Genocidu Ujgurů vidí i londýnský tribunál. Dokumenty ukazují, že Čína postupuje podle plánu
Ujgurský tribunál v Londýně došel k závěru, že čínské úřady se v autonomní oblasti Sin-ťiang dopouštějí zločinů proti lidskosti a aktů genocidy. Postup Pekingu v Sin-ťiangu označily už dříve jako genocidu některé západní vlády, konkrétně americká, kanadská a nizozemská. Později se přidal také britský parlament.
9. prosince byl v Londýně vynesen rozsudek tzv. Ujgurského tribunálu. Vede ho významný britský právník, člen Královské rady, Sir Geoffrey Nice, který byl v rámci Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii žalobcem Slobodana Miloševiće. Ujgurský tribunál viní představitele Čínské lidové republiky z následujících těžkých zločinů:
Zabíjení, vážné ubližování na zdraví nebo duševní újma včetně mučení, znásilňování a jiného sexuálního násilí, zotročování, nucené odloučení dětí od rodičů, nucené sterilizace, násilné přesuny nebo deportace, apartheid, nucené práce, nucené odebírání orgánů, násilná zmizení, ničení kulturního nebo náboženského dědictví, pronásledování, nucené sňatky a posílání etnických Číňanů do ujgurských domácností.
Tribunál ve svém výroku z 9. prosince 2021 shledal čínskou vládu vinnou ze spáchání zločinů proti lidskosti a z aktů genocidy v souladu s článkem 2 Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia vydané v návaznosti na rezoluci Valného shromáždění OSN 8. prosince 1948. K podobnému závěru se kloní ve své letošní zprávě i organizace Human Rights Watch. V reakci na tato obvinění Spojené státy i země EU zavedly letos na jaře vůči Číně sankce.
Na začátku roku 2021 byla navíc v USA schválena legislativa, jež zakazuje dovoz sinťiangské bavlny a umožňuje v případě porušení zákona zabavení zboží. Nedávno zveřejněná rozsáhlá studie však odhalila, že i navzdory těmto sankcím Čína nadále vyváží bavlnu vyprodukovanou v rámci státem řízeného systému zneužívajícího nucenou práci pronásledovaných muslimských menšin v čínském Východním Turkestánu.
Spletité cesty bavlny
Osmdesátistránková studie, kterou s kolektivem autorů z Centra Heleny Kennedyové pro mezinárodní spravedlnost při Sheffield Hallam University ve Velké Británii vypracovala Laura T. Murphy, dokazuje, že pro dodavatelské řetězce není žádný problém kontroverzní sinťiangskou bavlnu „vyprat“ přes zpracovatelské sítě mimo území Číny.
Autoři podrobně popisují cesty, jimiž se tato bavlna přes továrny v zemích jako Vietnam, Bangladéš nebo Indonésie dostává v podobě finálních produktů světových značek k cílovým zákazníkům v Americe i Evropě. Zatímco oděvy, prádlo a další hotové výrobky, které se vyvážejí přímo z Číny, a jejichž zdaleka největším dovozcem jsou USA, nemají navenek s bavlnou ze Sin-ťiangu nic společného, podrobná analýza odhalila, že surový produkt a polotovary z něj jsou ve velkém vyváženy k dalšímu zpracování hlavně do zemí jihovýchodní Asie. Výrobci z těchto zemí tak slouží coby prostředníci, aby se u konečných výrobků zakryl původ bavlny použité při jejich výrobě.
V souvislosti s uvalením sankcí v první polovině tohoto roku bylo téma sinťiangské bavlny značně medializováno. Některé velké západní firmy následně vydaly prohlášení, kterými se od produktů nucené práce Ujgurů a dalších muslimských menšin čínské autonomní oblasti Sin-ťiang distancovaly.
Peking však nejprve vyhlásil odvetné sankce proti USA a EU a poté rozpoutal řízený bojkot zboží některých prestižních oděvních značek, jež aktivně vyjádřily svůj postoj, spolu s masivní propagandistickou kampaní. Mnozí západní výrobci pak svá prohlášení vzali zpět nebo je potichu stáhli ze svých webů.
Obecně si však jsou mezinárodní společnosti čím dál tím více vědomy rizik, která z nákupu produktů nucené práce plynou, a je v zájmu mnohých hájit svou pověst. To, že na produkci bavlny v Sin-ťiangu se rozhodující měrou podílejí právě nuceně nasazení Ujguři, Kazaši a příslušníci dalších středoasijských menšin, kteří prošli internací v čínských převýchovných táborech, je zřejmé nejen z přímých svědectví shromážděných v rozsáhlé Xinjiang Victims Database, ale i dle mnoha dalších indicií, jako jsou například veřejně publikované inzeráty nabízející sinťiangskou pracovní sílu s „vojenskou disciplínou“ čínským firmám na míru nebo přímo interní materiály firem.
„Xinjiang Papers“
Dosavadní výzkumy ukazují, že politika, kterou Komunistická strana Číny provádí v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, představuje sofistikovaný projekt etnického sociálního inženýrství, jehož primárním cílem je odstranit explicitně vymezené „trojí zlo“, tedy terorismus, náboženský extremismus a národnostní separatismus, a přetvořit Ujgury a další muslimské menšiny v prototyp etnického představitele „velkého čínského národa“ loajálního své čínské vlasti a jejímu režimu.
Kromě přímých i nepřímých pozorování a svědectví k poznání tohoto systému zásadní měrou přispěly také analýzy oficiálních dokumentů a projevů, ať už těch zveřejněných nebo uniklých. Zvláštní místo mezi nimi zaujímají tzv. Xinjiang Papers, soubor dokumentů, které v říjnu 2019 získala redakce New York Times.
Chris Buckley s týmem kolegů zveřejnil rozsáhlý článek věnující se rozboru textů, které byly vesměs určeny pro interní šíření v režimu středního nebo dokonce vysokého utajení. S ohledem na tuto skutečnost a možná kvůli ochraně zdroje nezveřejnily NYT celé dokumenty ani jejich úplný přepis, ale pouze nečitelné náhledy jednotlivých stran.
Autenticitu těchto materiálů nyní potvrdil i badatel dlouhodobě mapující čínskou politiku v Sin-ťiangu Adrian Zenz. Toho podle jeho vlastních slov letos v září oslovili vyšetřovatelé Ujgurského tribunálu, kterým se podařilo získat prakticky totožný (až na pár drobnějších odchylek) soubor dokumentů a požádali jej o jeho analýzu.
Boj proti terorismu?
První předběžné výsledky byly na stránkách Tribunálu zveřejněny 27. listopadu a ukazují, že se jedná o ty samé listiny, s nimiž dříve pracovaly NYT. Ujgurský tribunál má údajně k dispozici digitální fotokopie původních tištěných dokumentů, kde jsou často začerněné hlavičky, oficiální razítka, podpisy a další indicie, které by mohly vést k identifikaci zdroje nebo zdrojů.
Adrian Zenz všechny dokumenty vizuálně porovnal s náhledy zveřejněnými NYT a potvrdil, že listiny si rozložením textu na jednotlivých stranách odpovídají. Také potvrdil, že pasáže, jež dříve citovaly NYT jsou v těchto dokumentech ve stejném znění. Na stránkách Ujgurského tribunálu pak Zenz zveřejnil úplné přepisy první části materiálu.
Dosud zveřejněná analýza podrobně mapuje celý proces zavedení represivní „protiextremistické“ politiky v Sin-ťiangu v reakci na narůstající hrozbu ujgurského terorismu po nepokojích v roce 2009. Čínské komunistické vedení se rozhodlo přistoupit k radikální sekuritizaci největší autonomní oblasti Číny částečně také s ohledem na předchozí vývoj na územích obývaných Tibeťany, kde v roce 2008 došlo k masivním protičínským nepokojům.
Mezi celkem 317 stranami „Xinjiang Papers“ jsou zahrnuty i klíčové projevy nejvyšších stranických představitelů, včetně prezidenta Si Ťin-pchinga a premiéra Li Kche-čchianga, jejichž stupeň utajení je označen jako „přísně tajné“.
Na přání Si Ťin-pchinga
Tyto dokumenty tak nejen potvrzují správnost dřívějších závěrů různých bádání a svědectví o čínské represivní politice v Sin-ťiangu a jejích příčinách a ideologických základech, ale zároveň také ukazují, že tato politika byla utvářena a implementována přímo na pokyn z nejvyšších míst. Jinými slovy, byl to samotný Si Ťin-pching, kdo nastínil, jakým směrem se má „boj proti terorismu, extremismu a separatismu“ v Sin-ťiangu ubírat.
Podle Zenze jsou mezi dokumenty doslovná znění projevů, kde Si Ťin-pching na jaře 2014, během návštěvy Sin-ťiangu krátce po dvojici teroristických útoků spáchaných Ujgury v jihočínském Kchun-mingu a hlavním městě Sin-ťiangu Urumči, vyzval místní vládu k vypracování návrhu legislativy a potřebných opatření, jež by vedla k zastavení náboženského extremismu a násilného odporu Ujgurů vůči Pekingu.
Na základě toho byla potom v dubnu 2017 schválena protiextremistická legislativa, jež zaštítila vznik převýchovných táborů pro Ujgury. Základy ideologie a slovníku, které jsou používány v oficiálních materiálech souvisejících s vládními opatřeními v Sin-ťiangu, podle těchto uniklých dokumentů pocházejí tedy přímo od samotného generálního tajemníka a předsedy Komunistické strany Číny a jeho týmu. Nejde jen o často citovaná slova „povolat každého, kdo má být povolán“ a jejich varianty „chytit“ a „zatknout“ každého, kdo má být „chycen“ či „zatčen“, ale o systematickou „převýchovu“ zaměřenou na postupnou sinizaci nečínských etnik.
Zpřetrhat kořeny
V dokumentech je například řeč o tzv. „čtyřech zpřetrháních“ – zpřetrhání kořenů, rodových linií, vazeb a zdrojů (myšleno náboženského extremismu). Dále je v nich řeč také o „vymýcení vlivu chybných myšlenek ohledně historie, kultury, národopisu a náboženství Sin-ťiangu za účelem vytvoření pevného ideologického a politického základu pro řízení Sin-ťiangu prostřednictvím zákonů“.
Cílem čínského ideologického sociálního inženýrství je narušit „monolitickou strukturu populace“ oblasti, kde se většina obyvatel hlásí k ujgurské národnosti a islámu a je zde velký podíl lidí pracujících v zemědělství se silně podprůměrnými příjmy (i v rámci Číny). Opatření počínaje „protiextremistickou převýchovou“ a „rekvalifikací“ v „tréninkových centrech“ a konče přidělením na povinnou práci v zemědělské oblasti nebo ve výrobě, často daleko od místa bydliště nebo i na východočínském pobřeží, mají obecně směřovat právě k rozbití této „monolitické struktury“.
Analyzované dokumenty obsahují v režimu utajení šířené projevy nejvyšších představitelů státu a komunistické strany v čele se Si Ťin-pchingem, projevy vedoucích představitelů místní vlády v Sin-ťiangu vedené tajemníkem KS Čchen Čchüan-kuoem a dále celou řadu interních „oznámení“ a „oběžníků“ vydaných ústředními orgány i orgány autonomní oblasti. Jako celek tyto dokumenty tvoří ucelený ideologický a politický základ pro vytvoření legislativního rámce a implementaci opatření na úrovni autonomní oblasti i jednotlivých krajů a okresů.
Jako takové posloužily k vytvoření provázaného systému represivních a převýchovných opatření, jehož jednotlivé složky byly dostatečně a přesvědčivě zmapovány dřívějším výzkumem a přímými i nepřímými svědectvími. Zahrnují zejména masovou internaci obyvatel v převýchovných táborech a centrech, „odstraňování chudoby“ prostřednictvím nucených přesunů a nucené práce, podporu mísení ujgurské populace s etnickými Číňany, kriminalizaci běžných náboženských zvyků a aktivit a podporu vzdělávání ujgurských dětí v internátních školách mimo vliv rodiny a ujgurského prostředí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Na Číně jsme si vypěstovali závislost. Sami ani pořádně nevíme, jak velkou
Strach z „očipování lidstva“ vystřídaly obavy z čínského vlivu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
28 komentářů
Čínští představitelé se chlubí, že u lidí, kteří absolvovali tyto převýchovné tábory, jež jsou v Číně nazývány Centry pracovních návyků, je větší procentuální zastoupení podnikatelů než ve většinové společnosti. Vzhledem k tomu jaké máme v naší společnosti problémy s romským etnikem a jeho zařazením do pracovního procesu, je možné na čínský přístup pohlížet jako na inspiraci.
Tak, tak, němečtí nacionálně socialističtí soudruzi se taky chlubili výsledky práce v terezíně nebo osvětimi, případně russovětští soudruzi výsledky práce v gulagu.
Nechlubili. Holokaust byl říšským tajemstvím, střeženým lépe než za minulého režimu informace o základnách s raketami vybavenými jadernými hlavicemi. Ani šéf Osvětimi neznal informace, které by mu mohly pomoci utvořit si celkový obraz holokaustu. Ani nejbližší rodina vedení koncentráků neměla představu o jejich práci a běžně na její příslušníky byli posíláni provokatéři, aby zjistili, zda nevědí něco, co vědět nemají. Zaměstnanci v jedné části koncentráku se nesměli dozvědět, co se děje v jiných. A kdo byl moc zvědavý, mohl očekávat jako nejlepší variantu svého následného osudu přesun na východní frontu. Z toho důvodu také většina Němců věřila, že informace o osvobozených koncentrácích jsou jen spojenecká propaganda.
A, abychom to doplnili z druhé strany: Do osvobození prvních koncentráků spojenci odmítali věřit, že svědectví odtamtud uprchlých vězňů jsou pravdivá. A odmítali i prosby o bombardování logistického zázemí těchto zařízení, jako byly plynové komory, krematoria apod.
Takže jako obvykle je pergil neinformován. https://www.csfd.cz/film/227423-vudce-daroval-zidum-mesto/prehled/
Takže vašim argumentem je nacistický agitační film?
A v tom filmu je, pochopitelně, ten Terezín presentován jako „židovské město“, a ne jako předsíň vyhlazovacích táborů.
Takže jsi nepochopil o čem je můj původní komentář. Chop se slabikáře pergile a znovu a lépe.
Pavle,
Němci se nikdy nechlubili koncentráky. Ghetty a podobnými zařízeními ano. Ostatně existoval (padl vznikem druhé světové války) plán přesunu veškerých Židů z Německa a okupovaných území na Madagaskar (historikové se dodnes hádají, s jakou smrtností pro přesouvané by byl spojen). Na trhu o tomto projektu dokonce existuje „alternativně historický“ román, popisující historii, v níž k tomuto přesunu opravdu došlo.
Nicméně vyhlazovací tábory a holokaust byly, jak jsem psal výše, přísně utajovány a Němci se jimi nikdy nechlubili (a sověti s gulagy také ne; člověk se o nich mohl dozvědět leda z disidentské literatury nebo ze zahraničního zpravodajství – rusky vysílající „Radio Svoboda“ nebylo na našem území rušeno a výuka ruštiny byla v tomto ohledu z hlediska státní komunistické propagandy docela kontraproduktivní 🙂 ).
Genocidu Ujgurů tribunál vidí. Ale genocidu Srbů v minulosti a genocidu Rusů na Krymu, Donbase a Luhansku dnes nevidí. Takže opět tribunál pracující na politickou objednávku. Tedy nedůvěryhorný a tím naprosto zbytečný.
Že by genocida tvé nervové soustavy ti umožňovala vidět co ostatní nevidí, „nedůvěryhodný a zbytečný“ v.
Až bude podobný tribunál soudit zločiny spáchané pod praporem islámu (kterých je o mnoho řádů více) tak budou i takové tribunály jakž takž věrohodné. Do té doby, je mi líto, mají nulovou věrohodnost, Navíc nereflektují to podstatné Číně nevadí jejich národnost, ale jejich pseudonáboženská ideologie. A pokud se podařilo skutečně některé muslimské Ujgury převychovat na platné členy společnosti, pak je to návod pro zbytek světa.
Jako Čína nemá moc na výběr, Sin-ťiang je stejně jako Tibet a Tchaj-wan doslova lahůdka pro potenciální separaci od Číny a osídlení základnami NATO, je to mokrý sen všech amerických válečných štváčů mít jaderné rakety až u hranic s Čínou nebo Ruskem.
Zde proběhla další genocida nervové soustavy, základno.
… no ty základny NATO jsou eufemismus, protože konkrétně to jsou „základny USA“ ! Rád bych se dožil toho, že třeba na základně NATO jsou jen : vojáci Černé Hory, Severní Makedonie, Slovinska, Islandu, atd., atd. – pak bych to chápal jako kooperace NATOstátů a alespoň by byly vidět jiné (určitě jen zcela mírové neagresivní) čepice…
Genocídu Indiánov , obyvateľov Tichomoria a Afriky , Indie v minulosti , keď okupovali skoro polovicu sveta, teraz demokratickí anglickí „gentlemani“ nevidia? Aha, to bolí tí zlí, oni sú teraz dobrí. Pokrytectvo na entú !
Ano, genocidu indiánů (například aljašských) je třeba připomenout. Viz https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Sitka
Ještě jsi zapomněl na okupaci Sibiře: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A9_dobyt%C3%AD_Sibi%C5%99e
Paradoxně situace domorodců na Sibiři zdaleka nebyla tak zlá jako v USA a Kanadě. Rusové si běžně brali domorodky za ženy a příbuzné z jejich strany považovali za sobě rovné. Mohlo to tedy být částečně dáno tím, že Sibiř sloužila jako destinace carskému režimu nepohodlných lidí, často pokrokově a humanitně smýšlejících.
Něco takového v Severní Americe naprosto neexistovalo, tam byli domorodci cíleně systematicky vybíjeni. Poněkud lepší situace pro domorodce byla ve španělských a portugalských koloniích.
Na pergilově popírání faktů, nic „paradoxního“ není. To je setrvalý stav.
Výňatek z odkazu: „Domorodce však nehubily jen nemoci, ale i zbraně. Ti domorodci, kteří se odmítli podrobit, byli ovládnuti silou – kozáckými útoky, které vedli lidé jako Vasilij Danilovič Pojarkov nebo Jerofej Pavlovič Chabarov. Na Kamčatce byla takto pobita více než polovina populace. Některé kmeny, jako Daurové žijící u Amuru, se raději pod tímto tlakem stáhly k jihu, pod ochranu Čchingů (Číňanů). Žijí na území Číny dodnes. V oblasti Amuru se ale Rusové potýkali s domorodými vzpourami („červených vousů“) po celé 17. století. Zvláště Itelmenové byli velmi nezdolní a provedli tři velká povstání, v letech 1706, 1731 a 1741, přičemž v tom prvním útočili na kozáky jen s kamennými sekyrkami. Také Korjaci v letech 1745–56 povstali – s luky a šípy proti puškám. Obzvláště brutální byly postupy kozáka Pjotra Golovina proti Jakutům. Když nebyl spokojen s výší jasaku, nechal věšet domorodce na háky, metodou bylo i znásilňování žen a dětí. Až genocidní byla politika vůči Čukčům, proti nimž Dmitrij Ivanovič Pavluckij užíval masové vyvražďování a zotročování žen i dětí. Přitom právě Čukčové byli ve svém odporu patrně nejúspěšnější, porazili Rusy v povstání roku 1729 a 1731. To rozzuřilo carevnu Alžbětu Petrovnu a nařídila úplné vyhlazení a vyhnání Čukčů a Korjaků. „
… je-li tady vzpomínán útlak jednotlivých národů na území dnešního Ruska, který mohl být, tak pak je také třeba uvést i útlak domorodců v “ obou Amerikách – ale i prostorově mezi nimi (od Mexika k Panamě), a Africe a Asii… Tím myslím kdo ty útlaky dělal a kdo z toho měl prospěch…
Pořád to bylo relativně mírné oproti tomu, co se dělo v severoamerických britských koloniích a později v USA. Už proto, že cílem Rusů bylo ty lidi podmanit na statut carského poddaného, zatímco cílem Britů a později Američanů bylo původní obyvatele kompletně vyhladit. Což se jim ve východní polovině USA (s výjimkou Floridy) stoprocentně podařilo.
A, mimochodem, bělochy zase hubily infekce od domorodců. Po objevení Ameriky protáhla Evropou pandemie syfilidy, která na její neimunní populaci působila jako morová rána. V Evropě zemřelo snad víc obyvatel, než kolik jich měla předkolumbovská Amerika (byť ten odhad stojí na dost nepřesných odhadech, tak řádově sedět bude).
O čem je celé vlákno josef. Příště si ho přečti než zase začneš vypisovat svoje nesmysly. Tebe se to taky týká pergile. Popírání reality, zde o tom ja rusáci ve velkém masakrovali původní sibiřské obyvatelstvo ti jde dobře.
pro Pavel : já jsem to pochopil zcela jasně, protože do (z) minulosti (třeba u nás k husitům, resp. i před husity) můžeme uvádět různá „zvěrstva“, ale vybírat si tedy z celého světa pouze tzv.Rusácko- tak to už je patologie, skoro i nebetyčná… Pak je třeba uvádět i to, že slunce k nám přichází z východu, je velice nebezpečné, protože to jde přes to „Rusácko“…
Pavle, ty masakry byly naprosto stejné, jaké ruský stát běžně prováděl i proti ruské populaci, pokud se věrchušce nějak znelíbila, nebo dokonce bouřila. Přečtěte si něco o likvidování povstání Pugačova nebo Stěnky Razina – a to v obou případech byla masakrována ruská populace.
Zato Britové (a další) silně rozlišovali mezi bílou a rudou populací. Dokonce i proslulé skalpování vzniklo na základě toho, že britské úřady vyplácely za indiánský (a později i francouzský) skalp peněžitou odměnu (a teprve poté indiáni skalpy převzali do své kultury).
Možná ještě něco:
Španělé (a taky Portugalci) neměli logistiku na dopravu žen z mateřské země do kolonií. takže conquistadoři se běžně ženili s domorodkami. A jejich děti byly plnoprávnými poddanými příslušných panovníků. Šlo to dokonce tak daleko, že Španělé uznávali šlechtické tituly aztéckých (a dalších mexických) a inckých šlechtických rodin, takže si sňatky se dcerami z těchto rodin „nezadali“ ani šlechticové na vůdčích pozicích dobyvatelů a mnozí takto vzniklí míšenci se uplatnili i v mateřské zemi jako šlechticové u dvora nebo na vyšších pozicích v církvi.
Britové a Francouzi už logistiku dovozu žen do kolonií měli vypracovanou. Smíšené sňatky v jejich koloniích byly raritní a jak děti z těchto vztahů, tak i děti narozené z mimomanželských vztahů kolonistů s domorodkami byly brány jako cosi podřadného. Ještě horší byla situace domorodců v Austrálii a v Tasmánii (obojí britské kolonie). Tam byly na domorodce pořádány regulérní hony jako na škodnou. Tasmánci byli takto zcela vyhubeni.
A jako doplnění ke tvým „raritním“ fantasmagoriím“ uvádím další citaci: „Pro domorodce (jejichž populace se k počátku ruské expanze odhaduje na 300 000) znamenal kontakt s novými osadníky katastrofu šíření nových nemocí, vůči nimž neměli imunitu (zejm. neštovic). Populace Kamčadalů se snížila o 90 procent, Evenků a Jakutů o 80 procent, Mansijců o 50 procent, Jukagirů o 44 procent. Průměrná úmrtnost sibiřských populací při epidemii neštovic byla 50 procent. Tyto epidemie se přitom vracely ve zhruba dvacetiletých intervalech. Ruský archeolog a turkolog Nikolaj Jadrincev roku 1882 konstatoval, že dvanáct sibiřských národů bylo vyhlazeno zcela.“ Realitou je, že domorodci severní Ameriky si mohou gratulovat, že je kolonizovalo obyvatelstvo civilizované západní Evropy. S rusáckou nohou na krku by dopadli jako ti na Sibiři, tedy mnohem mnohem hůř.
Jenže ty epidemie nebyly záměrem, opět na rozdíl od USA (viz známá povídka J. Moravce. „Rudé houně“, založené na skutečných událostech).
„Civilizovaná“ západní Evropa prováděla až do 19. století systematickou a cílenou genocidu původního obyvatelstva (a nejen v Americe, ale i v Austrálii a Tasmánii; Tasmánci byli takto v 19. století totálně vyhubeni).
Paradoxně to byli právě žijící s tímto obyvatelstvem v přátelských vztazích, kteří proti svým soukmenovcům bojovali a snažili se na svou stranu dostat i veřejné mínění, což se jim do jisté míry i podařilo. Nicméně indiánské národy, žijící při pobřeží Atlantiku byly totálně vybity tak, že ani nejsou známi jejich potomci coby míšenci s bělochy, a genetický materiál některých západněji žijících indiánských populací se zachoval výlučně v míšencích s bělochy. Z toho důvodu také nejsme s to ověřit, zda vikingové vytvořili na atlantickém pobřeží severoamerického kontinentu populaci, která později splynula s místní populací, nebo ne.
V latinské Americe byla situace jiná, tamní indiánské populace jsou dnes populačně aktivní, tj. jejich početnost roste.
Jinak obecně platí, že pokud se sejdou lidé ze vzdálenějších lokalit, tak se z toho část z nich minimálně podělá, protože nejsou zvyklí na střevní bakterie těch druhých. A podobně mohou mít i problémy s nějakou infekcí dýchacího ústrojí.
Za socíku jsem jezdil jako doktor na podnikový pionýrský tábor, kam kromě místních přijížděly i děti zaměstnanců družebního podniku v jiném kraji. Vždy tak třetí den se objevila vlna průjmů a já byl vždy velmi pozorný, zda to už je nebo ještě není na volání hygieny (zaplať pánbu, nikdy to nepřešlo do opravdové epidemie).
Když jedete někam dál, ohrožují vás „turistické průjmy“, protože vaše střevní bakterie jsou se svými příbuznými ve střevech místních lidí kompatibilní ještě méně (na tomto principu je založena i známá „Montezumova pomsta“ u turistů v Mexiku).
Čili jedná se o jev, který objektivně existuje, a o kterém se v těch dobách moc nevědělo.
Uvádí se běžně v historii vojenského lékařství a zdravotní služby, že Napoleon byl první vojevůdce (minimálně v novodobé historii), kterému zemřelo víc vojáků na rány od nepřítele než na průjmovitá a jiná podobná onemocnění. Ještě v Krymské válce měli Britové cca fifty fifty počet obětí z bitev a na dysenterii (a jiné podobné radosti).
Moc se o tom neví (alespoň mezi neodborníky), protože kdysi kdosi rozhodl, že voják, umírající s rozpáraným břichem v louži krve, je cosi hrdinského, zatímco jeho kolega, umírající v louži výblitků a exkrementů, je cosi nepatřičného 🙂
Ovšem, kterýkoli kvalitní vojevůdce tohle věděl a dokázal si spočítat, že musí vyrazit s X + Y vojáky, aby X měl k použití v boji, zatímco těch Y pomře na nejrůznější choroby, přičemž to Y narůstalo s časem a délkou pochodu (zabývá se tím vojenská logistika).