„Tak studenti, tenhle novinář k nám přijel až z Prahy,“ zaznělo nedávno v různých variacích na desítkách českých škol. Už podruhé se v rámci Týdnů mediálního vzdělávání na konci školního roku neřešila u tabule jen klasifikace, ale taky třeba falešné zprávy, vlastnictví médií nebo útoky na novináře.

„Je to fotomontáž, nebo reálný snímek?“ ptá se novinář a ukazuje za sebe. Dataprojektor promítá na plátno Miloše Zemana v detailním záběru, jak drží v ruce samopal s vyrytým nápisem „na novináře“ a lahví Becherovky místo zásobníku.

Pohled na prezidenta se zbraní na chvíli probudí žáky z předprázdninové letargie.

Poté, co třída hromadně posoudí fotku jako jasnou práci s Photoshopem, přichází vysvětlení, že jde naopak o skutečný záběr ze Zemanovy loňské návštěvy Plzeňského kraje, kde tento „vtipný“ dárek dostal.

I novináři potřebují pomoc

Následující minuty pak patří dalším příkladům z Česka i ciziny jak a proč politici na média útočí a jak se proti nim média můžou bránit.

Třeba letošní kauza z Rakouska, kdy hvězda tamní veřejnoprávní televize ORF, moderátor Armin Wolf, zažaloval vicepremiéra, protože ten obvinil bezdůvodně televizi ze lži. Vicepremiér se nakonec omluvil ještě dřív, než došlo na soud. HlídacíPes.org případ podrobně popsal ZDE.

Fotogalerie z letošních týdnů mediálního vzdělávání, Jeden svět na školách (Člověk v tísni)

Řeč je i o obecném poklesu důvěry v mainstreamová média, o tom, jak politici novináře do velké míry nahrazují svými hojně sledovanými twitterovými účty a také o tom, jak důvěru v média lidem vrátit.

„Na zemětřesení nebo následky povodní posíláme peníze běžně. Stejně tak ale dnes veřejnou podporu – včetně té finanční – potřebují nezávislá média,“ říká přednášející a jmenuje pár příkladů, kde se to už stalo.

MAPA ČESKÉ JUSTICE  – nová exkluzivní publikace HlídacíPes.org

Vztahy a vazby v českém soudnictví. Pro odborníky i laickou veřejnost

Ať už jde o nárůst předplatitelů prestižního amerického deníku The New York Times po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA nebo apel britského deníku The Guardian, který sice nezamkl svůj obsah, ale pod články čtenáře pravidelně vybízí, aby na jeho činnost přispěli aspoň částkou jednoho eura.

Jiné to není ani v Česku, zatímco některá média sázejí na placený obsah, jiná ho nabízejí zdarma, zároveň ale žádají čtenáře o podporu.

(V případě HlídacíPes.org je možné přispět přes internetový darovací formulář ZDE)

Kavárna na výletě?

„Vycházela jsem z předpokladu, že se naši žáci o práci médií nezajímají, nezajímají je zprávy a tudíž ani nepřemýšlejí o tom, že je potřeba se v nich nějak se orientovat, rozlišovat zdroje. To se mi potvrdilo, až na pár výjimek, dva až tři žáky ve třídě, kteří zprávy cíleně sledují a mají povědomí o dezinformacích,“ hodnotí zpětně debatu ve své třídě učitelka Radka Bouchalová ze Střední zdravotnické školy v Havlíčkově Brodě.

Celkem se do letošního – druhého – ročníku Týdnů mediálního vzdělávání organizace Člověk v tísni zapojilo 153 škol, z nichž 80 procent bylo mimopražských. K dispozici jim byla asi padesátka novinářů a mediálních odborníků, které si školy mohly na debatu v jejich městě „objednat“.

Vždy zhruba třetinovým podílem byly rovnoměrně zastoupeny základní školy, gymnázia a střední odborné školy i učiliště.

Do regionů letos zamířila například řada novinářů Českého rozhlasu, serveru Info.cz, zástupci týdeníku Respekt nebo Seznam Zprávy. Do terénu vyrazilo i několik členů redakce HlídacíPes.org.

Že takovou podporu učitelé oceňují, ukázal i letošní průzkum Člověka v tísni, podle kterého se kantoři při výuce mediální výchovy cítí často bez podpory. Skoro třetina dotázaných učitelů také uvedla, že považuje za důvěryhodná tzv. alternativní média typu Aeronet či Parlamentní listy.

Přijeďte zas

„Většinou se o dění ve společnosti a politiku nezajímají, neznají souvislosti a snadno naletí na různé skandální názvy článků. Jedna debata za rok tuto situaci určitě nezachrání, problém je v tom, že podobný přístup vidí kolem sebe a je pro ně normální,“ nedělá si iluze o mediální gramotnosti žáků Markéta Doušová ze Střední odborné a střední zdravotnické školy v Benešově.

Učí matematiku a informatiku, studentům se ale snaží zprostředkovat i něco z mediální výchovy. Své dojmy o žácích má podložené i daty – před letošní debatou s novinářem mezi studenty provedla i dotazník. Ptala se, jak často se studenti o zpravodajství zajímají, z jakého oboru hledají zprávy, kterým zdrojům věří, kterým ne a proč.

Výsledky dotazníku celkem ze čtyř tříd zpracovala do grafů (viz níže). Z těch mimo jiné vyplývá, že studenti ve věku zhruba 16-18 let většinou (skoro ze tří čtvrtin) aktivně nevyhledávají informace vůbec a ze zpráv je zasáhne jen to, na co narazí na internetu či v televizi, nebo informace vyhledávají jen výjimečně s cílem najít něco konkrétního.

Jak získávají informace studenti ve věku 16-18 let, SOŠ a SZŠ Benešov

„Pro mne je pořád překvapující, jak málo se mládež o dění kolem sebe zajímá, ale současně chápu, že v jejich věku jsem na tom asi nebyla o moc lépe. A měla jsem to jednodušší – zdrojů informací bylo podstatně méně a říkaly víceméně to samé,“ přemýšlí učitelka Doušová.

Taky její kolegyně z Havlíčkova Brodu Radka Bouchalová chce mediální „návštěvy z Prahy“ zařadit do výuky i napřesrok. Současný model debat s novináři prý vyhovuje.

„V příštím roce neočekávám nutnost nějaké velké změny, předpokládám, že se zaměříme na další žáky, aby se mediální výchova nějak dotkla všech, kteří školou prochází,“ říká.