Když na konci letošního ledna doputovalo na české ministerstvo financí „oznámení o sporu“ od Towit Machinery Trading se sídlem ve Švýcarsku, dalo se čekat, že po povinné šestiměsíční lhůtě „na zchlazení“ bude arbitráž zahájena. „Společnost Towit zatím investiční arbitráž nezahájila,“ říká ale ministerstvo financí. Nárok, který uplatňuje, se však aktuálně promítá do letitého sporu mezi Českou republikou a společností Diag Human u soudu v Londýně.

Půlroční termín, kdy se dvě strany sporu – firma Towit a ministerstvo financí – mohly smírně dohodnout uplynul na konci července. Přesto společnost registrovaná ve Švýcarsku arbitráž proti České republice oproti předpokladům nezahájila. Zatím.

Její nárok úzce souvisí s probíhající mezinárodní arbitráží o ochranu investic, kterou proti České republice vede společnost Diag Human.

Velká sázka na třicet procent

Poté, co rozhodčí tribunál v mezinárodní arbitráži v květnu 2022 rozhodl, že Česká republika musí zaplatit firmě Diag Human zhruba 16 miliard korun, odvolala se Česká republika k poslední instanci: k Vrchnímu soudu v Londýně.

Minulý týden firma Diag Human oznámila, že tento soud „komplexně zamítl pokus České republiky zpochybnit nález mezinárodní arbitráže z roku 2022 vydaný na základě dvoustranné investiční smlouvy“. Nyní se již celková suma blíží kvůli nabíhajícím úrokům 17 miliardám.

Ministerstvo financí vývoj v letitém sporu potvrdilo, nic to prý ale nemění na předchozím rozhodnutí londýnského soudu z letošního března, podle nějž mají rozhodci ještě vyřešit námitku, zda nemá být náhrada škody přiznaná Diag Human snížena o 30 procent, protože tuto část pohledávky drží někdo jiný než firma Josefa Šťávy.

„Touto otázkou se tudíž bude muset rozhodčí tribunál znovu zabývat v březnu příštího roku, přičemž může rozhodnout o případném snížení náhrady škody dříve přiznané Šťávovi a Diag Human SE investičním rozhodčím nálezem,“ komentovalo vývoj ministerstvo.

Tím se na scénu vrací výše zmíněná firma Towit. Právě ona s 30% nárokem na pohledávku Diag Human za státem operuje. Jde o nárok založený smlouvou z roku 2001, podle níž měl bývalý právník Diagu Human Jiří Oršula získat právě tento podíl z v budoucnu vymožené pohledávky za státem.

Tehdy se týkala arbitráže probíhající v České republice, nyní je však vztahována i k typově odlišné mezinárodně arbitráži o ochraně investic Letos v březnu ovšem český Nejvyšší soud platnost této pohledávky potvrdil.

„V průběhu investiční arbitráže s panem Šťávou a Diag Human Ministerstvo financí konzistentně tvrdilo, že pan Šťáva a Diag Human SE nemají nárok na 30 % žalované částky v důsledku zmíněného postoupení pohledávky,“ říká mluvčí ministerstva financí Filip Běhal.

Tím, že Česko s pohledávkou společnosti Towit ve sporu s Diag Human pracuje u londýnského soudu, podle některých právních názorů může vést „k legitimnímu očekávání“ ze strany firmy. V důsledku pak právě k možnému zahájení mezinárodní arbitráže vůči Česku. Tento krok ale Towit dosud neudělal. 

Komu patří Towit?

Uváděných 30 % ze souhrnné sumy, kterou by český stát měl vyplatit firmě Čechošvýcara Josefa Šťávy, dnes odpovídá přibližně pěti miliardám korun. Kde a u koho by případně tyto peníze skončily, je ale obtížné rozklíčovat.

V lednu ministerstvo financí konstatovalo, že oznámení o sporu analyzuje. HlídacíPes.org se proto zajímal o to, zda součástí analýzy bylo i rozbor toho, kdo za společností Towit fakticky stojí, kdo je majitelem či uživatelem koncových výhod.

„Vzhledem k tomu, že investiční arbitráž může stále být zahájena, nemůže Ministerstvo financí tuto otázku jakkoliv komentovat,“ reagoval mluvčí ministerstva Filip Běhal.

Ve veřejných zdrojích toho o současnosti firmy Towit mnoho není. Na sociální síti LinkedIn o sobě píše: „Jsme obchodníci. Běžně se zabýváme projekty v energetických systémech. Navrhujeme a realizujeme financování projektů. Dokážeme využít veřejné i soukromé finanční zdroje. Spolupracujeme pouze s klienty, které nám doporučili naši současní partneři.“

Na dotaz k možné arbitráži i k tomu, kdo je skutečným majitelem firmy Towit, zaslaný emailem na uváděnou kontaktní adresu, žádná reakce nepřišla.

Ředitelem společnosti by měl být jistý Ferdinand Reichelt žijící v Praze. Jediná osoba tohoto jména působí jako minoritní vlastník v pražské reklamní agentuře Publicitaria, v obchodním rejstříku má jako podnikatel zapsaný hlavní obor činnosti překladatelské a tlumočnické činnosti.

Jak už dříve informoval Český rozhlas, Towit a dva nejmenované švýcarské občany v Česku zastupuje advokátní kancelář Urban & Hejduk – a jejich klienti prý zatím spor nechtějí komentovat.

Webové stránky Towit.ch, které uvádějí, jsou nefunkční. Při pátrání v historii webu se dostáváme například ke screenshotu z roku 2011, kde je fotografie s tehdejším sídlem firmy v zámku Romanshorn u Bodamského jezera, na adrese Schlossbergstrasse 26.

V roce 2017 médii proběhla informace, že zámek se prodává coby zbytný majetek. Bylo to v době, kdy se s Towitem po deseti letech spolupráce rozcházela česká strojírenská společnost Vítkovice.

Samotná firma Towit vznikla v roce 2007 a Vítkovice ji tehdy podpořily dlouhodobou půjčkou 20,3 milionu franků. Firma pak měsíc po svém vzniku odkoupila pohledávku související se sporem státu a Diag Human a už jednou se ji v rámci arbitráže neúspěšně pokusila uplatnit.

Mluvčí Vítkovice a.s. Eva Kijonková zdůrazňuje, že dnešní dění kolem kauzy Diag Human a Towitu se firmy už dávno nijak netýká: „Vítkovice s firmou Towit už před lety ukončily veškeré vztahy a od kauzy se už v minulosti distancovaly.“

Kdo dnes stojí za firmou Towit a kdo se tedy může pokusit nárokovat další miliardy od České republiky související s kauzou Diag Human, zůstává nezodpovězené.