KOMENTÁŘ. V Brně je opět po nějaké době rušno. V sobotu bude v rámci festivalu Divadelní svět Brno 2018 v divadle Husa na provázku uvedena hra Naše násilí, vaše násilí, která vzbuzuje značné emoce. Spoluautorem představení je chorvatský režisér Oliver Frljić. Na den premiéry se chystají před budovou divadla protesty.

K inscenaci se nedávno vyjádřil na svém blogu i uznávaný český režisér Jiří Svoboda, který vyslovil hluboký souhlas s odsuzujícím názorem kardinála Dominika Duky a českých a moravských biskupů.

„Uvedení hry Naše násilí, vaše násilí, v níž Kristus znásilňuje muslimskou ženu, představuje kapitulaci tvůrců, kteří se považují za umělce, na humanistické ideály Evropy snahou šokovat až na krev a získat tím punc umělecké výjimečnosti,“ píše na svém blogu režisér Svoboda.

Dodává, že není věřící, ale pro něj jako pro umělce a pedagoga lze prý tak odpuzující hledání cesty k popularitě vyložit pouze kulturní zaostalostí a nevzdělaností.

Skutečný umělec je levicový?

Režisér Frljić v rozhovoru před časem prohlásil, že „skutečný umělec musí být levicový“. Zajímavá myšlenka. O levicové orientaci režiséra Jiřího Svobody (polistopadový předseda KSČM) nemůže být pochyb. Přesto Svoboda vyzývá všechny věřící i nevěřící lidi dobré vůle, aby veřejně projevili svůj názor na inscenaci, která si nárokuje podporu z našich daní.

Svoboda to přesně vystihl, když napsal, že se jedná o odpuzující hledání cesty k popularitě. Tvůrci podobných her se totiž skutečně snaží za každou cenu pouze šokovat a zajistit si tak „nehynoucí“ slávu na uměleckém nebi.

Je to klasický způsob, jak na sebe upoutat pozornost svou „výjimečností“ a přitom se ve skrytu duše divákům, kteří jim naletěli, vysmívat.

Vedení divadla Husa na provázku, které bude hru Naše násilí, vaše násilí v rámci festivalu uvádět, se nachází v obtížné situaci. Nechce být obviňováno z cenzurování umění a zároveň si určitě uvědomuje nízkou uměleckou úroveň zmíněného titulu.

Jen šok, nebo něco víc?

Když odhlédneme od autorova úmyslu šokovat diváky nechutnými scénami, je jeho záměr poněkud nejasný.

Chtěl-li zaútočit na podstatu křesťanství, částečně se mu to podařilo, ale ani muslimští věřící nemohou být podobnými výjevy nadšeni. Kristus je skutečná postava, která existovala podstatně dříve, než se objevil prorok Mohamed. Takže i z historického a časového hlediska jde o fabulaci krajně pochybnou a hlavně účelovou.

Ať už byl počáteční impulz pro napsání něčeho tak nízkého jakýkoli, zajistil autorovi reklamu a vyvolal zájem médií podle hesla: je třeba se za každou cenu zviditelnit.

Také mně samozřejmě velmi vadí cenzura, s níž jsem se snažil za komunistického režimu svými omezenými možnostmi bojovat. Stejně tak mi ale vadí narcismus nějakého sebestředného „umělce“.

Zakladatel individuální psychologie, rakouský psychiatr a psycholog Alfred Adler pracoval ve své nauce s termínem „komplex méněcennosti“. A to je zřejmě případ Olivera Frljiće, který bohužel ze svého vážného osobnostního nedostatku dovede sbírat body a lacinými excesy ohlupovat značnou část milovníků divadla.