Pár dní před začátkem olympiády v Pekingu zesiluje i kritika a protesty proti zimním hrám. Nemíří jen proti porušování lidských práv čínským režimem, ale i na Mezinárodní olympijský výbor a nadnárodní korporace, které olympijské hry sponzorují.

Hlavní protesty v uplynulých týdnech probíhaly před budovou Mezinárodního olympijského výboru (MOV) a Olympijského muzea ve švýcarském Lausanne, kde zástupci organizací a demonstranti požadovali, aby se MOV vyjádřil k možnému spojení oficiálních olympijských uniforem pro Peking 2022 s problematickou sinťiangskou bavlnou, k jejíž produkci je využívána nucená práce pronásledovaných Ujgurů.

Aktivistická skupina Koalice pro ukončení nucené práce v Ujgurské oblasti během protestu upozornila, že oficiální dodavatel oblečení pro olympiádu, čínská korporace Anta Sports Products, loni během mezinárodní protestní kampaně vydal veřejné prohlášení, že sinťiangskou bavlnu hodlá i nadále využívat.

„Hluboce raněné city čínského lidu“

4. ledna, přesně měsíc před začátkem pekingských her, vyhásily aktivistické organizace takzvaný Global Day of Action, který měl upozornit na problematické propojení olympijských myšlenek se sebepropagací čínského režimu za spoluúčasti Mezinárodního olympijského výboru a velkých nadnárodních korporací.

Ten den se konaly protesty, pořádané především protibetskými a proujgurskými organizacemi, ve více než dvaceti zemích. Zapojili se i někteří politici. Pozornost vzbudilo například vyjádření německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové, která médiím sdělila, že do Pekingu „rozhodně nepojede“.

Nepřímo tak podpořila svého litevského kolegu Gabrieliuse Landsbergise, jehož země čelí čínské perzekuci poté, co nedávno otevřela diplomatické zastoupení Tchaj-wanu, a „hluboce tak ranila city čínského lidu“. Českými médii mezitím proběhla zpráva, že český velvyslanec v Pekingu Vladimír Tomšík prostřednictvím čínského tisku hrám vyjádřil podporu, o několik týdnů později se přidal i sám český prezident Miloš Zeman.

Bojkot nebo neúčast kvůli covidu?

V rámci Global Day of Action se demonstrovalo také před budovou Evropské komise v Bruselu a průvod se poté vydal na pětikilometrový pochod k čínské ambasádě. Bruselský Press Club při té příležitosti uspořádal dvouhodinový live stream na YouTube, jenž zahrnoval rozhovory s aktivisty v terénu a přenos debaty za účasti člena Evropského parlamentu Petera van Dalena a předsedy organizace Hong Kong Watch Benedicta Rogerse. Větší akce se konaly prakticky ve všech velkých evropských zemích, v Asii například v Japonsku, Indii či Indonésii, dále v Austrálii a některých zemích Střední a Jižní Ameriky.

Část států pod tlakem lidskoprávních organizací a protestů zvažuje, zda se přidat k diplomatickému bojkotu her po vzoru Spojených států. Ty na začátku prosince oznámily, že do Pekingu nebudou na slavnostní zahájení vysílat oficiální vládní delegaci, a vzápětí následovala podobná prohlášení představitelů Velké Británie, Austrálie, Kanady a Nového Zélandu neoficiálně se připojilo i Japonsko.

EU se na společném postupu neshodla, představitelé některých zemí včetně Německa, Belgie, Dánska, Litvy a Estonska již nicméně oznámili, že do Pekingu také nedorazí. Oficiální zástupci Švédska, Rakouska a Nizozemska se neztotožňují s diplomatickým bojkotem, ale her se nezúčastní vzhledem k pandemické situaci. Svou účast naopak potvrdili vládní představitelé Polska, Francie, Itálie, Norska a Finska.

Pronásledovaní Ujguři a olympijské suvenýry

MOV neposkytl žádné důkazy, že oficiální olympijská kolekce není produktem nucené práce ujgurské menšiny, jejíž příslušníci prošli čínskými převýchovnými programy. Studie však odhalují, že sinťiangská bavlna se navzdory sankcím dostává nepřímo přes dodavatelské řetězce k desítkám nadnárodních oděvních značek.

Výbor po nátlaku souhlasil, že se jeho zástupci setkají s představiteli lidskoprávní organizace, ovšem pouze za zavřenými dveřmi. Koalice poté ve svém prohlášení kritizovala neochotu výboru vyjádřit se k tématu nucené práce Ujgurů, a otevřeně se tak postavit Pekingu. V prohlášení cituje vyjádření výkonného ředitele amerického Konsorcia pro práva pracujících Scotta Novy:

„MOV vůbec netuší, zda tisíce produktů s olympijským logem, jež prodávají jeho korporátní sponzoři a další partneři, byly vyrobeny se zapojením nucené práce Ujgurů. A co je ještě horší, olympijské funkcionáře to evidentně nezajímá, jak dokazuje jejich neochota jednat a zabývat se těmito důležitými tématy.“

Chování MOV odsoudil také Peter Irwin, programový manažer organizace Uyghur Human Rights Project: „Vzhledem k tomu, že se MOV odmítá vyjádřit ke zvěrstvům, jež páchá jeho partner, čínská vláda, je jisté, že Zimní olympijské hry v Pekingu budou historické v tom nejhorším slova smyslu.“

Aktivisté proto přišli s přirovnáním pekingské olympiády k hrám, které se konaly v roce 1936 v nacistickém Německu. I tehdy Mezinárodní olympijský výbor mlčel, zatímco Hitler připravoval masové vyhlazování Židů. Po 2. světové válce MOV k otázce lidských práv několikrát přihlédl, například během politiky apartheidu se her nesměla zúčastnit Jihoafrická republika a před olympiádou v Soči v roce 2014 byl vyvíjen nátlak na Rusko, aby alespoň zajistilo důstojné pracovní podmínky pro dělníky budující olympijská zařízení.

Jak „vyprat“ zločiny proti lidskosti

Protesty 4. ledna směřovaly také proti NBC Universal, americké mediální společnosti, která vlastní práva na vysílání olympijského programu v USA. Jejich prodej na americkém trhu podle zdrojů představuje asi čtyřicet procent příjmů MOV.

Nevládní organizace Students for a Free Tibet proto uspořádala protestní akce před budovami NBC Universal v několika velkých amerických městech včetně New Yorku, Washingtonu či Los Angeles, kde se jejich zástupci pokoušeli předat vedení společnosti dopisy s výzvou k ukončení sponzorství pekingských her.

Mediální odborníci upozorňují, že odvysílání oficiálního programu her stamilionům diváků napomůže „očistit“ zločiny proti lidskosti páchané čínskou vládou v Sin-ťiangu, ale i legitimizovat její působení v Tibetu a Hongkongu nebo postoj k Tchaj-wanu. Je tak dost možné, že v rámci zahajovacího ceremoniálu budeme sledovat Ujgury šťastně tančící v barevných krojích a propagující sinťiangskou bavlnu.

Organizace Amnesty International již dříve upozorňovala na to, že autoritářské režimy využívají velkých, celosvětově sledovaných sportovních událostí k zakrytí porušování lidských práv a vylepšení svého obrazu, a použila v této souvislosti termín „sportswashing“.

Kritika sponzorů: Coca Cola, Visa, Airbnb

Právě olympijské hry jsou výjimečnou událostí, která může výrazně napomoci k šíření čínské soft power ve světě. Na druhou stranu je to však také jedinečná příležitost pro aktivistické skupiny upozornit prostřednictvím protestů na závažné problémy.

Aktivisté a někteří politici nyní apelují i na velké nadnárodní korporace, které jsou tradičními sponzory olympijských her, aby svým tichým souhlasem nepodporovaly počínání čínské vlády. Už v létě kvůli tomu proběhlo slyšení hlavních olympijských sponzorů, amerických gigantů jako Coca-Cola, Procter & Gamble, Intel, Visa a Airbnb v americkém Kongresu.

Britský konzervativní politik Robert Hayward, který dříve působil na manažerském postu v Coca-Cole, dokonce nedávno vyzval k bojkotu značky během her. Kritika se obrátila i proti dalšímu sponzorovi, Airbnb, který podle nedávných zjištění dokonce spolupracuje s polovojenskými Výrobními a stavebními jednotkami Sin-ťiangu (Xinjiang Production and Construction Corps, XPCC), na něž se vztahují americké a evropské sankce.