„Žilo se po ateliérech. Lidi se spolu v soukromí kontaktovali natolik, že oficiální možnost prezentace jim ani nechyběla,“ vzpomíná malíř, kreslíř a výtvarný fotograf Václav Stratil na život alternativních umělců v době normalizace.

Václav Stratil byl vášnivým kreslířem už od předškolního věku: „Od svých čtyř do sedmi let jsem nakreslil asi sedm set lišek, které všechny běží zleva doprava, protože jsem levák.“

Liška, inspirovaná obrázky Josefa Lady, ho oslovovala svou chytrostí i jistou symbolickou ambivalencí mezi „dobrem“ a „zlem“.

Portrét s kytarou. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Umění může být všechno

Dětství a mládí prožil v Olomouci, kde začal na prahu normalizace na filozofické fakultě místní univerzity studovat výtvarnou výchovu pro dospělé. V Olomouci se také setkával s Milanem Kozelkou, představitelem karlovarského undergroundu:

„Díky němu jsem pochopil, že umění může být všechno: rozhovor, procházka po ulici, cokoliv…“

O emigraci neuvažoval, ale sedmdesátá léta, kdy pracoval jako metodik pro amatérské výtvarníky a učitel na lidové škole umění, přežíval s vydatnou podporou alkoholu:

„Po pěti rumech a po deseti pivech se to snášelo lépe, takže jsme chlastali jak duhy.“ Státní bezpečnost ho nutila ke spolupráci, na přelomu 70. a 80. let absolvoval šest výslechů. Poslední skončil tím, že ho estébáci odvezli na zasněžené pole a tam ho ztloukli do bezvědomí:

„Měl jsem tam zmrznout nebo vykrvácet.“

Naštěstí ho našel obyvatel nedaleké vesnice a odvezl do nemocnice, jinak by na poli patrně zemřel.

Chtěl prověřit cenzuru

V roce 1983 přesídlil s rodinou do Prahy, pracoval jako noční hlídač v Anežském klášteře a nadále se věnoval tvorbě, často s duchovní tematikou.

Ze série Řeholní pacient. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Vystavoval především neoficiálně, později se mu dařilo vystavovat v různých méně exponovaných prostorách na okraji Prahy. Vzpomíná na soudržnost celé tehdejší neoficiální výtvarné scény:

„Když byla v osmdesátých letech jakákoli zakázaná výstava, sešly se tam všechny generace. To už dnes neexistuje.“

Od devadesátých let působil jako pedagog Fakulty výtvarných umění na Vysokém učení technickém v Brně. V té době začal vystupovat také jako hudebník a zpěvák.

V roce 2015 ho to stálo jeho pedagogické místo, když v televizi provokativně zazpíval písničku oslavující Hitlera a pochvalně se vyjádřil, že „Hitler byl génius a málokdo dokázal to, co on“. „Chtěl jsem prověřit cenzuru, která tady je, a není,“ komentuje to Václav Stratil.