ANALÝZA. Institut pro politiku a společnost blízký hnutí ANO vydal v červenci krátké shrnutí toho, jak se daří nově vzniklé europarlamentní frakci Patrioti pro Evropu. Tu před rokem spoluzakládal právě šéf ANO Andrej Babiš. Analýza či spíše komentář institutu tvrdí, že Patrioti se na evropské úrovni dostávají z izolace a že členské partaje frakce nemají problém s extremismem. Realita je ale podstatně složitější a místy úplně jiná, než jak ji vykresluje Babišův think-tank.

„Mainstreamová média a politická konkurence Patrioty pro Evropu velmi často nálepkují termíny jako ‚krajní pravice‘, ‚populisté‘, případně ‚ohrožení demokracie‘ apod., které vytvářejí ve společnosti dojem jakéhosi nebezpečí,“ konstatuje sedmistránkový dokument z dílny Institutu pro politiku a společnost.

Jako příklad poslouží rakouská strana Svobodných, jeden ze zakládajících členů Patriotů pro Evropu. Jen od chvíle, kdy si šéf Svobodných Herbert Kickl loni v červnu při založení frakce potřásl rukou s Andrejem Babišem a maďarským premiérem Viktorem Orbánem, toho Svobodní – pokud jde o extremismus – stihli dost.

To vše má podle think-tanku vliv na reputaci frakce, negativně ovlivňuje veřejné vnímání Patriotů na veřejnosti a podkopává jejich legitimitu na evropské úrovni.

Dokument ukazuje, jak se think-tank ANO, který ještě před rokem patřil stejně jako celé Babišovo hnutí do liberálních evropských struktur, stále víc názorově přizpůsobuje novým evropským spojencům.

Ve správní radě institutu nahradil europoslance Jaroslava Bžocha, který se k členství ANO v Patriotech stavěl opatrně kriticky, jeho kolega Ondřej Knotek. Ten je momentálně naopak jednou z nejviditelnějších tváří networkingu ANO v rámci Patriotů pro Evropu.

Písnička SS a jiné příběhy

„Ukazuje se, že rigidní vylučování na základě nálepkování (‚krajní pravice‘, ‚extrémisté‘) naráží nejen na politickou realitu, ale i na rostoucí tlak voličů, kteří volají po větší pluralitě hlasů a alternativních přístupech k otázkám migrace, suverenity, bezpečnosti nebo klimatické politiky,“ píše dále institut a zcela opomíjí kontext, ve kterém zmíněné „nálepky“ vznikly.

Jako příklad poslouží rakouská strana Svobodných, jeden ze zakládajících členů Patriotů pro Evropu. Jen od chvíle, kdy si šéf Svobodných Herbert Kickl loni v červnu při založení frakce potřásl rukou s Andrejem Babišem a maďarským premiérem Viktorem Orbánem, toho Svobodní – pokud jde o extremismus – stihli dost.

Argument stranickým programem je však lichý. Nejen u Svobodných, ale i u zmíněné německé strany AfD či dalších podobně laděných partají s radikálními křídly, totiž mnoho let platí, že extremismus prakticky nikdy do programu neprosákne.

Hned v září 2024, těsně před parlamentními volbami v Rakousku, se někteří z kandidátů Svobodných zúčastnili ve Vídni pohřbu, kde se zpívala píseň spojovaná s nacistickými jednotkami SS. Svobodní se od té doby soudí s deníkem Der Standard, který s kauzou přišel.

Není pochyb o tom, že zmíněná píseň je zatížená nacismem, spor u soudu se však točí kolem jednotlivých slovíček v historických verzích textu a kolem toho, která z verzí na zmíněném pohřbu zazněla. Podobných rádoby ojedinělých přešlapů mají Svobodní ve své historii desítky.

I v Česku je známá kauza „zpěvníčku“ buršáckých spolků, rovněž s účastí politiků Svobodných, kde se před několika lety objevily věty znevažující holokaust („Šlápněte na plyn, ať uděláme sedm milionů.“).

Kauzy Babišových spojenců

Vraťme se ale do současnosti – krátce po zpívání kontroverzní písně na pohřbu se na Svobodné svezla další kauza. Loni v listopadu německá policie provedla razii, při které rozbila skupinu podezřelou z přípravy ozbrojeného převratu po nacistickém vzoru včetně etnických čistek na východě Německa. Podle místa působení si skupina říkala Saští separatisté (v němčině zkráceně SS) a střelbu měla podle německých médií částečně trénovat i v Česku.

Šlo sice o kauzu spojenou hlavně se stranou Alternativa pro Německo, k níž obvinění patřili, ale celý případ měl i výrazný rakouský přesah – právě ke Svobodným.

Do skupiny Saských separatistů totiž patřili i dva synovci Reného Schimaneka, který byl do letošního března šéfem kanceláře předsedy rakouského parlamentu Waltera Rosenkranze (za stranu Svobodných). Sám Schimanek byl podle zveřejněných e-mailů v dlouhodobém kontaktu s neonacisty a přímo se skupinou Saských separatistů ho spojoval ještě jeden bizarní fakt.

Trvalé bydliště měl tento blízký spolupracovník až do konce loňského roku hlášené v jedné z loveckých chat na venkově v Dolním Rakousku. Právě v té chatě, kde policie loni při razii kolem Saských separatistů objevila desítky kilo munice a nacistické symboly. Chata měla skupině sloužit jako úkryt, až nadejde „Den X“, jak říkali rozpadu politického a společenského systému, na který se připravovali.

Schimanek tvrdil, že v chatě už mnoho let nebydlel a trvalý pobyt v ní měl hlášený omylem. Z funkce šéfa kanceláře předsedy parlamentu nakonec po veřejném tlaku odešel.

Celkový obrázek dokresluje fakt, že když loni v prosinci zemřel otec Reného Schimaneka Hans-Jörg Schimanek, pozornost rakouských médií vzbudilo následné smuteční oznámení.

Na něm se totiž objevil takzvaný Irminsul, symbol někdejší nacistické organizace „Ahnenerbe“ („Dědictví předků“), která měla hledat opodstatnění pro nacistické rasové teorie. Šéf strany Svobodných Herbert Kickl označil zesnulého Schimaneka za „skromného a ukotveného“.

Politická i odborná slepota

Nic z toho se však v „analýze“ think-tanku Babišova hnutí ANO neobjevuje. Naopak, politické skupině Patriotů pro Evropu předvídá slibnou budoucnost, pokud Patrioti splní některé podmínky:

„Skupina bude muset přesvědčivě artikulovat, že její program není extremistický, ale že reaguje na reálné obavy voličů – od ztráty suverenity, přes obavy z migrace až po dopady klimatických regulací na běžný život,“ píše Institut pro politiku a společnost.

Jako vhodné nástroje doporučuje Patriotům „efektivní využívání vlastních mediálních platforem, komunikaci na sociálních sítích a práci s veřejným míněním na národní i evropské úrovni“.

Argument stranickým programem je však lichý. Nejen u Svobodných, ale i u zmíněné německé strany AfD či dalších podobně laděných partají s radikálními křídly, totiž mnoho let platí, že extremismus prakticky nikdy do programu neprosákne. Projevuje se hlavně na výše popsaných kauzách konkrétních politiků. A třeba Svobodní jich jen za poslední rok dokázali vygenerovat několik.

Jiný příklad networkingu krajní pravice v rámci Patriotů pro Evropu nabídl nedávno další zakladatel frakce – strana Fidesz Viktora Orbána. Na exkurzi k pohraničnímu plotu na jižní hranice Maďarska pozval mladé politiky a aktivisty z celé Evropy. Kromě zástupců Mladého ANO byl mezi účastníky i reportér německého magazínu Compact, který kvůli extremismu čelil hrozbě soudního zákazu a sleduje ho německá kontrarozvědka.

Časopis Compact chce „svrhnout systém“, dříve zveřejňoval antisemitský obsah a nadbíhá Putinovu Rusku. Na účast mládežníků ANO na zmíněné akci v Maďarsku upozornil HlídacíPes.org. „Já jsem se s těmi lidmi seznámil na místě. Na nějaké hluboké poznání nebyl ani čas, bylo to formální setkání s ostatními mladými politiky,“ komentoval svou účast šéf Mladého ANO Adam Knedlhans.

I to ukazuje, jak hnutí Andreje Babiše v zájmu zvyšování svého vlivu a hledání zahraničních spojenců fakta o extremismu svých partnerů dlouhodobě ignoruje. Teď tuto provozní slepotu posvětil „odbornou analýzou“ i stranický think-tank.