iniciativ, jako je třeba Evropský mírový nástroj (EPF), skrz který se posílají na Ukrajinu zbraně. Změna však nemůže být jen o penězích. Musí to být kombinace financí a strategického myšlení.

Pokud se jedná o vytvoření samostatnějšího evropského obranného trhu, role Evropské komise bude zásadní. Projekty z Evropského obranného fondu (EDF), který pod Komisi spadá, nám již ukazují budoucí vývoj. Kvantové technologie, umělá inteligence apod., to jsou technologie, které zatím zní jako sci-fi. Brzy se však ukáže jejich důležitost.

Jak bere novou bezpečnostní situaci a technologický vývoj v potaz Strategický kompas, vojenská strategie EU schválená letos v březnu?

Ten dokument má čtyři „koše“. CSDP mise (mise v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky – pozn. red.), vnitřní bezpečnost, partnerství s ostatními aktéry a vojenské schopnosti. Bavíme se tedy o tom posledním „koši“. Řekla bych, že se zde nestaly žádné výraznější změny a situace na Ukrajině zásadněji neovlivnila unijní strategii ohledně vojenských schopností.

Kde se však válka v dokumentu projevila, je bezesporu oblast potenciálních hrozeb pro EU. Rusko je zde jasně vykresleno jako agresor, o Číně se pak mluví jako o systémovém soupeři.

Je důležité si uvědomit, že schvalování Strategického kompasu probíhalo od roku 2020. Byl to tedy dlouhý proces a v té době ruská hrozba nebyla až tak silná. Změna znění dokumentu na poslední chvíli je proto důležitá. Ale opakuji, co se týče vojenských schopností, zde EU drží kurz – projekty skrze EDF, PESCO (tzv. stálá strukturovaná spolupráce, do které se zapojují jen některé státy a na dobrovolné bázi – pozn. red.), investice do evropského obranného průmyslu a také identifikace kritických technologií. Zde se mluví o vesmíru, autonomních systémech, dronech a také čipech.

Myslíte, že probíhající přibližování EU a NATO kvůli válce na Ukrajině pomůže i lepší vzájemné technologické spolupráci?

Určitě. Teď je ta správná doba, aby spolupráce začala nabírat na obrátkách. Samozřejmě, ty překážky nikam nezmizely. Obě organizace se liší členskou základnou a napětí mezi některými státy stále trvá. Turecko a Řecko mají stále mezi sebou neshody. Navíc je zde otázka brexitu.

Co je ale podle mě důležitější, je zodpovědět, co může dělat EU a NATO naopak ne. Unie má totiž oproti Alianci množství dalších nástrojů – ať už se týkají screeningu zahraničních investic, mechanismů na kontrolu vývozu zbraní apod. Spolu se zmíněnými civilními programy to dělá z EU silného hráče i na poli obrany. Navíc to hraje důležitou roli v pomyslném rozdělení práce mezi EU a NATO, které je stále „pouze“ politicko-vojenskou aliancí s účelem obrany svého území.

Jak dostat nápad na výrobní pás

Jaké jsou rozdíly mezi Evropou a Spojenými státy v oblasti obranného technologického vývoje?

Co se týče základního výzkumu, ať už v rámci institucí či univerzit, Evropa je na špičce. Máme skvělé intelektuální zázemí. Ale pokud jde o přechod z výzkumné fáze k samotné výrobě určitého produktu, tak tady pokulháváme. A EU si toho je vědoma, proto spousta těch nových iniciativ se věnuje právě tomuto – dostat nápad z laboratoře na výrobní pás. A navíc tak, aby se podpořil evropský obranný průmysl a atraktivní projekty zůstaly v Evropě.

Když se podíváme, jak to dělají Američané, tak zjistíme, že ti spolupracují napříč soukromým sektorem a hlavně s Big Tech firmami. Zde mají nespornou výhodu, a proto je tam prostě jiná dynamika. A teď nastává otázka pro Evropu, zda americký přístup kopírovat či jít vlastním směrem.

Zde si musíme uvědomit, že Evropa není schopna dosáhnout strategické autonomie sama. Potřebuje k tomu strategická partnerství nejen se Spojenými státy, ale do jisté míry i s některými systémovými rivaly. Třeba s Čínou a dodávkami určitých kritických surovin. Evropa tedy musí diverzifikovat své dodavatelské řetězce, udržovat strategická spojenectví a také pěstovat více podnikatelsky orientované prostředí, co se týče obrany.

V Evropě panují obavy, že by samostatný evropský obranný průmysl v podstatě znamenal nakupování pouze francouzských zbraní.

Bude zajímavé sledovat, jak se přetvoří francouzsko-německé spojenectví teď, když Německo je „zpět“ na evropské geopolitické scéně. Ale ano, zejména od menších států zaznívá kritika, že v programech na vývoj obranných systémů dominují francouzské zájmy. Je pravdou, že hlavní příjemci z těchto evropských iniciativ jsou větší členové, kteří mají vyvinutější obranný průmysl. Tady však nejde jen o Francii. Je to také Německo, Itálie, Španělsko atd. Jde prostě o to, jaké má daný stát kapacity v obranném průmyslu, know-how, ale také jde o byrokratické znalosti, na kterých závisí úspěšné čerpání peněz. Ve výsledku tak vidíme nerovnoměrné přerozdělování peněz napříč EU, protože zde vždy budou vítězové a poražení.

Umělá inteligence v logistice

Které nastupující technologie podle vás budou rozhodující v budoucích válkách?

Klíčové bude spojení mezi starými a novými technologiemi. Vezměte si třeba ten mediální humbuk kolem tureckých dronů na Ukrajině. Drony nejsou nová technologie, naopak ve skutečnosti dost stará. Ale jejich spojení s umělou inteligencí bude významně ovlivňovat průběh bojů v budoucnosti. Celkově vývoj směrem k autonomizaci boje je ten zásadní viditelný trend ve vývoji nových zbraní. To samozřejmě nese problém lidského faktoru v budoucích válkách a rostoucí důraz na funkční spojení mezi člověkem a strojem.

Potom zde máme kyberprostor jako další bojiště. Vývoj obranných systémů v kyberprostoru je další důležitá oblast do budoucna, zejména co se týče ochrany kritické infrastruktury. I zde bude zásadně promlouvat umělá inteligence.

Mnoho komentátorů poukazuje na fakt, že i přes existenci moderních technologií se válka na Ukrajině vede spíše zastaralými tradičními zbraněmi.

Ano, to je pravda. Válka ukázala, že důležité je mít správný důvod a motivaci, a ne nezbytně ty nejnovější „hračky“. Ale i ty jsou důležité. To vidíme právě na ukrajinské armádě, která dobře využívá moderní západní systémy.

Přemýšlíme o umělé inteligenci jako o zabijáckých robotech. Ale to nejdůležitější použití umělé inteligence v armádě je dnes spíše právě v logistice, v počítání personálu, v optimalizaci apod. A právě ruská invaze ukázala, jak nezbytné je mít zajištěnou efektivní logistiku.

Ani kyberútoky nebyly tak zničující.

Je to paradoxní. Kyberbezpečnostní komunita očekávala daleko dramatičtější útoky. Teď bych řekla, že převažuje názor, že když přijde na opravdovou válku, tak kyberbezpečnost hraje až druhotnou roli. Ale zase, je to o tom, jak to všechno nakombinujete – těžké boje, kyberútoky a také informační operace. Ty jsou také klíčové a Ukrajinci v nich viditelně vyhrávají.

Raluca Csernatoni je hostující výzkumnice think-tanku Carnegie Endowment Europe, kde se primárně věnuje evropské bezpečnosti a obraně se zaměřením na nastupující technologie. Rovněž je hostující profesorkou na Svobodné univerzitě v Bruselu. Působila jako výzkumnice v Praze na Institutu politologických studií, kde se věnovala tématu technologií dvojího použití a jejich vlivu na bezpečnostní architekturu EU. Rozhovor vznikl při příležitosti konference Multilaterální Česko, kterou organizoval Ústav mezinárodních vztahů.