Historie, která se vrací: Kniha Pole paměti jako memento v čase nárůstu antisemitismu
V době, kdy se evropskými i světovými městy opět nesou antisemitská hesla, která jsme mylně považovali za relikt minulosti, nabývá strhující kniha „Memory Fields“ (Pole paměti) od Shloma Breznitze aktuální význam. Nejen jako další svědectví o holokaustu, ale především kvůli paralelám s dneškem.
Šlomo Breznitz, emeritní profesor psychologie a bývalý rektor univerzity v izraelské Haifě, byl jako šestileté dítě spolu se svou sestrou ukryt na Slovensku v žilinském klášteře Společnosti Dcer křesťanské lásky svatého Vincenta de Paul, zatímco jeho rodiče byli deportováni do Osvětimi.
Na pozadí této osobní tragédie autor knihy s odstupem vědce, ale i s přetrvávající bolestí dítěte, líčí každodenní život mezi sirotky a jeptiškami.
Mistrně odhaluje selektivitu paměti a způsob, jakým utváří naše životy. Jak si mozek vybírá, co zapomenout, aby nám umožnil jít dál. Zdůrazňuje, že nebezpečím nebyli jen agresoři v uniformách, ale i „slušní lidé“, kteří se rozhodli nevidět.
Breznitzova kniha (v anglickém originále vydaná v roce 1993) bohužel dosud v českém jazyce nevyšla (ve slovenštině byla publikována v roce 1999). Bylo by skvělé, kdyby se toho nějaký tuzemský nakladatel chopil. Navzdory tomu, že se autor vrací do svého dětství za druhé světové války, je tematicky mrazivě aktuální.
Brenitz jde totiž za hranice dětských vzpomínek. Jako psycholog zkoumá podstatu krutosti a laskavosti. To, co s námi dělá mezní zkušenost a kde končí pevnost charakteru…
Neviditelný batoh traumatu
Autor popisuje drásavý proces, během něhož se musel naučit „nebýt Židem“ – musel dokonale zvládnout katolické rituály a s neustálým strachem z odhalení skrývat fyzické znaky svého původu.
Vzpomíná, jak tehdy doufal, že svou dětskou zbožností zachrání rodiče. Což pak vedlo k hlubokému vnitřnímu konfliktu mezi vlastními kořeny a následným bolestným hledáním identity po válce, když zjistil, že jeho „oběť“ osud blízkých nezměnila.
Ochromující pocit izolace a tlaku na potlačení vlastní identity, jako mechanismu přežití, nabývá v kontextu dnešního nárůstu antisemitismu mrazivou aktuálnost.
Jeho příběh tak může sloužit jako varování pro každou společnost, ve které se menšiny ze strachu o vlastní přežití uchylují ke snaze o neviditelnost, protože taková společnost selhává ve svých základních hodnotách.
Breznitz brilantně rozebírá koncept paměťových polí – míst a situací, které v člověku i po desetiletích vyvolávají traumatické reakce.
Hledání jeptišek, které mu zachránily život, nebylo jenom sentimentálním výletem. Bylo důkazem lidskosti, která vytrvala i v těch nejtěžších časech.
V kontextu dnešní polarizované společnosti, kde se rétorika nenávisti šíří bleskově skrze sociální sítě, je jeho pohled na mechanismus strachu klíčový: odkrývá pocity dusivého strachu i mimořádné odvahy, která vyplula z míst, kde by ji nikdo nečekal.
Mistrně odhaluje selektivitu paměti a způsob, jakým utváří naše životy. Jak si mozek vybírá, co zapomenout, aby nám umožnil jít dál. Zdůrazňuje, že nebezpečím nebyli jen agresoři v uniformách, ale i „slušní lidé“, kteří se rozhodli nevidět.
Paměťová pole se opět plní strachem
Breznitz se po téměř půlstoletí vrátil do tehdejšího Československa navštívit místa, která byla tehdy pořád živá v jeho paměti. Hledání jeptišek, které mu zachránily život, nebylo jenom sentimentálním výletem. Bylo důkazem lidskosti, která vytrvala i v těch nejtěžších časech.
„Pole paměti“ ukazují i to, jak snadno se v lidské mysli rodí totalitní myšlení. V době, kdy se hranice mezi legitimní kritikou politiky a nenávistí vůči celému národu nebezpečně stírají, připomínají, že svoboda a tolerance nejsou samozřejmostí, ale vyžadují neustálou bdělost.
Paměť také není jen archivem minulosti. Jsou to živá místa v naší psychice, která nás formují. Pokud do ulic necháme vrátit strach, který musel prožívat malý Šlomo Breznitz, popřeme tím vše, co nás kdy historie naučila.
Autorka je inženýrka ekonomie, studovala i psychologii, soustředí se zejména na téma strachu. Příležitostně publikuje.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
25 komentářů
Bohužel, EU se profiluje jako nacistický spolek a pogromy a genocidu jiných národů EU schvaluje a podporuje. Takže se není čemu divit.
Všechno je v lidech a o lidech…
Jasné jako facka. Komu slouží? Selský rozum. Žid není urážka, je to označení národnosti. Izraelec nemusí být Žid, je to označení občana Státu Izrael. Nesouhas s politikou Státu Izrael nebo bojkot izraelského zboží neni anitisemitismus. Proč Židé označují antisionismus antisemitismem a tak zneužívají podobnost těchto termínů ke své pozitivní diskriminaci? Demokracie evropského typu a dodržování mezinárodního práva není ve Státu Izrael přítomno. Uznávám plně holokaust.Stejně tak uznávám také ostatní masové oběti u dalších národností např. Poláky, Srby.
Vlastně mě růst antisemitismu zas tak moc nepřekvapuje. Izrael je jediný stát, který po válce zvícenásobil svoje území na úkor jiných národů. Násilím zabírané území a kolonizace byla běžná praxe ještě do 19.stol. Následně, po světových válkách je Izrael jediný stát, který si toto v takové míře dovolí. Proč se kritizuje Čína a Rusko za snahu rozšiřovat svoje území? Ovšem kdo kritizuje expanzivní politiku Izraele je nazýván antisemitou. Pokud je ten pojem definován takto, tak patrně jsem antisemitou. Vygooglete si „Israel growth map“.
Pokud nějaký národ sám sebe staví nad ostatní národy (příp. má výhradní smlouvu s bohem) bývá to označováno za nacionalismus, fašismus (Rusko, Německo). Pokud tuto tendenci někdo kritizuje u Izraele, je označen za antisemitu.
Ano uznávám, pokud je nějaká komunita ekonomicky úspěšnější – budí to závist. Pokud nějaká pevně sevřená komunita prosperuje na úkor svého okolí – budí to nenávist. Podobný úspěch měla Německá předválečná ekonomika. V případě Německa je to nazvané fašismem. Kritika stejného jevu u Židů je nazvaná antisemitismem. Nepřekvapuje mě, že nenávist vůči Židům se globálně objevovala a objevuje všude, kde se vyskytla židovská komunita.
Bohužel ta nenávist vyústila v holokaust. Což je samozřejmě hnus. Ovšem nezdá se, že by se z toho Židé poučili. Bohužel USA jsou ovládány silnou židovskou loby, takže mám pocit, že podstatný růste antisemitismu nás teprve čeká.
A jak jse podle vás měli Židé poučit z holokaustu?
Samozřejmě, kritika politiky státu Izrael by se neměla označovat jako antisemitismus.
Co se týče živovské lobby v USA, před volbami Donald Trump řekl pro BBC, že američtí Židé, kteří hlasují pro Demokratickou stranu, ukazují buď totální nedostatek znalostí, nebo velkou neloajalitu.
Výrok vyvolal silnou kritiku, podle níž nejvyšší představitel USA využívá antisemitskou rétoriku.
Součástí antisemitského mýtického zobrazování Židů jsou různé teorie o tom, že Židé ovlivňují historický vývoj podle svých zájmů. Těmito zájmy pak není nic jiného než světové židovské spiknutí a ovládnutí celého světa. Antisemité se pak prezentují jako ti, kteří odhalují pravdu a skutečné pozadí určitých historických událostí. Ve skutečnosti je ale snahou antisemitských skupin prosadit svou vlastní, manipulativní interpretaci historie.
Historie Izraele začala exodem z Egypta kolem roku 1500 př. n. l. Po období rozkvětu za Šalomouna se království rozdělilo a kvůli odklonu od Boha zaniklo. Přestože proroci předpověděli příchod Spasitele, Izrael Ježíše Krista nepřijal, což vedlo k pádu Jeruzaléma (r. 70) a rozptýlení Židů po světě. Znovuzaložení státu v roce 1948 je naplněním biblických proroctví. Dnešní události v Izraeli i ve světě naznačují, že jsme v klíčové fázi dějin, směřující k nastolení nové globální diktatury
Milá dámo, a to jsou jaké pohádky brouka Pytlíka?
Biblické vyprávění o Exodu je ústředním bodem vzniku izraelského národa. Většina historiků a archeologů klade exodus do pozdější doby, obvykle do 13. století př. n. l. (doba faraóna Ramesse II.). Praotci (Abrahám, Izák, Jákob) jsou však historicky kladeni do ještě starší doby.
Biblická historie potvrzuje období rozkvětu za krále Šalomouna, po kterém se království rozdělilo na Izrael (sever) a Judsko (jih) a následně obě části podlehly okolním velmocem (Asýrie, Babylon).
Židovský národ jako celek Ježíše Krista jako Mesiáše nepřijal. Následná židovská válka proti Římu vyvrcholila zničením Druhého chrámu v Jeruzalémě roku 70 n. l. a vedla k postupnému rozptýlení Židů po světě (diaspora).
Pro mnohé křesťany i židy je vznik státu Izrael 14. května 1948 chápán jako naplnění biblických proroctví o návratu lidu do zaslíbené země. Z historického hlediska šlo o výsledek sionistického hnutí, britského mandátu a plánu OSN na rozdělení území.
Interpretace, že války a politické napětí vedou k nastolení globální diktatury, spadá do oblasti eschatologických výkladů proroctví, nikoliv historických faktů. Situace na Blízkém východě je velmi napjatá, což zvyšuje riziko širších globálních otřesů.
Vážený pane, to jsou všecko fakta z historie a citace z bible.
Milá dámo. Veškeré eschatologie jsou imaginativní konstrukce, a sice především proto, že se zabývají událostmi, které nelze ověřit (respektive nelze je ověřit běžně chápanými způsoby). Kromě toho se eschatologie mnohdy zabývá něčím, co není ohraničeno časem a tím se vymyká běžné zkušenosti.
Jste klasickým případem člověka, který používá slova tak nesmyslně, že jim bere význam.
EU a nacistický spolek?
Které pogromy a genocidu jiných národů EU schvaluje?
Přesně tak. Taky by mě to zajímalo.
Má někdo link, kde lze e-knihu (česky nebo anglicky) najít ke stažení nebo čtení?
https://www.amazon.com/Memory-Fields-Shlomo-Breznitz-ebook/dp/B076H4L9N
Kniha je dostupná jenom anglicky?
Ano. Kdysi vyšla i v slovenském jazyku.Je to napsáno v článku. Možná je dostupná v nějakém antikvariátu.
Omlouvám se za delší komentář, chci věci uvést do souvislostí. Naše generace byla šokována holokaustem a utrpením židovských spoluobčanů za třetí říše. Příslušníků židovského národa obecně si vážím, jako mimořádně vzdělaného a úspěšného národa. Z jejich řad pochází spousta významných osobností vědy. Byli všude úspěšní i v oblasti financí, což společnost občas oprávněně nenesla zrovna příznivě. Na druhou stranu, třeba v brněnském průmyslu textilním byli všichni úspěšní podnikatelé Židé. Stavěli sídla a vily, které dodnes zdobí brněnskou architekturu. A vzhledem k mému věku, si pamatuji na vyjádření lidí, kteří u nich pracovali a byli spokojeni.
Tato moje sympatie a obdiv k úspěchům židovského národa však neznamená, že budu tolerovat politiku státu Izrael, která je obdobou genocidy jim způsobenou, novou genocidou jinému národu. Kdyby Mosad,nejlepší tajná služba na světě, vytipovala hnízda Hamásu a v odvetě je zcela likvidovala, bylo by to regulérní, ale tato služba zaspala, proto stát Izrael genocidně likviduje všechny Palestice, stejně, jako když vůči nim, kdysi přistupovala 3.říše Německá. S tím nemohu souhlasit. A z vyjádření pana Papouška k nárustu antisemitismu je mi trapně. Asi by se spíše měl zamyslet nad příčinami tohoto jevu ze strany židovstva, než apelovat na totalitní policejní zásahy.
Na tuhle knihu jsem narazila náhodou, v regálu za 3 dolary. Byla dojemná, děsivá a intimní – mám štěstí, že jsem na ni narazila.Tohle se nepodobá žádné autobiografii, jakou jsem kdy četla. Silný text, kniha, kterou bychom si všichni měli přečíst a přes povídání autora zažít hrůzy, které jsou stále přítomny i v tomhle století. Vřele doporučuji.
A tohle někoho překvapuje? Že se historie vrací. Vždyť společnost se pod taktovkou populistů bohužel dostává do doby 30. let v Německu.
Kniha je dostupná aj v slovenčine.
A viete, že kostol i s budovou bývalého sirotinca stále existuje? Ale teraz ho majú františkáni. Aj podzemie či katakoby, kde bola poľná nemocnica a mníšky tam ukrývali židovské deti, sú stále prístupné pre turistov, len sa tam treba dopredu objednať.
Díky za informace. To jsem nevěděla a kde by šlo informace vyhledat konkrétně? Když pojedu do Tater, bych si tam udělala krátkou zastávku na prohlídku.
Vyhladajte si informácie na stánke mesta. Tam je všetko presne uvedené. Pekný večer.
Děkuji. Určitě se na to podívám.
Gratuluji, velice přesně popsané, zejména v závěru
Pokud do ulic necháme vrátit strach, který musel prožívat malý Šlomo Breznitz, popřeme tím vše, co nás kdy historie naučila.
Tohle je bohužel právě to, co Evropa dnes dělá
Bohužel, nejen Evropa.
Je to všude, nejen v Evropě. Vice v USA.