V pátek má istanbulský chrám Boží Moudrosti – známý jako Hagia Sofia – začít fungovat jako mešita. První modlitby se zúčastní prezident Recep Tayyip Erdogan spolu s dalšími pěti stovkami věřících. Ostentativní přeměna dřívějšího chrámu, dnešního muzea a památky chráněné UNESCO na muslimský svatostánek vyvolala ve světě bouřlivé reakce. Pro Erogana je ale jen vyústěním dlouhodobé snahy zbavit Turecko sekulárního charakteru.

Navíc, jak zjistil HlídacíPes.org, Hagia Sofia není jediným tureckým muzeem, které se má změnit na mešitu. A trend proměny kostelů na islámské svatostánky není výjimečný ani v Evropě.

Debata o proměně jednoho z nejkrásnějších světových chrámů na mešitu nespadla z čistého nebe. Turečtí nacionalisté po ní volali desetiletí, Asociace pro ochranu náboženských základů se jí posledních 15 let snažila domoci soudně.

V roce 2019 jejich kampaň oficiálně podpořil i prezident Erdogan. Pro znalce poměrů současného tureckého soudnictví, které je pod značným vlivem prezidentského paláce, proto nebylo překvapivé, když Nejvyšší správní soud ani ne do roka rozhodl o změně z muzea na mešitu. Konkrétně shledal, že rozhodnutí ministerské rady z roku 1934, které v rámci sekulárních reforem Mustafy Kemala Atatürka změnilo mešitu na muzeum, bylo protiprávní.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyvolalo ve světě protichůdné odezvy.

Papež František řekl, že ho hluboce rozesmutnilo. Americký ministr zahraničí se od něj tureckého prezidenta snažil odradit a ostře se proti němu vyhradilo UNECSO, pod jehož ochranu světově unikátní památka spadá od roku 1985. Nadšení naopak návrat sekulární budovy do náruče islámu vyvolalo v Pákistánu, ale i v samotném Turecku u konzervativní části populace. Jak glosovala některá blízkovýchodní média – Turecko se dočkalo „novodobé rekonkvisty”. Na tomto postřehu je mnoho pravdy.

Hagia Sofia jenom začátek?

Když Mehmed II. dobyl v roce 1453 Istanbul a ukončil tak tisíciletou existenci Byzantské říše, jeho první kroky vedly právě do chrámu Hagia Sofia, kterou ihned přikázal změnit na mešitu.

Oltáře, kříže a zvony byly zničeny, mozaiky a fresky znázorňující křesťanské symboly zasádrovány. Pro Osmany mělo dobytí zásadního křesťanského svatostánku jasnou symboliku – dokazovalo převahu jejich státu a náboženství nad ostatními.

Jenže uběhlo 40 let a tomuto konceptu zasadila krutou ránu Isabela Kastilská a Ferdinand II., kteří v rámci tzv. rekonkvisty neboli „znovudobytí” vytlačili v roce 1492 Maury z Pyrenejského poloostrova, muslimy z Evropy. Mešity v Córdobě, Malaze, Granadě se proměnily v křesťanské kostely.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Mezi konzervativními muslimy tato „potupa” rezonuje dodnes a není proto divu, že prezident Erdogan v projevu o proměně bezvěreckého muzea Hagia Sofia v duchovní stánek citoval báseň popisující celý akt jako „druhé dobytí Istanbulu“. Podle španělského webového portálu Atalayar a deníku Times of Israel ve stejném projevu také uvedl, že „osvobození Ayasofyi”, jak zní název v turečtině, je pouhým začátkem a předzvěstí „osvobození” dalších islámských svatých míst – jeruzalémské mešity Al-Aksá a mešity-katedrály v Córdobě.

Umíráček sekulárního Turecka

Erdogan dal svým projevem jasně najevo, že éra sekulárního Turecka končí. Koneckonců Hagia Sofia není jediným muzeem, které za Erdoganovy vlády projde proměnou na mešitu. Podobný osud čeká další tři budovy, mezi nimi také známý byzantský kostel a muzeum s jedněmi z nejlépe dochovalých mozaik na světě zvané Chora. Istanbulský soud ho na mešitu nařídil proměnit už vloni.  Zatím se tak nestalo  jen kvůli soudním průtahům. Nadace, která muzeum spravuje, podala oficiální protest.

Kostel Chora byl původně postaven jako součást klášterního komplexu u zdí Konstantinopole. Celé jméno kostela bylo Církev Svatého Spasitele v zemi.

Vývoj kolem Hagia Sofia se dá vykládat i tak, že  Erdogan odhodil poslední zábrany, svou vlast už nepokrytě prezentuje jako islámskou a sám sebe vnímá jako vlajkonoše obnovení islámské velikosti ve světě.

Je za to ochotný i hodně zaplatit. Turecký Úřad pro náboženské záležitosti – Diyanet, pod jehož správu teď z tureckého ministerstva kultury přechází i Hagia Sofia, v posledních letech investoval desítky miliónů eur do budování nových mešit nejen ve své zemi, ale i v zahraničí.

Expanze tureckých mešit ve světě

Jen v roce 2015 a 2016 otevřel Diyanet v Turecku čtyři nové mešity. V Kirikkale pro 10 tisíc věřících, V Ankaře pro šest a v Corumu pro tři tisíce. Impozantní mešita pro 35 tisíc věřících pak vyrostla v Istanbulu.

Ve stejném období si ale Turecko připsalo také zásadní mezinárodní „zářez” v podobě největší mešity otevřené na území Ruska. Moskevskou centrální mešitu financoval Diyanet zčásti. Přispěl na ni 12 milióny eur, 86 miliónů euro doplatil podnikatel Sulejmán Karimov.

Turci financovali také výstavbu největší nizozemské mešity v Utrechtu. Největší mešitu v albánské Tiraně. Výstavbu nových mešit v Kosovské Mitrovici, v Bosně a Hercegovině, v Kazachstánu, v Mali, v americkém Lanhamu, severokyperské Nikózii a částečně v německém Duisburgu a v britském Cambridgi, kde vznikla první eko-mešita. Sám prezident Erdogan pak v roce 2017 slavnostně inauguroval Centrální mešitu v německém Kolíně.

Plány na vybudování turecké mešity naopak pro nedostatek financí padly v rumunské Bukurešti. Ve vyjednávání je výstavba turecké mešity v bulharském Kardzhali, běloruském Minsku, maďarské Budapešti, gruzínském Batumi a kosovské Prištině, v somálském Mogadišu, kubánské Havaně, ve Venezuele.

Rostoucí vliv v Německu

Prezident Erdogan prezentuje posilování tureckého kulturního vlivu jako přátelskou výpomoc muslimským bratrům a sestrám. Vývoj v Německu ale ukazuje, že jde rozhodně o víc.

Turecký Diyanet provozuje v Německu prostřednictvím turecko-islámského svazu pro náboženské záležitosti (DITIB) 900 z 2 400 německých mešit. Organizace se profiluje jako politicky neutrální, německá média ale opakovaně přinesla svědectví, která tomu zcela neodpovídají.

Časopis Der Spiegel informoval o imámech, kteří otevřeně podporovali tureckou invazi do syrského kurdského Afrínu. Několik tureckých imámů vyšetřovaly německé úřady kvůli špehování příznivců kontroverzního duchovního Fethullaha Gülena, německé tajné služby začaly zvažovat, že DITIB začnou oficiálně sledovat.

Němci začali otevřeně hovořit o nutnosti začít vychovávat a vzdělávat vlastní islámské duchovní a kazatele, neboť vliv Turecka a čím dál agresivnější prosazování Erdoganovy konzervativní doktríny v rámci početné turecké diaspory v Německu začalo zasahovat i do oficiálních německo-tureckých politických vztahů.

Fatihova mešita v Amsterdamu vznikla z bývalého protestantského kostela.

Veřejnou debatu o nutnosti podpory moderní evropské verze islámu a umírněných duchovních vyvolalo také několik incidentů, k nimž došlo v souvislosti s proměnou několika bývalých křesťanských kostelů na mešity.

I evropské kostely se mění na mešity

Zatímco počty křesťanských věřících slábnou, praktikujících muslimů v Evropě přibývá. Ve většině evropských zemí se muslimské náboženské obce potýkají s nedostatkem prostor, kde by mohly vykonávat modlitby.

V několika městech se proto církev rozhodla vyřešit situaci tak, že kostely, které už nebyly funkční a některé i léta chátraly, odprodala islámským centrům nebo i jednotlivcům, kteří je pak věnovali pro účely vybudování modlitebních prostor.

Mešita takto vznikla například ve francouzském Vierzonu, Lille a v Paříži, v německém Hamburku či v nizozemském Amsterdamu. Zatímco duchovní z „prodávajících” křesťanských kongregací vnímali proměny vesměs pozitivně a byli rádi, že opuštěné a chátrající budovy opět poslouží duchovním účelům, ozývalo se i hodně lidí, kteří s odprodejem kostelů muslimům zásadně nesouhlasili.

Například islámské centrum Al Nour, které otevřelo v roce 2018 v Hamburku na místě bývalého protestantského kostela, se potýkalo s ostrými reakcemi ze strany konzervativní Křesťanské demokratické unie, která veřejně vyzývala k zastavení konverze a případnému zbourání budovy, které považovala za lepší řešení. Před budoucí mešitou se také konala demonstrace extrémní pravice, jejíž účastníky ale nakonec co do počtu překonali jejich odpůrci.

Interiér amsterdamské Fatihovy mešity

Zatímco proměny kostelů ve zmiňovaných městech nakonec proběhly úspěšně, protesty ustaly a mešity „oděné do zdi kostelů” fungují bez problémů, najdou se i varovné hlasy, které upozorňují na snadnou zneužitelnost tématu k vyvolání potenciálních svárů mezi muslimy a křesťany či šíření islamofobie v Evropě.

Kostel jako džihád

Mahmúd Zaki, odborník na politický islamismus britské Westminsterské univerzity pro webový portál Arab Weekly nedávno uvedl, že převádění náboženských budov z jedné víry na jinou má v sobě společensky výbušný potenciál: „Je to karta, která se může proti evropským muslimům v nějaké chvíli obrátit.”

Zaki vidí zásadní nebezpečí v potenciálním zneužití nákupu křesťanských svatostánků radikálními islamisty. Téma skupování křesťanských kostelů a jejich proměny na mešity začíná podle něj mezi islamisty rezonovat:

„Bezpečnostní zprávy ukazují, že řadu evropských islámských center ovládají radikální islamistické skupiny, které koupi křesťanského kostela a jeho proměnu v mešitu považují za jednu z forem džihádu. Tyto skupiny hledají po Evropě prázdné kostely a vybízejí muslimské obchodníky k jejich koupi,” uvedl Mahmúd Zaki.

Tyto skupiny můžou podle něj konverzi kostelů na islámská centra používat k cíleným provokacím a vyvolávání nesvárů s místní komunitou. To by se podle něj mohlo v budoucnu velmi negativně odrazit i na vztahu veřejnosti k umírněné muslimské náboženské obci.